Pomalu se pracuje na konci rallye v Čechách. Sem tam někoho zabije závodní auto. Stává se to málokdy a počet úmrtí je v řádu jednotlivých incidentů za rok.
Vyžádá si zhruba stejně obětí jako usmrcení chodce bezohledným cyklistou (zhruba 3 ročně), pád ze židle (1 ročně), utonutí ve vaně (3 případy ročně) nebo dehydratace při cestování (1 případ ročně). Nikdo nechce zakázat vany, židle nebo nedej bože jízdní kola, zatímco pokusy zakázat rallye už tu byly, a to právě s ohledem na bezpečnost.
Předně se sluší konstatovat, že když jde někdo na rallye, musí vzít na vědomí, že se možná nevrátí domu zdravý. Proč? Rallye je regulérní sport. V tomto sportu mají diváci povoleno – patrně jako v jediném sportu – být účastníkům soutěže velmi velmi blízko. Současně se odehrává něco jako soutěž, někdy více a někdy méně, soutěžní posádky jsou nuceny jet na hraně svých možností a někdy se dostanou za tuto pomyslnou čáru. Tím narůstá míra rizika pro diváky i pro ně samé. Průměrný divák by měl vzít na vědomí, že nejohroženějším druhem na trati je on sám, a učinit rozhodnutí ještě než se odebéře dělat vořežpruting kolem trati. Jinak řečeno, kdo má tak kruciální obavy o bezpečnost motoristického sportu a vidí v tom zbytečné zabíjení, měl by sedět doma na prdeli, protože tam je bezpečno. Kdo se rozhodne účastnit se, bere na sebe riziko. Jak prosté.
Diváci se podniků účastní na vlastní nebezpečí. To je také trochu ošidné, protože to nikde nestrvrzují svým podpisem a i kdyby tak činili, právní význam formulky „na vlastní nebezpečí“ je sporný. Zdravý rozum sice říká, že na rallye může divák přijít k úhoně, protože se tomu nedá zabránit, ale přesto se opakují snahy vyvozovat objektivní odpovědnost vůči pořádajícím podle vzorce „uspořádali jste soutěž, tak odpovídáte za všechno“, aniž by dotyční měli relevantní nástroje tuto odpovědnost naplnit.
Pořadatelé reagují v mezích svých možností vytyčováním zakázaných zón (ještě jsem, narozdíl od českých médií, neslyšel na rallye o tom, že by nějaká zóna byla bezpečná). Všechny „zóny“ kolem trati jsou v nějaké míře nebezpečné, protože nikdo nemůže dokonale předvídat, co se stane. Jezdec může zkolabovat nebo může vzniknout závada na voze, takže auto opustí trať v místech, kde to nikdo neočekává. Tam, kde se problém očekává, je zakázaná zóna, bezpečná zóna není nikde, jen na Hovinkách.cz. Vohnouti se pochopitelně domnívají, že zóna, která není označená jako zakázaná, je z principu bezpečná a ukrutně se diví, když se jim tam něco přihodí.
Specifickým prvkem Kocourkova je dementní pořadatel. Pořadatelem nyní myslím tu osobu, která má svěřen určitý úsek trati a má na ní zajišťovat bezpečí. Většinou v roli pořadatele naleznu vypitýho jezedáka nebo jinej podobnej vesnickej volkssturm. Takový člověk si nedovede zjednat na svém úseku pořádek, protože je leda pro prdel. Nezvládne ani základ, totiž ohlídat, aby diváci sami nedestruovali vyznačení nebezpečných zón, historicky zvané „mlíko“. Je nabíledni, že tento retard, kterému už pivo úplně rozpustilo květák, není schopen převzít úlohu popsanou ve větě „když nemají rozum diváci, měl by ho mít aspoň pořadatel“. Takže neohlídá ani tyto věci: Diváci stojící pod úrovní tratě (nebudou moci utéct, až na ně něco pojede), diváci opírající se o kola či kočárky (taky neutečou), diváci stojící u zdí a domů (ty už vůbec neutečou). Jednou jsem jednomu retardovi zkoušel vysvětlit, že by neměl pouštět diváky „dovnitř“, tedy na místa, která nejsou explicitně zakázaná, ale jejich opuštění v průběhu erzety vyžaduje, aby diváci přecházeli trať. A když už je tam pouští, tak by jim měl pomoci se odtud bezpečně dostat. Koukal na mě, smrděl hospodou a nechápal.
Dalším specifickým prvkem budiž manekýn v roli safety officera. To je ten člověk, který v pozici předjezdce projíždí trať těsně před vypuknutím rychlostní zkoušky a měl by prověřit, že veškerá bezpečnostní opatření jsou na místě a fungují. Mám z těchle lidí, až na světlé výjimky dojem, že oni prostě jen rádi řídí nějaké to erární auto, co jim zapůjčil sponzor.
Postupem času jsem také zjistil, že mám problém se ztotožnit s diváky. Kromě skalních fandů, kteří jedou po trati se „svými“ posádkami, nebo lidí, co se prostě přišli podívat na závody, se tam vyskytuje čím dál početnější skupina opruzů „půjdem na rallye, třeba se tam někdo zrakví“. Vyhledávají místa, kde se podle jejich názoru může něco ošklivého stát, patrně na základě vlastní zkušenosti z řízení auta. A když se něco stane, tak okounějí a pak všude vykládají, že viděli nehodu a jak to bylo hrozné. Jsou to polozvířata. Média svým reportováním o motoristických událostech tento fenomén vydatně krmí. Vypadá to v praxi tak, že o motoristické soutěži republikového významu se dozvíme jen v případě, kdy se „urodí“ nějaký mrtvý nebo těžce zraněný, ale když se „neurodí“, prostor v televizním zpravodajství zaujme reportáž z turnaje v petanque před důchoďákem v Kotěhůlkách. To vytváří dojem, že se na jedné každé motoristické soutěži odehraje nebývalé drama a přitahuje to úchyláky zdaleka. Jiná skupina diváků chodí na závody proto, aby si mohli mimo dosah manželky zachlastat pivo, takže po nějaké době ztratí soudnost. Furt se drndají všude možně s kelímkama jako kreténi, klidně přes trať, protože chlastat pivo v trávě s dalšíma vohnoutama je zážitek hodný přinejmenším zfilmování v TV reklamě. Tohle všechno jsou důvody, proč se rallye jako divák začínám stranit.
Nyní obrázek, vyznačující typické zakázané zóny na trati:
A nyní ukázky z praxe:
Hezká fotka Fabie S2000 v zatáčce v tomto článku je ukázkou toho, jak to kolem trati nemá vypadat. Diváci stojí na vnější straně dlouhé zatáčky, přesně jak to nemá být. Navíc si vytvořili za sebou něco jako schůdek, takže by ani neutekli.
Nehoda při pražském rallyesprintu: Dvojitá zatáčka, jezdec zatáčku podcenil, protože při pohledu z auta vypadá nezáludně. Ještě zařadil vyšší rychlostní stupeň, pak mu to došlo a začal brzdit. Zadními koly se dostal mimo silnici, pak už řídil Isaac Newton. Narazil do sloupu (který nebyl ničím obložený), to auto nasměrovalo mezi diváky do míst, kde by to nikdo nečekal. Klasická ukázka toho, že nikde není bezpečná zóna.
Nehoda na amatérské rallye v Ostravě: Vnitřní strana zatáčky je také nebezpečná a diváci, kteří mají evidentně v hlavě nasráno, se o tom přesvědčili. Stáli velice hloupě jak zevnitř zatáčky, tak zvenku. Jejich blbost. Nějaké zóny tam jsou, vzhledem k rychlosti vozidel ale příliš malé. Pro toho, kdo má zkušenost „z opačné strany barikády“, bude asi nápadný ještě jeden detail. Totiž zda jezdec ve felicii vůbec věděl, kde je zatáčka. Podle všeho očekával zatáčku později a když jí zaznamenal, tak trval na jejím projetí, místo co by využil únikové zóny. Nevidím tam pořádné vyznačení, kudy vlastně vede trať, což v tomto případě sehrálo iniciační roli.
Postupně narůstá komunita vohnoutů, kteří požadují „konkrétní opatření“ na snížení počtu úrazů v motorsportu, a to i přesto, že se jich situace nijak netýká. Prostě chtějí přisoudit dohlížitelskému státu další roli v „zajišťování bezpečí“. Vzorem má pravděpodobně být Švýcarsko, kde poté, co v roce 1955 došlo ke skutečně hrozivému incidentu při okruhovém závodu 24 hodin Le Mans, byly zakázány na dlouhou dobu automobilové závody (zákaz byl zrušen koncem roku 2008). Tento přístup už i v ČR našel svoje zastánce, naštěstí teď už pouze mimoparlamentní (KDU-ČSL a zákaz závodění v jejím volebním programu). Každopádně, pokud se vohnoutstvo na straně diváků i pořadatelů nebude konsolidovat, dá se očekávat, že si „veřejné mínění“ (tzn. Blesk, Aha a TV Nova) nějaká opatření vynutí. To bude začátek konce rallye v ČR a o to možná jde více, než o tu kruciální bezpečnost.
(20x známkováno, průměr: 4,60 z 5)