… a Tomáš není Tomáš…!
V Rakousku je snesitelněji než v Kocourkově. V obchodech se neprodává shnilá zelenina ani ovoce. Když přijdete do obchodu, tak vás pozdraví. Benzín je levnější než v Kocourkově (1,36 EUR/litr), hotel stojí stejně jako v Kocourkově, jídlo v hospodě stojí o něco málo víc, ale zase je ho dvojnásobná porce, takže by z toho Zdeněk Pohlreich nakrmil celý televizní štáb. V případě těch cen je to zvláštní, protože průměrná mzda je asi 3200 EUR, což je asi třínásobek toho, co v Kocourkově, pozemky jsou zpravidla dražší a energie zhruba stejně drahé. Provozovat Kocourkov a financovat rozmary jeho vohnoutího zlovolného obyvatelstva halt něco stojí a někdo to musí zaplatit, například v cenách zboží a služeb.
Myslím, že EU se jednou rozpadne zevnitř. Nebude to ten dramatický rozpad typu „namalujeme zase hranice“, prostě schopnější obyvatelstvo postupně přejde do více prosperujících oblastí a v ohraničených enklávách zanechají své dementní spoluobčany se sračkama v hlavě, kteří tam budou trávit čas podepisováním petic, že Klaus spáchal vlastizradu a podobnýma hovadinama a financovat se budou dluhopisy, které si budou sami kupovat. Nakonec právě bývalý prezident jasně ukázal, co má udělat občan, který se cítí v ČR nedoceněný a je také zajímavé sledovat, kde a co studovaly děti všech prezidentských kandidátů, zejména pak Zemana a Fišera. Nutně dojdete ke zjištění, že Česká republika je pro ně jen něco jako zdroj financování, ale svoji budoucnost s ní nespojují ani minutu.
Lenka a Tomáš už s tím začali. Tomáš mě ničím nezaujal, takže se budeme věnovat především Lence Veselé.
Lenku a Tomáše známe z Čech. Lenka a Tomáš jsou součástí komunikačního konceptu České spořitelny. Lenka je finanční poradkyně a Tomáš taky bude finanční poradce, ale teprve začíná a je to takovej trochu popleta. Lenka je samozřejmě fešanda a dovede s ní být docela legrace. Tomáš a Lenka většinu své pracovní doby prochodí po městě, kde rozdávají dárky, zalévají kytky, hrají si s psíky a potkávají šťastné rozesmáté lidi, kteří si zrovna sjednali nějakou mimořádně výhodnou hypotéku nebo si alespoň vzali nějaký ten úvěr s RPSN již od 17%. Někdy si říkám, zda anglické slovo „mortgage“ má něco společného se smrtí. Lenku potkáte také v Rakousku, tam se jmenuje Petra Kern. V Srbsku se jmenuje Ivana Simic. Jinak je to dánská herečka a jmenuje se Iben Hjelje.
Docela mě překvapilo, když jsem viděl Lenku a Tomáše v Rakousku, ale je to pochopitelné. Spořitelna patří Erste Bank a použitím univerzální Lenky a Tomáše se ušetřilo spoustu peněz. Jen je snad trochu škoda, že žádný z obou protagonistů nepatří k žádné národnostní ani sexuální menšině. Z tohoto pohledu není reklama korektní, Tomáš jako teplý černoch by učinil reklamní spoty multikulturně vyváženější.
Většina lidí si nejspíš myslí, že Lenka a Tomáš jsou reální zaměstnanci České spořitelny. Kdyby parlament hlasoval o tom, zda jsou Lenka a Tomáš reální, pravděpodobně by většinově odhlasoval, že reální jsou. Sympatičtí „zaměstnanci“ spořky jistě ovlivnili spotřebitelské chování mnoha jejich klientů tak, že rád nasype prachy firmě, která zaměstnává takové sympatické lidi. Ve skutečnosti jsou to dva manekýni, které najala píár agentura, představitelé značky a cvičené opice.
Funguje to takhle podezřele často, ne-li vždy. Hlavně pokud jde o komunikaci státu, jeho institucí a velkých firem. Vytvářejí dojem čehosi reálného, propracovaného, dokonale zorganizovaného, jistého a bezchybného, o čem by nikdo neměl pochybovat ani se proti tomu stavět. Ve skutečnosti jsou to jen kulisy z lepenky, které mají vytvořit nějaký dojem, který je na hony vzdálený od reality. Jakmile se někdo začne zajímat a podívá se na to všechno z jiného úhlu, ukáže se, že za nimi je nějaký švindl, jako v tomto případě „komunikační koncept“, tedy ospravedlnitelná lež, a že je to všechno chatrné jako opuštěné vosí hnízdo.
Podle vyjádření marketingového ředitele České spořitelny je životnost Tomáše a Lenky čtyři roky. Pak je asi semelou do psího žrádla.
(Zatím nikdo nehlasoval)