Četl jsem ústřední výplod Věcí veřejných, zvaný Společně proti korupci.
Protikorupční manuál vydalo ministerstvo vnitra, ovládané tč. praktickou kombinací politické strany, rozvědky a bezpečnostní agentury, dále jen Věci veřejné. Dokument je pojat jako návod pro občana, jak má postupovat, když je po něm požadován úplatek. V úvodu dokument odkazuje na internetové stránky www.korupce.cz, po vyťukání této adresy vás prohlížeč přesměruje na stránky Ministerstva vnitra, což pokládám za docela výstižné. Dokument obsahuje něco psaného textu a rámečky připomínající nápisy na cigaretách, ve kterých jsou uvedena různá morální poselství.
Že autoři dokumentu vůbec nemají ponětí, napovídá věta v úvodu, která zní:
Příliš náročné na abstraktní myšlení? Ok, tak v manuálu máme minikvíz. Údajně ho vymyslela sama hlavní odbornice na tamtu kuropci, pardon, korupci, dřívější redaktorka lifestylových časopisů Markéta Reedová:
Pan Kolohnát se Dlouhou Vsí řítil rychlostí větší než 75 km/h. Netušil ovšem, že v křoví číhají policisté. Náhle ho zastavili. „Tak mladý pane, bude to za dva tisíce a pár bodíků… Nebo za pětistovečku bez bločku?“
Manuál nabízí různé možnosti, jak se s touto situací vypořádat, což ostatně není důležité, protože se mi na mysl derou následující otázky:
– co dělali policisté v křoví? Je toto správná metoda policejní práce, nebo dětinské číhání za bukem? Není to stejně morálně vadné jako korupce?
– kdy naposled požadovali policisté po řidiči úplatek takto stupidním způsobem?
– vědí vůbec autoři manuálu, jak funguje korupce v reálu?
– a nebylo by nejúčinnější prostě odebrat policistům možnost vybírat pokuty v hotovosti a zrušit bodový systém?
Další vole kvíz.
Slečna Nudličková čeká na vyřízení stavebního povolení a má dojem, že se vyřízení žádosti bezdůvodně protahuje. Všechno nasvědčuje tomu, že se bez úplatku nikam nepohne, nikdo ji však o něj přímo nežádá. Co má slečna Nudličková dělat?
Hodit si to na půdě? Nejde, nemá půdu. Opět, v dokumentu je napsáno, co má Nudličková dělat. Že na úředníka má poslat jiného úředníka. Jaké je skutečné řešení? Nechat paní Nudličkovou, ať si na svém pozemku za své peníze postaví co chce.
Problém manuálu je v tom, že si jeho autoři umanutě představují nejnižší, stupidní a přímo diletanstké formy korupce. Policajt si bere od řidiče vajíčka, úředník si bere od žadatele peníze cash. Úplně je opomenut fakt, že skutečně velká korupce je vždy otázkou sítě. Nejjednodušší síť je trojice příjemce – prostředník – poskytovatel. Ta by fungovala v případě pana Kolohnáta. Jen zcela blbý pan Kolohnát by se na místě pokoušel zkorumpovat dopravní policisty, protože nikdy nemůže vědět, jak se zachovají. Jen zcela blbí dopravní policisté by se nechali korumpovat na místě Kolohnátem, protože neví, zda to není provokatér. Pokud mají všichni zbytky rozumu, zařídí se jinak a úplatky předají například osobou pana Proxyho, který chlastá s oběma policistům nadřízeným majorem Obuchem.
V případě paní Nudličkové funguje skutečná síť. Úředník, který nerozhodl o jejím stavebním povolení, má metodické i disciplinární nadřízené. Ti by za normálních okolností měli na pana Úředníka dohlížet, ale oni to nedělají, protože všichni sdílejí nějaký plán. Dokonale spolupracují, jsou efektivní státní správa, ale ne tak, jak by si paní Nudličková přála. Metodičtí nadřízení hledají v české legislativě stále nové a nové cesty, jak řízení o stavbě paní Nudličkové zkomplikovat, přičemž to ještě vydávají za vylepšení. Disciplinární nadřízení nekonají, když úředník nedodržuje lhůty. Pokud si tento systém umane, že Nudličková stavební povolení v tomto století nedostane, tak ho taky nedostane. Ve hře je ještě pan Proxy, ten vůbec není úředník, není ani podnikatel, možná má nějakou fiktivní třeba spediční firmu, a pověst dostatečnou k tomu, aby si k němu paní Nudličková našla cestu. Pan Proxy v přátelském hovoru vyjeví pochopení pro její situaci a navrhne řešení v podobě motivačního příspěvku, který to „učiní průchozí“.
Pak je tady model „kníže Pavel“, používající konspirační sítě na více úrovních. Založíte si Agenturu, která zprostředkovává evropské dotace. Ovlivníte rozhodování orgánu, který dotace přiděluje tak, aby přijímal pouze od Agentury. Kdo chce dotaci například na odbahnění rybníka, musí podat žádost, která obsahuje projekt zpracovaný Agenturou. Kdyby projekt zpracoval někdo jiný, například paní Smetáková, tak by žádost byla odmítnuta i přesto, že formálně ani věcně projektu nic nechybí. Žadatel záhy pochopí, kudy vede cesta. Problém v tomto případě není kníže Pavel ani Agentura, ale celý systém.
Při dalších úvahách o tématu se nevyhnete konstatování, že úředníci a politici (nezřídka úředníci v rolích politiků) různými metodami přizpůsobují právní prostředí této země k tomu, aby korupce rostla. Skončí to u populárního konstatování, že ryba smrdí od hlavy. V tom okamžiku je problém policajta, který dostal vajíčka a udělal si z nich doma omeletu, úplně bagatelní.
Úplná perlička na závěr – v závěru manuálu je mezi organizacemi, které se v ČR zabývají problematikou korupce, je zmiňováno také sdružení Oživení, což je stínová organizace hnutí Auto*Mat (a vice versa). Skutečně by se našel někdo tak pošetilý, aby se s problémem korupce šel svěřit pumpičkářům? Jakou ochranu mu tento spolek pitomců může zajistit a jaké jsou dosavadní výsledky Ošizení v „potírání korupce“? Připadá mi to pikantní už jen proto, že dceřinná společnost Auto*Mat de facto provozuje politickou korupci.
Dost pochybuji, že by se na ministerstvu vnitra nenašel nikdo, ani jediný fízl, kdo by na první pohled nepochopil, že soudružka Reedová usedla s jejím manuálem mimo mísu. Protikorupční manuál je jen takové šidítko, kterým se dá mávat hloupým vovcím před čumáky – hele vovce, my jsme vyrobili barevný pédéfko s nadšenou rétorikou, tak padněte na prdel a hlavně se nezapomeňte nechat dát ostříhat. Hledím na to jako na určitý projev agitace mezi prostým lidem, podobně jako pronásledování spekulantů, kulaků a hubení amerického brouka. Nasměruje pozornost někam jinam, vytvoří jiný obraz reality, než jaká ve skutečnosti je a aspoň nasměruje vovce jinam, když už je nejde vrátit do salaše.
Tohle jsou opět Věci veřejné. Osobně jsou pro mě horší alternativou než Dělnická strana nebo ČSSD. Diletantismus jejich politiků, většinou podnikových a komunálních tlučhubů, je spojen s fízláckými praktikami mateřské ABL a tendencí útočit na ústavní pořádek této země. Musíme si na ně začít dávat pozor, protože dříve nebo později zrodí ze svého středu dalšího Gottwalda.
(Zatím nikdo nehlasoval)