Možná že budu v tomto článku opakovat triviální věci, protože se budou týkat dělby práce v lidské společnosti a věřím, že jsou to základní věci, jako třeba že lesník je lesník a gynekolog je gynekolog.
Trochu nechápu, co se tady poslední měsíce děje. Přijde mi to jako zmatení odborností po vzoru zmatení jazyků v projektu Babylon tower, tedy souhrnně krize vedení.
Vláda si v souvislostí s infekcí čínské komunistické chřipky vytvořila poradní orgán, ve kterém byli přítomní experti na různé oblasti lidského konání. Například experti na šíření chorob, na jejich léčbu a dalších asi tisíc věcí.
Pak se začaly objevovat připomínky, že vláda experty neposlouchá a rozhoduje si sama. Zdrojem této kritiky byl zpravidla vždy nějaký zhrzený expert, který se obrátil na média, protože ho neposlechli a neudělali, co on chtěl.
Což mělo být bráno jako negativní.
Ve skutečnosti je to tak správně. Já jsem rád, že ho neposlechli a že vláda rozhoduje sama. To je tak správně.
Největší problém s experty je jejich jednostrannost, která vyplývá z povahy jejich činnosti. Každý z nich má jednostranný pohled, což plyne z faktu, že je expert.
Dejme tomu, že někde na světě je tak mizerný předseda vlády, že jedním mávnutím ruky hodí za hlavu krizové řízení a vedením krizového štábu prohlásí třeba vakcinologa. Ten, protože je expert na očkování, v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím udělá první poslední proto, aby úplně všechny něčím napíchal. Nic jiného nezná, nic jiného nikdy nedělal, je to pro něj nejdůležitější a všechno ostatní musí stranou, protože všechny problémy světa lze přece napravit nějakou injekcí. A když není injekce k dispozici, tak budou všichni zavřený doma, dokud injekce k dispozici nebude. A kdy bude injekce k dispozici, to vám neřeknu, protože to není moje věc, to je věc výzkumu a farmaceutického průmyslu a za ty já nejsem zodpovědný.
Kdyby si vybral ekonoma, tak by se stalo zase něco jiného. Sami domyslíte co. Subjektivně vzato je volba ekonoma lepší volbou než volba vakcinologa, protože ekonomie je věda o lidském chování a je běžnému životu blíže než věda o životě virů.
Takhle to může jít donekonečna. Co expert, to řešení, které jediné správné. Expert neuznává priority, respektive jediná priorita je ta jeho a všichni ostatní ať se jsou zahrabat do hnoje. Tisíc expertů bude mít pravděpodobně tisíc návrhů, jak vyřešit nějaký problém. Minimálně.
Do toho se ještě přidávají fake experti, tedy nedoukové, ze kterých média dělají experty a kteří nemají žádná validní odborná doporučení, ale o to více je prosazují. Samozřejmě nemají na čele napsáno, že jsou fake experti. Pak jsou také nastrčení experti. Doslova jsem se opotil, když ministr vnitra Hamáček v nějakém rozhovoru uvedl, že se při řešení krize s čínskou komunistickou chřipkou opíral o konzultace s nějakým expertem, který přišel odnikud, všechno věděl, nic za to nechtěl a pak zase odešel do nikam. Děsivé čtení. Připomnělo mi to toho chlápka, co byl původním povoláním hajný a prohlásil se za experta – gynekologa, vyšetřoval ženy a dával jim různá doporučení, a trvalo hrozně dlouho, než se na to přišlo, přičemž část klientek byla s jeho službami spokojena i poté, co jim řekli, že to nebyl lékař, ale lesník.
Pracovat s experty není jednoduchá věc. Všichni mají nějakým způsobem pravdu a jejich rady jsou jednostranné a navíc někdy navzájem protichůdné. Pokud by se našla natolik pošetilá vláda, která by se řídila výhradně názory expertů, pravděpodobně by byla během pár dnů zcela paralyzovaná.
Proč to? Protože dělba práce. Expert by měl analyzovat. Rozhodovat by měl někdo jiný.
Rozhodovat by měl…
Big picture guy.
Big picture guy se vyznačuje tím, že ho tolik nezajímají detaily, ale spíše vztahy mezi jevy a jak jeden ovlivňuje druhý. Big picture guy je ten chlápek, co přes stromy vidí les. Big picture guy má také schopnost priorizace, tedy umí identikovat těch 20% důležitých věcí, co přinesou 80% efektu, aby se neutopil v 80% balastu ovlivňujícího výsledek z 20%.
Čeština nemá pro big picture guys zatím pojmenování, protože my tady rádi uctíváme mikromanagement a chlápkové přes celkový obraz to tady mají složité, takže proč jim vymýšlet jméno. Vlastně je tu ani nechceme, my většinově chceme pana Prymulu, který z 90% valí sračky kdykoli otevře mluvící díru, ale je to přece expert, kterého nám cizina závidí (někdy si říkám, kdy už konečně ta cizina přijde a vezme si ho).
Například v Reflexu č. 20, na který jsem odkazoval v novinkách, byl rozhovor s Überzahnarztem Šmuclerem, který se prezentoval jako big picture guy. Neutápěl se v těch nekonečných stupidních detailech, zda se viry šíří v obchodech přes regály nebo ne a jestli je třeba dezinfikovat rohlíky, ale spíš se zaměřil na širší souvislosti koronakrize a jaké skryté důsledky měly, mají a budou mít vládní skvělá opatření. Zda je Šmucler takový i ve skutečnosti je samozřejmě otázka, ale když jsem rozhovor dočetl, bylo mi jasné, že do dalšího krizového štábu už Šmuclera nevezmou, protože je prostě moc napřed a nehraje s nimi tu jejich hru.
Problém je v tom, že být big picture guy je v české politice vzácné a svým způsobem nechtěné. V našich podmínkách se těší nekritickému obdivu opak, tedy mikromanagement. Lid obdivuje, když předseda vlády rozváží ochranné prostředky a ministr vnitra organizuje letadla na dopravu nekvalitních respirátorů z Číny. Lidu nedochází, že to takhle to ale opravdu nemá fungovat. Obliba mikromanagementu v zemích českých je pro mně neuchopitelná, ale fakt je, že se to děje v čím dál větší míře a mezitím to přerostlo skoro ve fetiš, který definuje volební kampaně a složení parlamentu. My zařídíme, my se postáráme, přikážeme, zakážeme, zorganizujeme, napečeme koblihy. Postihuje to nejen politiku.
Za normálních okolností by byl všem prospěšný konsensus mezi lidmi s detailním pohledem a lidmi s celkovým pohledem, protože se vzájemně potřebují. Big picture guys potřebují vstupy od expertů a experti potřebují od big picture guys podmínky pro svoji práci. Bylo by fajn, kdyby se obě frakce učily a naučily spolupracovat a respektovat se, protože v našich podmínkách je tento druh spolupráce na velmi nízké úrovni. Média a s nimi celá společnost s oblibou provozují vrážení klínu mezi big picture thinkery a „experty“ a místo aby se snažila podpořit jejich spolupráci, přikrmují spory mezi nimi. Je to trochu promyšlenější varianta politiky „rozděl a panuj“, která se aplikuje do obzvlášť kritického místa. A je to pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč to tady jde tak do prdele. Důsledkem takového nastavení společenského klimatu je, že klíčová rozhodnutí dělají nesprávní lidé a ta rozhodnutí pak podle toho vypadají.
Média si osvojila sadu metod, jak odrovnat každého, kdo by nějakou big picture před sebou viděl. Například se ho zeptají na nějakou expertní otázku.
– Pane kandidáte, víte, kolik má tramvaj T6 náprav?
Pan kandidát neví, kolik má tramvaj T6 náprav, protože ten údaj dosud k ničemu nepotřeboval. Spokojil se s tím, že jich asi bude tak akorát na to, aby tramvaj dobře fungovala.
– Ale to ví přece úplně každý, kolik má tramvaj náprav.
– Jak chcete s tímhle být radním pro dopravu, když nevíte tak elementární věc ?!
K posrání.
Tak tohle je ta dělba práce a zodpovědnosti. Já se divím, že jim to lidi žerou. To je přece do nebe volající amatérství.
Chápu to jako jeden z mnoha deficitů vzdělávacího systému, že sice cpe dětem do hlavy hychykyrydytyny a Přemyslovce, ale ani slovem nezavadí o alespoň elementární zásady toho, jak mají různé profese a funkce spolu fungovat. Kdyby o tom byla nějaká nadlimitní skupina občanů ochotna přemýšlet, pravděpodobně by se nám nestávalo, že by ministryně financí konzultovala rozpočtovou politiku s anděly a pan Červený Svetr konzultovat epidemilogickou situaci v zemi s nějakým nýmandem, protože by oba dělali to, co na co stačí, takže třeba účetního v nějakém menším JZD.
31.05.2020 D-FENS
(319x známkováno, průměr: 1,24 z 5)