aneb Kterak to Krakonoš definitivně zabalil
Poslední bílý obláček se loudavě vydal za svým stádem a nad hřebeny hor opět zazářila jasná obloha. Urostlý vousatý muž s širokým kloboukem na hlavě stál vedle stezky a opřený o dlouhou hůl spokojeně sledoval sluncem zalité vrcholky. Za chvíli se však vrátil na prudce stoupající pěšinu a pevným krokem šplhal po kamenitém úbočí. Když procházel okolo malého srubu, který ještě voněl čerstvě nařezaným dřevem, ani se nezastavil v chůzi. Tedy nezastavil by se, kdyby nezaslechl tenký, ale po čertech nepříjemný hlásek:
„Stát! No tak stůjte přece! Neříkejte, že neumíte číst, máte to tam ve čtyřech jazycích…“
Z okénka srubu se vykláněl obrýlený mladík a pravou rukou ukazoval na tabuli vedle dveří. Muž v klobouku se zastavil a pomalu došel zpět ke srubu. Při své výšce musel hodně sklonit hlavu, aby mohl chlapci pohlédnout zpříma do obrouček.
„Na mne nesmíš tak zhurta, hochu. Pročpak se mám zastavit, něco jsem snad ztratil? Aha, ty jsi vlastně říkal něco o čtení. Nezlob se, ale já teď nemám na čtení čas, do soumraku musím být na…“
„Jděte si, kam chcete, ale napřed musíte zaplatit vstupné. Jestli nejste student, důchodce, nebo tchýně pana správce, tak od vás jménem národního parku musím vybrat dvě eura.“
„Dvě co?… Á dvě eura! Málem jsem zapomněl, jak se dneska říká krejcaru. Tak to se podívejme, nějaký usmrkanec mi tu vybírá na národní párek. A říká tomu vstupné. Ještě, že se toho nedožil chudák Trautenberk, trefil by ho šlak, že na to nepřišel sám. A co to vůbec je, ten národní párek, slyšel jsem, že dnešní řezníci ty uzeniny dost šidí…“
„Žádný párek, ale národní park! Jsem tu sice jenom na letní brigádě, jako student katedry ekologie vám však mohu činnost Správy popsat velmi podrobně. Vám by ovšem mělo stačit, že se staráme o ochranu přírody v Krkonoších.“
„Hm, takhle je to. Tak to mi podrobně vysvětli, kde byl párek, když místo Labské boudy postavili betonovej botník. Nebo aspoň, co ta tvoje uzenka dělá proti davům pomatenců, kteří si přivážou na nohy fošny a houfně se kloužou ze svahu. Aby si jich mohlo zlámat kosti co nejvíc, tak mi dokonce vykáceli lesy, ale ani to jim nestačí, takže k tomu všemu padají do mladých stromků. Dost jich sice poslední dobou zchudlo, takže místo dvou prken musejí balancovat na jednom, ale i tak pořád přibývají. Sem tam se mi sice povede nějakýho sundat lavinou, jenže to je jako kapka v moři. A vůbec, řekni mi, proč ses rozhodl žebrat zrovna tady?“
„Vstupné se vybírá na celém území parku.“
„A lidem to nevadí?“
„Vůbec ne, občané chápou, že v Unii je to běžné, například v Polsku se to velmi osvědčilo. Ke všemu jsme lišácky slíbili, že nějaký čas nezvýšíme poplatky za parkování a lyžařské vleky.“
„O tom taky rozhoduje párek?“
„Jistěže ne, ale mozky občanů, kteří jezdí lyžovat do Krkonoš, nejsou dimenzovány na tak složité úvahy a navíc se pod kulichem dost přehřívají. Takže lidi rádi zaplatí cokoliv, jen aby se už mohli šťouchat hůlkama na sjezdovce.“
„A co na to radní ve městech pod horama? Nebo v Praze? Nezačali taky vybírat? Zůstalo v téhle zemi vůbec nějaké místo, kde se neplatí?“
„Samozřejmě, že jsme se nevyhnuli menší řetězové reakci. Jako první zavedl placený vstup do města jičínský starosta, ing. Humpál. Pak se přidal primátor z Ouholiček a krátce na to i dóže z Benátek nad Jizerou. Pražský magistrát kromě vstupného vyhlásil placenou parkovací zónu od Jinonic až po Vysočany, takže obyvatelé hlavního města začali parkovat svoje auta na Jižní spojce a na dálnici D1. Proto jsou tam v poslední době zácpy. Placený vstup chtělo zavést i Brno, ovšem rychle ho zrušili, když si uvědomili, že tam nikdo nejezdil ani zadarmo. Vybírat začali taky v Chomutově a v Mostě, jenže spousta lidí tam lezla načerno…“
„Aha, takhle to tady teď funguje, už tomu rozumím. Tady máš dva krejcary.“
„Ale pane, vy jste přece šel nahoru. A když jste se teď otočil a jdete zase dolů, no tak to mi nemusíte nic platit.“
„To máš jedno, chlapče. Kdyby mne tu hledala moje sojka, tak jí vyřiď, že jsem si šel koupit spacák a emigroval na Kavčí hory.“
„A jak poznám tu vaší sojku?“
„Ty jsi asi hodně mladý hoch. Přece podle drátu, vole.“
Muž zabafal z dýmky, pokynul chlapci na pozdrav a po pár krocích zmizel v mlze, která mezitím zahalila celé údolí. OoOooOooOoo…
(Zatím nikdo nehlasoval)