Bylo nebylo, napsal Honza pohádku pro čtenáře tohoto serveru. Protože D-F ale čtou hlavně velcí kluci a velké holky, nebudu jim vyprávět pohádky, ale zareaguji několika fakty.
(Varování pro čtenáře: Vězte, že autor tohoto příspěvku je policistou, proto čtěte opatrně, jste-li slabší povahy, tak nečtěte vůbec!!!)
Již v úvodu autor prokazuje katastrofální neznalost a nepochopení současné situace v policii a společnosti jako celku. Ač se to nemusí na první pohled zdát příliš zřetelné, mocenské skupiny dnes neovládají policii skoro vůbec. Všichni už dávno pochopili, že efektivnější je ovládat justici, než policii, což bylo více než patrné zejména v posledních týdnech a měsících (po které nevýrazný ministr vnitra nikoho nezajímal a duo Nečas + Kalousek zvládlo svými výstupy udělat takřka národního hrdinu i z postavy natolik podivné, jako je policejní prezident), kdy se mocní snažili zuby nehty udržet neudržitelnou situaci ve státním zastupitelství, zřejmě motivování snahou prodloužit své období moci alespoň o nějaký ten pátek (o tom ale snad jindy). Autorovu interpretaci struktury policie ponechám bez delšího komentáře, protože jsem si vědom její chaotičnosti, která je jen umocňována permanentně probíhající reformou (vězte, že nejvroucnějším přáním všech policistů by byl alespoň jediný rok bez reforem, za deset let služby však takový nepamatuji) Podotknu ale, že pokud už k nějakému dělení policie tíhnete, je z hlediska každodenní praxe (nejen policisty, ale zejména občana) důležitější dělení na policii uniformovanou (newspeakem „vnější služba“) a neuniformovanou (převážně reprezentovanou Službou kriminální policie a vyšetřování).
A nyní k samotné „mravnostní policii“ a příbuzným tématům. Rozumnému čtenáři je jasné, že už název „mravnostní policie“ je spíše termínem bulvárním, než policejním. Je známo, že novináři musí mít ve všem pořádek, a tak kdyby příslušník okresní hospodářské kriminálky při rozplétání série úvěrových podvodů jaksi mimochodem zjistil pachatele vraždy, pro média by dozajista reprezentoval onu obávanou krajskou „mordpartu“. Ale budiž, budeme policistům, kteří se věnují mj. problematice mravnostních deliktů (obvykle v kombinaci s trestnou činností páchanou nezletilými a mladistvými), říkat „mravnostní kriminálka“. Ta skutečně spadá pod odbory obecné kriminality, které však již dávno nezřizuje výnosem ministerstvo. Jsou součástí krajských a okresních (dnes nazývány územní odbory, ty se však zcela kryjí s obvodem dřívějších okresů, které dosud částečně ctí justiční soustava) kriminálek. Pro zájemce o bližší pochopení odkazuji na § 8 zák. č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Je pravdou, že na „mravnostní kriminálce“ pracuje nemálo žen, nicméně na mnoha odděleních, zejména hospodářské kriminálky, je jejich podíl ještě výraznější. Ohledně vzhledu policistek „mravnostní kriminálky“ si udělejte obrázek sami, takříkajíc dle vkusu každého soudruha. Myslím, že odkazem na článek o policistce v roli „volavky“ se autor sám usvědčuje ze lži. Dodám jen, že podle známého rčení dobrého vojáka Švejka jsou „hezký holky po celým světě“, a to asi stejně, jako ty ošklivé. Nicméně já osobně se raději koukám po těch hezkých a věřte, že tam jsou.
S rozdělením toho, čím se „mravnostní“ zabývá a čím ne, je autor zcela mimo mísu, nicméně vysvětlit nepolicistovi dělbu práce je, díky výše zmíněné chaotičnosti organizace, neustálým reformám a dalším faktorům, skutečně nemožné a myslím, že i nepatřičné. Rozhodně nelze souhlasti ani s tvrzením o frustraci pramenící z nižších hodností u „mravnostní kriminálky“. Pojem hodnost totiž současná policie nezná (vyjma hodností generálských, které zůstaly spíše omylem) a tzv. hodnostní označení je shodné pro policisty na stejné úrovni (okres, kraj), ať vyšetřují kriminalitu majetkovou, násilnou, hospodářskou či mravnostní. Případné rozdíly pak vycházejí zejména ze systemizace míst, která sice může být zmatená, ale opět je zmatená všude (okresy, kraje) přibližně stejně, takže na krajských kriminálkách vyšetřují obvykle kapitáni, na okresních obvykle poručíci (bližší zájemce o problematiku hodností a hodnostních označení odkazuji tímto na zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů).
Samostatnou kapitolou v předložené pohádce je ostavec o ÚOOZ a údajných únicích informací z jeho spisů. Skutečně si nemyslím, že pohádkový Honza bude jmenovat své zdroje ze zpravodajských služeb. Pokud je skutečně má a má od nich takové informace, dozajista půjde přímo o špičky tajné služby. Kdo jiný by totiž takové věci řešil veřejně. Tím netvrdím, že k únikům z policejních spisů nedochází, obvykle však nikoli ve stadiu rozpracování, ale spíše později, když dojde k zapojení dalších osob, zejména ostatních orgánů činných v trestním řízení, orgánů státní správy, finančních institucí, někdy i soudních znalců či tlumočníků (ti však, ač osoby soukromé, bývají obvykle spolehlivější než mnohé státní orgány) a zejména ve stadiu vyšetřování přičiněním obhájců obviněných. Jinak je pravdou, že zájem ÚOOZ o typickou mravnostní kriminalitu je vcelku marignální, neboť tento speciální (nikoli elitní!!!) útvar skutečně neexistuje za účelem vyšetřování znásilnění ani pohlavního zneužívání či svádění k pohlavnímu styku. Jiná situace je přirozeně u obchodu s lidmi, kuplířství, které do „sféry zájmu“ ÚOOZ patří, což neznamená, že tyto trestné nemůže stíhat podle své příslušnosti také okresní či krajská „mravnostní“ kriminálka.
Nejvíce mě však ze židle zvedla stať o ubohých zákaznících nezletilých prostitek, stíhaných za pohlavní zneužívání či svádění k pohlavnímu styku přes jejich nevědomost o věku šlapky. Pokud už někdo vyhledává prostituci, budiž. Každému, co jeho jest a i šlapka může být fyzicky hezká a relativně na úrovni. Mezi holkami z cikánských rodin a na útěku z děcáku však aby takovou pohledal. I tak ale nehodlám moralizovat případného zákazníka. Že by se ale policisté předháněli ve stíhání zákazníků takových holek, o tom, i přes zákonnou povinnost odhalovat a stíhat všechny trestné činy bez rozdílu, silně pochybuji, nicméně třeba má autor jinou zkušenost. Zásadním nedostatkem předložené pohádky však je otázka zavinění jako nezbytného znaku trestného činu ubohých perzekuovaných konzumentů. Ač právník, ponechám tuto problematiku bez komentáře, neboť každý průměrný čtenář DFENSe musí být na úmyslné spáchání (tedy konjunkci vědění a vůle) odborníkem na slovo vzatým. Pokud se tedy konzument vydá za dvacetiletou dívkou z internetového seznamovacího portálu a ta holka nevypadá zrovna jako dítě, zákazník není trestný, byť by holce skutečně bylo čtrnáct. Prokázání, že o jejím věku zákazník věděl, je plně na policii a i průměrný konzument vymyslí, že svoji nevinnu snadno a rychle prokáže pomocí inzerátu oné „poškozené“, pokud se v něm vydává za plnoletou.
Závěrem ještě ve vyprávnění pohádkového Honzy odhalím zcela zásadní pravdivné sdělení. Pro čtenáře možná trošku překvapivě tou pravdivou informací je věta: „Mravnostní oddělení se nezabývá devianty“. Skutečně nezabývá, alespoň ne primárně. „Mravnostní“ se zabývá konkrétním okruhem trestné činnosti bez ohledu na to, zda ji spáchal deviant (obtížnou definovatelností tohoto pojmu se zde už vůbec nehodlám zabývat) anebo „normální“ pachatel.
A tak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. I tak byla dlouhá, až běda. Již ve svém minulém příspěvku jsem uvedl, že rozhodně nehodlám policii bránit za každou cenu jen proto, že jsem jejím příslušníkem. Úroveň článků, které někdy o policii vyjdou na tomto webu mě však občas vyprovokuje k psaní apologie doslova „kurevsky“, jako to učinil zmíněný článek o „zapomenutém policejním odboru“. Uvidíme, co bude dál. Třeba se zase někdy naštvu a pak se možná podíváme i na onu obávanou „partičku policejních plukovníků“ :-)
P.S. „Kopnout“ si do policie umí v dnešní době každý. Být přispěvatelem tohoto webu, položil bych si někdy otázku, jak je možné, že mi v kopání najednou silně pomáhají zejména ti, kdož jsou zde jinak denně kritizováni.
(Zatím nikdo nehlasoval)