Krátký, dlouhý – tenký, tlustý… kabely

Když se tak poslední dobou o mne otřou nějaký ty zprávy o tunelu, myslím teď konkrétní a fyzický tunel, Blanku, připadám si, jak kdybych byl zpátky v socialismu. V tom starém typu socialismu. Tunel Blanka jde zřejmě vybudovat a provozovat jen za příznivého počasí.

Nesmí být ani příliš horko, ani moc zima a už vůbec nesmí bejt vlhko, natož pak mokro! Pomíjím, že nad tunelem nesmí být zemina, páč když je, tak to pak vypadá, jak kdyby ve Stromovce nacvičovali musulmani selfdestruct, po vzoru toho velvyslance neexistujícího státu, s ostrou municí. Takže by měl vést po povrchu. Dnes mne zajímá něco jiného. Viníci. Podle všeho jsou dva: kabely a počasí. Počasí jako konstantu vynechám a jukneme se na kabely a na to, kdo nás tak blbě tahá za nos. Čtenářům se předem omluvám, dnes to taková sranda nebude, je to suchý těsto.

Takže v tunelu jsou kabely. VN část vynecháme. Jestli někde je trafačka (trafačky) pro tunel, dole to není a ohňostroje bychom si všimli, tedy VN je mimo. Jsou tam kabely silové, určené k přenosu energie, pro NN (nízké napětí). Bude v nich 230 resp. 400V a průřez žil nerozhoduje, ale víc jak 25mm2 na žílu to nebude. Nemyslím, že by se tam odněkud někam stěhovalo víc jak těch 110A a pokud ano, bude to hlavní přívod a to bude asi jiná pohádka bo tma vypadá jinak než ty záběry v debilizátoru. V bedně nám ukazovali kabely oranžové. Oranžový kabel = kabel bezhalogenoový. Znamená to, že při požáru z něj nekape hořící plast, nekouří a neuvolňuje zdraví škodlivé látky. Zde ale máme první pochybnost. Kabel této barvy (typu) nezaručuje funkčnost při požáru. Tu zaručují kabely identifikovatelné podle tmavší barvy. Ty zaručí požární odolnost a funkci až 90 minut a upřímně, za ty prachy bych je tam čekal. V obou popsaných případech jde o kabely se čtyřmi, resp. pěti vrstvami izolace, do prostředí se zvýšenou vlhkostí a se zvýšenou mechanickou odolností.

Dále tam budou kabely určené pro měření a automatizaci, tedy pro malé napětí, které lze rozlišit na ty, co můžou přenášet 230V (například signály, napětí pro servopohon nebo povely – nikoliv třeba napájení motoru) a na ty co nemohou. Kabely JYTY a JQTQ to nebudou. Mají tři vrstvy izolace a vnitřní plastový obal a stínění. Spíše jejich obdobu v bezhalogenovém provedení. Mají o jednu vrstvu víc, mohou být i pancéřované a rovněž jsou určené do vlhka a do prostředí SNV (s nebezpečím výbuchu).

No, a potom máme kabely sdělovací. Spíše než UTP bychom našli STP (shielded twist pair) a ještě v nějakém provedení s dvojitým pláštěm s vyznačením metrování, stejně jako tam asi nebude pro definovaný skrut a přenos polních sběrnic obyčejný SYKFY ale něco na způsob výše uvedeného. Pomíjím optické kabely. Tam, kde není požární funkčnost u silových kabelů, nebude požárně funkční a bezpečná optika, páč ta je za zlatej prut. Také pomíjím exotiku, jako jsou stíněné silové kabely. Ty jsou nutné tam, kde do siloviny bručí vyšší harmonické kmitočty. Typicky mezi frekvenční měnič a motor, ale je tam délkový limit a tak se měniče montují přímo na pláště pohonů anebo jsou s motory dodávány. Ostatně, platí pro ně to, co pro silové kabely.

Montáž. Prostým nahlédnutím do propagačního webu, stále ještě působícího dojmem jako by se v tunelu někdy mělo jezdit, zjistíme, že tunel je horizontálně rozdělen. Pod stropem vzduchotechnika, pak vozovka a pod vozovkou technologické tunely. Nihil novi sub Sole. Kabely jakéhokoliv typu mají definovány tři hlavní hodnoty pro montáž. Je to jednak teplota, při které se smějí montovat. Ta bývá ohraničena spodní hranicí -5°C a horní hranice je to, co vydrží Ukrajinec. Pak je to ohyb, vyjádřený počtem průměrů příslušného kabelu – když to přešvihnete, žíly by se mohly prořezat izolací, a jako poslední je to souběh a křížení. To kvůli rušení a kumulaci tepla. Kabely se montují do žlabů (žárový pozink nebo plast), nebo na rošty, případně do žlabů uchycených na roštech, takže výsledek pak vypadá jako regál v Lídlu. Nepokládají se jen tak na zem, bo by je montéři při tahání dalších rozhamtali.

Kabely odněkud někam vedou. Buď z hlavního rozváděče do rozváděče podružného, nebo z rozváděče k motoru, akčnímu členu (neplést s komunisty!), senzoru, kameře… kamkoliv. Znamená to, že v určitém okamžiku opustí bezpečí roštu a vydá se do prostoru nad technologickým tunelem. K tomu účelu slouží chránička, což je vrapová hadice různého průměru a odolnosti, která se i s kabelem zazdí do stěny, případně se zazdí i bez kabelu, jen s protahovacím drátem, což je takový drobný vtípek, páč to pak ve třiceti procentech případů protáhnout nejde a musí se drážkovat. Betonové chráničky zmíněné nějakou mediální mrdkou jsou kravinium. Nicméně, teď se začínáme blížit k jádru německého ovčáka, přijmeme-li tedy za vlastní hypotézu, že je něco fakt blbě. Pro komponenty používané v definovaném prostředí je předepsána určitá odolnost proti vodě vyjádřená jako IPX1-8, což je škála, kde 1 je odolnost proti stékající vodě a 8 je odolnost proti ponoření do hloubky 5m po dobu jedné hodiny. Nutno poznamenat, že plášť jakéhokoliv kabelu je proti jakékoliv komponentě technologie krytím nesrovnatelně lepším. Není-li ovšem poškozen.

Tunel – ne ty magistrátní – je prostředí vlhké až mokré, odhadoval bych tedy požadovanou odolnost na IPx5-7. To znamená, že kabel přivedený k rozváděči nebo komponentě, je vsunut dovnitř průchodkou zajišťující stejné krytí jako rozváděč. Položme si tedy otázku: máme-li kabel zakončený v rozváděči a (například) v senzoru, který je méně odolný než ten kabel, jak to, kurva, že kabely jsou v riti a místa jejich zakončení nikoliv?! Vždyť ten kabel klidně může ležet roky ve vodě a nestane se mu NIC, i když výrobci se opatrně sichrují tím, že definují PH té vody. Ovšem, i slabá kyselina udělá jen to, že smyje popisy na tom káblu, jak jsem již poznamenal, není-li tento poškozen při montáži. Například manipulací při nízké teplotě, špatným ohnutím a podobně. Ale i tak. Množství kabelů v tunelu bych odhadoval na několik set kilometrů. To je opravdu stačili zkurvit všechny? To se mi nezdá. V tunelu se svítí, zabezpečovačka signalizuje, nikde nikdo zabitej elektrickym proudem… Pamatujete na tu arbitráž, která přišla ve stejné době, co se měnilo osazenstvo na Magorátu? Vypadá to mnohem spíš jako že noví zastupiči nedostali čuchnout a tak se do tunelu vsunul ještě jeden, aby se zahojili.

Skončil bych vzpomínkou. V roce, tuším 2002, byly v Praze povodně. Krom jiného tyto povodně zatopily několik velkoskladů kabelů a elektroinstalačního materiálu a několik rozestavěných objektů i s materiálem. Kabely, které se takto naučily potápět, se běžně prodávaly za 20-50% ceny a montážní firmy je kupovaly jak pominuté. Dodnes jsou tyto kabely na spoustě míst namontovány a vedou to, co mají vést tam, kam to mají vést, bez nejmenších problémů, přestože se ve většině případů nejedná o kabely pro náročné podmínky (ty skladem nikdo moc nedrží, jsou drahý jak prase). Zatopeny byly například i první dva z těch skleňáků naproti Hiltonu. Až do výše prvního patra. Nikdo nevyměnil jedinej kabel! Nuže, s pozdravem našim penězům, které Krnda jistě spravedlivě rozdělí mezi dodavatelské firmy, se můžeme rozloučit.

14.03.2015 Yanek

Související články: