Je to divný, stát je špatnej, bojuju proti němu, on se brání a já se divim ???
Pokud se nedivim, pak nechápu proč psát článek ? Proto, aby si lidé, kteří si to nedokážou uvědomit, uvědomili, že státu se dá vzepřít i v mládí, kdy ještě člověk nemá možnost neplatit daně ?
A ještě k tomu je to fakt hloupé, jen si sám ublížil.
Já na gymplu už docela slušně podnikal a nedělalo mi to problém tam docházet, systémem jsem se ovlivnit nedal, „bojoval“ jsem proti němu tím, že jsem upozorňoval učitele na chyby ve výkladu. Potom jsem se přihlásil na 5 VŠ z nich jsem si vybíral předměty, které mě zajímaly s tím, že jednu dodělám, ale pak jsem už neměl čas ani na to dodělání. Myslím si, že je to ta nejlepší cesta, protože někteří učitelé jsou dobří ( například mohou učit ankap :D ) a vyzobat si tak to kvalitní je lepší než se vzdělávat jen z domova.
Prostě to nejni příběh o tom jak zlý stát někomu ublížil, ale jak si ublížil jeden hlupák.
Jojo, to jsou takové ty teorie typu: „Ona si za to znásilnění mohla sama, neměla se tak vyzývavě oblékat, není to o tom znásilnění, ale o tom, že by la blbá.“
rowexy
to právě vůbec, spíš je to teorie typu „Já nebudu platit daně a když mi na to příjdou bud řvát že stát je špatnej když mě trestá“ mě osud nějakýho Martina nepříjde ničím krom lidské hlouposti vyznačující se, já chápu, že by asi chtěl, aby se mu stát do vzdělání nemíchal, ale je dobře že s tím bojuje, ale je to to samé, jako když bych se vztekal že sedím ve vězení za neplacení daní.
Prostě jsem o následcích věděl a áno stát je špatný, ale to tady asi všichni víme.
Jinak se vyjadřuji pouze ke článku, nikoli ke státu či školství, prostě je to takovej nezajímavej příběh hlupáka.
Mívavával jste lepší, ale zase nebyli každý týden :-)
“Já nebudu platit daně a když mi na to příjdou bud řvát že stát je špatnej když mě trestá”
Což se morálně nijak neliší od: „Já se nenechám okrást a budu si svůj majetek hlídat; a když mi na to přijdou a stejně mě okradou, budu řvát, že zloději jsou špatní, když mě okrádají.“
Což je pořád principiálně totéž jako: „Já půjdu tím parkem ve vyzývavém oblečení, ale pokusím se nějak proklouznout; a když mě tam někdo chytí a znástilní, budu řvát, že jsou špatní, protože znásilňovat se nemá.“
A tak dále. A Vy dokonce i uznáte, že ten stát je špatný, jenže v důsledku té nechutné státní propagandy to lidé typicky buď nevidí, nebo, když už to vidí (Vám to zjevně neuteklo, dokonce jste to i uznal), jsou naučení koukat se jinam a odvádět pozornost (i svou vlastní, neobviňuji Vás tu z žádných diskusních faulů, věřím tomu, že píšete tak, jak to vážně cítíte) k nepodstatnému.
—
Když to tak po sobě čtu, možná jsem to nevyjádřil úplně nejlépe, zkusím to ještě jinak:
Většina lidí, když slyší o příběhu, kdy subjekt A ublížil subjektu B, tak i když to subjekt B „mohl očekávat“, podstatnější z toho sdělení, co vypíchnou a na co se zaměří, je to, že subjekt A je svině, až případně poté se řeší další věci (neměla se tak vyzývavě oblékat, měl si tu peněženku lépe hlídat, neměla chodit sama ven, neměl mu důvěřovat) či stupidita subjektu B, jak moc si to zavinil, co všechno s tím mohl dělat.
Vyjímka nastává, kdy subjekt A je stát; tam většina lidí vůbec neuzná to ublížení jako ublížení, často dokonce tvrdí, že je to správné (takové ty kecy „zákon je zákon“) i v případě, že kdyby to udělal libovolný soukromý subjekt, ostře by to odsoudili.
A z té menšiny, která to ublížení uzná (a do té patříte i Vy, což je z mého pohledu skvělé), se stejně většina spíše zaměří na to, že „B si za to stejně mohl sám“ a jen tak mimochodem připustí, že „A je samozřejmě svině“, ale těžiště jejich sdělení spočívá v tom, že je B debil. Tohle je vlastně fascinující; o tom napíšu (nebojte, ne sem).
jirif
Tak po článcích o hrdinném útěku do vagonu metra před dotěrnými městapáckými etatistickými sviněmi a o odbojářském ignorování stopky v autě vytuněném fetem s následným posráním se před dotěrnými městapáckými etatistickými sviněmi tu máme další výplod dokumentující unikátnost anarchokapitalistického pohledu na reálný svět. Při jeho čtení jsem měl intenzivní pocit déjà vu, který asi nejlépe ilustruje parafráze na prastarý bonmot z dob budování vyspělé socialistické společnosti:
Anarchokapitalismus je společenské zřízení úspěšně řešící problémy, které se v jiných společenských zřízeních nevyskytují.
Dále s potěšením konstatuji, že se autor po kratší odmlce vrátil ke své proslulé diskusní úrovni, a opět dopřává svým fanouškům vydatnou porci srandy :-)
Když pominu tuto zajisté fundovanou kritiku mého psaní od někoho, kdo sem, pokud vím, sám svůj článek nikdy neposlal, neboť psát ostatním, jak to dělají blbě, je nesrovnatelně snazší, než sám něco vytvořit, mám jeden dotaz.
Napsal jste: Anarchokapitalismus je společenské zřízení úspěšně řešící problémy, které se v jiných společenských zřízeních nevyskytují.
Je to jen takové plácnutí beze smyslu od někoho, kdo si vždy rád plivne, zejména když sám nic neobhajuje, protože když se do takové pozice dostane, diskusi ukončí s tím, že „se mu nechce odpovídat“ (zde se omlouvám, pletu-li si Vás v tomto bodě s JirkouF), nebo se za tím skutečně skrývá něco jako myšlenka? Protože jestli ano, tak by mě vážně zajímala; zejména s ohledem na to, že většinu problémů, které stát v současné době řeší (neefektivita veřejné správy, korupce, trafiky, schodek rozpočtu, daňové úniky, karuselové podvody, zneužívání sociálního systému, vysoká nezaměstnanost a tak dále), nebo alespoň řešení předstírá, způsobil výhradně primárně právě ten stát – stačí se podívat do programu prakticky libovolné strany a většina věcí, které slibují řešit, jsou problémy způsobené státem. Rozdíl je však v tom, že stát tyto problémy rozhodně neřeší úspěšně, ale spíše nekonečně…
jirif
Nenechte bezmocný vztek cloumati svým majestátem, jest to emoce věrozvěsta lepších anarchokapitalistických zítřků nehodná :-)
Pokud jde o Vaše požadavky na upřesnění, jak jsem co vlastně myslel – posledně jste mě vyzval, abychom se vyvarovali znehodnocování diskuse hromadami sraček a přesunuli naši komunikaci na jakési obskurní stránky, jejichž adresu jsem naštěstí zapomněl. Zvážil jsem Váš návrh a uznal jsem, že má jak hlavu, tak patu. Nemíním přispívat k zasírání této diskuse, takže pokud Vám něco není jasné, pište na mailovou adresu, kterou jsem uvedl při registraci. Budu-li mít náladu na šíření osvěty, ozvu se.
S pozdravem „Nezasraným diskusím zdar“
jirif
jirif
Nyní mě prosím omluvte, zítra mě čeká náročný den a musím se na to jít vyspat ;-)
Rozumím; už z toho, jak jste toto vlákno ráčil začít, je naprosto zjevné, že nechcete zasírat diskusi… tím druhým příspěvkem jste to samozřejmě potvrdil a zajisté rozptýlil veškerá případná a zcela nemístná podezření z toho, že třeba jen kopete do ostatních, ale máte-li nějakou svou myšlenku či nařčení vysvětlit, svižně vyklízíte pole – z Vašich komentářů je naprosto zřejmé, že tomu tak není.
jirif
Šišmarjá…
Tímto Vám děkuji za vyčerpávající ilustraci stavu Vaší psyché a přeji hezký den.
Je to divný, stát je špatnej, bojuju proti němu, on se brání a já se divim ???
Pokud se nedivim, pak nechápu proč psát článek ? Proto, aby si lidé, kteří si to nedokážou uvědomit, uvědomili, že státu se dá vzepřít i v mládí, kdy ještě člověk nemá možnost neplatit daně ?
A ještě k tomu je to fakt hloupé, jen si sám ublížil.
Já na gymplu už docela slušně podnikal a nedělalo mi to problém tam docházet, systémem jsem se ovlivnit nedal, „bojoval“ jsem proti němu tím, že jsem upozorňoval učitele na chyby ve výkladu. Potom jsem se přihlásil na 5 VŠ z nich jsem si vybíral předměty, které mě zajímaly s tím, že jednu dodělám, ale pak jsem už neměl čas ani na to dodělání. Myslím si, že je to ta nejlepší cesta, protože někteří učitelé jsou dobří ( například mohou učit ankap :D ) a vyzobat si tak to kvalitní je lepší než se vzdělávat jen z domova.
Prostě to nejni příběh o tom jak zlý stát někomu ublížil, ale jak si ublížil jeden hlupák.
Jojo, to jsou takové ty teorie typu: „Ona si za to znásilnění mohla sama, neměla se tak vyzývavě oblékat, není to o tom znásilnění, ale o tom, že by la blbá.“
to právě vůbec, spíš je to teorie typu „Já nebudu platit daně a když mi na to příjdou bud řvát že stát je špatnej když mě trestá“ mě osud nějakýho Martina nepříjde ničím krom lidské hlouposti vyznačující se, já chápu, že by asi chtěl, aby se mu stát do vzdělání nemíchal, ale je dobře že s tím bojuje, ale je to to samé, jako když bych se vztekal že sedím ve vězení za neplacení daní.
Prostě jsem o následcích věděl a áno stát je špatný, ale to tady asi všichni víme.
Jinak se vyjadřuji pouze ke článku, nikoli ke státu či školství, prostě je to takovej nezajímavej příběh hlupáka.
Mívavával jste lepší, ale zase nebyli každý týden :-)
“Já nebudu platit daně a když mi na to příjdou bud řvát že stát je špatnej když mě trestá”
Což se morálně nijak neliší od: „Já se nenechám okrást a budu si svůj majetek hlídat; a když mi na to přijdou a stejně mě okradou, budu řvát, že zloději jsou špatní, když mě okrádají.“
Což je pořád principiálně totéž jako: „Já půjdu tím parkem ve vyzývavém oblečení, ale pokusím se nějak proklouznout; a když mě tam někdo chytí a znástilní, budu řvát, že jsou špatní, protože znásilňovat se nemá.“
A tak dále. A Vy dokonce i uznáte, že ten stát je špatný, jenže v důsledku té nechutné státní propagandy to lidé typicky buď nevidí, nebo, když už to vidí (Vám to zjevně neuteklo, dokonce jste to i uznal), jsou naučení koukat se jinam a odvádět pozornost (i svou vlastní, neobviňuji Vás tu z žádných diskusních faulů, věřím tomu, že píšete tak, jak to vážně cítíte) k nepodstatnému.
—
Když to tak po sobě čtu, možná jsem to nevyjádřil úplně nejlépe, zkusím to ještě jinak:
Většina lidí, když slyší o příběhu, kdy subjekt A ublížil subjektu B, tak i když to subjekt B „mohl očekávat“, podstatnější z toho sdělení, co vypíchnou a na co se zaměří, je to, že subjekt A je svině, až případně poté se řeší další věci (neměla se tak vyzývavě oblékat, měl si tu peněženku lépe hlídat, neměla chodit sama ven, neměl mu důvěřovat) či stupidita subjektu B, jak moc si to zavinil, co všechno s tím mohl dělat.
Vyjímka nastává, kdy subjekt A je stát; tam většina lidí vůbec neuzná to ublížení jako ublížení, často dokonce tvrdí, že je to správné (takové ty kecy „zákon je zákon“) i v případě, že kdyby to udělal libovolný soukromý subjekt, ostře by to odsoudili.
A z té menšiny, která to ublížení uzná (a do té patříte i Vy, což je z mého pohledu skvělé), se stejně většina spíše zaměří na to, že „B si za to stejně mohl sám“ a jen tak mimochodem připustí, že „A je samozřejmě svině“, ale těžiště jejich sdělení spočívá v tom, že je B debil. Tohle je vlastně fascinující; o tom napíšu (nebojte, ne sem).
Tak po článcích o hrdinném útěku do vagonu metra před dotěrnými městapáckými etatistickými sviněmi a o odbojářském ignorování stopky v autě vytuněném fetem s následným posráním se před dotěrnými městapáckými etatistickými sviněmi tu máme další výplod dokumentující unikátnost anarchokapitalistického pohledu na reálný svět. Při jeho čtení jsem měl intenzivní pocit déjà vu, který asi nejlépe ilustruje parafráze na prastarý bonmot z dob budování vyspělé socialistické společnosti:
Anarchokapitalismus je společenské zřízení úspěšně řešící problémy, které se v jiných společenských zřízeních nevyskytují.
Dále s potěšením konstatuji, že se autor po kratší odmlce vrátil ke své proslulé diskusní úrovni, a opět dopřává svým fanouškům vydatnou porci srandy :-)
Když pominu tuto zajisté fundovanou kritiku mého psaní od někoho, kdo sem, pokud vím, sám svůj článek nikdy neposlal, neboť psát ostatním, jak to dělají blbě, je nesrovnatelně snazší, než sám něco vytvořit, mám jeden dotaz.
Napsal jste:
Anarchokapitalismus je společenské zřízení úspěšně řešící problémy, které se v jiných společenských zřízeních nevyskytují.
Je to jen takové plácnutí beze smyslu od někoho, kdo si vždy rád plivne, zejména když sám nic neobhajuje, protože když se do takové pozice dostane, diskusi ukončí s tím, že „se mu nechce odpovídat“ (zde se omlouvám, pletu-li si Vás v tomto bodě s JirkouF), nebo se za tím skutečně skrývá něco jako myšlenka? Protože jestli ano, tak by mě vážně zajímala; zejména s ohledem na to, že většinu problémů, které stát v současné době řeší (neefektivita veřejné správy, korupce, trafiky, schodek rozpočtu, daňové úniky, karuselové podvody, zneužívání sociálního systému, vysoká nezaměstnanost a tak dále), nebo alespoň řešení předstírá, způsobil výhradně primárně právě ten stát – stačí se podívat do programu prakticky libovolné strany a většina věcí, které slibují řešit, jsou problémy způsobené státem. Rozdíl je však v tom, že stát tyto problémy rozhodně neřeší úspěšně, ale spíše nekonečně…
Nenechte bezmocný vztek cloumati svým majestátem, jest to emoce věrozvěsta lepších anarchokapitalistických zítřků nehodná :-)
Pokud jde o Vaše požadavky na upřesnění, jak jsem co vlastně myslel – posledně jste mě vyzval, abychom se vyvarovali znehodnocování diskuse hromadami sraček a přesunuli naši komunikaci na jakési obskurní stránky, jejichž adresu jsem naštěstí zapomněl. Zvážil jsem Váš návrh a uznal jsem, že má jak hlavu, tak patu. Nemíním přispívat k zasírání této diskuse, takže pokud Vám něco není jasné, pište na mailovou adresu, kterou jsem uvedl při registraci. Budu-li mít náladu na šíření osvěty, ozvu se.
S pozdravem „Nezasraným diskusím zdar“
jirif
Nyní mě prosím omluvte, zítra mě čeká náročný den a musím se na to jít vyspat ;-)
Rozumím; už z toho, jak jste toto vlákno ráčil začít, je naprosto zjevné, že nechcete zasírat diskusi… tím druhým příspěvkem jste to samozřejmě potvrdil a zajisté rozptýlil veškerá případná a zcela nemístná podezření z toho, že třeba jen kopete do ostatních, ale máte-li nějakou svou myšlenku či nařčení vysvětlit, svižně vyklízíte pole – z Vašich komentářů je naprosto zřejmé, že tomu tak není.
Šišmarjá…
Tímto Vám děkuji za vyčerpávající ilustraci stavu Vaší psyché a přeji hezký den.