K napsání tohoto článku mě inspirovaly události poslední doby, týkající se kvality potravin a nespokojenosti spotřebitelů s ní spojené. Často se hovořilo o kontrolách v obchodech a řetězcích, s odkazem na mnohdy neuvěřitelné nálezy „úlovků“ kontrolory.
Mnohdy se na pranýř dostaly polské potraviny a to díky aférám např. s posypovou solí. Dovolte mi tedy, abych vám představil svůj náhled na tuto problematiku. V rámci výkonu svého povolání se pohybuji na úrovni zemědělské prvovýroby a také zpracovatelského průmyslu. Jelikož se setkávám i s vedoucími pracovníky těchto podniků, slýchávám často neuvěřitelné příběhy a „zážitky“ z jejich obchodních styků a mám tak možnost si udělat dost reálný obrázek o tom, jak to skutečně je a jak to v tomto byznyse chodí a o čem se vobyčejným lidem ani nezdá.
Jak jsem uvedl výše, náš trh je dle médií zaplaven nekvalitními potravinami. Já bohužel musím konstatovat, že je to z velké části pravda. Možná by stálo za to položit si otázku, odkud že se tedy ty nekvalitní potraviny berou? Myslím si, že tato otázka je tak trochu mimo. Důležité je, na čí objednávku se to sem dováží a hlavně, že „to“ najde své kupce. Z pohledu kvality výrobku je totiž úplně jedno, jestli se to vyrobí v Polsku, Číně nebo u nás. V praxi to funguje asi takto: Super/hyper/čuper market si zadá objednávku konkrétnímu výrobci (resp. zpracovateli), kde zadá, že např. koupí x tun párků, kg do např. 40kč per kg. Zpracovatel kývne a začne tvořit a hlavně počítat. Jelikož i on chce na „párku“ mít nějakej vývar, musí pečlivě zvážit výběr komponent. Jistě si každý z vás vzpomíná na recepturu párků z makra, kde jste marně hledali nějaké maso. Asi nemá cenu tuto myšlenku dál rozvádět. Ostatně jakýsi primát v nákupu škrobu (jakožto náhradní komponenty těchto výrobků) má jistá firma mající ve svém logu mužskou tvář ládující se klobásou. Zákon samozřejmě stanoví, kolik musí mít špekáček masa apod. ale to se dá lehce obejít (příkladů je několik). Narážím tedy na politiku supermarketů, kteří jsou bohužel jedni z hlavních hráčů ovlivňujících ceny. O výkupních praktikách některých supermarketů jsem slyšel neuvěřitelné příběhy z řad zástupců zpracovatelského průmyslu. V tomto ohledu patrně nejdál zachází hypermarket, mající původ na britských ostrovech.
O několik řádků výše jsem uvedl zajímavý moment a sice, že i tyty potraviny podřadné kvality najdou svého kupce. Kdo tedy kupuje tyto (p)otraviny? Z drtivé většiny jsou to čeští vohnouti, kteří jsou líní přemýšlet a mají hřejivý pocit z toho, že si koupili např. 2x 0,3 litrový jogurt (původem z Polska) za stejnou cenu, za kterou by koupili 2x jogurt (cca 0,15l původem z jedné východočeské mlékárny). Že je rozdíl v objemu tvořen vodou (a škrobem), to už je fuk, důležité je Halík co? No kurva množství. Velice výstižně mi to vysvětlili moji rodiče: „protože je toho víc“. Co z toho, že je mdlé chutí.. . Často slýchávám argument, že „to si nemůžu dovolit“. Z drtivé většiny jsou to lidé, kteří si to nemůžou dovolit z důvodu, že utrácejí peníze za „nepostradatelné“ potraviny typu brambůrky či minerální vody apod.. O důležitosti a zdravotní prospěšnosti těchto položek by se s úspěchem dalo polemizovat. V žádném případě nechci nikomu říkat „co je dobré“ a co by měl a neměl kupovat, chtěl jsem pouze poukázat na to, že kupování nekvalitních potravin není ve většině případů otázkou peněz. Kde je problém, to ať si každý zodpoví sám. Přijde mi však komické, když pak tito lidé volají „stát by to měl zakázat“. Nevím jak vy, ale když mě někdo ošidí, napálí, nebo prodá nějaký chabruz, tak už tam příště prostě nejdu a jdu vedle. Tak proč tam ti lidi chodí zas a znova?
Čas od času se v médiích objeví zprávy o zemědělcích, kteří si ztěžují na nízké výkupní ceny, ať už masa, mléka, obilí, prostě čehokoliv. Obvyklé reakce jsou „tak to nedělejte, když to není ziskové“. Ano, to je krásná myšlenka trhu, má však několik nedostatků. Hlavně, zemědělství v dnešní podobě je asi tolik tržní, jako ODS pravicová strana. Každý, kdo trochu rozumí zemědělství ví, jak je pěstování rostlin spjato s živočišnou výrobou. A nejde zde jen o nějaký hnůj či mrvu, ale například i o dotace. Kapitolou samou pro sebe je půda, kterou prostě nejde „vypnout“. Nelze prostě rok pěstovat a rok ne. Spousta zemědělců by uvítalo volný trh, protože dotační politika Evropské Uhnije je prostě pro nás plíživě likvidační. A je s podivem, že vlády okolních států (snad ještě vyjma Slovenska) dorovnávají nerovnosti evropské dotační politiky z národních rozpočtů. Pravděpodobně tam pochopily zemědělství a držení půdy v rukou svých občanů, jako strategickou oblast do budoucna. Ne však u nás. Už teď se tiše šeptá o tom, jak si tady jezdí Němci skupovat půdu (naši Slovenští bratři by mohli vyprávět o „bludných Holanďanech“). Kam to povede, si domyslete sami.
Jen malá odbočka, jestliže některý supermarket napíše „akce mléko -40%“, myslíte si, že si utrhne 40 % marže? Kdo si myslíte, že v konečném výsledku těch 40 % zaplatí. Když už jsem zmínil mléko, tak současná výkupní cena standardního je okolo 7 Kč/l. Tato cena je pro většinu chovatelů skotu pod výrobními náklady. Téměř totéž plnotučné (avšak s rostlinným tukem) mléko koupíte v obchodě za cca 15 kč, tj. za více než 200 % jeho výkupní ceny. Takže zatímco tady někdo prodělává kalhoty, tak někdo sakra vydělává. Každý z vás si jistě vzpomíná na „vaječnou krizi“, kdy byla vejce na 6 korun. V této době se realizační cena vajec pohybovala okolo 2 korun. Proč teda při stejné výkupní ceně stály vejce najednou 6 korun? Nevyužil tady někdo té momentální hysterie? A to zcela pomíjím skutečnost, že většina vajec v regálech supermarketů pochází od našich severních sousedů, kteří na předpisy a nařízení EU z vysoka kálí.
Rád bych také řekl pár slov o polských potravinách. Z původního kontextu by se zdálo, že je považuji za podřadné, ale není tomu tak. Polské potraviny nejsou nijak podprůměrné ale zase, to co se nám sem doveze (opět na něčí objednávku) už je ošizené. Zajeďte si do Polska a věřím že nebudete litovat. Je všeobecně známo, že polské zemědělství je zapovězené. Také ne náhodou se říká, že co Polák, to šmelinář. O zkušenostech s polskými agrárníky by čeští zemědělci (především např. chovatelé drůbeže) mohli dlouze vykládat. Jde zde hlavně o to, co je legislativou EUCCP povoleno a to, jaká je skutečnost v praxi.
Shodou okolností jsem včera narazil na web potravinynapranyri.cz., kde se můžete podívat za „kvalitní“ zboží z pohledu místa prodeje a také původu. Pomineme-li nálezy ve večerkách našich šikmookých spoluobčanů tzv. „rákosek“, zjistíme například, že v tom nejede jen Polsko a Čína, ale jaký blivajz se sem dováží ze západu. Není žádným tajemstvím, že sem naši němečtí bratři dovážejí odpadní maso, protože např. kuřecí stehenní svalovina je pro ně „unterfleisch“, podle hesla „český prase všechno spase“. O drůbežím mase z jihu Ameriky ani nemluvě.
Pokud jste dočetli až sem, napadá vás jistě otázka „tak kde mám kurva teda nakupovat“. Na tuto otázku je těžké odpovědět. Každý z nás má jiné časové, finanční možnosti a nároky. Já osobně, protože mám tu možnost, si rád nakoupím v malých lokálních prodejnách. Nedělám to proto, že je to „echt české“, nebo to má nějakou nálepku, ale protože jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že je to kvalitní a světe div se, ne cenově nezvládnutelné. Mnohdy jsem byl mile překvapen přístupem personálu. Už dlouho mám pocit, že se nám supermarkety snaží vnutit myšlenku, že za kvalitu je třeba draze platit. Ano, s tím částečně souhlasím, jen otázka, kolik. Myslím, že každý z vás, z různého koutu republiky, zná určitě ve městě vyhlášeného např. řezníka či zelináře, který prodává kvalitní zboží za solidní cenu. Kdysi jsem na tomto webu četl D-fensovu větu, týkající se koupě auta, že to chce porovnávat a odbourat předsudky (věta týkající se italských a japonských aut). Směrem k článku bych řekl, stačí zvednout prdel a jít se projít a podívat se, jaká je nabídka a za kolik. Možná zjistíte, že jste nakoupili nejen levněji, ale i kvalitnější potraviny. Jsem velice rád, že spousta podniků a provozů začala provozovat např. vlastní jatky, mlékárny či sýrárny, včetně prodejních sítí. Je to příjemná alternativa pro lidi, kteří serou na nějaké hony na zlevněné zboží v letáku za 49.
K samému závěru bych rád omluvil za to, že ačkoliv jsem se chtěl výhradně držet tématu kvality potravin, nevyvaroval jsem se (a ani nemohl) několika odklonům od tématu, díky čehož článek možná ztratil na přehledu. Učinil jsem tak z důvodu, že celý problém není jen o vohnoutech, ale má mnohem širší souvislosti (dotace, legislativa, měnový kurz). Také jsem si vědom toho, že spousta vyřčených myšlenek a skutečností by stála rozvézt v samostatném článku.
PS: Článek také neberte jako reklamu na výše uvedené prodejny, spíše jako důkaz toho, že je kde kupovat a to i mimo supermarket.
Také bych rád poslal odkaz na test „kvality“ potravin z Anglie
(Zatím nikdo nehlasoval)