Jsem už zvyklý na ledaccos, ale dnešní dávku vymývání mozků z MF DNES (20.07.2011) nelze ustát bez komentáře. V úvodníku tohoto listu se dozvídáme, že řidiči žádají konec výmluv na osobu blízkou. Další titulky článků jsou Pražané nejvíc proti zrušení výmluv; Platit nebo udat příbuzného a konečně Psycholog: Čech potřebuje zákon, aby ho mohl obcházet. Dá se říci, že toto vydání MF DNES se tak stalo v podstatě monotématickým.
Nadpis mě upoutal už jen proto, že nic jako výmluva na osobu blízkou neexistuje. Ti „řidiči“ požadují konec nečeho, co není ani nebylo. Už jsme to mnohokrát rozebírali, ale pro jistotu ještě jednou. Existuje zákonná a zcela legální možnost nevypovídat proti sobě nebo osobám blízkým, která je obsažena v ústavě a odtud v různých podobách v dalších zákonech. Pokud někdo odmítne výpověď z takového důvodu, neznamená to automaticky, že by nemohl být stíhán a potrestán pro přestupek. Je to způsobeno nevhodnými důkazními metodami, že se úřady při stíhání dopravních přestupků dostávají do situace, kdy jsou odkázáni pouze na výpověď provozovatele vozidla, kdyby nepoužívali s takovou oblibou kamery a lasery umístěné za bukem, neměly by problém.
Právě tato situace vedla k tomu, že poslanci parlamentu předložili návrh, jak ústavu obejít pomocí „právní“ konstrukce, která sice neodstraňuje problém s dokazováním, ale zajišťuje, že obec nebo stát dostanou peníze z pokut za vybrané přestupky, za které by ze zákona vždy odpovídal provozovatel bez ohledu na to, zda vozidlo řídil či nikoli. Tím narušených ústavních principů je více, ale řekli jsme, že se tím z praktických důvodů nebudeme zabývat. Právě dnes měl hlasovat senát o tomto zákonu a zazněly určité hlasy, že senát tento paskvil neschválí, protože je protiústavní. Narozdíl od předkladatelů z řad poslanců dolní komory (především lobby Czech Radar v ODS, na pokutách zainteresovaní poslanci z komunální politiky v TOP09 a expříslušník SNB Huml) mají v Senátu jisté povědomí o právu. A MF DNES se je rozhodla motivovat ke „správnému kroku“ článkem, který má dokázat, že lidé „zrušení osoby blízké“ v podstatě chtějí a požadují.
Lekce z demokracie pro všechny její příznivce. Sice je to protiústavní, ale lid to požaduje. V článku doslova stojí, „… si lidé přejí, aby zákonodárci zvedli pro návrh ruku“.
„Sociologové“ (není udáno přesně, kteří) se obraceli na „lidi“ s otázkou, zda jsou pro „zrušení osoby blízké“. Ačkoli je to naprosto nesmyslná otázka, 55,5% dotázaných bylo pro, 21,9% dotázaných bylo proti a 22,6% dotázaných nevědělo (to je v tomto případě správná odpověď). Následuje typický brainwashing, že v Rakousku nebo Švýcarsku se čeští řidiči „chovají jako beránci“ (to není však ničím doloženo), protože jsou tam vyšší pokuty (v přepočtu na reálný plat v oněch zemích jsou asi poloviční). Téhož dne vydala iDNES článek, jak se choval jako beránek jakýsi řidič ve Francii, překročil maximální dovolenou rychlost o 27 km/h, zastavil ho policista, ke kterému zaplál téměř až homosexuálním obdivem a dal mu 90 EUR (2200 Kč) pokuty (v ČR je pokuta za totéž 1500 – 2500 Kč, čili zhruba stejně). Začínám se bavit, ale to brzy přejde.
Cituji: „Třetina lidí by raději oznámila totožnost svého příbuzného, jen aby nemusela platit pokutu z vlastní kapsy“. Přesněji vyjádřeno dále, zhruba polovina z této tragické skupiny by to udělala, jen kdyby s udáním příbuzný souhlasil, zbytek by práskal v tradičním stylu. Další třetina respondentů by s udáním příbuzného apod. posečkala podle závažnosti přestupku, tedy práskla by manželku nebo potomka podle toho, za kolik to bude. V podstatě tak sami ocení své mezilidské vztahy, kdy udávání příbuzných za tisícovku nestojí, ale za dva tisíce již ano.
To mnou vpravdě otřáslo. Celkem mě nepřekvapuje, že ovce souhlasí se zrušením nečeho, co neexistuje, protože je to třeba jen terminologický problém nebo neví, že nic jako „institut osoby blízké“ neexistuje. Také mě nepřekvapuje, že se někteří lidé hodlají vzdát práva, které je základní a může je ochránit od životních situací, jejichž dosah si patrně nedovedou představit. Mám ale zásadní problém s tím, že je někdo ochoten napráskat manželku nebo děti, aby učinil státu zadost. Samozřejmě připouštím, že článek novináře Jana Novotného je jednostranný a z větší části lživý, je napsaný účelově s cílem namotivovat senátory, aby to co nejdříve odhlasovali a neprudili furt s nějakou ústavou (protože každý den prodlení znamená peníze nevybrané na pokutách), ale uvedený poměr morálně defektních jedinců v dotazovaném vzorku populace ve mně spustil alarm.
Poté, co prvotní šok z této kruté sondy do morální zkurvenosti kocourkovské populace pominul, jsem pocítil intenzivní přání, aby ten zprasek skutečně schválili a vytvořili tak prostor pro toto udávání v rodinách. Rozvrat společnosti, který takový zákon přinese, bude znatelný a všudypřítomný, přičemž postihne právě ty, kteří jej umožnili a podporovali. Dovedu si představit, že by manželka dovedla odpustit svému protějšku například nevěru, protože si bude říkat, že ho ta čůza svedla nebo byl opilej a nevěděl co dělá. Podobnou obhajobu však nelze aplikovat na udání úřadům, tam zbyde pouze to zdůvodnění, že je křivej ksindl. Těžko může něco spolehlivěji vyvolat erozi důvěry mezi rodičem a potomkem, než vzájemné práskání se úřadům.
Každopádně jsme se v celospolečenské honbě za bezpečím a spravedlností dopracovali k značnému bezpráví a ohrožení základních jistot, zjevně i zásluhou prostitutů jako autor článků Novotný.
Novinář Novotný ve svém článku mimojiné opomněl některé další aspekty připravované právní normy, například naprostou účelovost předkládané právní konstrukce, ale to mu nelze míti za zlé. On jen plnil zadání.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)