Lékárnička na mediokracii

Featured Image

Mám už delší dobu na mysli jednu věc, kterou se mi dosud nedařilo zformulovat do myšlenek, natož do textu a jako obvykle mě musel někdo popostrčit a doplnit do skládanky zbývající dílky. Tak se stalo ve čtvrtek po 16:51.

Myslím na ten okamžik, kdy se zrodila matematika. Představuji to asi takhle. Pračlověk vypadal trochu jako ministr Chovanec a v jeskyni měl pračlověčici, která se starala o děti, které si za dlouhých zimních večerů vyrobili i přes to, že neexistovala státní podpora rodin a neexistoval ani stát. Protože dosud nepřišel žádný osvícenec, který by jim řekl, jak je to správně, žili naprosto v rozporu s gender teoriemi, neaplikovali kvóty pro ženy, neměli v podnájmu syrského uprchlíka z Albánie a neměli ani jízdní kolo. Každý z nich dělal to, co uměl nejlépe a měl k tomu nejlepší předpoklady. To, že dosud žili, nasvědčovalo, že jejich organizační struktura a dělba rolí je úspěšná.

On musel lovit, aby měly hladové krky co žrát a dožily se věku, kdy už On lovit nebude moct a bude závislý na jejich pomoci. Tak se jednou za čas sebral, překontroloval svoje full pazourek jacket kopí a vyrazil na lov. Po nějaké době se vrátil ze služební cesty domů a položil na zem usmrcenou pražábu, králíka, pterodaktylí slepici a následoval tento dialog:

On: „Hele.“
Ona: „Málo.“

Pračlověčice totiž nebyla úplně blbá a pochopila, že když mu bude pořád dokola tvrdit, že nalovil málo, bude se On pořád snažit lovit víc a víc, až dokud narazí na meze svých možností nebo vybije všechny poživatelné živočichy ve svém akčním rádiu.

Jeho to samozřejmě mrzelo. Lovení byla kromě dělání dětí jeho základní kompetence (asi se nenadál, že za nějakých 10 tis. let budou existovat divoši, kterým ta první povinnost odpadne, resp. někdo jiný se o ně bude muset starat) a tak mu to hlodalo v hlavě. Musí přece existovat nějaké objektivní měřítko, podle kterého se budou dál odlišit situace, kdy přinesu po třídenním lovu třeba jen jedno jediné křepelčí vejce nebo když skolím šest prakanců. Není možné, aby obojí bylo „málo“.

Nejdřív uvažoval o hmotnosti. Když kořist nosil domů, někdy se docela nadřel. Z praktických důvodů to však zavrhl. Ještě by mu řekla, že je slabej a neduživej, takže by se měl raději věnovat politice nebo aktivismu. Kromě toho šest králíků je jídlo na celý týden a unese je v pohodě. Nějaký přiblbý ještěr váží patnáct králíků a je z něj sotva jeden steak.

A tak jednou chytnul králíka a pronesl:

„Jeden.“

Později

„Dva“
„Tři.“

Je nakonec jedno, co přesně řekl, je to než otázka definice.

Dorazil s úlovkem domů. Jeho drahá polovička právě konzumovala vařený dikobrazí penis, což chutnalo stejně jako párek z Kosteleckých uzenin, a těšila se, jaké pochoutky zase ten její motivovaný hejl donese. Vyskládal to před svojí spoluprčlověčici (jsem zvědav, kdy gender aktivisté zakážou používat označení manželka, partnerka, žena apod.) a odehrál se známý dialog:

„Hele.“
„Málo“

Ale tentokrát to pokračovalo.

„Ne. Čum. Tohle jeden. Dva. Tři.“

A byla v háji. Den, kdy vznikla matematika, byl velmi těsně následován dnem, kdy zanikla jedna manipulace.

Věřím, že po matematické stránce jsme už v dnešní době solidně vybaveni. Přidělali jsme matematice mnoho nadstaveb zasahujících do geometrie, fyziky, dokonce do filozofie. Umíme králíky nejen spočítat, ale taky modelovat chování jejich populace nebo odhadnout dráhu, po které poběží, zatímco na něj míříme nějakou supertechnickou zbraní s optikou a střeleckým počítačem, což je opět zhmotnělá matematika. Sice pořád potkáváme jedince, kteří si neumějí spočítat navýšení u půjčky a musí se kvůli nim zavádět debilní ukazatele, které zamlží celou podstatu věci, ale to je spíš problém z kategorie „nechce“ než „nemůže“.

Manipulace bohužel taky udělaly krok dopředu. Takové reklamy. Borka se namaže krémem, který „pozměňuje buňky“ a omládne. Borec má chřipku, spolkne jednu tabletku a je zase zdravý. Novomanželé si vezmou půjčku a jsou celí štastní, že se právě zadlužili. Já vím, že se tomu říká nadsázka, ale v podstatě je to lež.

Předsedovi vlády zmr. Sobotkovi hacknou mailbox na Seznamu a díky tomu se dozvíme, že jeho poradci připravují propagadistickou kampaň, jak nám nanutit imigraci a imigranty tak, abychom je bez keců akceptovali, a plánují to udělat velmi obratně. Je to naprosto skandální věc, ale média o této specifické části uniklé komunikace mlčí. Stát vynakládá enormní prostředky a úsilí na to, abychom uvěřili tomu, že za dopravní nehody může rychlost jízdy a nikoli to, že lidé neumějí svá auta ovládat. Aktuálně probíhá kampaň na evropské dotace, abychom si uvědomili, jak je čtvrtá říše skvělá a že bez ní by nejezdily vlaky. Každý den a každou hodinu mediokracie manipuluje naším myšlením ve snaze získat nás pro nějaké specifické – většinou dostatečně zmrdské – cíle. V podstatě nejde o nic jiného, jen metody útoků na vaše jsou čím dál sofistikovanější a nepracují pouze s nevědomostí, jako paní Pračlověková.

Jak jsme připraveni?

Učí se na školách něco v tom smyslu, jak rozeznat manipulaci a nesednout manipulátorům na lep?
Vědí to rodiče?
Ví to vůbec někdo?

Máme nějaký toolkit jako třeba na výměnu kola?
Je možné jednat proti tomu aktivně a jak?
Kontrareklama?
Kontrapropaganda?

Myslím, že moc připraveni nejsme, protože máme kalhoty dole.


17.01.2016 D-FENS


Související články:


12345 (239x hodnoceno, průměr: 1,23 z 5)
12 204x přečteno
Updatováno: 2.9.2016 — 8:28
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!