Komunistickou mlátičku teda fakt nechceme - zpět na článek

Předešlu, že já, ač jsem hodně domýšlivý, a sebestředný, a narcis a tak všelijak podobně :-), si vůbec netroufám říct, která strana je dnes morální, a která nikoli.
Je mi čtyřiapadesát. Obecnou povědomost o morálce mám – má představa vychází z „Desatera“. Znáte to: Nezabiješ, Nepokradeš, Nesesmilníš, Nepožádáš majetku bližního svého, aniž požádáš manželky jeho (to neznamená, že mám rozvést souseda, abych si mohl vzít jeho ženu a získat jeho dům… Fakt ne!), no, prostě takový plky…
A tak mi teď řekněte, zda je dnešní situace v našem státě takové morálce odpovídající… Jsou ti, kteří jsou dotčeni porušenm některého z přikázání, nějak ochráněni před takovou zvůlí?
A teď se dostávám k té kruciální otázce: Nebyli takto dotčení lépe chránění za minulého, klatě bolšánského, režimu?
Já soudím, že ano.
Dobrá, odpověď na Vaši otázku, co soudruh Ondráček chápe ve svých osmačtyřiceti letech, to tak úplně není… Ale částečně snad…? :-)

ad první odstavec: Vážně? Můžete to doložit nějakým příkladem? Jako třeba: „když vás za minulého režimu chytil revizor, a vy jste ssebou zrovna neměl prachy, tak Vám tento ukrutný režim sebral dům“, nebo tak něco, milý OCaSi?
Dnes je míra bezpráví ŘÁDOVĚ vyšší, než za toho, údajně ukrutného, bolševika. Je mi hrozně líto, že to říkám, ale předvídatelnost práva (tedy shoda lexikonu s právem morálním) a vymahatelnost práva (tedy fungování OČTŘ) byly v úplně jiné dimenzi, než je tomu dnes.

Máte na mysli mé „ŘÁDOVĚ“?
Pokud ano, dimenze nejsou řády. Skutečně. A co se týče rozsahu bezpráví…. Inu, samotný tento web je ukázek bezpráví plný, není-liž pravda?

Aha.. Tedy fakt, že si o dnešním bezpráví můžeme dosytosti poplkat, toto bezpráví vlastně eliminuje, a proto jsou ta dnešní bezpráví jaksi „společensky přijatelnější“.
A tuhle hlubokou myšlenku myslíte skutečně vážně?
Já jsem, jak řekl již OCaS, stará svině, ale takováhle relativizace věci mě vážně nenapadla… Co jste to říkal o těch lágrech, milý Arnolde?
Takže tím, že si tady o aktuálním bezpráví popovídáme, jej vlastně učiníme neškodným… Nu, koho by to napadlo…
Na to se asi nedá říct nic jiného, než ono zprofanované: Voni sou hlava, pane vachmajstr!.
Tohle vlákno je čirá ukázka argumentační bídy všech v roce 1972 se vynořivších partyzánů, resp. v roce 1992 náhle se vynořivších komunistobijců. Bijte ty komunisty, kteří jsou dávno pryč, protože na ty dnešní prostě nemáte. Ani sílu, ani kapacitu.
Naprosto tristní.

Zatímco za reálného socialismu 80. let byl člověk naprosto bezbraný…
Tak jo.
Já Vám ze srdce přeju, abyste tu minulou válku vyhrál, milý partyzáne Arnolde – a tímto si myslím, že bychom naši debatu mohli uzavřít…. ;-)

Prosím o příklad, kde dnes soudruh Ondráček sděluje, že udělal prasárnu, ale je na ni hrdý. Pak přehodnotím svůj postoj.
Mimochodem: Je mi úplně lhostejné, které mé názory sdílí ostatní a které nikoli… To je výhoda narcisismu, jistě chápete… :-)

Mýlíte se, milá lolo (a to skutečně není jen ukázkou mé vůle s Vámi nesouhlasit :-) – a ta vůle zde bezpochyby je), ale věta (resp. souvětí) „Je mi úplně lhotejné, které mé názory sdílí ostatní a které nikoli“ neznamená totéž, co Vaše „je mi úplně šumák, jestli přehodnotíte svoje názory, či nikoliv.“.
To není otázka názoru, to je otázka sémantiky… :-)
Ale byl bych více vděčný za ten eventuální příklad týkající se soudruha Ondráčka a jeho nedostatečné (dle Vašeho názoru) sebereflexe… Tedy?

Počátek tohoto vlákna je, explicitně vyjádřeno, v roce 1988.
Debata o socialismu padesátých let (předpokládám, že k tomu směřuje ono „…dnes se nevraždí bez řádného soudu…“…) No, přečtěte si tu větu ještě jednou, a pak se zhluboka zasmějte… :-) Tedy, taková debata o padesátých letech je v tomto kontextu úplně irelevantní.
Pokud mi paní lola chce něco napsat, vážně bych to raději četl od ní. Ovčáčci všeho druhu jsou mi k smíchu, milý pane talarichu.
Co se týče Vašeho poetického vyjádření o sviních, nu, co dodat..? Ale chápu – nejsou-li argumenty, pak je každé expresivní vyjádření dobré. Věřím, že Vás místní elita ocení.
Já ne. ;-)