Toto je text projevu Davida Camerona pro Bloomberg tak, jak byl napsán, nikoliv jak byl přednesen. Originál je zde.
Dnes ráno bych rád mluvil o budoucnosti Evropy.
Ale nejdříve si připomeňme minulost. Před sedmdesáti lety byla Evropa rozervána na kousky druhým katastrofálním konfliktem v průběhu jediné generace. Válka za sebou zanechala spoušť v ulicích evropských měst. Londýnské nebe bylo noc co noc ozařováno požáry. Bitva za svobodu a mír ze sebou po celém světě zanechala milióny mrtvých.
Stejně, jako si pamatujeme jejich oběti bychom si měli pamatovat, jak se Evropa posunula od války k trvalému míru. Nepřišlo to jako náhlá změna počasí. Stalo se to, protože se o tuto změnu vytrvalou prací zasloužila řada generací. Jejich úsilí o přátelství a rozhodnutí, že se nesmí opakovat temná minulost vyústily před 50 lety v podpis Elysejské smlouvy.
Navštívil jsem Berlín, když padla berlínská zeď a nikdy na tuto návštěvu nezapomenu.
Zrušená kontrolní stanoviště. Pocit vzrušení z budoucnosti. Vědomí, že se velký kontinent znovu spojuje. Léčba těchto historických ran je hlavním mottem Evropské unie.
To, co Churchill popsal jako dva záškodníky – válku a diktaturu – se z našeho kontinentu podařilo téměř zcela vymýtit. Dnes stovky miliony lidí od Baltu k Jadranu, od západní Evropy k Egejskému moři žijí ve svobodě.
A ačkoliv tento stav nikdy nemůžeme brát jako daný, hlavního účelu Evropské unie – zajistit mír – bylo dosaženo a my jen můžeme vzdát hold všem v EU a v NATO, kdo to dokázali.
Dnešní hlavní a prvořadý účel Evropské unie je ale jiný: nikoliv vybojovat mír, ale zajistit prosperitu.
Výzvy nepřichází z našeho kontinentu, ale z jeho okolí. Z kypících ekonomik na jihu a východě. Samozřejmě z rostoucí světové ekonomiky máme prospěch všichni, ale neměli bychom pochybovat o tom, že nová globální soutěž národů dnes již probíhá.
Soutěž o bohatství a o pracovní místa budoucnosti.
Před našima očima se mění rozložení hlavních sil a tyto změny již cítí podnikatel v Holandsku, dělník v Německu, rodina v Británii.
Zajistit prosperitu, poskytnout podporu
Proto chci dnes mluvit s naléhavostí a upřímností o Evropské unii a jak se musí změnit pro zajištění prosperity a pro poskytnutí podpory svým obyvatelům.
Nejdříve bych ale rád upřesnil pohled, ze kterého k těmto tématům přistupuji.
Vím, že Spojené království je často vnímáno jako hádavý a tvrdohlavý člen rodiny evropských národů.
A je pravda, že naše zeměpisné umístění tvarovalo naše myšlení.
Máme charakter ostrovního národa – nezávislý, upřímný, zapálený pro obranu naší nezávislosti.
Stejně jako nemůžeme vysušit kanál La Manche, nemůžeme změnit ani tyto britské priority.
A právě kvůli těmto prioritám přistupujeme k Evropské unii více z praktického než z emocionálního hlediska.
Evropská unie je pro nás nástrojem k cílům – k prosperitě, ke stabilitě, je kotvou svobody a demokracie jak v Evropě, tak i mimo její hranice – a ne cílem sama o sobě.
Vytrvale se ptáme: Jak? Proč? Za jakým účelem?
Toto vše nás ale nedělá protievropskými.
Je faktem, že naše historie není jen ostrovní – je to i historie kontinentu.
Z důvodu všech našich spojení s ostatními částmi světa, na které jsme oprávněně hrdí, jsme a vždy budeme i evropskou silou.
Od Caesarových legií přes napoleonské války. Od reformace přes osvícenectví, průmyslovou revoluci po porážku nacismu. Pomáhali jsme psát evropskou historii a Evropa pomáhala psát naši.
Po všechny tyto roky Británie poskytovala Evropě svou vlastní nenahraditelnou podporu. Byli jsme přístavem pro ty, kdo prchali před tyranií a pronásledováním. V nejtemnějších dobách Evropy jsme udržovali hořící plamen svobody. Po celém kontinentu na tichých hřbitovech leží stovky tisíc britských vojáku, kteří položili své životy za evropskou svobodu.
V pozdějších časech jsme hráli svou roli při trhání železné opony a podporovali jsme ve vstupu do EU ty země, které ztratily mnoho let v komunismu. V této historii je obsažen stěžejní příspěvek Británie, náš národní charakter, náš přístup k Evropě.
Británii charakterizuje nejen její nezávislost, ale také její otevřenost.
Vždy jsme byli země, která oslovuje. Která obrací svou tvář ke světu.
Která usiluje o globální obchod a bojuje proti ochranářství.
To je Británie, jaká vždy byla: nezávislá, ano – ale také otevřená.
Nechci zvednout padací most a stáhnout se ze světa.
Nejsem britský izolacionista.
Nechci lepší podmínky jen pro Británii, Chci také lepší podmínky pro Evropu.
Mluvím jako ministerský předseda Velké Británie s pozitivní vizí budoucnosti Evropské unie. Budoucnosti ve které si Británie přeje, a měla by si přát, hrát angažovanou a aktivní roli.
Někdo by se mohl ptát: “Proč vznášet stěžejní otázky o budoucnosti Evropy, když Evropa je právě ve středu hluboké krize?”
Proč vznášet otázky o roli Británie, když podpora v Británii je již tak slabá.
Vždy existují hlasy říkající: “Neklaďte obtížné otázky.”
Tři základní výzvy
Pro Evropu – a pro Británii – je ale stěžejní je položit, protože jsme dnes postaveni před tři hlavní výzvy.
Za prvé, zásadní změny vyvolávají v Evropě problémy eurozóny.
Za druhé, existuje krize evropské konkurenceschopnosti, protože jiné národy všude ve světě letí vpřed. A za třetí, příkop mezi EU a jejími obyvateli se za poslední roky dramaticky prohloubil. To vyvolává ztrátu demokratické odpovědnosti a konsensu, což je zvlášť silně – ano – pociťováno v Británii.
Pokud tyto tři výzvy nebudeme řešit, je riziko že Evropa padne a lidé v Británii budou směřovat k jejímu opuštění.
Nechci to dopustit. Chci, aby Evropská unie byla úspěšná. A chci takové vztahy Británie s Evropskou unií, které nás udrží její součástí.
To je důvod, proč jsem dnes zde: pochopit podstatu výzev, kterým čelíme. Říci, jak si myslím, že by na ně měla Evropská unie odpovědět. A vysvětlit, co si přeji pro Británii a pro její místo v Evropské unii.
Dovolte mi začít s podstatou výzev, kterým čelíme.
Za prvé, eurozóna.
V současné době se utváří budoucí podoba Evropy. Existují důležité otázky, které určí budoucnost Evropské unie – a budoucnost každé země v ní.
Unie se mění, aby podpořila svou měnu – a to má pronikavé důsledky pro nás všechny, ať používáme společnou měnu, nebo ne.
Británie společnou měnu nepoužívá, a ani to nemá v úmyslu. Všichni ale potřebujeme, aby eurozóna měla správné vedení a struktury, které zajistí dlouhodobě úspěšnou měnu.
My, kteří jsme mimo eurozónu navíc potřebujeme spolehlivá ujištění která potvrdí že, například, náš přístup ke sjednocenému trhu nebude žádným způsobem narušen.
Je naším právem začít se o těchto otázkách bavit právě teď.
Za druhé, jsou některé země v Evropě, kterým se daří velmi dobře. Předpokládá se ale, že podíl Evropy jako celku na celosvětové produkci klesne za příští dvě desetiletí až o třetinu. To je výzva pro naši konkurenceschopnost – a mnoho ze slabin, se kterými se střetáváme si způsobujeme sami.
Složitá pravidla omezující náš pracovní trh nejsou nějaké přirozené jevy. Obdobně i přebujelá regulace není nějaká externí epidemie, která napadla naše podnikání.
Těmto problémům čelíme již příliš dlouho. Pokrok ve snaze vyřešit je je příliš pomalý.
Jak řekla kancléřka Merkel – jestliže dnes Evropa představuje pouze 7% světové populace, vytváří 25% globálního HDP a musí financovat 50% celosvětových sociálních výdajů, pak je zcela zřejmé že musíme pracovat velmi tvrdě, chceme-li si prosperitu a takový způsob života udržet.
Za třetí, vzrůstá zklamání z toho, že EU je vnímána jako něco, co lidem ubližuje místo toho, aby jim sloužila. Tento pocit je posilován některými kroky, které jsou požadovány pro vyřešení ekonomických problémů.
Lidé jsou více a více frustrováni z toho, že rozhodování se od nich více a více vzdaluje, jejich životní úroveň klesá kvůli vnucených úsporným opatřením, jejich daně slouží k zachraňování vlád na druhé straně kontinentu.
Začínáme to vidět v demonstracích na ulicích Athén, Madridu a Říma. Vidíme to v parlamentech v Berlíně, Helsinkách a Haagu.
A, samozřejmě, frustraci z EU vidíme velmi dramaticky v Británii.
Evropští vůdci jsou povinováni naslouchat těmto obavám. Samozřejmě, máme povinnost podle nich konat. A ne pouze napravovat problémy eurozóny.
V případě havárie musíme řešit nejen okamžité problémy, ale také musíme plánovat na dobu pozdější a proto i při současných problémech musíme plánovat budoucnost, jak bude svět vypadat až se problémy eurozóny podaří překonat.
Největší nebezpečí pro Evropskou unii nepochází od těch, kdo volají po změnách ale od těch, kdo odmítají nové přístupy jako kacířství. Evropa má dlouhou historii kacířů, kteří měli pravdu.
Říkám toto. Pokračování ve stejných kolejích nezajistí Evropě dlouhodobou budoucnost. Pokračování ve stejných kolejích neumožní Evropské unii držet krok s novými mocnými ekonomikami. Pokračování ve stejných kolejích nepřiblíží Evropskou unii k jejím občanům. Pokračování ve stejných kolejích vyprodukuje známé výsledky – oslabenou konkurenceschopnost, zpomalení růstu, méně pracovních míst.
V důsledku budou naše země slabší, ne silnější.
A proto potřebujeme zásadní, dalekosáhlou změnu.
Evropská unie 21. století
Dovolte mi, abych přednesl svou vizi nové Evropské unie, připravené pro 21. století.
Je postavena na pěti principech.
První: konkurenceschopnost. Jádrem Evropské unie musí být, tak jak je doposud, jednotný trh. Británie je součástí jádra jednotného trhu a musí v něm zůstat.
Pokud je ale jednotný trh zůstane neúplný v sektorech služeb, energie a informací – sektorů které jsou hnacími motory moderní ekonomiky – pak představuje pouze poloviční krok na cestě k úspěchu.
Je nesmyslné, že lidé, kteří nakupují online v některých částech Evropy nemohou dosáhnout na nejlepší nabídky jen proto, kde žijí. Chci, aby rozšíření jednotného trhu bylo naším hnacím momentem.
Chci, abychom prosazovali transformaci našich obchodních vztahů s USA, Japonskem a Indií jako kroků ke globálnímu volnému obchodu. A chci abychom usilovali o vynětí nejmenších evropských podniků z působnosti dalších direktiv EU.
Toto by měly být úkoly, které by měli evropští úředníci prosazovat od brzkého rána a na kterých by měli pracovat hluboko do noci. Také se musíme zaměřit na sklerotické, neefektivní rozhodovací procesy, které nás všechny sráží zpět.
Toto vše znamená štíhlejší, méně byrokratickou Evropskou unii, neúnavně zaměřenou na pomoc členským zemím ve zvyšování konkurenceschopnosti.
Můžeme v celosvětovém závodě nějak ospravedlnit obrovský počet nákladných a nedůležitých evropských institucí?
Můžeme nějak ospravedlnit Evropskou komisi, která stále roste?
Můžeme podpořit organizaci, která má mnohamiliardový rozpočet v librách a neumí si zařídit kontrolu utrácení a uzavírání programů, které neuspěly?
A rád bych se zeptal: je-li konkurenceschopnost jednotného trhu tak důležitá, proč existuje výbor pro životní prostředí, dopravní výbor, výbor pro vzdělávání a neexistuje výbor pro jednotný trh?
Druhým principem by měla být pružnost.
Potřebujeme strukturu, která vyhoví rozdílům mezi jejími členy – severu, jihu, východu, západu, velkým, malým, starým a novým. Někteří zvažují daleko hlubší ekonomickou a politickou integraci. A mnoho dalších, včetně Británie, by takový cíl nikdy nepřijalo.
Samozřejmě přijímám to, že pro funkční jednotný trh potřebujeme sadu společných pravidel a způsob jak je vymáhat. Také ale musíme být schopni rychle reagovat na poslední vývoj a trendy.
Konkurenceschopnost vyžaduje pružnost, volbu a otevřenost – jinak se Evropa stane nezajímavým územím mezi rostoucími ekonomikami Asie a trhem řízenou severní Amerikou.
EU musí být schopna reagovat s rychlostí a pružností sítě, ne s těžkopádnou neohrabaností kvádru.
Nesmíme být posuzováni podle neústupného prosazování principu “one size fits all” který předpokládá, že všechny země chtějí stejný stupeň integrace. Je skutečností že tomu tak není a my bychom neměli tvrdit, že tomu tak je.
Někdo může namítnout, že to ohrožuje podstatu filosofie, na které je EU založena. Říkám, že tato námitka neodráží realitu dnešní Evropské unie. 17 členů je členem eurozóny, 10 není.
26 zemí jsou členy Schengenu – včetně čtyř, které nejsou členy EU – Švýcarsko, Norsko, Lichtejštensko, Island. 2 země EU – Británie a Irsko – si podržely svou kontrolu hranic.
Některé země, například Británie a Francie, jsou připraveny, ochotny a schopny podniknout akce v Libyi a v Mail. Jiné s použitím ozbrojených sil nejsou svolné.
Využívejme tyto rozdíl, místo toho, abychom je potlačovali.
Přestaňme s řečmi o dvourychlostní Evropě, o rychlém a pomalém pruhu, o zemích nestíhajících vlaky a autobusy a nasměrujme celou tuto maringotku plnou nudných přirovnání na trvalou postranní kolej.
Začněme místo toho s tímto předpokladem: jsme rodina demokratických národů, všichni členové Evropské unie, jejímž základním principem je jednotný trh spíše, než jednotná měna. My, kteří jsme mimo euro chápeme, že ti uvnitř musí pravděpodobně udělat velké institucionální změny.
Stejně by měli členové eurozóny akceptovat to že my, a samozřejmě všechny členské státy, potřebujeme změny které zajistí naše zájmy a posílí demokratická oprávnění. A i my bychom měli být schopni udělat potřebné změny.
Někdo říká, že tím rozmělníme principy EU – a že si nemůžete vybírat podle toho, co váš národ potřebuje.
Místo rozmělnění EU ale tento přístup naopak sváže členské státy mnohem silněji, protože pružná, dobrovolná spolupráce je mnohem silnějším tmelem než nátlak z centra.
Dovolte mi předložit ještě jeden kacířský návrh.
Evropská smlouva zavazuje členské státy k “položení ještě užšího spojenectví mezi lidmi v Evropě”.
Tento závazek byl vždy interpretován ne jako vztahující se na obyvatele, ale spíše na členské státy a instituce, jejichž strukturu ovlivňoval Evropský soudní dvůr, který vytrvale podporoval větší centralizaci.
Rozumíme a respektujeme právo ostatních vytrvat v jejich závazku k tomuto cíli. Pro Británii – a možná i pro další – to cílem není .
A cítili bychom se mnohem pohodlněji kdyby to Smlouva o Evropské unii konkrétně říkala a tak uvolnila prostor pro ty, kdo chtějí jít dále, rychleji aby tak mohli učinit bez toho, aby byli brzděni ostatními.
Proto těm, kdo říkají, že nemáme evropskou vizi vzkazuji, že ji máme.
Pružná unie
Věříme v pružnou unii svobodných členských států, které sdílí dohody a instituce a směrují k ideální spolupráci. K reprezentaci a prosazování hodnot evropské civilizace ve světě. K podpoře našich sdílených zájmů využitím naší společné moci otevírat trhy. A k vytvoření silné ekonomické základny v celé Evropě.
Věříme ve spolupráci našich národů při ochraně bezpečnosti a rozmanitosti našich energetických zdrojů. Při řešení klimatických změn a chudoby ve světě. Při spolupráci proti terorismu a organizovaném zločinu. A při vítání nových zemí vstupujících do EU.
Tato vize pružnosti a spolupráce není stejná jako ta, která chce budovat stále těsnější politickou unii – ale je stejně platná.
Můj třetí princip je že musí být možné vracet pravomoci zpět členským zemím, nikoliv jim je jen odebírat. Evropští představitelé to slíbili v Laekenu již před více než deseti lety.
Tento závazek se stal součástí Evropské smlouvy, nikdy ale nebyl naplněn. Potřebujeme tento princip správně uplatnit.
Využijme proto tento okamžik, jak nedávno navrhl holandský ministerský předseda k důkladnému posouzení toho, co Evropská unie má a co nemá dělat.
V Británii jsme již zahájili revizi bilance našich kompetencí – chceme mít informovanou a objektivní analýzu toho, kde EU pomáhá a kde je překážkou.
Nebuďme zaváděni klamem, že hluboký a funkční jednotný trh vyžaduje, aby bylo všechno harmonizováno, abychom dychtili po nedosažitelném a nekonečně sjednoceném hřišti.
Země jsou rozdílné. Přijímají různá rozhodnutí. Nemůžeme sjednotit všechno. Není například správné a nezbytné prohlašovat, že celistvost jednotného trhu nebo plné členství v Evropské unii vyžadují, aby byla pracovní doba lékařů v britských nemocnicích stanovena v Bruselu nezávisle na postoji britských poslanců a lékařů.
Stejným způsobem musíme prověřit bilanci práv v mnoha dalších oblastech ve kterých Evropská unie vydává legislativu a to včetně životního prostředí, sociální politiky a zločinnosti.
Nic by nemělo být předem vyloučeno.
Můj čtvrtý princip je demokratická odpovědnost; potřebujeme větší a významnější roli národních parlamentů.
Podle mého názoru nic jako evropský lid neexistuje.
Jsou to naše národní parlamenty, které jsou a budou skutečným zdrojem demokratických pravomocí a odpovědností v EU.
Angela Merkel se musí odpovídat Bundestagu. Antonis Samaras musí s vládními úspornými opatřeními projít řeckým parlamentem.
Já se za vyjednávání o rozpočtu EU nebo za zajištění naší pozice v jednotném trhu odpovídám britskému parlamentu.
Jsou to parlamenty které poskytnou národním představitelům důvěru nebo obavy.
Měli bychom uznat že to je způsob, jakým si v Evropě vládneme.
Můj pátý princip je rovnost; jakákoliv nová uspořádání budou schválena pro eurozónu, nesmí omezit ty, kteří v ní nejsou.
Toto je pro Británii zvláště důležité. Jak jsme řekl, nepřijmeme jednotnou měnu. Není ale žádný nepřekonatelný důvod pro to, aby jednotná měna a jednotný trh měly stejné hranice a ty přibyly k hranicím jednotného trhu a Schengenu.
Stěžejním důvodem našeho členství v EU je účast v jednotném trhu a schopnost pomoci nastavit jeho pravidla.
Je naším životním zájmem bránit celistvost a spravedlnost jednotného trhu pro všechny jeho členy.
A to je důvodem, proč Británii tak zajímala obrana a prosazování jednotného trhu, když se kvůli krizi eurozóny přepisovala pravidla fiskální spolupráce a bankovní unie.
Věřím, že těchto pět principů představuje správný přístup k Evropské unii.
Dovolte mi obrátit se k tomu, co to znamená pro Británii.
Dnes je deziluze z EU na nejvyšší úrovni za celou dobu. Má to několik důvodů.
Lidé mají pocit že EU je vedena směrem, ke kterému nikdy nedali souhlas. Nesou nelibě zásahy do našeho života tím, co vnímají jako zbytečná pravidla regulace. A ptají se, k čemu to všechno je?
Jednoduše řečeno, mnozí se ptají: “Proč nemůžeme mít jen to, pro co jsme hlasovali při vstupu – jednotný trh?”
Jsou naštvaní právními rozhodnutími učiněnými v Evropě, které mají dopad na život v Británii. Část této nechuti k Evropě je ve skutečnosti směrována na Evropský soud pro lidská práva než na EU. A Británie v Evropě vede úsilí, které na to upozorňuje.
Samozřejmě je toho mnohem více, co v této oblasti musíme udělat. Lidé si ale také uvědomují to, že EU nyní směruje k takové míře politické integrace, která je daleko za hranicí, kterou Británie považuje za vhodnou.
Vidí smlouvu za smlouvou, které mění rovnováhu mezi členskými stát y a EU. A všímají si, že se jich nikdo na nic neptá.
Měli slíbeno referendum – to se nikdy neuskutečnilo. Vidí co se stalo s eurem. A vědí, že mnoho našich politických a ekonomických představitelů tehdy Británii vybízelo ke vstupu.
A nevidí mnoho vyjádření zkroušenosti.
Dívají se na kroky které přijímá eurozóna a ptají se, co bude užší integrace eurozóny znamenat pro zemi, která nemá v úmyslu euro přijmout.
Důsledkem je to, že podpora pro EU je v Británii na vážkách.
Někdo říká, že poukázat na to je neodpovědné, vytváří to nejisté prostředí pro podnikání a vznáší otazník nad členstvím Británie v Evropské unii.
Tento otazník tu ale už je a ignorovat jej neznamená, že sám od sebe zmizí.
Ve skutečnosti je to úplně obráceně. Ti, kdo se odmítají ptát lidí v Británii podle mého názoru zvyšují pravděpodobnost našeho odchodu.
Požadovat pro lidech v Británii aby stále akceptovali evropské uspořádání, na které nemají vliv je cesta k tomu, aby až se jich konečně někdo zeptá – a jednou bude muset – pravděpodobně EU odmítli.
To je důvodem, proč jsem nakloněn referendu. Věřím v otevření této otázky – vyjasnit ji, vést debatu. Ne jen jednoduše doufat, že tato složitá situace sama zmizí.
Někteří navrhují uspořádat ihned jednoduché ano – ne referendum.
Rozumím netrpělivosti těch, kteří chtějí rozhodnout ihned.
Nevěřím ale že učinit toto rozhodnutí ihned je ten správný postup a to nejen pro Británii, ale ani pro Evropu jako celek.
Dnešní volba mezi současným stavem a odchodem by byla velká chyba.
Dnes, když se Evropa zásadně mění a kdy nevíme, jaká bude budoucnost a jaký druh Evropy z této krize vzejde není správný čas k tak zásadnímu rozhodnutí o budoucnosti naší země.
Není správné ptát se lidí jestli zůstat nebo jít předtím, než se pokusíme vztahy napravit.
Jak můžeme smysluplně položit otázku: “uvnitř nebo mimo” když nejsme schopni odpovědět nejzákladnější otázku: “uvnitř nebo mimo čeho přesně chceme být”?
Evropská unie, která vzejde z krize eurozóny bude zcela jiná, než je dnes. Možná bude opatřeními, vynucenými záchranou eurozóny změněna tak, jak si dnes neumíme představit.
Musíme počkat nějaký čas, než se tak stane – a pomoci vytvářet budoucnost Evropské unie tak, aby až tuto otázku položíme, dávala smysl.
Smysluplná volba
Smysluplná volba mezi opuštěním nebo účastí v novém uspořádání, ve kterém Británie vytváří a respektuje pravidla jednotného trhu, ochráněném jasnými zárukami a oproštěném od neopodstatněných regulací, které ničí evropskou konkurenceschopnost.
Volba mezi opuštěním nebo účastí v novém uspořádání, ve kterém je Británie na čele společných akcí na témata jako je například zahraniční politika a obchod a ve kterém jsou dveře doširoka otevřené novým členům.
Nové uspořádání podléhající demokratické pravomoci a odpovědnosti národních parlamentů, kde členské státy pružně spolupracují, respektují národní odlišnosti a nesnaží se je neustále eliminovat a kde jak jsme prokázali mohou být některé pravomoci skutečně vráceny členským státům.
Jinými slovy, uspořádání které bude zcela naplňovat poslání změněné Evropské unie tak, jak jsem ho popsal. Pružnější, přizpůsobivější, otevřenější – připravené pro výzvy moderní doby.
A těm, kteří tvrdí že nové uspořádání není možné dojednat říkám: zaposlouchejte se do názorů dalších stran v ostatních evropských zemích, které požadují vrátit některé pravomoci zpátky evropským státům.
Podívejme se také na to, čeho jsme doposud dosáhli. Ukončili jsme povinnost Británie zachraňovat členy eurozóny. Udrželi jsme Británii mimo fiskální kompakt. Nastartovali jsme proces navracení některých pravomocí soudnictví a ministerstva vnitra. Zajistili jsme ochranu před bankovní unií. A změnili jsme rybářskou politiku.
Neboli zahájili jsme reformy, které potřebujeme nyní. Některé nebudou vyžadovat změnu Smlouvy o Evropské unii.
Souhlasím ale s tím, co řekl předseda Barroso a další. V určité fázi někdy v průběhu následujících let se bude EU muset dohodnout na změně Smlouvy, zapracovat změny, nutné pro dlouhodobou perspektivu eura a pevně zakotvit odlišnou, konkurenceschopnou, demokraticky odpovědnou Evropu, po které voláme.
Věřím tomu, že nejlepší cestou je změna Smlouvy o evropské unii a proto přidávám svůj hlas k těm, kdo po této změně již volají.
Mou preferencí je prosadit tyto změny pro celou EU, ne jen pro Británii.
Nebude-li ale chuť na změny Smlouvy platné pro všechny, potom bude Británie samozřejmě připravena řešit změny, které potřebujeme, při jednáních s našimi evropskými partnery.
Příští konzervativní program v roce 2015 bude pro konzervativni vládu žádat pověření od lidí v Británii vyjednávat v novém parlamentu nové uspořádání s našimi evropskými partnery.
V centru bude vztah k jednotnému trhu.
Až dojednáme toto nové uspořádání, potom dáme britskému lidu referendum s velmi jednoduchou volbou uvnitř nebo mimo. Zůstat v EU za těchto nových podmínek, nebo kompletně odejít.
Bude to referendum uvnitř nebo mimo.
Před dalšími volbami navrhneme novou legislativu. Pokud bude konzervativní vláda zvolena, předložíme ihned nutnou legislativu a schválíme ji do konce roku. Jednání dokončíme a referendum uspořádáme v průběhu první poloviny funkčního období příštího parlamentu.
To je čas, kdy lid Británie řekne své. To je čas, kdy se vyřeší evropská otázka v britské politice.
Říkám britskému lidu: bude to vaše rozhodnutí.
A až ta volba přijde, budete mít důležitou možnost rozhodnout o osudu naší země.
Rozumím výzvě že půjdeme osamoceni, hledajíce si sami svou cestu. Bude to ale rozhodnutí, které musíme přijmout s chladnými hlavami. Zastánci obou stran sporu nebudou smět přehánět své nároky.
Pokud tak rozhodneme, půjde Británie sama svou cestou ve světě, mimo EU. Stejně tak může učinit každý členský stát.
Otázka, kterou si ale musíme sami odpovědět je tato: “Je to ta nejlepší budoucnost naší země?”
Musíme velmi pečlivě zvažovat, kde jsou naše skutečné národní zájmy.
Sami budeme svobodní přijímat naše vlastní rozhodnutí, stejně jako bychom byli zproštěni našich slavnostních závazků bránit naše spojence v NATO, kdybychom NATO opustili. My ale neopustíme NATO, protože je v našem národním zájmu zůstat a těšit se kolektivním bezpečnostním zárukám.
Máme větší sílu a vliv – ať prosazujeme sankce proti Iránu nebo Sýrii, nebo podporujeme demokracii v Barmě – když postupujeme společně.
Opustíme-li EU, nemůžeme samozřejmě opustit Evropu. Po mnoho let zůstane naším největším trhem, a navždycky naším zeměpisným sousedem. Jsme svázáni složitou pavučinou právních závazků.
Stovky tisíc občanů Británie považují za samozřejmé právo žít, pracovat nebo odpočívat v ostatních zemích EU.
I když se zcela stáhneme, rozhodnutí přijatá v EU budou mít na naši zemi hluboké dopady. Ztratili bychom ale všechny naše zbývající možnosti námitek a náš vliv na tato rozhodnutí.
Museli bychom velmi pečlivě vážit dopady toho, že bychom nadále nebyli plnoprávným členem EU a jejího jednotného trhu.
Setrvalý přístup na jednotný trh je životně důležitý pro britské podniky a pro britská pracovní místa.
Od roku 2004 je Británie příjemcem jedné pětiny všech investic plynoucích do Evropy.
To, že jsme byli součástí jednotného trhu bylo pro tento úspěch klíčové.
Bude mnoho času posoudit všechny argumenty pro a proti uspořádání, které projednáme. Dovolte mi ale zdůraznit jeden bod, o kterém se mnoho mluví.
Někdo říká, že se můžeme stát Norskem nebo Švýcarskem – s přístupem na jednotný trh, ale mimo EU. Bylo by to ale v našem zájmu?
Oceňuji tyto země a jsou našimi přáteli – ale velmi se od nás liší. Norsko spočívá na jedněch z největších energetických rezerv v Evropě a má k dispozici fond v objemu přes 500 miliard euro. A ačkoliv je Norsko součástí jednotného trhu – a akceptuje jeho principy – nemá žádné slovo v nastavení jeho pravidel, jen zavádí jeho příkazy.
Švýcarsko musí projednávat přístup na jednotný trh odvětví po odvětví. Přijímají pravidla EU – na která nemají vliv – nebo nedostanou přístup na jednotný trh a to včetně klíčových odvětví, jako jsou finanční služby.
Je skutečností, že jakmile vstoupíte do organizace jako je EU, existují daná pravidla.
Vždycky nedostanete, co chcete. To ale neznamená že byste měli odejít – ne jestliže zůstat a pracovat společně je výhodnější, než odejít.
Měli bychom také velmi pečlivě zvažovat dopady našeho vlivu ve vrcholných patrech mezinárodní politiky. Bezpochyby jsme mocnější ve Washingtonu, v Beijingu, v Delhi protože jsme důležitý hráč v Evropské unii.
To všechno je důležité pro britská pracovní místa a pro britskou bezpečnost.
To všechno je důležité pro naši schopnost prosadit věci ve světě. To všechno je důležité pro Spojené státy a ostatní přátele po světě, kteří nám jasně říkají že chtějí, aby Británie zůstala v EU.
Měli bychom velmi pečlivě přemýšlet, než bychom tuto pozici opustili.
Opustíme-li Evropskou unii, bude to jednosměrná jízdenka bez možnosti návratu,
Proto budeme mít čas pro pořádnou debatu s argumenty.
Na konci této debaty vy, britský lid, rozhodnete.
Našim evropským přátelům, kteří jsou bezpochyby britským přístupem zklamáni, říkám: pracujte na tom s námi.
Zvažte mimořádné kroky, které členové eurozóny přijímají proto, aby euro udrželi, kroky které ještě před vypadaly nepředstavitelné.
Nezdá se mi, že kroky které by byl potřebné aby udržely Británii – a další – spokojenější v jejich vztazích s Evropskou unií jsou naprosto nepředstavitelné nebo neodůvodněné.
A stejně jako věřím, že Británie by měla zůstat v EU tak i EU by si měla přát, abychom zůstali.
EU bez Británie, bez jedné z evropských mocností, bez země která v mnoha ohledech stvořila jednotný trh a která značně posiluje vliv Evropy na světovém jevišti, bez země která hraje podle pravidel a která usiluje o liberální ekonomické reformy by byla zcela jiná EU.
Dovolte mi skončit tímto shrnutím.
Nedělám si iluze o rozsahu úkolu, který před námi stojí.
Vím, že bude mnoho těch, kteří budou říkat, že vize, kterou jsem vytyčil je nedosažitelná. Že není způsobu, jak by s námi s naši přátelé spolupracovali. Že lidé v Británii jsou již rozhodnut pro bezpodmínečný odchod. A že pokud nejsme v EU spokojeni po 40 letech, nebudeme spokojeni nikdy.
Odmítám přijmout tak poraženecký přístup – pro Británii i pro Evropu.
Věřím, že s odvahou a přesvědčením můžeme dosáhnout pružnější, přizpůsobivější a otevřenější Evropské unie, ve které se splní zájmy a touhy všech jejích členů.
Pokud se nám podaří dojednat takové uspořádání, až přijde referendum, budu o něj usilovat celou svou duší a srdcem.
Hluboce věřím v to, že britským národním zájmům nejlépe vyhovuje pružná, přizpůsobivá a otevřená Evropská Unie a že taková Evropská unie je nejlepší s Británií jako svým členem.
Během následujících týdnů, měsíců a roků neustanu dokud v této debatě nezvítězíme. Pro budoucnost mé země. Pro úspěch Evropské unie. A pro prosperitu našich lidí v generacích, které přijdou.
(Zatím nikdo nehlasoval)