Jedno z božích přikázání zní, nepokradeš, takže po staletí bylo všem od útlého věku vtloukáno do hlavy, že brát cizí věci je hřích a že se to prostě nedělá. Svět se však neustále vyvíjí a pokrok zastavit nelze. Jak praví klasik, “Čo bolo, bolo, terazky máme hen onú slobodu a demokráciu“, čili některá zavedená dogmata je třeba přehodnotit a začít se dívat na věci moderním, neotřelým pohledem.
Kdo tento trend včas nezachytí, řítí se do pekel, jak si ukážeme na konkrétním případu, ve kterém narazí dogmatik na nové progresivní myšlení. Příběh je velmi podobný románu Franze Kafky Proces. I v tomto případě se utká běžný občan s neviditelným mocenským aparátem a dusivou byrokracií, proti níž je v podstatě bezmocný. V našem příběhu jej tedy budeme jmenovat panem K, abychom zachovali kontinuitu s předlohou slavného autora.
Jednoho pošmourného listopadového dne se ozve u dveří domu pana K zvonek. Za dveřmi stojí dva tajní, kteří pana K pod hloupou záminkou odvezou na policejní služebnu, kde mu zdělí, že je podezřelý ze spáchání zločinu a předloží mu povolení k domovní prohlídce, schválené JUDr. Petrem Marákem, takto předsedou Okresního soudu v Kroměříži. Pan K sice v inkriminovanou dobu pobýval na území cizího státu, asi 400 km daleko, což je vcelku snadno prokázáno, ale soudce Marák jednou prozkoumal všechny důkazy a tím je vše dáno, pan K je proti jeho rozhodnutí naprosto bezmocný a musí jen přihlížet, jak mu policajti převrátí byt naruby a zabaví vše, co se zabavit dá. Nyní je třeba vyjmenovat celé komando, účastnící se této komedie. Tedy por. PhDr. Iveta Gábová, Nprap. Bc. Marcel Hort, por. ing Vladimír Chlubný, o tomto triu bude ještě dále řeč, por. Bc. Roman Kočíř, nprap. Dr. Oldřich Macíček, nprap. Zuzana Bartošová, Jiří Láníček, tzv. nezúčastněná osoba, jenž byl přivezen tímto komandem, čili něco na způsob bývalé pomocné stráže VB. Zabavené věci jsou těmito policisty odvezeny několika služebními auty na oddělení obecné kriminality, územní odbor Kroměříž. Následně jsou po několik dní vyslýcháni všichni členové rodiny pana K. Po zhruba třech týdnech je zjištěno, že pan K , ani žádný jeho rodinný příslušník se ničeho nedopustil. Na scénu však znovu vstupuje soudce Marák, jenž na návrh státního zastupitelství Kroměříž nařizuje další domovní prohlídku, tentokrát v bytě dcery pana K, žijící asi 300 km daleko. Jestliže v případě pana K vařil soudce Marák z „našlehané vody“, schází mu nyní k „vaření“ i ta voda. Celé zdůvodnění je naprosto nesmyslné, bez jediného důkazu, navíc sepsané tak otřesným slohem a češtinou, že čtenář pochybuje, zda byl autor ve chvíli tvůrčího rozletu zcela při smyslech.Toužil pan soudce překonat hloupého Honzu, který se učil latinsky? Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje! Nalezeno není samozřejmě též nic. Vyšetřování stylem pokus – omyl, v současnosti nic neobvyklého. Protože se tedy podezření ze spáchání zločinu panem K nepotvrdilo, je K , asi po dvou měsících vyrozuměn nprap. Hortem, že policie vrací jeho zabavené věci. Mohlo by se zdát, že zde celý případ končí pro pana K dobře, spravedlnost nakonec zvítězila. Opak je však pravdou, po předchozí drobné overtuře případ teprve začíná a pro K dobře nekončí.
Na tomto místě si musíme nejprve vysvětlit naprosto nemravný princip onoho „vracím“. Pokud policie komukoli zabaví nějakou věc, je tento povinen si pro tuto věc na své vlastní náklady jet, lhostejno , že se ničeho nedopustil. Jestliže tedy policie odvezla věci pana K ve třech autech, musí K nasednout do tří aut současně a tyto řídit 40km, což by nedokázal ani Michael Schumacher. Celý zákon je totiž sepsán tak moudře, že takový problém vůbec neřeší. Občan se ocitá v situaci vydíraný versus vyděrači a je zcela vydán napospas policejní soldatesce. Pan K tedy přemluví svého přítele, který je ochoten s ním pro jeho věci jet a trávit den své dovolené v lednu na chodníku před policejní služebnou. Zde je K Hortem předložen předem sepsaný protokol o převzetí věci, ve kterém je K donucen podepsat, že věci převzal ve stavu a množství v jakém je vydal. Jeho věci jsou ovšem již dávno z velké části rozkradeny. Uvážíme-li, že nikdo není tak pošetilý, aby se vloupal na policejní služebnu a zde zcizil věci pana K, můžeme vcelku správně hádat, kdo že si to majetek K přivlastnil. Celý zákon je bohužel postaven tak, že občan nemá žádnou možnost proti této zvůli protestovat, jak si později vysvětlíme, tím méně, pokud je sám, beze svědků na policejní služebně. Pokud protokol nepodepíše, prohlásí policie, že své věci odmítl převzít a nedostane nic, podepíše- li, dostane zbytek toho , co nebylo rozkradeno, pěšky jako za vozem. Pan K tedy doveze torzo svých věcí domů a pouští se do boje s větrnými mlýny.
Nejprve navštěvuje soudce Maráka, aby mu tento bodrý muž vysvětlil, na základě jakých důkazů povolil provedení domovních prohlídek u něj a v bytě jeho dcery. Soudce Marák totiž v obou povoleních uvádí, že soud prozkoumal všechny důkazy. Vyšetřováním však žádné důkazy nalezeny nebyly, čili logicky neexistovaly ani před ním, takže není jasné, co že to vůbec soudce Marák zkoumal. Na tuto otázku nedokázal dodnes panu K odpovědět nikdo.
Soudce Marák se nejdříve na nic nepamatuje, aby nakonec svou špínu hodil na státní zastupitelství. To podalo návrh, já nic, já ho jen podepsal. Pan K jen stěží ovládá vztek, nejraději by pana soudce párkrát trefil pěstí, nakonec však podává raději stížnost na jeho postup Krajskému soudu ve Zlíně. To se později ukáže být zásadní chybou, pokud si holoubku myslíš, že státní úředníci jsou tu proto, aby se brali za tvoje práva, spláčeš nad výdělkem. Krajská soudkyně JUDr. Káňová ve své odpovědi píše, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudce, protože by tak zasahovala do jeho nezávislé rozhodovací činnosti. Pan K tedy spolu se svojí dcerou podávají na soudce Maráka trestní oznámení. Stejně tak podává pan K trestní oznámení na neznámého pachatele, který zcizil jeho věci na policejní služebně v Kroměříži. Na scéně se znovu objevuje policista Hort, který opětovně zabavuje 5.3.2014 panu K počítačový modem, údajně na jakousi expertizu. Pan K tedy podává stížnost na postup policisty Horta, na státní zastupitelství do Kroměříže. Zde se tato stížnost stejně jako trestní oznámení na soudce Maráka a pachatele krádeže dostává do rukou státní zástupkyně Mgr.Petry Duškové. Tato žena, která pravděpodobně stála na začátku celého případu, má náhle vypracovat žalobu, místo na pana K, na své souputníky, což se ukáže jako neřešitelný problém. Obratem sděluje panu K , že „není v její moci přezkoumat a zjistit, zda bylo vráceno skutečně vše zabavené, že lidsky chápe, že nosiče s hudbou nebo filmy mají pro majitele nejenom materiální, penězi vyčíslitelnou hodnotu, ale že nechápe, proč by policista tyto zajištěné věci odcizil“. K zabavenému modemu sděluje, že ten bude vrácen do 6.5.2014. Pan K tedy podává stížnost na postup státní zástupkyně Duškové na Krajské státní zastupitelství ve Zlíně. Státní zástupce Judr. Ctibor Hubáček píše, “že proti postupu Mgr Duškové nelze nic namítat, pak že státní zástupce není povolán k tomu, aby prováděl numerickou kontrolu zajištěných věcí, dále že převzetí vrácených věcí osobou, která je vydala, je vykonáním rozhodnutí policejního orgánu, kde za jeho správnost primárně odpovídá policista, který úkon provedl. Vedle toho však nelze upřít odpovědnost ani osobě přebírající, která na protokolu svým podpisem potvrzuje, že jeho obsah odpovídá skutečnosti. To zní na první pohled zcela logicky, věc má ovšem jeden háček, neřkuli přímo hák. Jeho smysl se ukáže ve chvíli, kdy Hort bude panu K vracet zabavený modem, leč do této chvíle je ještě daleko.
Státní zástupce Hubáček však alespoň předává záležitost krádeže věcí pana K GIBS, tedy Generální inspekci bezpečnostních sborů. Že by v případu zavál nový svěží vítr? Ale kdeže. Věc se jeví vcelku jednoduše, na jedné straně jsou ukradené věci, na straně druhé tři podezřelí, kteří jediní s věcmi pana K přijdou do styku a to Hort, Chlubný a Gábová. Je tedy jasné, že zloděje je třeba hledat v tomto trojlístku. Jestliže tedy Hort primárně zodpovídá za stav těchto věcí, jak píše státní zástupce Hubáček, je tedy on klíčem k rozřešení celé krádeže. Jestliže není pachatelem on sám, muselo dojít ke krádeži s jeho vědomím nebo na jeho popud. To je věc elementární logiky. Vrchní komisař Hort je tedy minimálně spolupachatelem krádeže a jako takový nemá u policie co pohledávat. Je ostudou, že tam tento člověk do dnešních dnů pracuje. I nejpitomější policajt na zeměkouli , by celou záležitost vyřešil do 48 hod. a měl pachatele dávno pod zámkem. Náš „ostříží „útvar však vyrozuměním panu K sděluje, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by poukazovaly na možnost spáchání tr. činu policistou. Podepsáni plk. Mgr. Lenka Pelcová a plk. ing Petr Pfeiler . Věci uložené na policejní služebně, kde krom policajtů nikdo jiný není, nemohly být odcizeny policistou, to je mi panečku logická dedukce, pravděpodobně je ukradl poštovní doručovatel, kominík nebo popeláři? Těžko říct , jakým způsobem bylo údajné šetření vedeno, jelikož však nebyl vyslechnut ani pan K ani nikdo z jím navrhovaných svědků. lze o důkladnosti šetření s úspěchem pochybovat. Zřejmě věštěno z karet ?
Vrátíme se nyní zpět k zabavenému modemu, ten totiž k datu 6.5.2014, které uvádí Mgr Dušková vrácen není a proto pan K podává na Horta a jeho kolegy trestní oznámení z důvodu krádeže jeho věcí a nesmyslného zabavení modemu. Současně žádá státní zástupkyni Duškovou o zodpovězení dvou jednoduchých otázek. Proč nebyl modem odeslán na uváděnou expertizu již v listopadu, kdy byl zabaven poprvé a jestliže byl odeslán na tuto expertizu až v březnu, proč jej tedy policie zabavovala v listopadu? Na tyto otázky hledá Mgr. Dušková odpovědˇ téměř devět měsíců. Ve svém vyrozumění uvádí, že neshody týkající se ukradených věcí byly již vyřízeny výkonem dohledu KSZ Brno, pobočka Zlín. Pan K má tedy jakési lejstro, ukradené věci však nikoliv, takže, ukradnou-li vám např. auto, pošle vám paní státní zástupkyně Dušková reklamní leták supermarketu LIDL a má vystaráno. Ohledně zabaveného modemu sděluje, že expertiza , která měla být hotova a zařízení vráceno do 6.5.nebyla dosud provedena, takže někdo nám tady maličko lže, nprap Hort, což je zřejmě hlavní informační kanál paní Duškové, ještě v budoucnosti předvede několik varietních kousků s daty. Trestní oznámení na soudce Maráka neřešeno.
Počítačový modem pana K se mrška již půl roku toulá kdesi v nedohlednu, takže K podává další trestní oznámení na Horta , Maráka a pachatele krádeže jeho věcí. Státní zástupkyně Dušková zahájení jakéhokoliv vyšetřování v této fázi naprosto sabotuje, objevuje se však opět duo Hort- Gábová, vážící dlouhou cestu jen proto, aby panu K položili slabomyslnou otázku, která byla zodpovězena již před šesti měsíci. Po týdnu pak doručeno panu K další VRACÍM, tedy usnesení o vrácení toulavého modemu. V usnesení tvrdí Hort, že modem odeslal do Brna 4.3., ačkoliv jej převzal až 5.3. večer, pozoruhodný kousek. Pan K podává odvolání, ve kterém poukazuje na tuto nesrovnalost a zároveň žádá písemně o kontrolu, zde je zařízení ve stejném stavu, v jakém jej odevzdal. Taková reakce je po zkušenostech s Hortem naprosto logická, navíc, totéž uváděl přece i státní zástupce Hubáček, “ osoba přebírající , která na protokolu stvrzuje svým podpisem, že obsah odpovídá skutečnosti“, pamatujete ještě, že? Zakrátko zasílá Hort další vyrozumění, kde je datum odeslání opraveno na 5.3. Předání je shodou okolností přítomen známý pana K, bývalý kriminalista. Poté, co si toto vyrozumění společně s K přečetli, přidal na adresu Horta několik nepublikovatelných výrazů, načež K vysvětlil celou proceduru odeslání doličné věci na odborné pracoviště. On sám prohlásil, že je naprosto vyloučeno, aby 5.3. Hort cokoli odeslal někam do Brna. Z tohoto důvodu podává pan K v řádném termínu další odvolání a novou žádost o kontrolu zařízení. Na toto další odvolání však již Hort nereaguje, zřejmě se mu nechce vymýšlet další lži datum. Po čarování s daty není vůbec jasné kdy a zda vůbec Hort modem někam odeslal a jak s ním bylo po dobu téměř osmi měsíců nakládáno. Obratem posílá Hort další usnesení o vrácení věci, pan K opětovně žádá písemně o kontrolu stavu zařízení, jak jinak , zbytečně. Zasláno poslední vyděračské usnesení, pokud se K nedostaví k převzetí modemu, bude ten prodán v jakési dražbě. O kontrole stavu ani slovo, pochopitelně. Pan K je takto nucen jet do Kroměříže, kde si vyzvedne po podpisu nám již známého protokolu o předání věci, ve kterém je uvedeno, že zařízení převzal ve stavu v jakém jej vydal, nezkontrolovaný modem, který je v zásadě zralý na vyhození do popelnice. Dolů sice uvedl, že zařízení převzal, aniž byla zkontrolována jeho funkčnost, ale to je stejně jedno, takovým detailem se samozřejmě nikdo nezabývá. Následně podává z důvodu odmítnutí kontroly stavu zařízení pan K na Horta další trestní oznámení, pro zneužití pravomoci úřední osoby, spolu s dotazem, , kam se podělo trestní oznámení podané jím a jeho dcerou na soudce Maráka, které již několik měsíců Mgr Duškovou neřešeno.
Ta zahájení šetření stále bojkotuje a celý spis přehazuje státnímu zástupci Hubáčkovy do Zlína. Ten zjišťuje na jejím postupu, některá pochybení a ukládá OSZ, aby vyřídilo trestní oznámení na soudce Maráka a trestní oznámení na nprap Marcela Horta. Navíc pan Hubáček píše, že pokud není pan K spokojen s postupem GIBS, může se „obrátit s uvedením konkrétních námitek na státní zastupitelství ve Zlíně se žádostí o přezkoumání postupu GIBS s využitím oprávnění státního zástupce vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení.“ Po mezihře, servis -volej, vrací se tedy spis zpět Mgr Duškové a ta, jak je jejím dobrým zvykem, opět nezklamala. Její odpovědi připomínají pokažený jukebox, hodíš dvacet a můžeš vybrat cokoli, stále to hraje stejnou odrhovačku. Státní zástupkyně Dušková sáhodlouze rozebírá princip § 78 tr.ř., který vůbec nebyl předmětem podání pana K, naopak o pravém důvodu, ani čárka. Soudce Marák, pochopitelně, podle paní Duškové, se žádného trestného činu nedopustil, jelikož je nezávislý. Čili, pokud vám soudce bez jediného relevantního důkazu nechá vyrabovat byt, “jedná se o přiměřený zásah do občanských či lidských práv a jedná tak v souladu se zákonem a ústavními právy“.To jsou věci panečku. Tato nezávislost je vůbec náramné zařízení.. Původně byla myšlena ve smyslu neovlivnitelnosti soudu politickou partají, orgány policie nebo tehdejší prokuraturou, aby se zabránilo zinscenovaným procesům typu Milady Horákové, Rudolfa Slánského, později skupiny Plastic People, Pavla Wonky nebo Petra Cibulky a dalších. Bohužel, s postupujícím časem byl tento stav politiky a soudcovsko prokurátorskou lobby zprzněn do dnešní podoby. Vznikl tak exkluzivní klub arogantních všeználků, královsky placených z veřejných financí, kteří za své rozhodování nenesou žádnou odpovědnost. Pokud tedy soudce někomu škrtem pera zničí život, ožene se nezávislostí a má vystaráno.
Kontrolní mechanizmy existují toliko na papíře, v praxi nefungují, případné škody hradí stát, čili kasa do které sypeme penízky ze svých daní, zatímco soudci nebo státní zástupci jsou za zmetky které vyrobili v zásadě nepostižitelní. Pan K podává tedy nové trestní oznámení na Horta a současně žádá státního zástupce Hubáčka, o přezkoumání postupu GIBS, ve věci krádeže jeho věcí. Podrobně vylíčil , jakým způsobem došlo k předání, jakým úskalím je člověk vystaven a jak je bezmocný proti jednání policie. Přátelé pana K, kteří znali stav jeho vykradeného archivu před zásahem policie podávají dvě trestní oznámení na trio Hort, Chlubný, Gábová a žádají vyšetření této krádeže. Mgr.Dušková, světe div se, postupuje tato podání k šetření GIBS. Oba oznamovatelé dostávají navlas stejné lejstro, jehož obsah je též totožný s papírem, který dostal od tohoto útvaru pan K asi před půl rokem. Podepsáni Pelcová, Pfeiler. Tento tiskopis snad rozesílají úplně všem stěžovatelům. Nikdo z útvaru GIPS se opět nenamáhal, aby oznámení prověřil, nebo vyslechl oznamovatele a pana K. Zřejmě tentokrát věštěno z kávové sedliny. Otázkou je, k čemu je nám dobrý útvar, který nedokáže vyšetřit celkem primitivní zlodějnu, dokonce se ani neobtěžuje předstírat, že něco vyšetřuje? Panu K se však ozývá Mgr Dušková, že prý nerozumí, čeho se pan K po státním zastupitelství domáhá. Po třičtvrtě roce, neuvěřitelné.
Pan K tedy opakovaně podává trestní oznámení na Horta a jeho skupinu, tak, aby to pochopil i člověk s větší mentální poruchou, a ejhle, odpovědˇ na sebe nenechá dlouho čekat. Nejdříve dostává pan K oznámení o přezkoumání postupu GIBS od jakéhosi státního zástupce JUDr. Leo Foltýna. Ten konstatuje, že „postup ze strany GIBS proběhl standardně, bez průtahů a plně v souladu se zákonem. Stejný blábol použila i policejní „tisková mluvka“ v případu Lukáše Nečesaného.Nevinný kluk, byl standardně a plně v souladu se zákonem odsouzen na 13 let. My jsme si již řekli, že nikdo z útvaru GIBS nikdy nekontaktoval nikoho z oznamovatelů krádeže, ani nikoho z navrhovaných svědků, nikdo se neobtěžoval zjistit pravý stav věci, vyšetřování by zřejmě přineslo právě ty průtahy, takže se v souladu se zákonem neřešilo nic. Navíc se pan Foltýn dovolává protokolu o převzetí věci podepsaném panem K , ve kterém je prezentováno že K převzal věci ve stavu v jakém je vydal. My již víme, že jiná možnost neexistuje, jinak člověk nedostane nic. Celý problém nám vzápětí krásně vysvětlí paní Dušková a její vysvětlení je skutečně výživné, co slovo, .to perla. Citujme tedy z vyrozumění paní Duškové, které následovalo několik dní po Foltýnově lejstru.
„Trestní řád nestanoví policejnímu orgánu žádnou povinnost před vrácením věci doličné provést kontrolu vracené věci. Neprovedením takovéto kontroly tedy nemohl být ze strany policejního orgánu porušen zákon, současně trestní řád nedává komukoli oprávnění, takovouto kontrolu po policejním orgánu požadovat. Tu máš čerte kropáč. Takto se tedy věci mají a „včil mudrujou, pane Foltýn:“ A pokračujeme dále „vydání věci doličné na výzvu policejního orgánu je zákonnou povinností toho, kdo ji má v daný okamžik u sebe je tedy vaší povinností strpět ztrátu držby věci a to včetně nepříznivého důsledku, který je s vydáním věci spojen a to bez toho, že by vám byla poskytnuta ze strany státu jakákoliv kompenzace“ A dále, abychom byli úplně v obraze „trestní řád neukládá orgánům činným v trestním řízení sdělovat důvody vedoucí k tomuto úkonu osobě, která věc doličnou vydává, ani neobsahuje žádné ustanovení, které by vás opravňovalo požadovat informace o tom, proč je věc zajišťována. Přeloženo do normálního jazyka, policajti vám můžou na základě §78 tr.ř. zabavit naprosto cokoliv a nepotřebují k tomu ani žádné povolení. Líbí se jim vaše auto, zabaví auto. Chtějí vaše boty? Seberou vám boty, počítač, bundu , svetr, kalhoty, telefon, fotoaparát, prostě všechno, co si umanou. Řeknou, že jste někoho srazili autem, nebo někde zanechali nějakou stopu boty a že to musí prověřit, dokonce vám vlastně nemusí říkat žádné důvody, proč vám věci berou, ani výsledky šetření. Tyto věci pak mohou v zásadě používat neomezeně dlouho, aniž by s tím majitel mohl cokoliv dělat. Pokud se rozhodnou vám je náhodou vrátit, musíte si je odvézt na vlastní náklady. Jsou – li poškozené, zničené, nekompletní nebo rozkradené, spoluodpovědnost za tento stav nesete vy, což musíte stvrdit podpisem na předem připravený protokol, ze zákona však nemáte žádnou možnost si tento stav ověřit , ani po nich nemůžete takovou kontrolu žádat, Tím se policajti své odpovědnosti, za škody, nebo ztrátu zbaví a jsou za vodou, geniální. Případné stížnosti se přijímají v 9.00 hod. u pokladny č.2. na nádraží v Kotěhůlkách.I když by se mohlo zdát, že zde citujeme zákony Gestapa, sepsané Říšským protektorem R.Heidrichem v období Protektorátu Čechy a Morava, toto jsou skutečně zákony takzvaného demokratického a právního státu jménem Česká Republika v roce 2015 LP. Autor tohoto paskvilu, by zasloužil nejméně 200 ran holí. Na dotvrzení zasílá státní zástupce Hubáček panu K dopis, kde uvádí, že nemá k postupu soudce Maráka, Mgr Duškové ani PČR žádné výhrady, /o dopisu, zaslaném mu panem K ani slovo, takže něco vysvětlovat , je házením hrachu na zedˇ, vykradení bytu pana K týmem nprap.Horta proběhlo zcela v souladu se zákonem, což pěkně vysvětlila paní Dušková, nikdo za nic nemůže, nikdo za nic nenese zodpovědnost, to je naprostý výsměch. Výše zmiňovaní státní zástupci, kterým naprosto schází jakákoli schopnost sebereflexe a umění naslouchat druhým, žijící zcela odtrženi od reality, zahleděni sami do sebe a opojeni vlastní mocí, v jakémsi podivném světě ještě podivnějších zákonů, tak v podstatě prohlásili trestný čin krádeže za čin zcela legitimní. Tím vzniká precedens, jestliže mohou krást policajti, mohou krást všichni, je to přece normální, čili, krádež není zločin.
Pan K. se obrací se stížností na ombudsmanku Šabatovou, ta odpovídá, že uvedený problém nespadá do její kompetence. Zasílá tedy stížnost na odbor vnitřní kontroly Krajského ředitelství PČR ve Zlíně, na policejní prezidium a kanceláři ministra vnitra, bez odpovědi. Estráda by však nebyla úplná, kdyby se dalším „číslem a la salto mortale“ neprezentovala státní zástupkyně Mgr.Dušková.Ta pravděpodobně vysadila prášky a podává na pana K trestní oznámení pro přečin vydírání. Co jiného také může vyletět z prázdné stodoly? Činu se měl pan K dopustit tím, že po státní zástupkyni vytrvale žádal zahájení trestního stíhání pachatele krádeže jeho věcí s tím, že pokud Mgr Dušková bude zahájení vyšetřování stále sabotovat, celý tento skandální případ zveřejní. Podle paní státní zástupkyně je ten, kdo po ní žádá, aby dělala to, co má tak nějak v popisu práce a za co bere gáži, odpovídající zhruba dvojnásobku platu kapitána dopravního letadla nebo trojnásobku odměny tvrdě pracujícího havíře, nenapravitelný lotr, kterého je třeba poslat na elektrické křeslo, či minimálně zavřít na doživotí.Paní státní zástupkyně tedy žaluje pana K za článek, který ještě nebyl nikde zveřejněn, což je na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Soudě z její hysterické reakce, to s tím „souladem se zákonem“ nebude asi zase až taková hitparáda.Na každý pád by tato dobrá žena měla vyhledat pomoc lékaře, konečně, psychiatrickou léčebnu má od úřadu sotva pět minut chůze.
Jde to s tou naší „svobodou a demokracií“ pomalu, ale jistě tak říkajíc do kopru, současný stav je již jen jakousi zoufalou parodií na svobodnou a demokratickou společnost.Po celkem bezstarostném začátku devadesátých let, začali se poznenáhlu odkudsi vynořovat a drát k moci různí pochybní šibalové, kteří zvolna, zato však vytrvale odkrajují z krajíce naší svobody tu menší, tu větší díl.Vykleštěné zákony opět slouží jen kastě vyvolených a stávají se bičem na běžného občana.Člověk, který se ničeho nedopustil je šikanován, okraden a nakonec místo nějaké formy omluvy ještě vyšetřován, proto, že si dovolil bránit se, to je neskutečná drzost.Tento případ budiž dalším mementem zvůle a arogance státních orgánů.
(5x známkováno, průměr: 2,00 z 5)