Korespondence s jedním přítelem na téma islámského nebezpečí

O vánocích 2014, mě po delší době navštívil jeden z mých přátel; říkejme mu Michal. Je to člověk vysoce inteligentní, vystudoval jednu a půl vysoké školy přírodovědného typu, hovoří několika světovými jazyky a začal se učit japonštině.

Známe se už déle než patnáct let, jeho politické názory byly vždy pravicové, a proto mě velmi překvapila jeho reakce, když se náš rozhovor stočil na islám. Ukázalo se, že jeho názory na něj jsou tím obvyklým mixem polopravd a dezinformací, které člověku nezajímajícímu se o toto téma, a tedy bez předchozí studijní průpravy, uvíznou v paměti při sledování mainstreamových médií. Pustil jsem Michalovi video Billa Warnera a doporučil mu k četbě knihu Benjamina Kurase Jak zabít civilizaci a ke studiu stránky Romana Lose.

Koncem února jsem Michala ještě upozornil na článek Martina Konvičky Proč biolog či ekolog pochopí islám snáze, než orientalista; soudil jsem, že vzhledem k zaměření Michalova vzdělání mu argumenty Konvičkova článku budou zvlášť blízké.

Odpověď, kterou jsem dostal, považuji za natolik symptomatickou pro názory dnešního českého vzdělaného člověka, že ji přebírám v plném rozsahu; a připojuji svou reakci – kritiku i varování.

Ahoj Martine,

u mě nového nic, vždyť mě znáš, sedím doma u počítače. Ale kromě hraní her se věnuji japonštině… ne, že by to bylo o mnoho přínosnější, ale alespoň cvičím mozek.

Ten Konvička má samozřejmě ve spoustě věcí pravdu, ale pokud tolik opěvovanými hodnotami západní civilizace, kterou mermomocí chce bránit před islámem, jsou svoboda a demokracie, tak musí uznat, že islám má právo na existenci stejně jako ostatní náboženství. Islám je hodně zkostnatělý, odolný proti reformám, ale stejně si myslím, že dřív, než se mu podaří ovládnout svět a uvrhnout ho zpět do středověku, tak k nějaké liberalizaci dospěje. Osobně z islámu prozatím strach nemám, cítím k němu stejnou nedůvěru a odstup jako ke katolickému křesťanství.

Čína a Rusko se islamizovat nikdy nenechají, je ale možné, že z pochopitelných důvodů budou podporovat islamizaci Západu. Nadvláda západní civilizace se pomalu chýlí ke konci, nemyslíš? Nepřipadá ti, že její největší rozmach byl v době, kdy proti sobě stály evropské státy a soupeřily spolu o kolonie? Teď všichni jakože spolupracují, což se projevuje tím, že všichni daleko víc mluví, ale méně konají. A Evropa stagnuje. A postupně se nechává pohltit imigranty. Pro jistotu se po japonštině a čínštině vrhnu na arabštinu.

Hezký víkend

Michal

Michale,

děkuji za odpověď. Už jsem si říkal, že sis asi našel Araba a na dané téma se už nechceš bavit; takže jsem rád, že je vše tak, jak je (ne že bych Ti třeba i Araba nepřál, ale že se nechystáš konvertovat).

Vezmu to teď po bodech (bude se mi snáze psát a i Tobě případně oponovat, než kdybych skládal košatá souvětí):

základní hodnotou naší (západní) civilizace je svoboda (ostatně díky ní mohou lidé jako Ty nebo já žít své životy v klidu, neobtěžováni a podle vlastního gusta); demokracie je jen prostředek k udržení svobody (byť byl termín demokracie ve veřejném diskursu fetišizován); já bych mluvil o liberálním právním státě demokratického typu (kdyby byl jiného typu, prosím, – hlavně když budou ta první tři slova odpovídat skutečnosti)
ad „tolik opěvovanými“ a „mermomocí“: mám pocit, jako bys těmi slovy maličko zlehčoval význam těch dvou hodnot – myslím, že si to opravdu nezaslouží; kdo tvrdí opak, nechť si zajede do Saúdské Arábie, nebo třeba jen do Ruska a zkusí si tam nějakou dobu žít
k právu islámu na existenci: islám není jen náboženství, jak je známe z našich dějin (a na která byly „ušity“ koncepty nejprve náboženské tolerance a později náboženské svobody), nýbrž pervazivní doktrína – náboženská, politická, sociální; nemyslím si, že libertarián, ba ani pouhý liberál, má za povinnost respektovat svobodu lidí, kteří sdílejí program zničení svobody; tuto chybu udělala výmarská republika (právně byl v kořenu věci – mně, žel, blízký – právní normativismus), dost jsme se na tom poučili a naše ústavy, listiny ani nálezy ústavních soudů dnes nejsou hodnotově neutrální; islám je spíš něco jako komunismus nebo nacismus, jen je tam navíc ta metafyzická komponenta – tváří v tvář této skutečnosti budeme možná muset revidovat náš koncept náboženské svobody: totalitní ideologie nesmí získat právní krytí tím, že se zahalí do podoby metafyzické nauky; a dále: doc. Konvička nevolá po zničení islámu (já bych byl – po Catonově vzoru – radikálnější a hlásal: „Ceterum autem censeo religionem Mahometanam esse delendam.“), žádá jen, co stojí v jedné dětské říkance z osmašedesátého roku: „(…) ať si jsou / tam, kde jsou, / jen ať nám sem nelezou.“
náboženské systémy jsou obecně dost odolné proti reformám a spoléhat na liberalizaci islámu namísto přijetí rázných opatření by se nejspíš ukázalo být sebevražednou taktikou – ale to už by bylo pozdě; ostatně, když konzervativní elity výmarské republiky uzavřely 30. 1. 1933 s NSDAP vládní koalici, také se domnívaly, že se vzdá svých násilnických metod a stane se salonfähig, když končila 2. světová válka, Roosevelt ovlivněn Benešem věřil, že se SSSR bude liberalizovat – výsledky známe; obecně: spoléhat se na vlastní zbožné přání, že nejhorší možnost nenastane, není dobrá obranná či bezpečnostní strategie
píšeš, že osobně prozatím z islámu strach nemáš; to jsi na tom stejně jako miliony Francouzů a Britů ve třicátých letech; až ten strach dostaneš, bude už pozdě; já osobně se nepovažuji za islamofoba, strach je totiž to poslední, co v danou chvíli potřebujeme – já se hlásím k islamoklasmu
k Tvému porovnání islámu a katolicismu: pokud bys porovnával islám s katolicismem středověku a raného novověku, měl bys plnou pravdu; jenže západní civilizace od těch dob kamsi pokročila (že se tak dělo začasto proti vůli katolické církve, není v tomto ohledu důležité) a žádný katolík Ti dnes hlavu neuřeže ani Tě neoběsí ba ani neupálí pro to, že jsi teplý
k té údajné nadvládě západní civilizace: o něčem takovém bylo možno mluvit do léta 1914, kdy Evropa – z důvodů, o nichž se historikové dodnes dílem přou, dílem nad nimi nevěřícně kroutí hlavami, – spáchala – cum grano salis – sebevraždu (akce Německa k vyřazení Ruska z války a z toho vzešlý komunismus a poválečná francouzská pomsta Německu a z ní vzešlý nacismus už jsou v dramatu této kauzality pouhými dohrami)
náš současný úpadek nesouvisí se ztrátou naší nadvlády; to je důsledek úspěchu strategie dlouhého pochodu levičáků institucemi, který započal v šedesátých letech; podívej se na netu po heslech „neomarxismus“, „kulturní marxismus“, „frankfurtská škola“, „kritická teorie“, „dlouhý pochod institucemi“, „osmašedesátníci“

Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, vedeme dnes válku na čtyřech frontách:

proti islámu (doma i v zahraničí) a jeho páté koloně (viz 4. bod)
proti neoimperiálnímu Rusku a jeho páté koloně (tj. přímým agentům a části radikální pravice [UKIP, FN, …])
proti byrokracii, která se vymkla kontrole, a právnímu inkrementalismu; proti silovým složkám státu, které usilují o utahování šroubu, resp. vaření žáby (typově: ti, co [si] vedou „válku proti drogám“)
proti neomarxistům, „nové vyšší třídě“ (tj. šíleným levičákům – politkorekčníkům, multikulturalistům, feministům, …)

Naše situace není nijak růžová; potřebujeme politické vůdce typu a formátu Winstona Churchilla (rád cituji jeho věty: „Když se nebojuje za správnou věc tehdy, kdy lze snadno vyhrát bez krveprolití, když se nebojuje tehdy, je-li vítězství jisté a nemusí se za ně zaplatit příliš vysoká cena, můžete se dočkat chvíle, kdy budete muset bojovat proti veškeré možné přesile a pouze s nejistou nadějí na přežití. Může nastat dokonce i horší případ. Možná že budete muset bojovat bez naděje na vítězství, protože je lepší padnout než žít jako otrok.“ – stejně jako verše Ovidiovy: „Principiis obsta; sero medicina paratur, cum mala per longas convaluere moras.“ [zní jako poučení z appeasementu, ale opravdu byly napsány před dvěma tisíci lety]).

Rád se s Tebou zase někdy uvidím; můžeme tato témata prodiskutovat do větší hloubky. Hezký zbytek víkendu!

Martin

P.S. Místo studia arabštiny se raději nauč dobře střílet!

01.05.2016 Martin Petráček

Související články: