Kdyby

Featured Image

Už jsem se tohoto tématu několikrát dotkl. Sleduji dění kolem sebe a snažím se adekvátně reagovat, což v některých případech bohužel znamená jen rozhodnutí, zda se méně nebo více nasrat. Jedním z dějů, které takto sleduji je samozřejmě i volba prezidenta republiky.

Už se tím veřejně zabýval kde kdo, tak samozřejmě nezůstanu stranou, bo kdo chvíli stál, už stojí opodál a to si odpouštím různé perverzní insinuace.

Přiznám se otevřeně, že jsem se v době, kdy byl schválen zákon 275/2012 Sb., tedy zákon o volbě presidenta republiky, bláhově domníval, že se zákonodárce snaží něco změnit. Nechci se zde pouštět do rozboru toho, jak dalece přímá volba prezidenta zapadá do Ústavy a koresponduje s jeho právy a povinnostmi. Jde mi spíše o to, jak je naplňována, nebo spíše nenaplňována.

Teorie je vcelku jasná. Lid si zvolí prezidenta. Ovšem jakmile se zadíváme do onoho zákona, zjistíme, že věc není tak jednoduchá, jak vypadá. Stačí se podívat na volební orgány uvedené na začátku. Dále si musíme uvědomit, kdo tento stát řídí a jak a to rovněž není tak einfach jak se může zdát. Samozřejmě, máme vládu, máme poslaneckou sněmovnu, máme senát a máme presidenta republiky. Kromě toho máme ministerstva. Vnitra, zahraničí, spravedlnosti a další. Zatím nemáme ministerstvo Pravdy, ale moc k tomu nechybí. Některé složky vyšetřující tzv. pravicový extremismus (od kdy je nacionální socialismus pravicový?)  se za něj evidentně považují. A to zatím nehovořím o dalších a mnohem zajímavějších útvarech.

Položme si otázku, na základě jakých informací exekutivní složky rozhodují. Kdo jim je dodává? Myslím, že odpověď je zřejmá. Teď je na čase poznamenat, že žádné informace v tomto článku nelze ověřit. Jedná se pouze o dobře podložené spekulace. Ano, jinak by to, o čem se bavíme nebyly tajné služby. Ať už je to BIS, UZSI, VKR, stejně na jakémkoliv případě pracují skupiny sestavené z pracovníků různých služeb a to zejména proto, že mají rozdílné informace a je třeba je kombinovat. Skoro by se dalo říci, že jde o jednu verbež. Navíc je spousta pracovníků služeb nasazena v různých jiných složkách a to tak, že ostatní pracovníci těchto složek, ať už jde o ministerstva, policejní útvary nebo podpůrné složky, nevědí, za koho jiného ještě dotyčný kope. Další žijí své životy jako soukromí podnikatelé, členové správních rad či managementu velkých či polostátních podniků, kde získávají informace, případně je cíleně poskytují. Na rozdíl od složek policejních jde o vysoce inteligentní osoby, jejichž hlavní devizou je nezpochybnitelnost jejich loyajality. A co je podstatné, jen málokdy přímo zasahují do čehokoliv. Jejich doménou a způsobem práce je informace. Když ovšem říkám málokdy, neříkám nikdy, ale pokud ano, tak prostřednictvím zmíněných exponentů.

Mluvili jsme o tom, od koho exekutivní složky dostávají informace a je na čase se zmínit jaké. Zákon č. 418/2002 Sb. definuje tyto oblasti poměrně obsáhle v §4. Na to navazují stupně utajení. Jsou to následující:

  1. Přísně tajné (Do stupně utajení přísně tajné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovy “Přísně tajné” nebo zkratkou “PT”)

  2. Tajné (Do stupně utajení tajné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit vážnou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovem “Tajné” nebo zkratkou “T”)

  3. Důvěrné (Do stupně utajení důvěrné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit prostou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovem “Důvěrné” nebo zkratkou “D”)

  4. Vyhrazené (Do stupně utajení vyhrazené se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo být nevýhodné pro zájmy České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovem “Vyhrazené” nebo zkratkou “V”)

Je zajímavé, že zákon sice neobsahuje vyšší stupeň než je přísně tajné, za to však obsahuje následující  ustanovení: Podle předchozích odstavců se rovněž klasifikují utajované skutečnosti cizí moci poskytnuté České republice nebo utajované skutečnosti cizí moci, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala. Přesto toto ustanovení existuje a jmenuje se: “Přísně tajné, se zvláštní důležitostí pro NATO”.

K určitému typu informací se tedy dostanou jen konkrétní lidé nebo skupiny osob. Ovšem, na základě těchto informací je třeba jednat, ať už v oblasti domácí nebo zahraniční politiky. A pak dochází k paradoxní situaci. Jen málo členů vlády, o poskocích a poslancích ani nemluvě totiž má vyšší prověření než tajné, a mnohdy ani to ne. Znamená to tedy, že pokud je nutno do exekutivy nebo kamkoliv jinam předat nějaké informace nutné k rozhodnutí, je třeba pečlivě selektovat jaké a komu, případně je není možno předat vůbec. Pak je ovšem třeba předat jen nutnost příslušného rozhodnutí. Jinými slovy, to, že exekutiva rozhoduje je v řadě případů jen komedie pro masy. Rozhodnuto je jinde, ovšem není možné to nikomu sdělit, protože máme demokracii a to zdání není možné narušit.

Posuneme výše psané do dalšího levelu. Představte si, že máte k dispozici tajnou službu (služby), které mají informace nasvědčující tomu, že někteří kandidáti na prezidenta se na prezidenta prostě nehodí. Ne nehodí, prostě se tam nesmějí dostat a není to jen proto, že mají šikmé oči nebo si slintají na kravatu, případně byli ve straně nebo chlastají Becherovku z vědra. Začnou se stávat různé náhody, nehody a Henychové a my si pak jen můžeme klást otázky typu: “Proč tomu tak je? S kým má který kandidát kontakty? Mají také šikmé oči? Jsou z východu nebo z ještě východnějšího východu? Kde kdo vzal prachy na kampaň senátora? Nebo jen vadil někomu osobně? Jaké jsou jeho zájmy? Jsou zájmy Evropské Unie naše zájmy? Jsou zájmy Římského klubu našimi zájmy? Jsou zájmy Japonska nebo Ruska našimi zájmy?” Co uděláte, když některé z těch informací máte a prostě je nemůžete pustit ven. Třeba proto, že by jste narušili nějakou jinou hru, zaplašili dosud nezaplašené nebo provařili agenta (agenty?) dosud neprovařeného. K tomu je ale jasné, že opět není možno vynechat tu probíhající komedii. Zasáhnout musíte a už jen ten fakt, že zasáhnout musíte naznačí to, že víte a to nelze. Tak je aktivována síť a stane se co se stalo.

Vlastně lze říci, že takto určitá skupina osob supluje osvíceného panovníka. Jediný rozdíl je ta komedie, která stojí daňové poplatníky strašlivé peníze a to, že tyto osoby musí navíc řešit i morální aspekt. Je možno jednomu nevinnému uškodit abyste jednomu stu prospěli? Nebo jednomu tisíci? Kde je ta hranice, za kterou prospěch celku převáží. Je možné jednoho naprosto nevinného (opravdu nevinného) ručníkáře přišedšího na turistické vízum odšikanovat zpět a předtím mu trošku znechutit život proto, abyste dalším ručníkářům, už ne tak nevinným, vyslali signál, že tudy ne? Je možné spláchnout šikmoočku do záchodu když nevíte zda jeho kontakty jsou vědomé? A co když to můžete udělat, neuděláte a za několik měsíců si to nad svodkou budete trpce vyčítat? K tomu si přičtěte to, že aby jste měli výsledky, musíte přehlédnout aktivity nebo přímo podporovat jedince či organizace, které máte chuť vystřílet do posledního i s celými rodinami. Rovněž se nenacházíte ve finančním a mocenském vakuu, takže Vám do toho kecají banky a ti, co ty banky řídí, a nemylte se, že ti žádnou moc nemají, ba naopak. Jak že to zní ten citát? „Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze a nebude mne zajímat, kdo tvoří zákony”. Autorem výroku je Mayer Rothschild, což je úplnou náhodou Žid.

To vše se stává více než často. Navíc ti, kteří musí rozhodnou nemohou vědět, zda s nimi někdo nehraje nějakou hru. Ke všemu zřejmě bude pravdou, že se z této hry nedá utéct, jak ostatně říká i známé rčení o sestupování z tygra. Součástí takové práce tedy bude i snaha přesvědčit ty, na kterých záleží o své hodnověrnosti. Ke všemu ještě přispívá to, že jste-li hodnověrní pro jedny, nebudete hodnověrní pro druhé a právě ta hodnověrnost je to jediné co máte.

Závěrem můžeme ještě podotknout, že jediným presidentem USA, který byl zvolen bez podpory tajných služeb, byl Kennedy. Jak dopadl, víme všichni. Znovu upozorňuji, že vše výše psané je nutno pokládat za spekulace.

 


08.01.2013 Yanek
12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
169x přečteno
Updatováno: 7.12.2015 — 21:07
D-FENS © 2016