Kotrla! Nejste hluchej?

Featured Image

Dnes jsem se dobře pobavil u videa zachycujícího bitku revizorů s opilými studenty v budějovické MHD. A tak se mi vybavila historka asi tři roky stará.

Pokud máte na videu problém rozpoznat, co se to tam děje, tak nejste jediní. Ono to pro nezasvěceného vypadá, že se jedná o generační konflikt dvou skupin grázlů, mladších a starších, kteří si to rozdali na autobusové zastávce. Jakýsi robustní muž v bomberu a maskáčích zaklekává na městském mobiliáři mladého muže v úzkých gatích, podle mě zbytečně, zatímco jeho dva kolegové provozují jakýsi chaotický streetfight s dvojicí postpubetálních hipsta fighterů. Ti by měli ještě sbírat Pokémony, museli se inspirovat někde v sociálně-kulturním centru Klinika, že dělat bordel se smí, když se to prohlásí za společensky přínosné. Pravděpodobně se pokouší zakleklému rachitikovi pomoci především verbálně a právně, když se (marně) dotazují, co vidláka v combat gearu opravňuje klečet na jejich kamarádovi. Odpovím jim sám, nic ho k tomu neopravňuje, v tu chvíli porušuje zákon jako kterýkoli jiný rváč, jenže znáte to, kde není žalobce, tam není soudce. Vážně jsem si musel přečíst text od začátku do konce, abych pochopil, kdo je tam ten hodnej a kdo je ten zlej, a ono překvapení, ty mladý nejsou ty revizoři, to jsou studenti, a ty starý, včetně toho bijce, co vypadá jako militant z Donbasu, to jsou prosím pěkně revizoři, zaměstnanci Dopravního podniku, městské organizace, placené nepřímo z vašich daní. Vedení dopravního podniku zjevně nevidí problém v tom, že jeho kontroloři vypadají a chovají se jako čečenská milice.

Já už MHD v Budějovicích nejezdím. Nemám proč, nevím kam který bus jede ani kde se kupuje jízdenka. Loni jsem si dal předsevzetí, že městu nezaplatím ani korunu za parkování a ani korunu za emhádé. Taky že omezím nákupy v centru. Chodím místo toho pěšky a je to prima, takže to doporučuji každému. Sleduji přitom po očku, jak se střed města mění ve skanzen a obdivuji úspěchy města. Ano, daří se jim to. Vyhnat auta z města. I s lidmi v nich a jejich penězi. Za pár let budou ve středu města sídlit jen úředníci, kurvy, obchody s haraburdím pro turisty, biosračkama pro zelený vdovy a butiky, kde prodávají tričko za tři litry.

V únoru 2016 jsem ještě tímhle netrpěl a právě jsem odevzdal auto do opravy v Auto Future na Okružní. Sněžilo, takže jsem usoudil, že bude perfektní thrill jet autobusem. Měl jen asi dvacet minut zpoždění, během kterých jsem zvažoval, zda se mám vrátit do autoservisu a počkat tam, nebo zůstat na zastávce a poslouchat reptání gypsy mammas z nedaleké sociální ubytovny, které se zrovna vydaly na cestu do centra.

Měl jsem samozřejmě lístek z automatu, který jsem si předem opatřil, koupil jsem ho asi měsíc předem při jiné příležitosti a nosil jsem ho nějakou dobu v peněžence, takže nebyl v perfektním stavu. Byl trochu zmuchlaný a tisk byl vybledlý. Asi před třiceti lety jsem přišel na to, že za služby se platí, i když je to služba pochybné kvality a už jsem za ní jednou zaplatil ze svých daní, ze kterých je hrazena takzvaná provozní ztráta dopravního podniku. Provozní ztráta je provar, který vzniká prodejem dopravních služeb pod cenou, protože za jejich skutečnou cenu by je nikdo nekupoval. Označil jsem lístek ve strojku a našel si místo k sezení, které nebylo vyhrazeno ani pro matky, ani pro postižené, ani pro jinou minoritu, takže si na něj mohl beztrestně sednout bílý heterosexuál.

Co se nestalo, cestou dolů po Rudolfovské dostavil se nějaký neurvale působící muž – opticky podobný tomu, který je v klipu vidět v té černé bundě a s buzitaškou. Přišel ke mně zezadu a něco zahuhlal. Znělo to asi jako „ktrlazdenek“. Myslel jsem, že je to blázen, který se jmenuje Zdeněk Kotrla a chce se mnou něco probírat, třeba výsledky biblických studií, které provozuje se svými přáteli z Církve adventistů sedmého dne. Nebo že mi chce prodat Nový prostor. Vzhledem k jeho neuspořádanému zevnějšku a podivnému vystupování jsem shledal, že výměna informací s ním nebude pro mě přínosem.

V emhádé potkáte nejrůznější exoty. Ignoroval jsem ho.

Výsledkem bylo, že mi nacpal před obličej ruku jako lopatu a na ní jakýsi odznak na kšandičce a výhružně pravil „Kotrlazdenek!“

Bohužel mi nacpal ten odznak asi deset centimetů od obličeje, takže jsem neviděl pořádně, co to je a co na něm mám vidět. Pojal jsem však podezření, že tenhle hulvát by mohl být revizor. Ty jsem dosud potkával jen v Praze, jednou jsem viděl takového kokota v Brně, ale nikdy mě neoslovují. Slyšel jsem od přátel, že takoví tvorové existují i v Budějovicích a lze je potkat ve veřejných dopravních prostředcích, ale bůhvíproč jsem si myslel, že takový revizor je v podstatě zástupcem Dopravního podniku a tím i města, takže se podle toho bude chovat. Například že napřed naváže oční kontakt, pak řekne „Dobrý den“ a pak řekne třeba:

Promiňte pane, mohl byste mi prosím předložit vaši jízdenku?

Nerad obtěžuji, ale potřeboval bych vidět vaši jízdenku.

Přepravní kontrola. Předložte mi prosím jízdenku.

Nebo něco takového.

Kotrla Zdeněk mi cpal ten odznak před oči a já nebyl schopen na něj zaostřit.

„Dobrý den. Dejte tu ruku dál ode mě a řekněte, co chcete.“

„Kotrla! Kotrlazdenek! Ste snad hluchej?“

No jo, asi je to fakt revizor. Nebo nějaký jiný public servant. Normální otrapové, třeba houmlesové nebo ožralové, se chovají slušnějc.

Podal jsem Kotrlovi jízdenku.

„Co má tohle bejt?“, tázal se Kotrla.

„Jízdenka…?“, napověděl jsem mu.

„To se mi nelíbí. To je zfalšovaný.“

„Ukažte mi ještě jednou ten odznak. A řekněte mi jméno nebo číslo nebo něco, čím je možné vás identifikovat.“

„Už jste ho viděl.“

Aha. Kotrla byl na nějakém školení, jak vymrdávat s občany. No uvidíme, co se tam všechno naučil.

„Odmítáte mi ukázat odznak?“

Kotrla začal být v neklidu. Jednou rukou šermoval tak, abych nemohl přečíst číslo. V druhé držel mojí jízdenku. Autobus do toho zabrzdil na světelné křižovatce a Kotrlu někam odnesl Isaac Newton. Tak jsem chvíli přemýšlel, jak to hrát dál, a nic kloudného mě nenapadlo. Spíš mi to připadalo absurdní, protože v tu chvíli jsem jel skutečně načerno. Neměl jsem jízdenku, tu měl Kotrla. Kotrla mě mohl podezírat z čehokoli. Nevím, zda to znáte například ze setkávání se strážníky nebo policisty, ale nemám rád tu situaci, kdy nade mnou v důsledku výkonu jakési pofiderní veřejné funkce má absolutní moc úplný dement.

„Má to ňáký divný barvy“, upřesnil Kotrla svoji expertízu, když ho Newton pustil.

„Jestli jste si jistý, že je lístek zfalšovaný, může se jednat o závažný trestný čin, ze kterého bude podezřelý váš zaměstnavatel, protože jsem lístek získal z jeho automatu. To je vážná věc. Musíme neprodleně uvědomit Policii České republiky.“

Vytáhl jsem telefon.

Tohle Kotrla nečekal. Vypadalo to, že se suspektní falzum začalo spontánně zahřívat a za pár sekund už pálilo tak, že mi ho Kotrla musel vrátit, aby ho nepopálilo.

„Je to v pořádku. Příště si na to dejte větší pozor.“

Nepochopil jsem, na co si mám dát pozor. Na něj? Na falšování? Na něco jiného? Těžko říct. Poděkování za předložení cestovního dokladu a za usnadnění průběhu kontroly jsem se také nedočkal.

Gypsy mammas mezitím narychlo vystoupily u Madety. Nevšiml jsem si, že by měly nějaké jízdenky.

Občane, odnes si ponaučení. Mezi těmi, kdo veřejnou moc vykonávají a mezi těmi, před kterými nás veřejná moc má chránit, není velký rozdíl. Určitě ne tak velký, jak bychom všichni chtěli. Na pozoru je třeba mít se před oběma skupinami. Může se stát i tobě, že třeba hned zítra bude metráková gorila klečet na tobě, a proto buď maximálně obezřetný, když přijde na posilování práv různých public servantů.

 


17.02.2019 D-FENS


Související články:


12345 (424x hodnoceno, průměr: 1,11 z 5)
21 915x přečteno
Updatováno: 17.2.2019 — 22:04
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!