(aneb zbožné přání a dlouhý klacek)…
Ještě za totality, když bych býval rád rozum bral, kdyby mi ho tak někdo dal, mě vždy překvapoval požadavek českého helsinského výboru na respektování lidských práv. Protože žádný moravskoslezský helsinský výbor nebyl, nechápal jsem nic. Po přestěhování do Čech mi to pomalu, ale přece jen došlo. Jako nejsou české Helsinky, tak nejsou ani lidská práva.
Člověk se rodí nahý jako červ a plazí se životem od smradu plen k puchu rubáše stejně jako kterékoli jiné boží hovádko. Jak se s pomýlenou myšlenkou lidských práv vyrovnat?
Bůh sám viděl člověka zcela jinak než český helsinský výbor, což odvozuji z toho, že nedal lidu vyvolenému práva, ale povinnosti a veřejný příslib, ovšem časově neurčitý a fakticky nevymahatelný, protože zadavatelem povinností, autorem veřejného příslibu, soudcem i vykonavatelem byla stejná právnická osoba (fyzická osoba Bůh není, že).
Práva člověk tedy „od let“ žádná neměl, ale situace byla jednoduchá, Bůh byl blízko a jeho zásahy rychlé, zejména v pověstném Babyloně. Z Babylonu se rozprchli národové zbavení komunikačního aparátu po světě a jak jest býti patrno, někteří Finové zabrousili do Čech a prohlásili lidská práva, protože zprvu to vypadalo, že co člověk, to občan, alespoň Finové to nerozlišovali a nám to zmatení pojmů hned nedošlo..
Pročítám – li neblahou onu listinu vpašovanou do Ústavy, zjistím, že se o lidská práva nemůže jednat, protože mi je jako člověku, za kterého se směle považuji, nikdo nezajistí a sám si je taky zajistit nedokážu. A k ničemu by mi taková práva ani nebyla v době, kdy jsem na rozdíl od ptactva nebeského oral a sil a v potu tváře chléb svůj dobýval. A k ničemu by mi nebyla, když jsem malým Davídkem býval a bera harfu, hrával jsem rukou svou před šíleným a mocným králem Saulem…..
Práva pečlivě vypsaná v oné listině mě začala zajímat až ve vztahu k sousedům a vrchnosti v komunitě, jejíž jsem se stal příslušníkem, tedy občanem. Jedině jako občan jsem druhému občanu roven a potřebuji šanci se svého práva domoci, byť jsem dotyčnému neroven vahou, výškou, intelektem, majetkem a styky. Jako člověk bych byl druhému člověku roven pouze před Bohem, kdybych se k Němu přes houfy prostředníků končících Petrem dokázal probojovat. Občanských práv se arci mohu domoci právě jen ve společnosti, jejímž jsem občanem a jejíž zákony jsem přijal za své a příslušné povinnosti na svá bedra naložit nechal, protože právě povinnosti jsou tím zdrojem, ze kterého společnost čerpá sílu mi má občanská práva zajišťovat.
Zavítám – li do jiné společnosti, mohu v případě dodržování příslušných povinností obdržet zase jen příslušná práva, která mi je příslušná společnost ochotna poskytnout. Mohou být arci odlišná diametrálně od práv, jakých jsem využíval dosud. Pouze západní seveřan má tolik zpupnosti podložené materiální převahou, aby občanská práva, která mu jeho společnost poskytuje, prohlásil za obecnou normu a tvrdil občanům jiných komunit, že je mají také a stejná, protože jsou to práva lidská.
Resumé: lidská práva nejsou. Člověk si na Všehomíru žádná práva vymoci nemůže, v mraze bude mrznout, v potopě se topit, v ohni hořet. Právo úplně nejzákladnější, právo na život, člověk nemá, nijak nemůže ovlivnit svého života vznik ani fakt smrti. Pokud vím, dosud zemřeli úplně všichni, Ježíše nevyjímaje. Člověk se, na druhé straně, ale vždy rodí jako příslušník komunity, jako občan. A komunita mu v rámci svých ekonomických možností může zajistit občanská práva, ovšem ne zadarmo. Pouze za plnění povinností, v dosahu svého vlivu a při postupném dávkování, v nejlepším případě podle věku. Není práv bez povinností. Listina lidských práv vpašovaná do Ústavy nemá žádný smysl a význam.
Závěr: koncepce, a teď naplno: „tak zvaných“, lidských práv je účelovou konstrukcí a je falešná od samého začátku. Prohlásím-li svá občanská práva za lidská, musím zajistit jejich vymahatelnost, jinak si dělám legraci. Pokud má svět fungovat tak, že prohlásím, že Jarda s Oldou porušují lidská práva a dám jim přes držku, zatímco Alena, Jindřiška, Marcel a Pepa je sice porušují taky, ale koupím od nich karfiól a prodám jim korálky, takže mi to nevadí, nevydrží fungovat dlouho a třecí plocha praskne.
Pro kutily mám dva náměty na katastrofický scénář:
1. Korea prohlásí práva, která svým občanům zajišťuje, za lidská, a začne toto hledisko uplatňovat v zahraniční politice. Pro šťouraly: Korea je zástupné jméno.
2. Aktivistickým skupinám se podaří prosadit konstrukci ještě originálnější, a sice práva zvířat, včetně přiznání části práv „lidských“ primátům, kteří mají přece tak chytrý kukuč.
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)