Tentokrát se podělím o dojmy z publikace Davida Grubera, nazvané Zlatá kniha komunikace (ZKK), respektive její čtvrtého vydání. Kniha je poměrně komplexní a to se nejspíš projeví i na délce tohoto článku.
Na titulní stránce je vyobrazen David Gruber osobně, přičemž celý výjev poněkud připomíná známý výjev z plakátu
 |
 |
Proč po knize sáhnout
Knih o mezilidské komunikaci jsou v knihkupectví celé stohy, v podstatě jsou tam následující podmnožiny:
1. Leštěné prdy: Zpravidla zahraniční autor „uvádí známé skutečnosti do nových souvislostí“ a za pomoci různých triků se pokouší vymlátit prázdnou slámu.
2. Zmrdí manuály: Návody, jak používat různé triky a všechny kolem oblafnout, tak že se podělají do kalhot a vy budete největší borec, případně jim prodáte nějaký šmejd nebo si z nich naděláte otroky.
3. Ichtylské manuály. Grafy, nesrozumitelná schémata. Složité a nestravitelné publikace připomínající suchopárnou učebnici. S nadlidskou námahou je lze dočíst je do konce – a pak stejně zjistíte, že nevíte, co tam vlastně stálo.
4. Gruber.
Ojedinělými hlavními rysy knihy budiž, že je vystavěna na běžných životních situacích a je lokalizována do prostředí Kocourkova. Pro čtenáře D-F pak ještě, že se jedná o příručku pro boj se zmrdí armádou. Dalším významným faktem je, že kniha má za sebou poměrně rozsáhlou evoluci podobně jako je autor dlouhou dobu činný na poli komunikačních technik. Hned v úvodu se totiž dočteme, že kniha měla pět dílčích knižních předchůdkyň, které byly na trhu patnáct let, dohromady ve stotisícových nákladech. U nich autor léta sledoval zpětnou vazbu čtenářů – a stále postupně upravoval texty podle jejich přání a potřeb. Historické kořeny publikace spadají někam do 80. a na začátek 90. let, kdy autor začal rozvíjet a popularizovat komunikační techniky. Gruber má v Československu jediného knižního předchůdce – dr. Jiřího Tomana, což výrazně a s úctou v knize zmiňuje.
Davida Grubera jsme již zmínili coby vizionáře, který předstoupil před nevěřící diváky socialistické televize s pojmy „počítač“, „internet“, „e-maily“ už v polovině osmdesátých let. Zde zmiňujeme známé záběry, které na stream.cz a youtube.com vidělo k datu vyjití tohoto článku už téměř padesát tisíc návštěvníků. A to zdaleka nejen kvůli luxusním pohupujícím se kozám Gruberovy asistentky. Viz zde.
Oni nemusí a oni nemusí. Je konflikt a není konflikt.
Co radí vizionář DG? Za prvé, udělá nám v tisíceru komunikačních situací přehledno a jasno. Například pomocí dvojice jednoduchých hledisek: Jsou situace, kdy náš protějšek musí něco udělat (je k tomu zavázán) a kdy nemusí, jedná ze své dobré vůle. Dál jsou situace, kdy vznikl konflikt a kdy není konflikt.
Pro případy, kdy protějšek něco musí, můžeme my důsledně požadovat. Zde dozvíme něco praktického o asertivitě (včetně rozdílů mezi asertivitou a zmrdí drzostí). Dozvíme se také, co si počít, když veškerá asertivita selže.
Pro případy, kdy protějšek nemusí, což je obecně složitější případ, se dozvíme, jak motivovat druhého k tomu, aby udělal sám to, co my chceme, aby udělal. Zdůrazňuji „motivovat“, nikoliv zmrdsky „manipulovat“. Sice se to zdá triviální, ale přesto to řada lidí nechápe, dokonce i na vrcholných společenských nebo vedoucích pozicích. Přečtěte si to, i tady na D-F býváme dost často svědky toho, jak lidé špatně zaškatulkují komunikaci a pokoušejí se asertivně probourat do otevřených dveří.
Prezentace, konkurzy, zkoušky
V případě neexistence konfliktů se dozvíme něco o diskusi, obyčejném „pokecání si“. Autor se zjevně našel v tématu prezentací a komunikaci u konkurzů a zkoušek, má s tím životní zkušenost, kdy úspěšně stál na straně studenta, pedagoga, člověka školícího… Což je opět pro čtenáře mnohem cennější než text autorů, kteří to v praxi sami nijak špičkově neuměli, ale spíše jen zavětřili celostátní poptávku, často vyvolanou Gruberovou osobou. Stručně, výstižně, docela komplexně je v ZKK psáno o komunikaci v týmu a obvyklých rolích v něm (nezaměňovat se zmrdím vykořisťováním a vykrádáním).
Manuál protizmrdí komunikace
Celých 77 stran hutného textu je věnováno komunikaci za podmínek konfliktu. Těchto 77 stran by se dalo z knihy případně vytrhnout a použít jako manuál protizmrdí komunikace. Zejména pak kapitola Řečnické triky a protitriky. DG zřejmě adoptoval tezi generála Guderiana, že nejlepší protitankovou zbraní je tank a tvrdí, že na svini se musí svinsky. Tato část knihy je mimořádně hodnotná výstižnou a téměř zdrcující charakteristikou zmrdích komunikačních a oblbovacích postupů. Pro lepší představu pouze heslovitě: Mlžení. Odbíhání od tématu. Záměna existenční situace za většinovou. Záměna příčiny a následku. Nerovné dovolávání se vzájemnosti. Užití špatné statistiky. Ke každé z 21 uvedených zmrdích kvazikomunikačních metod uvádí Gruber jeho Achillovu patu a protitrik. Tedy ten náš tank, co zničí nepřátelský tank. Nikde před Gruberem jsem nenašel nic podobného.
Posuďte sami: „(Antagonistický rozpor pokynů, tedy situace, kdy zmrd nedovede zaujmout konzistentní postoj a do své řeči zabuduje dva zcela protichůdné závazné pokyny) … tento trik je snem všech despotů. Vymyslí pravidla, zákony, jejichž důsledné dodržování vede ke zkáze občana. Občan tedy porušuje. Dodržením prvního pokynu poruší druhý – a naopak. A dostává se do zkázy oficiální cestou …. ´porušils´…“
Jak často jsme tady na to v různých podobách narazili!
Jako ukázka, zde na svém blogu popisuje Gruber jeden trik a obranu proti němu.
Bitka a gesta
Dojde i na konflikty fyzické. Ano, v knize je návod, jak fyzicky vyřadit protivníka z kategorie „hospodský opruz“ nebo situaci „přepadená žena v parku“ a návodu pro ženy, jak lodičkou správně zkopat násilníka. Bez této kapitolky by přece kniha nebyla komplexní, nemohla by si činit nárok na podtitul „all in one“. Jsou totiž situace, kdy ani nejlépe volená slova nepomohou.
Komunikace může být i mimoslovní, což je zpravidla čtenářsky vděčná a i zde zábavně pojatá kapitola. Na rozdíl od jiných autorů, kteří dělají z gest téměř svatý grál a okno do duše druhého, drží se Gruber spíše při zdi. Že má někdo zkřížené ruce na prsou? No a? Může nesouhlasit, ale možná je mu jen zima. I pro čtení lidských gest, mimiky, pohybů, pohledů, chování za volantem platí grubrovské: Jen hlupák po pozorování suverénně tvrdí, že přesně uhodl význam; moudrý člověk si nechává zadní vrátka pochybností a pokory.
Internet budoucnosti
V poslední zhruba své pětině obsahu směřuje kniha k určitému zobecnění v kapitole Psychovzorce®. V této kapitole se zase ukazuje, že Gruber má své humanitní psychologické mistrovství podloženo tím, že prošel ohněm matematiky, fyziky, technických věd. Možná proto jsou mi ty jeho texty blízké. Říká něco v tom smyslu, že všichni máme v hlavních rysech a vlastnostech stejný mozek, stejné touhy a antitouhy, stejné oči, uši, přesně jak o tom zpívají Tři sestry v kultovním textu Kunratice malá ves. Práce s tím vším podléhá určitým snadno pochopitelným algoritmům, které existují, jen je tak docela nebereme úplně vždy v úvahu. Tyhle algoritmy zformuloval Gruber do podoby jednoduchých vzorečků podobně jako ve fyzice pro základní školu. Některé z nich mají i s fyzikou hodně společného, například zákon akce a reakce skrytý do vzorce „opozice podvědomí“ nebo „psychická teorie relativity“. Možná že názvy těch vzorců znějí příliš komplikovaně a vědecky, stejně jako děsila diváky ČST slova modem, kilobajt, plotr a další „exotické“ pojmy v tomto klipu. „Psychovzorec“ možná bude jednou stejně známé jako dnes slovo „internet“. Nebo možná ne. Přečist se to vyplácí přesto. Psychovzorcem opozice podvědomí se od doby, kdy jsem knihu přečetl, docela bavím.
Já osobně myslím, že ve skutečnosti nejde o nijak složitou ani převratnou tématiku, jen si ji málokdo uvědomuje v příslušných souvislostech. Například vzorec VDP, „věci se dějí z příčin“, který zní sice zcela triviálně, ale přitom je tak často ignorován. Mít jej děti ve školních osnovách už před pětadvaceti lety, kdy vznikl, nemuseli jsme z našich daní vydávat stamilióny na státní maturitu. Každý (kdo by chtěl) by uměl vystihnout podstatu textu už coby absolvent základní školy, protože text se také „odehrává z příčin“. Podobných triviálních a přitom ignorovaných jevů jsme se na D-F také mnohokrát dotkli.
Líbí se mi…
Co oceňuji a bylo pro mě pozitivní? Každopádně čtivost a lehkost textu. Jako byste četli příjemnou beletrii, místy strhující. Pokud má někdo dojem, že je to čtení hlavně pro intoše nebo vedoucí pracovníky, nebo snad dokonce intoše na vedoucích pozicích, což je vždy pohroma, tak by se mýlil. Obsah knihy je obrazem reálného života a reálných situací, do kterých se může dostat stejně inženýr jako hajzlbába, to vše s jemným podtextem dění v Kocourkově. Je to čtení pro každého, kdo komunikuje – a kdo žije nebo žil v Česku.
Pozorný čtenář Zlaté knihy se nepochybně stane v očích zmrdů obávaným protivníkem, protože informovaný má vždy výhodu před neinformovaným, zasvěcený před amatérem, ozbrojený před neozbrojeným.
Oceňuji ucelenost obsahu, protože je tam vše podstatné (anebo aspoň odkaz, kde to snadno najít). ZKK je navíc první knihou, kde kromě jmenného a věcného rejstříku je i rejstřík situací. Výběr z tohoto rejstříku: Vysoký percentil je sexy. Idyla z gulagu. Jak kopat muže do rozkroku. Nakrást, vytunelovat, utéci. Vlk a vaše koza. Dále oceňuji navigační aparát v knize a členění kapitol, díky kterému se v knize dobře hledá v případě nutnosti vrátit se zpět, což je občas třeba.
A změnil bych…
Na obálce bych oželel dvě bubliny s názvy Unimetoda a Multimetody. Sice není problém vyčíst z obsahu knihy (je to úplně na konci) nebo pomocí internetu zjistit, co tím autor nazývá. Paradoxně slova Unimetoda ani Multimetoda nejsou v abecedním rejstříku. Proto zákazníci knihkupectví, unavení z reklamních multiminerálů a multipacků, budou asi zpočátku přikládat těmto slovům jiný význam.
Další tématikou, která se mi zdá poměrně důležitá a které se kniha dotkla okrajově, je správné načasování komunikace. Stane se někdy, že něco řekneme úplně v nevhodnou chvíli, protože příjemce je duchem jinde, někdo ho „přepnul do jiného módu“ nebo se to prostě nehodí. To bych rád četl v pátém vydání.
Do kapitoly o trikaření bych doplnil: hry s řády čísel, hry s poměrnými a rozdílovými ukazateli a hry s operátory čísel.
Průser největší
Nejsmutnější je, že se (jak jinak u nás v Kocourkově) s tematikou knihy pojí obrovský průser, který může mít hodnotu desítek miliard korun a který i v naší zemi průsery přímo prošpikované ční výrazně a irituje i ty, kteří si už zvykli, že možné je úplně všechno.
Gruberovo zpracování komunikačních témat je v řadě pasáží je původní. Nejedná se o ten přístup, který je v oblasti soft-skills v Kocourkově běžný, kdy si ambiciózní jedinec „vyrobí show“ z dovedně sestavených fragmentů cizích myšlenek. Gruber postupem času vyvinul něco jako vlastní obor se všemi jeho atributy. Přednášel, setkával se s lidmi, někdy ve významném postavení, jindy se studenty vysokých škol (z nichž někteří poté dosáhli významného postavení) a zajímal se o jejich problémy a potřeby. Shromáždil a do srozumitelné formy převedl významné know-how. Bohužel, vzhledem ke stavu ochrany duševního vlastnictví a právního prostředí celkově, jsme u nás svědky bezbřehého nekvalitního parazitního napodobování grubrovských témat, které u veřejnosti kazí dojem o komunikačních knihách a kurzech jako celku.
Představme si skutečný extrém, o kterém dopředu víme, že nenastane. Je to trochu mimo obsah knihy, vím, že článek je už dlouhý dost na to, aby nemohl být ještě delší. Gruber učí lidi racionálně číst, za peníze to naučí každého, kdo bude mít zájem. Představme si, že by například Gruber učil české děti racionálně číst. Narážím na ten známý problém, kdy děti sice umějí číst, klidně si ho i zapamatují a zopakují ho, ale nevědí přesně, co je v čteném textu důležité. Nemyslím tím, že by běhal od školy ke škole, ale prodal státu metodu, jak toho dosáhnout. Gruber má zboží, na straně státu existuje poptávka (aspoň teoreticky, prakticky se spíš státu hodí, že jsou občané blbí), došlo by k transakci. Rozdíl potom mínus předtím, součin (velkého) počtu hlav a (nezanedbatelného) nárůstu schopností na hlavu, by představoval obrovskou hodnotu. Tuto hodnotu je možné kdykoli vyzvednout. Bylo to možné i doposud a to je ten průser. Ten člověk je tady, z našeho prostředí, ví, jak to funguje. Obávám se však, že se oficiální místa vydají cestou vynalézání vynalezeného a importu „zahraničních zkušeností“ za obrovské sumy peněz, aby po nějaké době zjistila, že je zase na začátku.
Kde knihu opatřit
Zlatá kniha komunikace je nyní dostupná ve svém čtvrtém vydání, přičemž jednotlivá vydání jsou co do počtu stran i ceny přibližně stejná, zatímco jejich obsah prochází inovacemi. David Gruber se nyní pustil do vydávání některých knih elektronicky. Tento titul však mezi elektronickými zatím není, takže ZKK je možné získat v klasické formě v knihkupectvích, v e-shopech nebo nejrychleji, nejjednodušeji a navíc s autorovým osobním věnováním přímo v Gruberově e-shopu zde.
Bonus
Článek může mít pokračování, dokonce pokračování hodnotnější než první díl, což se moc často nestává. Zda ho bude mít a jaké bude, záleží především na čtenářích, resp. jejich příspěvcích v diskusi. Zhruba za týden seberu nejzajímavější ohlasy, dotazy a kritiku z diskuse a obrátím se s nimi na Grubera samotného. Sice s ním nemám žádnou dohodu a nemusí mi odpovědět, ale myslím, že tak učiní, třebaže ne hned. Vím jak na něj, četl jsem přece jeho knihu :). Nakonec nejsme v konfliktu a tak je to především otázka motivace…
(20x známkováno, průměr: 1,65 z 5)