Nově vznikající koalice disponuje záměrem úplně zakázat kouření v restauracích. Dělají to proč? Oni přece šíří pravdu, lásku a dobro. Jako všichni levičáci.
Poněkud nechápu tu jejich argumentaci. Nekuřákům prý vadí zahulené knajpy. Tak moc, že do nich nechodí. Jak jim tedy mohou vadit? Jak je může spásná regulace vznikající koalice pravdy a lásky ochránit, když tam nechodí? Přesto se zdá, že zahulené knajpy tolika lidem nevadí, protože nejsou prázdné. Kdyby byly prázdné, nebyly by zahulené. Patrně do nich lidé chodí proto, aby v nich hulili. Tím ovšem porušují neúprosnou logiku poslů pravdy a lásky, protože oni dobrovolně vdechují kouř a tím odmítají pravdu a lásku, kterou přece všichni chtějí. Kupodivu si dlouhou dobu tohoto úplně zásadního rozporu protikuřáckých právních novel nikdo nevšiml, až nakonec pojmenoval problém Ladislav Jakl.
Pak jsou tady strážci společného měšce. Jsou to lidé, kteří si myslí, že zdravotní pojištění, které jsem zaplatil třeba já, je automaticky také jejich. Říkají, že kuřáci, kterým stát léčí dejme tomu rakovinu, ubírají ze společného měšce peníze, za které by jinak mohly být pořízeny jiné zdravotní výkony, například léčení rakoviny nekuřákům. Jistý Jiří Schwarz jr. se to rozhodl spočítat s použitím veřejně dostupných dat. Výsledkem jeho analýzy bylo, že stát na hulení vydělá asi 30 miliard korun, to je ovšem v podmínkách roku 2007. Mezitím se spotřební daň na cigarety zvýšila třikrát, aniž by počet kuřáků nějak výrazně poklesl, takže to patrně bude ještě více, pokud ovšem diletant Janota nebyl zase konfrontován s Lafferovou křivkou. Schwarz ve svém materiálu konstatuje, že kuřáci svými odvody do státní kasy zlepšují kvalitu života nekuřákům, s čímž bych si dovolil nesouhlasit, protože není nikde psáno, že stát peníze utratí pro blaho svých občanů.
Základní problém koaličního záměru je, že tohle už tu všechno bylo. Přišel s tím jiný posel pravdy, lásky a rasové segregace, jmenoval se Adolf Hitler. Byl patrně prvním sociálním demokratem, který kampaň proti tabáku zestátnil. Před ním byly kampaně proti hulení záležitostí občanské společnosti, jak bychom řekli nyní, tedy dobrovolných spolků a nevýdělečných organizací. Vůdce byl tak velkým vzorem dnešním bojovníkům proti kouření a jeho úspěchy na tomto poli byly nezanedbatelné. Spotřeba cigaret v Říši dosáhla maxima v roce 1942 a pak vytrvale klesala (zlí jazykové tvrdí, že za to mohou narůstající potíže se zásobováním). Zkráceně řečeno, vůdce začal za neutěšené situace, kdy si SA vyráběly vlastní cigarety ve velkém (pod obchodní značkou Sturm) a skončil u toho, že kampaň proti kouření byla vedena státem a dotýkala se každého jednotlivce v Říši.
Kromě takových pokrokových opatření, jako zákaz kouření v tramvajích a autobusech, organizace přednášek o škodlivosti kouření pro mládež a vojáky, nechybělo pochopitelně zvyšování spotřební daně na cigarety, která dosáhla celkem přátelských 80-95% z výrobní ceny (nyní asi 300%). Modelem pro budoucí uspořádaní restaurací se stalo pokrokové řešení protileteckých krytů, které mělo zajistit, aby říšský občan nepřišel při bombardování k úhoně pasivním kouřením: kryty byly děleny na nekuřáckou a kuřáckou část, když kuřácká chyběla, byl kryt automaticky nekuřácký. Od roku 1941 byla omezena reklama na tabákové výrobky. V neposlední řadě bylo zakázáno zesměšňovat aktivisty proti kouření.
Pokud jde o kouření na veřejných místech: V Duryňsku měly ženy pod 25 let věku zakázáno kouřit v restauraci. Genderová vyváženost byla národním socialistům evidentně ukradená. V Emscher-Lippe, severní Porúří, byli někteří majitelé restaurací letáky nabádáni k tomu, aby uplatnili své právo majitele a zakázali ve svých objektech ženám kouřit. V Mecklenbursku hrozilo mladým lidem za kouření na veřejnosti 2 týdny vězení nebo pokuta 150 RM (měsíční plat úředníka byl asi 250 RM, tolik k tradici likvidačních pokut tolik populárních v českém právním řádu – fašismus byl prostě hrozný). V Erfurtu měla policie kouřící ženy jen napomínat. V celkovém pohledu, říšský občan měl za povinnost udržovat se zdravý (Gesundheitspflicht, doslova povinnost být zdravý), což je povinnost, která v zemích EU dosud nebyla zavedena. Tabák v souvislosti s plněním této povinnosti explicitně zmiňován nebyl.
Jiná vůdcova geniální opatření nově rodící koalice zkopírovat zatím nestačila. Například široce porušovaný zákaz kouřit u luftwaffe a u Říšské pošty. SS bylo poměrně liberální, důstojníci SS nesměli kouřit jen ve službě. Nic není tak společensky závadné, jako když členové Einsatzkomanda pokuřují, nehledě na problém pasivního kuřáctví při vyhlazovacích operacích. U wehrmachtu byla hotová cochcárna: vojáci mohli legálně vykouřit až šest cigaret denně, tolik byl jejich denní příděl. V jiných ohledech vůdce selhal: ve filmech se objevovali kouřící herci a značení na krabičkách chybělo (informace o riziku snížení potence by německými obyvateli sužovanými nálety a postupujícími frontami jistě otřásla).
Kromě samotného vůdcova osobního zaujetí proti kouření, které pokládal za dekadentní a za skrytý útok na podstatu vyvolené rasy (některé tabákové koncerny a továrny na cigarety patřily židům), existovaly ještě pragmatické důvody. Vůdce tvrdil, že kouření je mrhání penězi. Například se mělo za to, že se matkám kuřačkám rodí retardované děti, což se při pohledu na současnou německou politickou reprezentaci zdá jako celkem správný postřeh. Vůdce také investoval nemalé částky do výzkumu. Osobně podpořil například Wissenschaftliches Institut zur Erforschung der Tabakgefahren v městě Jena, z jehož názvu nenápadně plyne, co mělo být závěrem jeho zkoumání. Propojení mezi nádorem plic a kouřením nalezli právě němečtí vědci. Stejně tak němečtí lékaři pitvou 32 vojáků wehrmachtu a současně kuřáků, kteří zemřeli na infarkt, a prokázali tak, že mezi onemocněním srdce a cév a kouřením je jasná spojitost (nervové vypětí z frontových bojů v roce 1944 jim asi nestálo za bližší zkoumání).
Bohužel, ani taková kampaň nebyla dokonalá. Vymáhání zákazů vázlo, ve vlacích (tažených většinou lokomotivami na uhlí) se kouřilo dál. Chyběla účinná celostátní kampaň proti kouření, protože hlavní P.R. manager Goebbels podle všeho nahlížel na tento druh kampaně pohrdavě. Některé tiskoviny, především armádní periodika, dále vyobrazovala vojáky s cigaretou. Například gererál stíhačů luftwaffe Galland, legendární stíhač, v očích tehdejší mládeže něco jako v dnešní době Transformers, si nechal do svého Messerschmittu nainstalovat popelník a kouřil doutníky za letu, pokud nemusel mít kyslíkovou masku. Dokonce se nechal několikrát vyfotografovat, jak leze ze svého neekologického letadla s doutníkem:
Chovatel slepic Himmler, „der treue Heinrich“, jak Vůdce říkával, se nechal zvěčnit s ďáblovou trubičkou:
Kokainista Göring nechal odhalit sobě sochu, která jej vypodobňovala s cigaretou. Magda Goebbelsová nenuceně kouřila na veřejných místech a před dětmi, které patrně nebyly retardované. Vojáci wehrmachtu dostávali cigarety za odměnu po úspěšném boji. V Hitlerjugend se za pomocné práce (činnost v protileteckých hlídkách, podávání munice do FLAKu) cigaretami dokonce platili nezletilí výrostci. Koncem války se cigareta navzdory kampaním stala neoficiálním platidlem.
Kdo si chce přečíst více o zásluhách německých národních socialistů v boji proti kouření, může tak učinit zde:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2441844/
http://ije.oxfordjournals.org/cgi/content/full/30/1/28
http://www.nzz.ch/2002/08/15/fe/article88KBX.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/(…)
Zánik Třetí říše bohužel Vůdcovy smělé plány na skoncování s kouřením zhatil. Někteří z protikuřáckých aktivistů byli dokonce po válce za své postoje, patrně nejen v souvislosti s kouřením, popraveni. Nacionálně socialistické Německo bylo jistě světovým vzorem pro další socialistické režimy a hrálo vůdčí roli v boji s tábákovým neřádem. Každopádně Evropa je Vůdci mnoho vděčna, pokud jde o boj proti kouření. Je zcela v logice věci, že Evropská unie jako pokračování původního Hitlerova záměru o sjednocené Evropě dříve nebo později v nejlepším naváže i na Vůdcovu myšlenku o společnosti bez Genußgifte (jedy přinášející potěšení), protože i Evropská unie staví svoji budoucnost na zdravých, štastných a disciplinovaných vov… pardon… občanech.
Divím se, že Pavel Eichler mlčí v takové zásadní chvíli. Měl by vyzvat národ, lépe řečeno ty blbce, co mu ty jeho nesmysly žerou, aby po boku s Churchillem s jeho tlustým cigárem v hubě kouřením vyjádřili odpor k ideologii Třetí říše.
(16x známkováno, průměr: 4,25 z 5)