Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka?

Featured Image

Tak si půjdeme sami zvolit „hlavu“ státu. Jaký to úžasný projev naší rozvinuté a pokročilé demokracie! Nejprve ale trocha teorie a pak přistoupím k tomu, jaké z nás (opět) dělají pitomce! Pokud jst na to ovšem už v mezičase nepřišli sami.

Tak především. Podle mého názoru má přímá volba prezidenta smysl pouze tam, kde je aplikován prezidentský systém. Nepochybuji o tom, že víte, co se prezidentským systémem rozumí. Nebo snad ne?

Jen pro jistotu. V prezidentském systému si přímo zvolený prezident sám sestaví vládu. Tato vláda je na druhé straně kontrolována jedno-, nebo dvoukomorovým parlamentem. Vládnout může v mantinelech daných ústavou a dalšími zákony dotyčného státu. Vláda a prezident mohou navrhovat zákony nové, ale ty musí samozřejmě odsouhlasit parlament, stejně jako celou řadu dalších vládních opatření.

Například Spojené státy. Ty, jak známo mají dluhy. Nejsou to dluhy, které by hrozily státním krachem tak, jako v Argentině nebo v Řecku, ale mají je. Oni totiž mají zákonem stanoveno, jaké výše může státní dluh dosáhnout. Když tedy prezident Obama potřeboval tento zákonem stanovený státní dluh překročit, potřeboval k tomu svolení parlamentu. Nakonec ho dostal a s ním řadu podmínek, které musí splnit.

Pravomoci prezidenta, které prostřednictvím sebou samým vybrané vlády uplatňuje jsou tedy rozsáhlé, na osobě prezidenta záleží, jaká vláda a jak bude národu vládnout.  Za těchto okolností má tedy přímá volba smysl, je důležitá a významná.

V parlamentním systému však vzchází vláda z voleb. Sestavuje ji z formálního pověření prezidenta vítěz parlamentních voleb, nebo ten, kdo disponuje největším potenciálem k vytvoření funkční vládní koalice.

Osobní pravomoci prezidenta jsou minimální (viz Ústava České republiky, hlava třetí, Článek 62). I tyto minimální pravomoci se oranžoví soudruzi stále snaží dále  okleštit. A nejen to! Oni měli na začátku dokonce tendenci najít mechanismus jak prezidenta odvolat, kdyby se národ náhodou rozhodl pro někoho, kdo by pánům politikům nevoněl (viz např. zde). 

Kde jenom se to poučili? Kde se to dělá tak, že když referendum nedopadne žádoucím způsobem, dělá se reparát  tak dlouho, až je dosaženo kýženého výsledku?

Tak národe, máš demokracii, jdi si sám zvolit někoho, jehož současné pravomoci jsou minimální a které ještě omezíme. Gotta nebo Bartošovou? Jágra nebo Řepku? Losnu nebo Mažňáka? Vždyť je to za těchto okolností jedno!

Ptáte se proč tedy tahle poněkud drahá sranda? Podle mne existují důvody dva. Jednak se předejde tomu, aby na veřejnost pronikaly zprávy o nedůstojných tahačkách a politických handlech a čachrech v parlamentu a tomu, aby by byl  nakonec někdo zvolen díky komunistům, které si tento národ s tááákovou  úúúžasnou demokratickou tradicí svobodně navolil.

Druhým důvodem pak je, aby se národ měl čím zabývat a byla odpoutána jeho pozornost od skutečných problémů a průšvihů.  Ó jak důležití si budou voličové připadat. Vždyť si sami zvolí PREZIDENTA. Že volí poněkud nedůstojnou figurku bez jakýchkoliv praktických možností a pravomocí , to je v jejich prostotě duševní vůbec nenapadne.

Losnu nebo Mažňáka? Ale vždyť je to egál!

Ale přikročme k praktickým záležitostem. Kdo může prezidentského kandidáta navrhnout, tedy předložit kandidátní listinu? Kandidátní listinu může podat nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů, anebo každý plnoletý občan. Moc hezké! Až na to, že onen „plnoletý občan“ musí svůj návrh podložit 50 tisíci (sic!) ověřitelnými podpisy svých spoluovčanů.

Z toho snadno vypočtete, že jeden poslanecký podpis na kandidátní listině má hodnotu dvou tisíc pěti set podpisů občanských a jeden senátorský hlas dokonce pěti tisíc. Přepočtu-li tento poměr vzhledem k celkovému počtu oprávněných voličů, dojdu k výsledkům ještě příšernějším.

Dejme tomu, že prezidentem chcete mít pana Losnu. Skutečně strávíte dovolenou sběrem padesáti tisíc ověřitelných podpisů,  aby mohl pan Losna vůbec kandidovat?

Uvědomte si následující. I počet přečtení těch nejčtenějších článků na těchto stránkách reprezentuje zhruba čtvrtinu počtu podpisů potřebných k tomu, aby byla prosazena  kandidatura někoho, koho si přejí občané a nikoliv politické strany. Stále si myslíte, že si jdete svobodně vybrat prezidenta?

Vsadím se o co chcete, že mezi kandidáty nebude ani jediný, který by byl navržen oním „plnoletým občanem“.

Lze jen těžko předpokládat, že skupina oněch dvacet poslanců, nebo deset senátorů bude složena z členů různých politických stran. Uvítal bych, aby tomu tak bylo. Alespoň bychom se touto cestou dozvěděli, kdo s kým v parlamentu vlastně „mluví“ (na rozdíl od oficiálních postojů) a kdo je tedy politický křivák. S téměř stoprocentní jistotou však předpokládám, že své kandidáty budou předkládat výlučně skupiny poslanců stejných stran.

Skutečně si stále myslíte, že si sami zvolíte prezidenta? Plni pocitu důležitosti budete za další výdaje z vašich kapes volit toho, koho vám politické strany předhodí!  Nazdar!

Před politické strany to však klade problém koho kandidovat. Bossové stran se samozřejmě do této formální funkce příliš nehrnou. Jen blázen by se vzdal pozice se skutečnou mocí ve prospěch postavení, ve kterém bude hrát úlohu téměř trapnou. Fanfáry z Libuše nejsou všechno!

Koho tedy vybrat? ODS tvrdí, že prezidentské kandidáty vybere vnitrostranickými primárními volbami. To by se ještě dalo akceptovat. Jak ke svým předpokládaným kandidátům došli ti ostatní, to je tedy záhada.

Zřejmě především z hlediska toho, aby nikomu nevadili. Typickým příkladem je pan Fišer. Já proti němu nic nemám. Vidíte? Nevadí mi! Svou funkci předsedy úřednické vlády plnil s předpokládanou úřednickou pečlivostí. O jeho názorech a politických postojích však nemám ponětí. A to už je věc, která mi vadí.

I když na druhé straně, je to ve světle výše uvedeného vůbec důležité?

Do prekérní situace a obzvlášť pikantní situace se dostává ČSSD/b./.  Na úspěch soudruha Dienstbiera mladšího zřejmě příliš nespoléhají. Ono je totiž stále ještě v paměti, co je rodina Dienstbierů zač. Když jsem v létech 1989 a 1990 blbnul v Občanském Fóru a lidem jako Havel, Pithart a Dienstbier (starší) jsem bezmezně věřil, kroutila moje tchyně (celoživotní kladeňačka) hlavou a divila se. „Dientsbierovi? Proboha, vždyť to je komunistická famílie snad už v třetí generaci! Nevěřte jim ani slovo!“

Musím přiznat, že jsem na ní tehdy ke své škodě nedal. Divíte se ještě kladnému vztahu „sociálního demokrata“ Dienstbiera mladšího ke komunistům? Možná, že touto kandidaturou nejsou nadšeni ani ti poctivější členové ČSSD.

Takže ještě někoho, dumali soudruzi v Lidovém domě a oprášili staronovou postavičku pana Švejnara. Emigrant vzdělaný na elitních univerzitách ve Spojených státech, ten nebude budit podezření. Naskýtá se několik otázek. Jak může být občan cizího státu prezidentem České republiky? Pan Švejnar nebyl v nepřítomnosti odsouzen za nezákonné opuštění tehdejšího Československa a následně zbaven občanství? Jak je to možné? Vždyť dodnes nabytím občanství jiného státu o to české přicházíte (viz dále). Co si o tom myslím já, to uvádím v těchto svých vstupech zde a zde. I kdyby  o občanství nepřišel (což by bylo krajně podezřelé), on pan Švejnar nesložil při přijetí občanství Spojených států následující přísahu?

Místopřísežně prohlašuji, že  absolutně a úplně odvolávám  a  zříkám se jakékoliv  služební věrnosti  a oddanosti jakémukoliv cizímu panovníkovi, předákovi, suverennímu státu jehož jsem byl občanem, že budu podporovat /Pozn.: Pro výraz „to support“ neexistuje v tomto kontextu adekvátní český protějšek/ a bránit ústavu  a zákony Spojených států amerických proti všem nepřátelům cizím i domácím, že si budu udržovat víru a oddanost  k obojímu, že pozvednu zbraň ve prospěch Spojených států když je tak požadováno zákonem, že budu vykonávat nebojovou /civilní/ službu v ozbrojených silách Spojených států je-li tak požadováno zákonem, že budu vykonávat práci národní důležitosti pod civilním vedením je-li tak požadováno zákonem a že  činím tento závazek svobodně bez jakýchkoliv vnitřních výhrad a bez úmyslu se mu vyhýbat, k čemuž mi dopomáhej Bůh.“

Jak tedy chce po svém případném zvolení slibovat následující?

“Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.”.
(Ústava České republiky; Hlava třetí, Článek 59; odstavec (2))

A to vůbec nemluvím o tom, že Ústava stanoví rovněž že:

(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.

A do senátu může být zvolen:

(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.
(Ústava České republiky; Hlava druhá, Článek 19; odstavec (2))

Ejhle, máme tady problém soudruzi. A tak se v tisku začnou objevovat články, které si povrchní a lehkověrný čtenář neuvede do souvislostí, jako například :  Češi budou moci mít dvojí občanství. Když získají cizí, neztratí české.

V článku se mimo jiné uvádí:

„… Podle současného zákona člověk získáním cizího občanství to české ztrácí…. Bude plně umožněna možnost dvojího státního občanství českým občanům, kteří dobrovolně nabudou cizí státní občanství….Emigranti a jejich potomci se při žádosti o české občanství podle nového zákona nebudou muset vzdát svého dosavadního občanství, ani mít pobyt na území Česka….“

Přes dvacet let jsme na ty, kdo tuhle zemi opustili nemysleli, co že tak najednou? Já nevím jak vy, ale já tomu říkám krejčovství na míru pro Lidový dům a soudruha Švejnara!
 
Jenže je tu další problém. Závěr článku vece následují:

„Návrh zákona bude v první polovině března projednávat Legislativní rada vlády a poté kabinet Petra Nečase. Ministerstvo vnitra navrhuje, aby zákon začal platit od 1. ledna 2014“.

A sakra! Máme další problém! Ona slavná přímá volba prezidenta má proběhnout už na jaře 2013. A tak se po neméně slavném odmávání této naprosto zbytečné přímé volby začnou vymýšlet všechny možné i nemožné obstrukce a v tisku se začne objevovat: „Datum prezidentské volby zůstává nejasné, Štěch se ještě nerozhodl“, Zůstane Hrad chvíli volný? Strany se přou, zda omezí peníze na kampaň“ a podobně, což nemá jiný smysl, než připravit ovčana na to, že volit se bude až po tom, co kůň Lidového domu získá oprávnění být přímo a svobodně zvolen.

Tak co? Losnu nebo Mažňáka?

S pozdraven levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky


28.02.2012
Váš Katoda
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
100x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:55
D-FENS © 2016