Po čase, kdy jsem byl většinou mimo ČR, jsem namátkou a nepříliš cíleně sledoval, co je nového na české politické scéně a první dojmy se dají shrnout jako zpruzení a otrava českými politiky. Možná bude níže napsané připomínat pohled Marťana, ale jde o bezprostřední reakci na pár nedávno odehravších se věcí.
Jedna z věcí, kterou jsem registroval, bylo projednávání tabákového zákona. Kromě několika útržků nevím, co je jeho obsahem, ale zarazila mě reakce několika poslanců odvysílaná v televizi ve smyslu: „S navrhovanou předlohou nesouhlasím, jsem kuřák.“ Co mě na téhle reakci nadzvedlo: Posl(r?)anec má především hájit zájmy svých voličů a pokud se poslanecká sněmovna rozhodla řešit oblast kouření a tabáku, měli by hledat řešení, které je v zájmu voličů, potažmo občanů ČR – ať už jsou kuřáci nebo ne. Pokud se někdo při rozhodování o tabákovém zákonu rozhodoval podle toho, zda je kuřák nebo ne, dá se čekat, že i u ostatních zákonů se bude rozhodovat podle toho, co vyhovuje hlavně jemu a na zájem voličů se pěkně z vysoka vy.ere. Takový poslanec má svůj post především jako plně naložené korýtko, od kterého si může pro sebe zákonnou cestou zajistit to, co jemu vyhovuje. A představa, že hlasování o tabákovém zákonu může dopadnout podle poměru kuřáci : nekuřáci ve sněmovně, dává také určitý obraz o úrovni námi zvolených (zás)tupců.
Jak jsem pochopil, tak největší kauza v ČR je teď nádražácký byteček Standy Koloťuka Velikého, z(e z)vůle bůhvíkoho t.č. českého to premiéra. Problémem na koupi jeho barrandovské vechtrovny je necelý milión korun, který se vzal bůh (a snad Standa) ví kde. Standa mlží, zatlouká, přichází stále s novými verzemi a co (se) bude povídat příští týden, zřejmě Standa ani bůh neví. ODS se snažila dostat problém Standova bytečku na pořad jednání poslanecké sněmovny. Zaujaly mě a opět nadzvedly odvysílané reakce poslanců ČSSD („Čekáme Se Sestrou Dítě“, „Časem Sebereme Spoluobčanům Domy“, …): Zatímco ODS a KSČM byly pro, poslanci ČSSD vyjasnění nepožadovali, neb svému předsedovi věří. Věřit je hezká věc, ale na prvním místě by měla být důvěra voličů, a to zejména voličů ČSSD. Reakci poslanců ČSSD vnímám opět jako držení si svého koryta zuby-nehty, kdy toto své korrrryto nehodlají riskovat z důvodu možného střetu se svým předsedou.
Když se zamyslím nad postojem ODS, tak ho vnímám především jako politický krok a šanci rychleji se dostat k vládním korytům – i když by mě zajímalo, jak to s tím necelým miliónem na Standův byteček opravdu bylo. Není to (historicky) tak dávno, co ležel na poslaneckém stole návrh zákona o majetkovém přiznání. Při diskusi o něm padaly názory – a to i věcné a logické – pro i proti jeho přijetí. Ale co si pamatuju, ODS byla jeho velkým odpůrcem. Kdybychom ten zákon měli, tak by případ Standova bytečku byl dnes asi rozlousknutý a problém, který se řeší teď na politické scéně, by se řešil o něco dříve mj. u finančního úřadu, který by k tomu byl zřejmě určený.
Rozvinu-li své úvahy dále a vyjdu z toho, že poslanci se rozhodují především a v podstatě jen podle svých osobních zájmů, pak nepřijetí zákona o majetkových přiznáních bylo motivováno asi i tím, že si u svých korýtek přijdou na další neoficiální příjmy ve výši nikoliv zanedbatelné a majetkové přiznání by byla zase jedna z cest, kterou by se do toho dalo šťourat a šťourání by mohlo v extrémním případě znamenat odstavení od korýtka.
V téhle situaci si připadám jako těžký autsajdr a trouba, když t.č. živím sebe a rodinu pouze z jednoho (po)řádně zdaněného platu zaměstnance bez vedlejších příjmů.
(Zatím nikdo nehlasoval)