Vadí vám, že vás už dlouho nikdo nenazval debilem? Lze to snadno napravit. Povíme si, jako projíždět křižovatkou Thomadorf style.
Křižovatka
je místem, kde se setkávají dvě a více silnic v různých směrech. Křižovatka je také místem, kde se protínají zájmy různých osob. Jedni chtějí tam, druzí zase jinam. Někdo se chce dostat včas do práce nebo z práce, jiný se potřebuje exhibovat, jiný předvést svůj podřízený přístup k těm nepotřebným pravidlům nebo okázalé ignorování těch několika málo užitečných. A tyto zájmy se potkají v jednom jediném místě, což zákonitě zavání problémem.
Příjezd ke křižovatce
Již samotným příjezdem ke křižovatce lze napáchat mnoho užitečného a ukázat svoji blbost. Základní taktikou je manévr zvaný kobra. Manévr začíná zhruba půl kilometru před křižovatkou. Vyhodíme rychlost a blížíme se co nejpomaleji ke křižovatce. Ideální eprouč je rychlostí kolem 15km/h. Tím se kruciálně sníží spotřeba paliva a do internetových diskusí můžeme s čistým svědomím napsat, že nám jedna devět tédéíčko jezdí za 5,125472 fčtyřech a fakthovůbecnešetřim. Pokud takto dosáhneme křižovatky a svítí zelená nebo žlutá, případně červená, dupneme prudce na plyn a projedeme jí. To bylo vofous mámo.
Jiný manévr se nazývá hammerhead a je do jisté míry opakem kobry. Co nejrychleji se řítíme do křižovatky, pokud svítí zelený signál. Před hranicí křižovatky začneme prudce brzdit tak, aby v okamžiku, kdy do křižovatky vjíždíme, svítila žlutá. Jak hammerhead, tak kobra zvyšují plynulost jízdy křižovatkou až k magické hodnotě jedno auto za cyklus, která je pro Budějovice hodnotou cílovou.
Pokud svítí zelená, musíme do křižovatky vjet, i kdyby hrom bil. Zásadně se nesmíme zajímat, zda lze křižovatkou projet, protože máme zelenou a tudíž svaté právo jet. Pokud zůstaneme stát v křižovatce, je to chyba těch druhých a oni si musejí počkat, protože já jsem měl zelenou.
Pole position
Pole position je pro vidláka z Budějc něco jako pro Nestěrova looping. Tento manévr vyžaduje maximální soustředění a proto si ho rozebereme detailně.
Upřeně hledíme na semafor.
Pokud padne žlutá, upřeně hledíme na semafor a čekáme, co bude dál.
Dříve nebo později padne zelená, upřeně hledíme na semafor.
Pokud máme jistotu, že zelená barva už nebude zelenější, zařadíme rychlost.
Podíváme na řadící páku, zda tam máme první rychlostní stupeň.
Pustíme spojku.
Vyřadíme z trojky na neutrál.
Nastartujeme motor.
Zařadíme jedničku.
Podíváme se na semafor, zda není něco nového.
Vložíme do přehrávače CD od vydavatelství Česká muzika, co sídlí v Dubném v kravíně.
Pomalu se rozjedeme.
Pokud se nám něco nezdá, dupneme silně na brzdu.
Po zhruba dvou metrech jízdy řadíme dvojku. Po dalších třech metrech trojku. Cílem je, aby se automobil při řazení vždy skoro zastavil. Zejména vhodné pro tyto poskoky jsou vozy s přeplňovaným dieselovým motorem.
Pokud v křižovatce někdo stojí, vyhoukáme ho, protože máme zelenou a tudíž právo jet i kdyby hrom bil. Narveme se před něj.
Nemáme-li pole position, pak postupujeme takto:
Upřeně hledíme na semafor.
Pokud padne zelená, neděláme nic.
Čekáme, až se auto před námi rozjede.
Pokud je auto je před námi tak daleko, že stěží přečteme registrační značku.
Podíváme se na semafor, zda náhodou nezměnil barvu.
Opět zkontrolujeme, zda se auto, co bylo před námi, již dostatečně vzdálilo.
Zařadíme jedničku.
Zkontrolujeme semafor, zda nezačal zrát. Pokud ano, stojíme.
Máme-li dojem, že se někdo nerozjel na křižovatce dostatečně rychle, vyhoukáme ho nebo na něj začneme dělat různá gesta. Zejména je třeba vyhoukat vozidla autoškoly a vozidla, která se dost rychle nerozjedou, ani kdyby chtěla. Poté, co objekt vyhoukáme, se sami rozjíždíme co nejpomaleji, protože rychlost co? Rychlost, zbraně a cigarety zabíjejí.
Opatrně se rozjedeme.
Zásadně se nezajímáme, zda lze za křižovatkou v jízdě pokračovat, protože máme zelenou a tudíž PRÁVO JET
Hints & Cheats
Ideální rozestup mezi auty na křižovatce je osm až třicet dva metrů. Pro osoby se zhoršeným odhadem vzdálenosti, tedy v Budějovicích skoro pro každého, nejmenší vzdálenost je taková, kdy vozidlu před sebou vidíme na konec výfuku.
V některých jiných městech případně zemích se stává, že se automobily na křižovatce rozjedou jakoby najednou. To je ovšem zcela závadná praxe, protože se tím zmírňují zácpy a to není správně, my v Budějovicích máme zácpy rádi, protože jsou to naše budějcké zácpy.
Na některých křižovatkách jsou dodatkové šipky doprava nebo taky doleva. To je vymoženost, kterou sem zatáhli z Prahe a proto je ignorujeme. Sice někdo říká, že to zvyšuje propustnost a takový ty kecy, co vedou silniční piráti, ale my to děláme hezky postaru a proto si počkáme na originální zelenou, protože je to tak správně.
Pokud na křižovatce hodláme odbočovat kamkoli, dáváme blinkr současně s otáčením volantu. Nemusejí všichni včas vědět, kam jedeme, protože důležité je, že to víme my.
Když se před křižovatkou řadí auta do pruhů, vybereme si ten pruh, ve kterém je kratší fronta bez ohledu na to, kterým směrem chceme jet. V tomto pruhu setrváme až do místa, kde se směry oddělují a tam se co nejagresívněji se začneme dobývat do původního pruhu, což vůbec nezablokuje celou křižovatku.
Někdy se stává, že více pruhů směřuje křižovatkou stejným směrem. To je zapeklitá věc, která vyžaduje určitou disciplínu. V takovém případě platí pravidlo zipu – jedna škodovka s přívěsem s hnojem do pravého pruhu, druhá škodovka s přívěsem s hnojem do levého a tak dále. Myšlenka, že by v pravém pruhu měla jezdit pomalejší auta, je produktem škodlivého kapitalismu první poloviny devadesátých let.
Pokud výše popsané postupy selžou, je zde ještě poslední a nejúčinnější možnost, jak dělat bordel. Totiž začít páchat dobro. Například obřadně pouštět řidiče z jiných směrů, řidiče odbočující vlevo, případně zpovykanou pakáž jako městské autobusy nebo cyklisty.
Stačilo?
Moje žena, která se jinak o záležitosti prevence a represe v dopravě nezajímá a jezdí „jak jí zobák narost“, tuhle zničeho nic pronesla památnou větu. Zněla: „ty lidi jsou už tak závislí na pravidlech, že sami nejsou schopni sami nic dělat a jen čekají, kdo jim co poručí“. Při stresujících cestách po Kocourkově všiml jsem si jednoho – jací lidé v daném kraji žijí, taková je jejich jízda křižovatkou. V místech s vysokou koncentrací zabedněnců je jízda v křižovatkách neobyčejně komplikovaná. Po Praze, Brně a Ostravě se dá jezdit celkem normálně, v Thomadorfu nebo v Plzni je to naprosto k zblití. Má to jednoduchý důvod. I když se sociální inženýři denně snaží učinit naše životy „lepší“ generováním dalších a dalších pravidel, regulací, omezení a procedur, přece jen pořád zbývají oblasti, které se regulují obtížně, protože jsou zatíženy velkou měrou improvizace. V průsečíků různých interakcí mezi odlišnými povahami, zájmy, sympatiemi a animozitami nastává prostor, který nelze dostatečně přesně naplánovat natož zregulovat. A tak se někteří z nás zcela utápějí v oblastech, ve kterých není státní a úřední dohled dosud patřičně výrazný – třeba v mezilidské komunikaci, sexu nebo při jízdě křižovatkou.
(6x známkováno, průměr: 1,17 z 5)