Konec branné povinnosti aneb 146 let nuceného hrdinství

Featured Image

22.12.2004 je datum, kdy se z povinné vojenské služby vrátí poslední hrdinové, kteří svou službou střežili náš klidný spánek. Sláva jim a sláva konci branné povinnosti, která v naší vlasti trvala dlouhých 146 let.

Mnohé z vás bude jistě zajímat, jaký je můj vojenský statut, když tady hodlám o vojně a armádě rozumovat. Vězte tedy, že jsem krypl. Mám modrou. Neznechutilo vás to, čtěte dále. Je-li tomu naopak, dělejte co uznáte za vhodné. Já ovšem budu pokračovat v psaní. Mám sice modrou, ale o zbraních toho vím docela dost. Je tomu tak proto, že jsem se po dobu mé konstruktérské praxe svou kapkou v moři podílel na vývoji L-159 ALCA a trochu i na kanónu PLAMEN, který ALCA nosí. O armádu, zbraně a zbraňové systémy se zajímám odmala a sémo támo si chodím zastřílet z krátké zbraně na neživé cíle. Fajn relax. V každém klukovi je asi kousek válečníka.

Smyslem tohoto článku je úvaha o vlivu války, armády, branné povinnosti a civilní služby na jedince – vojáka a na společnost.

Branná povinnost a voják

Díky Bohu je každý člověk nenahraditelný a nezastupitelný originál. Tak jako se lišíme od sebe navzájem, liší se i názory a zkušenosti vojáků na povinnou vojnu. Co voják a co útvar, to jiný názor. Dělal jsem si soukromý průzkum názoru vojáků na jejich službu a je to tak nějak půl na půl. Pro jedny to byla nejdelší dovolená v životě a nedají na svůj vojenský rok, rok a půl či dva roky dopustit. Vojenský život jim prostě vyhovoval. Buzeraci a řvaní v přijímači nějak překousli a to co se dělo potom byl veget. Zaměstnání, cvičení, hospody, kopec srandy, hlavně když se zjevily myši se svým hektarem. Vyslechnul jsem si spoustu historek, které daly mé bránici pořádné zabrat. Až jsem skoro litoval, že mě kvůli zlomené kyčli nechtěli.

Nespokojená část vojáků si ani tak nestěžuje na události s vojenským životem spojené, jako spíše na ztrátu času, kterou jim vojna způsobila. Když jsem se blíže zajímal o to, jak by šlo charakterizovat nespokojence, došel jsem, k následujícímu zjištění: Nespokojenci jsou většinou lidé technických profesí, naproti tomu spokojenci pochází větší částí z dělnictva. Důvod je prostý. Zmešká-li rok dělník či zemědělec, nic moc se neděje. Cihla je cihlou i po roce, cement téže a soustruh a traktor jakbysmet. Kromě ušlého zisku z poctivě odvedené práce neměl dělník větší újmy. Technik je na tom ovšem jinak. Návrat z roční dovolené je pro technika nebo inženýra něco jako pokus o neskočení do rozjetého vlaku.

Specifickou skupinu nespokojenců tvoří vojáci, kteří měli smůlu. Smůlu na špatný útvar, u kterého byla nepřiměřená mazárna nebo gumárna. Pak bylo jedno je-li člověk technik nebo dělník. Prostě pakárna. Některé šrámy na psychice a na těle vyléčit nejdou.

Kladné vlivy života vojenského

Skoro jsem nevěřil svým uším při poslouchání vojenských zážitků svého o 25 let staršího kolegy. Na vojně potkal různé spolubojovníky. Bohužel i takové, ze kterých se mu zvedal žaludek. Byli to hlavně maminčini mazánkové, kteří neměli vypěstovány základní hygienické a sociální návyky. Nemyli se, neuměli uklízet a co mě dorazilo nejvíce, zážitek ze studené večeře. Jednoho večera se podávaly rybičky v konzervě. Drtivá většina vojáků otevřela konzervu a společně s pečivem tlačila rybičky. Několik vojáků však sedělo u stolu a  tupě civělo na zavřenou konzervu. Že by neměli hlad? Ne. Důvod byl jiný. Neuměli otevřít konzervu. Já tomu nevěřil, ale výslech několika dalších vojáků to potvrdil. Pro mě je samotná existence takovýchto lidských polozvířat šok.

Mezi kladné vlivy vojny bych tedy zařadil rozvoj samostatnosti jedince, rozvoj schopnosti žít v kolektivu, zlepšení kondice a pěstování určitého drilu, který ať se vám to líbí nebo ne je třeba. Určitě se dá namítnout, že tyto schopnosti a návyky má rozvíjet rodina, ale ne všichni mají to štěstí, aby vyrůstali v kompletní a dobře fungující rodině.

Záporné vlivy života vojenského

Jak už jsem uvedl v první podkapitole, záporem vojny byla hlavně ztráta času, ušlý zisk, u ženatých vojáků rozbití rodiny a dále újmy způsobené šikanou. Napadají-li vás další postřehy, nebo máte-li vlastní zkušenosti, přidejte je do diskuze.

Civilní služba

Tuto postkomunistickou protézu vojenské služby mnozí odvedenci využívali. Podepsali blábol o odporu ke zbraním a krvi a nastoupili civilní službu. Nesehnal-li si místo výkonu odvedenec, přidělil mu místo okresní úřad.

Klady civilky

Civilkáři vykovávali své otroctví za mizerný peníz, ale zato většinou v místě bydliště. Měl-li tedy civilkář pádné důvody k výkonu služby v místě bydliště (rodina, přítelkyně…..), civilka mu to umožňovala. To je asi jediná, ale odvedenci vysoce ceněná výhoda civilky. Další výhodou byl jakýsi žold, ale nestálo to za mnoho. Názory na civilní službu se opět liší člověk od člověka. Chcete-li, diskutujte o tom.

Zápory civilky

Organizace využívající služeb civilkářů se s tím moc nemazaly. Mám informace o výkonu civilní služby na jednom nejmenovaném obecním úřadě. Zdejší starosta si s civilkáři hrál na generála a pěchotu. Nástupy, rozkazy, noční buzení a nástup do výkonu „neodkladné“ práce atd…. Prý docela zážitek. Máte podobné zkušenosti s civilkou? Těším se na názory.

Profesionální armáda

Protože se zajímám o zbraňové systémy, vítám profesionalizaci naší armády. Na moderním bojišti už nemají místo hordy špatně vycvičených pěšáků. Moderní válka je záležitostí odborníků a dokonale vycvičených bojovníků. Toho lze ale dosáhnout jen dlouhým a intenzivním výcvikem, takže profíci mají u mě zelenou.
Odpůrci profesionální armády používají různé argumenty, které jsou blbé až debilní. Například tvrdí, že profesionální armáda je drahá, že vojna dělá z kluků chlapy a jeden kuriózní: branný výcvik se může hodit, třeba v případě občanské války. Toto je argument, který spatřuje výhodu všeobecné branné povinnosti pro národ v získání dovedností navzájem se efektivně vyvražďovat. Hnus…

Téma nejhustější – válka

Válka je svinstvo, zločin, atd…. Tohle slýcháme od krajních pacifistů. Diskuze na toto téma bývají korunovány meditacemi na téma spojenecké bombardování německých měst, Afghánistán, Irák, atd… Mají pravdu. Je to zločin. Umírají-li při boji o cizí peníze či za cizí náboženské přesvědčení (z jiných důvodů se války nevedou) civilisté, je to zločin. Dále to nemá cenu rozvádět.

Ve vzduchu je otázka, přinesla-li válka civilizaci něco prospěšného. Ve svém prvním článku jsem děl, že když nejde o život, jde o to žít si. Tou nejvyšší a nejzákladnější hnací silou člověka která nás nutí k těm nejvyšším výkonům je touha žít přežít. A díky této síle lidé válkou se živící mysleli a vymysleli spoustu zajímavých věci, které teď nám, obyčejným smrtelníků zpříjemňují život. Pakliže nevíte o čem je řeč vězte, že mobilní telefon který vás právě teď tlačí na koulích, (pro chlapy) či zavazí v kabelce (pro baby) je původně vojenskou GSM technologií. Má-li vaše auto GPS navigaci, nebo vlastníte-li kapesní GPS přístroj, používáte vojenskou technologii, původně určenou pro navádění raket. Pokud jste někdy letěli letadlem poháněným proudovým motorem, tak je zase pravdou, že tento motor prodělal největší technologický krok právě za války. A chodíte-li často do přírody a vaše boty či oblečení se pyšní nášivkou s logem GORE-TEX, pak se jedná opět o původně vojenskou technologii. Šlo by pokračovat transplantační medicínou a spoustou dalších příkladů. Občas se mocné armády nad námi smrtelníky ustrnou a vypustí ke komerčnímu využívání některou ze svých technologií, takže těmto a dalším vymoženostem přišlo lidstvo krvavou válečnou cestou. Stálo-li to za to, neumím posoudit. Jenže vojenským odborníkem se člověk nestane po ročním „výcviku“ v naší lihově-demagogické armádě. Profesionalizace snad tento neutěšený stav alespoň pozmění k lepšímu. Na vojnu už nebudou chodit všichni, ale jen ti které to baví a chtějí pracovat pro armádu. Mimochodem pár mých kamarádů, profesionálních vojáků, (nasazených v Bosně) si na životní úroveň kterou jim zaměstnání v armádě umožňuje vůbec nestěžují. Právě naopak. Žold + platy za mise jsou velmi zajímavé částky. Takže když už část mých peněz jde na obranu, mám zájem na tom, aby byly dobře využity. Těchto peněz je mi méně líto než částky kterou měsíčně sponzoruji jistou menšinu. Pánové vojáci. Když už je pro naplnění ústavy nutná vaše existence, tak ať už budete bojovat proti větru, dešti, povodním, davu antiglobalistů či teroristům, dělejte to pořádně a s fortelem profesionálům vlastním. My to platíme.


13.12.2004 Kidd
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 2,00 z 5)
196x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017