Kovidiocie

Featured Image

A copak se to nestalo. Papaláši se slezli u dědka na chalupě v Lánech, aby v rámci „expertního týmu“ zhodnotili dosavadní úspěchy v budování zdravotně-policejního státu a počíňšťování evropského prostoru.

Z jednání vznikla fotka, na které jsou zachyceni přední potentáti, jak sedí u stolu o šířce asi jeden metr vzájemně proti sobě s rouškami. Na fotografii můžeme zaznamenat namátkou policejního prezidenta Švejdara, ministra obrany Metnara, guvernéra ČNB Rusnoka, Hamáčka v červené mikině, předsedu SMOČR Lukla a další.

Média, která jsou naprosto nekritická k nejnovějšímu fetiši, totiž roušce na ksichtu, začala dělat jako pominutá a pokládat kapciózní otázky, jak mohli přítomní papaláši jíst, když měli na obličeji roušky a podobné věci. Z logiky věci je totiž zřejmé, že si ty roušky nandali jen pro účely pořízení fotografie, a pak si je nejspíš sundali a šli žrát. Taky jim vyčítají, že měli mezi sebou nedostatečný odstup. Hrad měl zvolit zasedací pořádek, který se osvědčil při zasedání jiného expertního týmu v siónském večeřadle zhruba před 2020 lety.

Svůj názor na současný celospolečenský fetiš, totiž nošení roušek, si nechám na konec. Upřímně řečeno mně fascinuje ta specifická vlastnost našeho prostředí nekriticky přijímat a demagogicky vymáhat jakékoli debilní nařízení a povinnost, bez ohledu na jeho podstatu a smysl. A tak se stane, že někdo napráská Máňu Vomáčkovou, že to v hlubokém lese dělala pusou hajnýmu Robátkovi a neměla u toho roušku. Nebo že se někdo zdržoval na svém vlastním balkóně s cigaretou a pochopitelně u toho taky neměl roušku, aby se mu nevznítila hlava. Zrodila se nová funkce, totiž covidiot. Covidioti práskají jako zběsilí a už začali práskat i členy vlády, třeba Babiše, když chtěl jíst zmrzlinu, protože když já musím nosit roušku, tak všichni budou nosit roušku a komu by se nechtělo, toho zmlátí městapák.

Definujme, že nošení roušek je něco jako sdílená obrana podle populárního hesla „ty chráníš mně, já chráním tebe“. Já mám na to sice odlišný názor, ten uvedu třeba na závěr, ale na tom nesejde. Předpokladem úspěchu této kolektivní obrany je, že se všichni účastníci vztahu chránit chtějí. Ale co když nechtějí? Co když raději zrovna chtějí jíst a klábosit s jinými papaláši a panem prezidentem?

Otázka je spíše na hostitele, lánského pána, zda je skutečně vhodné pořádat mejdlo pro papaláše poté, co se vláda rozhodla zavírat obchody a hospody, aby se „lidi nescházeli“, nemohli se najíst a nemohli si nakoupit, protože by roznášeli ten strašný virus. Také se nelze nepozastavit nad tím, jak si u jednoho stolu lebedí zástupci výkonné moci, zákonodárné moci a silových složek, což by měly být striktně oddělené systémy v právním státě, a rozsáhlé neformální vztahy mezi nimi jsou většinou defničním znakem takzvaných banánových republik.

Já ani nechci pomyslet, jak rozsáhlý doom by nastal, kdyby mezi pozvanými byl jeden nebo více Covid pozitivních a všechny je nakazil, zatímco do sebe ládoval klobásu od Krahulíka a sýr z Olmy.

Každopádně se muselo i tak jednat o mimořádný kulinářský zážitek. Ministryně spravedlnosti Benešová popsala prezidentský raut pro Respekt takto: „Servírovali nakrájený sýr, ten podstrčíte pod gumičkou.“ Ještě že to neviděl Ladislav Špaček. Roušku dle svých slov během jednání měla na obličeji, ostatní kolegy u stolu údajně nesledovala. Představte si to. Jste na „setkání expertního týmu“ u prezidenta, proti vám sedí ve vzdálenosti jeden metr další experti, vy si jich nevšímáte a cpete si žvanec do huby kolem okraje roušky. Takový expertní tým člověka připraví o všechna očekávání.

Kolik osobní odvahy je nutné k tomu, tváří v tvář rouškové politické korektnosti projednou stát rovně: Ano, měli jsme roušky, pak jsme si je sundali a jedli. Ano, sice jsme tím riskovali nákazu, ale chtěli jsme prokázat úctu panu prezidentovi. Vy byste to udělali jinak? Tečka. Nikdo by neřekl ani hovno a ještě by nastavili zrcadlo všem těm rouškovým práskačům.

Já sice chápu, že lidem už z té buzerace mrdá a že hodně lidí má nyní na prahu rodící se „chytré karantény“ potřebu demonstrovat svoji loajalitu k posilujícímu státu, ale trochu common sense by neškodilo.

Pravidelně zažívám takovou trapnou scénku. Něco dělám na dvorečku a venku po ulici jde nějaký soused na procházku. Někteří mají sundanou roušku, taky proč ne, v okolí není žádný dědek ani bába, které by šlo zachránit ani žádný jiný jedinec, se kterým by možné oplošťovat křivku, koneckonců strategie na tento týden je budovat kolektivní imunitu a nakazit se, a ono není zrovna příjemné dýchat skrz mokrej hadr a vdechovat to, co před pár minutami vydechnul. A pak se spatříme, on asi vteřinu přemýšlí a pak si začne honem ten nesmysl nasazovat. Já si nic nenasazuji, jsem u sebe doma a roušky mám v píči. Mám sto chutí zařvat – kvůli mně si to nenasazujte, já vás neprásknu, sousede. Ale raději mlčím, aby mě nepřijela sebrat nějaká kovidiotská Virenschutzstaffel a nemusel jsem absolvovat dezinfekci pruskou modří.

Ještě ten slibovaný můj názor na roušky. Nehodlám řešit technickou otázku jejich účinnosti, to za mně udělali jiní, i když si myslím, že bude bídná v obou uvažovaných směrech. Jistě se nám všem snadno vybaví takový ten rituál shánčlivých hospodyněk spočívající ve sběru víček od PET lahví. Každou chvíli se někde objevovala výzva, že máme hromadit víčka, protože je nějaká tajemná společnost vykoupí a když jich bude dost, třeba čtyřicet tun, tak si Lukášek, Nikýsek nebo Michalka s vývojovou vadu mozku bude moci pořídit elektrický invalidní vozíček, který jí pojišťovna odmítla proplatit nebo něco podobného. A tak se lidé solidárně zaměstnávali sběrem víček, aby neviděli baráky za desítky miliónů, které si v každém větším městě zbudovala VZP a aby neviděli odměny, které si proplácejí ministerští úředníci a neviděli firmy, které se pakují na zdravotnickém systému, protože jinak by jim došlo, kdo že Lukáška, Nikýska a Michalku vlastně nechal v průseru. Stejné je to s rouškami. Existuje fůra takových věcí. Svítit ve dne a sledovat místo provozu tachometr. Zvednout pravici, když potkáme důstojníka. Gesta a rituály jsou tady, protože hrají podstatnou roli ve vynucování poslušnosti, a křeček v kole musí hezky běhat a nemyslet na kraviny.

 


06.04.2020 D-FENS


Související články:


12345 (441x hodnoceno, průměr: 1,31 z 5)
31 012x přečteno
Updatováno: 6.4.2020 — 23:49

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!