Tak jsem po čase opět zavítal na tyto stránky, abych se pobavil, ale i rozproudil krev nad zmrdskýma technikami a podívat se tak nějak co je nového.
Třeba příspěvek „Pohádka o diagnostice“ je pěkný. A už jen proto, že v autorizovaném servisu okřídlených šípů vám dokáží říci, že vnitřní zpětné zrcátko se mění pouze s celým oknem, nemůžu jinak než souhlasit s nádhernou pohádkou.
Ač jsem tedy četl novější články, odkazy mě nakonec zavedly až na 27.11.2007, kdy byl zveřejněn článek „Přednost v jízdě podle NS“. Četba zajímavá, místy komická s lehkým nádechem údivu a pocitu, že člověk potřebuje nové brýle, protože nevěří vlastním očím.
Abyste pochopili o čem je řeč, budu citovat autora onoho článku:
„Řidička vozu Škoda Fabia vyjížděla z vedlejší na hlavní, přičemž se srazila v vozidlem Škoda Octavia, které jelo po hlavní výrazně nepředpisovou rychlostí (86km/h). Došlo ke smrtelnému zranění jedné spolucestující řidičky a těžkým a lehkým zraněním dalších osob v obou vozidlech. Řidička byla policií obviněna a za nedbalostní trestní čin odsouzena k trestu odnětí svobody na sedm měsíců s podmíněným odkladem na 15 měsíců a zákazem řízení na 30 měsíců. Tento rozsudek potvrdil i krajský soud. Řidička podala dovolání k Nejvššímu soudu. Nevyšší soud se neshodl se závěry předchozích soudů, že řidička je výlučným viníkem nehody a rozhodl v červnu 2007 usnesením 3 Tdo 593/2007 tak, že zrušil předchozí rozudky a vrátil věc zpět Krajskému soudu v Ostravě, aby posoudil znovu vinu (nebo spoluvinu) řidičky.“
V půlce čtení mě zaujala možnost přečíst si rozhodnutí soudu, když o případu, byť jen zprostředkovaně, něco vím. Ono totiž číst takové rozhodnutí jen tak z fleku, když nevíte o čem bude, je vhledem k velikosti četných souvětí, dosti namáhavé na orientaci a následné neztracení se v textu. Louskal jsem tedy jeden řádek po druhém a jen kroutil hlavou na obratností právnického jazyka, který pan JUDr používá a který má za následek časté znovupřečtení věty, aby byla pochopena.
Po přečtení mi bylo jasné, že celé rozhodnutí je postaveno na principu, že řidička nenese vinu, protože nemohla přepokládat výrazné překročení rychlosti auta, jedoucího po hlavní silnici, což dosvědčuje i výňatek z rozhodnutí:
…je nutno v daném případě dospět k tomu, že dovolatelka není viníkem posuzované dopravní nehody, neboť neexistuje žádná příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vzniklým následkem, tedy předmětnou dopravní nehodou. Platí totiž zásada, že se řidič motorového vozidla může (oprávněně) spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá-li z konkrétní situace opak. Obviněná v daném případě nemohla předpokládat, že řidič J. M. nejede rychlostí povolenou a projížděla křižovatku přímým směrem. K dopravní nehodě tedy došlo výlučně zaviněním řidiče J. M. Nelze proto dojít k závěru o trestní odpovědnosti obviněné, a to ani trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.
Doufám, že nebudu sám, koho ihned napadne otázka „Jak řidička věděla, že auto jedoucí na hlavní silnici mělo jet padesát?“
Odpověď typu „Já tam jezdím často a padesátka je tam odjakživa.“ je stejně logická jako když Pepa pojede na kole do hospody a na cestičce si rozbije hubu, protože najede na kámen. V hospodě pak bude vyprávět jak tam jezdí každej večír a nikdá tam kámen nebyl a bude se tomu hrozně divit.
Proč o tom není v rozhodnutí ani zmínka?
Skutečně měl soudce jen slabou chvilku, nebo takhle „odhadem“ chodí neustále?
Chtěl bych na tohle slyšet nějaký právní názor…ujme se toho někdo?
Taky jsem v hlavě oprášil základy fyziky a začal počítat ze známých údajů.
Řidička viděla auto na 200 – 250m (beru v úvahu nejkratší vzdálenost)
Řidič jel rychlostí 86km/h
Řidička zastavila na 0km/h, aby se rozhlédla.
Z těchto čísel plyne, že řidič se na místo křižovatky dostal za 8s od doby, co se řidička podívala vlevo.
Osm sekund je fakt málo, říkal jsem si. Ale zkuste si představit onu situaci, kdy za osm sekund se podíváte z leva doprava a pak se z nuly rozjedete tak, aby jste rovně přejeli křižovatku. Počítejte do osmi a představujte si jak koukáte vpravo, mačkáte spojku, řadíte a rozjíždíte se. Pokud nejsem zmrd, co si řidičák udělal nošením krátké minisukně a hlubokých výstřihů, nebo obálkou s kapříkama, stihnu křižovatku přejet pohodlně do 5 sekund (ověřeno přímo v autě (ne s kamionem)). Čímž ještě stále 3 zbývají.
Uznávám, že onen řidič by se asi lekl a reagoval by sundáním nohy z plynu, nebo přibrzděním. Jenže, pokud sem to správně pochopil, tento řidič nezabrzdil vůbec. A důvody k nebrzdění v takové situaci jsou dva:
1. Řidič se nevěnoval řízení
2. Řidička mu vjela do cesty tak náhle, že nestačil říct ani „dopr…“ natož brzdit
Protože z předchozího výpočtů a teoretické času plyne, že řidič by měl ještě 3 sekundy, než by se přiblížil k řidičce, projel by při možnosti jedna křižovatku bez sundání nohy z plynu a žili by všichni šťastně až do smrti.
Mým závěrem tedy je, že se jednalo o hodně velkou „milku“ za volantem s obrovským, leč neoprávněným, řidičským sebevědomím a naprostou arogancí typu „bacha, teď jedu já“, která dokonce tímto zabila svou spolujezdkyni a ještě měla dost drzosti se dovolávat k nejvyššímu soudu.
Bohužel nevím, jak dopadlo nové přezkoumáni této věci u krajského soudu, ale děs a hrůza mě jímá, když pomyslím na to, co nás čeká za zmrdy na silnicích…
Hodně štěstí při podobných příhodách!
Zajímal by mně další vývoj případu. Může někdo dodat kvalifikované informace o tom, jak ve věci postupoval krajský soud, kam byl případ vrácen? Noviny prezentovaly celou událost tak, že řidička byla „osvobozena“ anebo různými dezinterpretacemi. Za vzniklé situace se mi jako realistický závěr soudu jeví spoluvina, tzn. oba řidiči nesou v právním slova smyslu vinu na vzniklé nehodě, ale skutečnost má v Czecholandu mnohdy zcela jinou tvář.
(3x známkováno, průměr: 2,67 z 5)