Zajímavá knížka, tvořená populárně informativními články, vyšla před měsícem „papírově“ a krátce na to i elektronicky. Jmenuje se „Falešný zisk“ a stojí za ní kolektiv autorů z nejrůznějších oborů lidské činnosti, vesměs mladých nadějných odborníků z nejrůznějších oborů.
Název knihy vystihuje její obsah. Autorům se jedná o zdánlivý zisk, který přináší v popsaných případech využívání individualistických svobod na úkor svobod kolektivních, tedy možnost izolovaného rozhodování jednotlivce, která jde na úkor svobody kolektivního rozhodování skupin obyvatel (tedy „nadosoby“ ve smyslu Směrnice o kolektivních právech a jejich konfliktech), potažmo celé společnosti (tedy „zúčastněného společenství“ ve smyslu Směrnice o právech celku).
Tyto dvě svobody se dostávají v některých případech do zdánlivých, případně i reálných konfliktů a není nezajímavé sledovat, jak biologická podstata, zděděná po našich zvířecích předcích, často velmi iracionálně preferuje individuální zájmy nad stejně oprávněnými zájmy skupin. (Viz. též Morar – Elerle, Rovnost nad Evoluci, Central Press, London 2015.) Mozek pak podvědomě vytváří vidinu prospěchu individua, ale není ještě dostatečně evolučně vyvinut k tomu, aby ve stejném podvědomí vygeneroval i představu benefitů, které obdrží jedinec od společnosti, pokud vyhoví jejím zájmům.
Nutno dodat, že kniha je certifikována CEI-12, je tedy v souladu s evropskou myšlenkou a tato nerozporná recenze tomuto webu zvýší hodnocení pro jeho zobrazování ve vyhledávačích a pro snížení daně z datového prostoru a připojení.
Po účely webu, zaměřeného mimo jiné na automobilismu, jsem vybral druhou kapitolu v pořadí, která nese název „Ojetiny“ a je tedy zřejmé, čemu se bude věnovat.
Začátkem kapitoly uvádí autor řadu čísel, které se týká prodeje ojetin uvnitř Evropské unie, jejich dovozem i vývozem, legislativními problémy registrace a posledním nesjednoceným výjimkách v právních úpravách tohoto oboru. (k nesjednoceným výjimkám doporučuji k prostudování kritický projev předsedy Úřadu pro pozemní transfer, Ignula Garssena, který pronesl na manifestaci u příležitosti loňského Evropského dne mobility v Mnichově).
Po této statistické části se autor věnuje základní otázce – tedy komu a co prodej a nákup ojetých automobilů přináší a vyvrací jednotlivé předsudky a legendy, které v této oblasti panují.
Za prvé, nákup ojetiny je spojen s jakýmsi mýtem ekonomického prospěchu, tedy levnějšího řešení. To snad může platit, pokud jde o krátkodobé omezené osobní potřeby jednotlivce, který egoisticky a krátkozrace nevidí ani do budoucnosti, ani do problematiky ekonomiky jako takové.
Takový kupující ušetří nějaké peníze (řádově desetimiliony EUR). Další peníze ovšem vynaloží na zjištění technického stavu vozidla, úhradu nákladů přepisu již jednou zaslaného vozidla, daně z převodu motorového dopravního prostředku, nutné opravy a co za tyto peníze získává – vůz víceméně nejistého původu, neznámých vlastností, zatížený nejistými budoucími výdaji. I přes důsledné kontroly technického stavu a povinný dohled nad autoservisy se stále najdou „podnikatelé“, kteří bez patřičné licence a monitorovacích systémů provádí v malých servisech a často i naprosto nevyhovujících garážích opravy nad rozsah prováděcími předpisy vymezených operací (ano, nikomu asi nevadí, pokud Vám živnostník přezuje pneumatiku, nebo jí na certifikovaném zařízení vyváží a řádně zapíše takové úkony do centrální evidence historie Vašeho vozu – co si ale myslet o někom, kdo je schopen vyměnit nebo seřídit součásti brzd nad jámou vykopanou v podlaze bývalé garáže, bez dohledu kamery a online potvrzování jednotlivých operací kontrolním oddělením výrobce nebo dovozce?). Takový vůz může být potencionálně hrozbou jak pro uživatele, jeho rodinu, tak pro ostatní účastníky silničního provozu a vlivem škod a strachu ze silniční dopravy, který oprávněně vzbuzuje v celé společnosti, potom zátěží pro ekonomiku jako takovou.
Na druhou stranu – tím, že koupím ojeté auto místo nového, beru práci evropskému automobilovému průmyslu, snižuji daňový výnos jak z provozu průmyslu, tak z koupě vozu, navíc jsou často požadovány hotovostní platby, i když současný právní řád automobily prostě neumožňuje platit v hotovosti, viz zpráva Eurorecht A 7/2017.
V neposlední řadě (kapitola je obsáhlejší, než zamýšlený rozsah tohoto článku) se autor věnuje riziku nákupu automobilu s přeprogramovanými řídícími systémy, čímž došlo k zásahu do autorského díla – původního programu. Je třeba připomenout, že užívání nelegálního software je trestné bez ohledu na to, zda o něm uživatel věděl, pokud neprokáže, že nevyvíjel přiměřenou činnost pro zjištěn legality takového programu (jednotící rozsudek ECH 1587/2014, opakovně potvrzeno judikaturou). Že v takové situaci vzniká riziko zabavení nosiče upraveného autorského díla není nutné připomínat, je však třeba upozornit čtenáře na aktuální vývoj judikatury Evropského soudního dvora, která se ustálila v tom směru, že nosičem informací je věc jako taková, tedy automobil, nikoliv jen řídící jednotka(y) nebo paměť, obsahující upravený software.*
Živelná koupě osobního automobilu z druhé ruky se tedy pod tíhou těchto faktů jeví jako bezohledný hazard, sobecký vůči ekonomice, společnosti a podporující to nejhorší z podnikatelské sféry či dokonce černé ekonomiky. Musíme také připomenout, že deformované ceny v tzv. tržní prostředí zejména přímých prodejů ojetin činí problém při výpočtu daně z nepřiměřené spotřeby. (Daň z nepřiměřené spotřeby má primárně zajistit soulad spotřeby s potřebami jedince a zároveň s potřebami společnosti, neboť například právě u automobilů často dochází k situaci, kdy nový vlastník kupuje zbytečně nákladný vůz, nepřiměřený jeho potřebám a příjmové situaci a tím zbytečně zatěžuje životní prostředí a ohrožuje svou sociální situaci a tím potencionálně zatěžuje sociální systém a ostatní daňové poplatníky, nebo naopak – nyní po zavedení ustanovení o vyměření daně z negativní spotřeby – kupuje automobil nepřiměřeně levný a tím poškozuje vnitřní produkci a obchod Unie).
Po tomto zdrcujícím, logicky provázaném výčtu nevýhod koupě ojetého automobilu, který snad otevře oči každému, kdo chce vidět, autor vyváženě upozorňuje na druhou stranu věci. Nemůžeme zavírat oči před tím, že i dnes existují skupiny obyvatel, pro které je z různých důvodů (vzhledem k jejich potřebám, příjmové situaci, atd.) koupě ojetého automobilu řešením, zejména dosud neintegrovaní přistěhovalci nebo pro svou etnickou odlišnost, zvyky a jazyk na trhu práce nespravedlivě a netolerantně znevýhodňovaní příslušníci menšin.
Autor se v této části zamýšlí nad připravovanou legislativní úpravou, která má zavést veřejné autobazary (jak provozované členskými státy, tak v případě licencování i soukromými subjekty), které budou pod patřičným dohledem umožňovat (jinak v budoucnu nelegální) prodej ojetých automobilů, které projdou patřičnou kontrolou, oceněním a po té bude v oprávněných případech odsouhlasena jejich koupě konkrétním kupujícím (po vyjádření finančního úřadu, sociálního úřadu a místního výboru pro přiměřenou životní úroveň).
Autor této kapitoly připomíná, že po oznámení tohoto legislativního záměru se zavedla vlna nespokojenosti, která vyplývá především z nepochopení obecného přínosu takových norem a ze sobecké ziskuchtivosti některých dosud nepochopivších občanů. To je ale průvodním jevem nově přijímaných úprav. **
Tato kapitola je samozřejmě mnohem obsažnější a lze jí jen doporučit k přečtení. A také lze doporučit, aby ve chvíli, kdy Vás napadne ušetřit část ceny osobních automobilu, zamyslete se na dopady, které takový krok může mít pro Vás i společnost – a odpovězte si na otázku, zda to stojí za ve výsledku pár milionů, možná i desetimilionů euro krátkodobě ušetřených z ceny nového vozu. (v době sepsání knihy – letošní zima – byla průměrná cena nového automobilu střední třídy bez fixních daní 150,11 milonů euro, po zdanění potom 294,75 milionu euro a díky zpomalení inflace nárůst ceny k dnešnímu dni nečiní nárůst ceny k dnešnímu dni více než 17%).***
Za zmínku také stojí ostatní kapitoly této knihy – například kapitola „Takové krásné miminko“ zabývající se stále malým počtem rodičů, kteří diskutují otázku načasování a počtu svých dětí v sociálně – reprodukčních poradnách a realizují tak své dosud respektované právo počít dítě často ve společensky naprosto nevhodnou dobu, nebo počet jejich dětí je hrubě nepřiměřený zájmům ostatních, čímž dochází k rozkývání zdravotního, sociálního, a daňového systému, jakož i nepříznivým křivkám v parametrech zaměstnanosti. V kapitole „Nám je teplo“ se autor zabývá otázkou možnosti sledování teploty v domech a bytech pro účely výpočtu přiměřenostní daně (zejména v souvislosti s mediální kauzou rodiny z rakouského Erkarhtu, která žila v takřka nevytápěném domě ve svetrech a bundách, způsobila tak daňový únik na spotřebních daních, přiměřenostní daní a po odhalení se zaplacení obstrukčně bránila podáními k nejrůznějším institucím).
Připomínáme, že kniha byla licencována podle příslušných norem a je jí tedy možno půjčit z veřejných knihoven (ve stupni OPS15), používat ve výuce (BArA-8) a citovat v médiích a veřejném datovém prostoru (DENA5, stupeň A), je tedy vhodná i pro přípravu na ideologickou část zkoušky pro získání nebo udržení řidičského průkazu.
Zároveň je nutno připomenout, že ne každý musí s názory uvedeným v této knize souhlasit a to je samozřejmě jeho právo. Výkon tohoto práva – oponentura názorů v této knize obsažených se řídí podmínkami danými směrnicí O ochraně Evropské myšlenky z února 2017.
Kniha se prodává za jednotných 84.755,- EUR, v síti Evropských center literatury potom za dotovaných 64.214,- EUR, elektronická verze je levnější (51.214,- EUR), pro účastníky projektu „Nejsem pirát, podívejte se!“ – (tj. se zapnutým dálkovým sledováním diskového obsahu) je připravena zajímavá patnáctiprocentní sleva (údaje ke dni publikace článku). Ceny jsou tedy více než příznivé, obsah zajímavý a inspirující a není důvod nevyplnit svůj volný čas hodnotným sebevzděláváním (a splnit tak alespoň částečně EESAR (Evropský vzdělávací status pro dospělé rezidenty), byť tento není – zatím – závazný).
* Naopak máte-li v autě neregistrovanou soukromou kopii hudebního CD nebo jsou tyto soubory nahrány v paměti, která přímo není spojena s hlavní funkcí automobilu, podléhá podle většinových rozhodnutí zabavení pouze nosič informace, pevná paměť budeš vymazána a překontrolována za poplatek, hrazený vedle pokuty či jiného trestu. Zde ovšem není praxe sjednocena a zejména ve Španělsku a Velké Británii končí případy i zabavením automobilu.
** Vzpomeňme si např. na vyrovnávání rozpočtů obcí a států (kdy mnozí starostové protestovali, že nebudou jednotným zadlužováním obcí dotovat banky, nevidíce, že bankovnímu systému a stabilitě ekonomiky takový krok prospěje a obci se vrátí v podobě dotací na úroky a vyšší životní úrovni celkově).
*** Pokud by nárůst ceny automobilů přesáhnul 40% ročně, aktivuje se automaticky ochranný regulační mechanismus podle Dohody o společném potírání inflace a prodej s vyšším navýšením bude prohlášen za trestný.
(Zatím nikdo nehlasoval)