Květináče a evropská dotační marnost

Asi před týdnem informovalo ministerstvo europropagandy, že Česká republika přijala z rozpočtů EU o 45 miliard více, než do ní vložila. Pro mnoho lidí je právě pozice čistého příjemce argumentem, proč by Česká republika měla v EU sertvat., protože prostě dostáváme „unijní“ peníze, což ve velké míře pozitivně ovlivňuje náš životní standard.

Dobře to ukazuje, že lidé jsou buď neinformovaní, nebo nechtějí moc přemýšlet, to všechno slušně řečeno. Pro buřtožrouta je 45 miliard spousta peněz, za ty peníze by se dal například postavit pivovod z Bráníka až do Brna (což by byl také skvělý dotační projekt). Z hlediska celého státu to není nijak významná částka. Jen platy státních zaměstnanců přijdou ročně na 200 miliard ročně. Redukce státní agendy o 25%, což je naprosto představitelné číslo, by mělo stejný finanční přínos jako celé čerpání prostředků z Evropské unie, když neberu v úvahu pozitivní nefinanční přínos pro celou ekonomiku skrze snížení korupce a byrokracie. Ještě zajímavější je však soustředit se na to, jak jsou prostředky z dotací použity. Buřtožrout automaticky předpokládá, že se za tyto peníze pořídí něco užitečného a prospěšného. Skutečný efekt ale může být však nejrůznějšího druhu. Například se za tyto prostředky může pořídit něco, co k ničemu není. To je ale pořád ještě ten lepší případ, protože dotace mohou škodit a ve většině případů to také dělají. Dělají to mnoha cestami, například deformací trhu nebo daleko jednodušejí tím, že se za ně nakoupí něco, co má nulový užitek, ale navíc to generuje náklady.

Zrovna nedávno jsem někde v médiích zaznamenal plánování nějaké paní, povoláním fundraiserky kavárny, že chce pro její kavárnu státní dotaci. Většina lidí o tom nepřemýšlí a řekne si, že je to přece skvělé. Kavárna je skvělé místo, budu tam dvakrát za rok zajít vypít si kávu s přáteli, tak proč jí dotaci nedat. Už nevidí, že někde o blok dál je možná jiná kavárna, kde sice mají lepší kávu, ale nemají protřelou fundraiserku, co to umí s dotačními přerozdělovnami a tak budou muset zavřít, protože nad nimi získal jiný subjekt konkurenční výhodu, ačkoli měl horší produkt. Vždy, když tohle sleduji, říkám si, lidi, nebuďte blbí, tyhle dotace jsou danajský dar! Ale oni jsou blbí dál.

V této souvislosti si nelze nepřipomenout projekt, který skončil právě tento týden a na který občané EU přispěli částkou zhruba 20 miliónů korun. Jedná se o slavné betonové květináče, kterými bojovala Praha 5 proti emisím z dopravy. Jedná se o mimořádný artefakt eurosocialistické marnosti.

Projekt s názvem „Snížení imisní zátěže z dopravy ozeleněním ulic pomocí izolační zeleně v Praze 5“. Projekt byl odstartován v květnu 2010 studií proveditelnosti, ve které se zjistilo, že optimálním řešením k zachytávání prachových částic z dopravy jsou rostliny, které se v betonových květináčích rozmístí kolem vybraných komunikací. V rámci studie se také zkoumala schopnost jednotlivých druhů rostlin zachycovat prachové částice, a to v závislosti na ploše, sklonu jejich listů, lepkavosti listů a délce řapíku. Autoři zmínili celou řadu hodnotných poznatků, napířklad že za určitých okolností by mohly zachycené částice z listů sklouznout, pročež je vhodné, aby pod filtrační vegetací byla ještě tráva. Z celkového objemu přibližně 120 tun prachu měly rostliny zachytit ročně asi 13 tun nečistot. Kromě filtrační funkce vyzdvihuje studie rovněž estetickou funkci květináčů a oživení architektonicky fádních ulic, zvýšení estetické hodnoty ulic a tím bezprostřední vliv na psychiku obyvatel. Studie odhadla cenu truhlíků na 25 miliónů korun a provozní náklady na 1.5 miliónu.

Studii obsahující tyto bláboly přpravila firma Ascend v roce 2010. Tatáž firma (!) vyhotovila o rok později odborný posudek, který překvapivě konstatuje, že „(n)a základě výsledků tohoto posudku je moţné konstatovat, ţe projekt přispívá ke splnění cílů stanovených Operačním programem Životní prostředí a přispívá k plnění indikátorů tohoto programu, především pak prioritní osy 2. Na základě výsledků tohoto posudku doporučujeme projekt realizovat.“

Ještě že Sovětský svaz západu a jeho prioritní osy máme, jinak bychom byli úplně ztracení.

V obou dokumentech jsem nenašel, jak se společnost Ascend a její šéfexpert RNDr. Paroha odborně vypořádala s nepředvídatelným chováním listnatých stromů, které na podzim opadají a dalších pět měsíců v roce jsou bez listů, což jejich izolačně-filtrační funkci pochopitelně ovlivňuje, jak je vidno například z této fotografie.

Květináče i s vegetací mající správný sklon listů a délku řapíku vyšly celkem na 21 miliónů korun, což při počtu 245 truhlíků vychází asi na 80 tisíc Kč za květináč. Cena byla samozřejmě zcela přemrštěná, jednalo se o velmi odfláknuté truhlíky z armovaného betonu bez jakékoli povrchpvé úpravy. Za jejich umístění v památkové zóně radnice dostala pokutu ve výši 147 tisíc.

Truhlíky byly jakési betonové rakve o délce nejvýše 10,6 metru, šířce 1 m a byly hnusné jako prdel. Byly těžké, neskladné a překážely všude a všem. Zhruba dva roky se radnice odmítala vůbec i jen bavit o tom, že by s květináči něco podnikala, její reakce na stížnosti občanů byly přezíravé a nepřipouštěly žádné jiné řešení než ponechání květináčů tam, kam je moudrý úředník umístil. Současně ale ministerstvo financí blokovalo dotaci, protože trpělo pochybnostmi o naplnění účelu dotace. Vedení MČ Prahy 5 hledalo různé cesty, jak truhlíky učinit přijatelné pro zpátečnickou veřejnost, která neví, co je hezké a nedovede ocenit filtrační funkci rostlin působící ve směru druhé prioritní osy. Například zkusili květináče zahrabat do země nebo obložit je dřevem. „Zabýváme se i dalšími variantami. Prioritou pro nás je, abychom získali evropskou dotaci,“ řekl v roce 2015 starosta Klíma. Cena květináčů se tak zvyšovala, ale hodnota nikoli. Pořád byly k ničemu.

Nyní vidíme další aspekt dotací. Nejen že za ně můžete pořídit něco neužitečného nebo dokonce kontraproduktivního, ale nemůžete se toho navíc ani zavčasu zbavit, pokud zjistíte, že to nefunguje. Likvidace květináčů nepřipadala v úvahu, protože dosud běžela takzvaná doba udržitelnosti. To je lhůta, ve které se ten, kdo o dotaci požádal a dotaci dostal, nesmí dotovaného předmětu zbavit – jinak by Sovětský svaz západu mohl požadovat dotaci nazpátek.

Květináče postupně mizely od silnic do různých odlehlých míst, kde již nemohly blahodárně zachycovat částice a stěhovaly se na různá místa, kde nebyly tolik na ráně. Prioritní osa 2 zjevně už nebyla natolik prioritní. Náklady na přesunování květináčů se mi nepodařilo zjistit. Květináče se tak ocitaly na různých místech, kde nebyly veřejnosti tak na očích, takže jejich estetická funkce nebyla zcela využita a nemohly blahodárně působit na psychiku obyvatel Prahy. Jejich poslední štace byla za lihovarem na Zlíchově, kde byl něco jako hřbitov květináčů a kde zarůstaly tím, co někteří zapšklí botanici označují jako plevel.

Asi před dvěma lety se podařilo šest květináčů z dotačního programu vyjmout a prodat zájemcům za 39 tisíc kus, tedy asi polovinu jejich pořizovací ceny. Tento týden nabídkla zmrdnice Prahy 5 k bezplatnému odvozu zbylé květináče, protože za peníze už je nikdo nechtěl. Tím tento skvělý dotační projekt skončil.

Toť tedy jeden příběh o tom, jak skvělé věci se za evropské peníze dají pořídit. Ale za „evropské peníze“ lze mít i jiné skvělé věci, například luxusní veřejné hajzlíky, kterými zkrášlovali veřejné prostory na Slovensku. V článku padne skvělá věta: „Obec měla na výběr. Pokud chtěla peníze dostat, mohla při rekonstrukci buď upravit vodní tok, postavit novou autobusovou zastávku, nebo vybudovat veřejnou toaletu.“

Na závěr článku musím zmínit to, co buřtožrouti nevidí, a to sice náklady z promarněné příležitosti. Buřtožrouti nevidí nebo nechtějí vidět, kde se „evropské peníze“ berou. Aby mohli v Praze nakupovat květináče za 80 tisíc kus, musely předtím národní vlády členských států Unie někomu ty peníze sebrat ve formě daní a tyto peníze pak poslat do unijního rozpočtu, odkud se pak různými byrokratickými mechanismy přerozdělily do rozpočtů národních států. A jeden každý ten chudák, kterému ty peníze sebrali, by určitě našel lepší způsob, jak tyto peníze utratit, a ani jeden by si určitě nekoupil betonový truhlík za 80 tisíc.

10.02.2019 D-FENS

Související články: