Kde si (ne)nechat šít oblek - zpět na článek

komentářů 109

  1. U Adama už nešijí? Nebo podlehli nějakému kchatování kchostů a šijí blbě?

  2. Díky za téma, zrovna to řeším tak prosím o rady pro lamu:

    1. Má smysl si nechat šít jen blazer? Mám silně nekonfekční postavu (nejsem tlustej ale svalnatej;) a vyzkoušel sem jich asi 200 a zdá se že krejčí bude jediná alternativa.
    2. Cena? překvapilo mě že oblek lze jen za 15000. Materiál vlna? Znamená to že blazer v pohodě do deseti?
    3. Chápu že je Praha a pak už všechno balkán ale přeci jen…neexistuje náhodou schopný krejčí na sever od práglu? můj akční rádius je Vary až Liberec.

    díky david

    1. Jsme ve stejne lodi, svalnatej a jeste vysokej, zadna konfekce mi neni, max. kosile od Blazka co je v matrosi lycra a kdyz dam ruce pred sebe tak se mi na zadech roztahne (bavlnu bych musel mit narasenou jak zaves).

      Neboj se toho a jdi se usit :-)

      1. Ty vole, seznamka buzerantů. Hošové, už nemusíte mluvit v kódech, už jste in.

  3. Po přečtení článku jsem opravdu šťastný, že se vejdu do konfekčního overalu od Píchy :-)

  4. Zil jsem v domneni, ze merenka != na miru. Merenka in my book je ze se vezme konfekcni default a ten se pote upravi. Na miru je z gruntu usite presne na uzivatele.

  5. Moje první měřenka byla loni v létě u Koutného (sídlí v Kotvě, oblek šit v Prostějově). Jsem moc spokojený, dal jsem jim víc času na šití (2.5 měsíce celkem), nechtěl jsem tlačit na čas.

    1. +1 Koutný v Kotvě. Mám od nich několik perfektně padnoucích košilí, a konečně po letech jsem zjistil, že není problém ve mně, ale v konfekčních velikostech:-))

      1. Na to mám John@Paula :-) není to měřenka, ale ta tabulka pokryje podle mě skoro všechny. U Premiera jsem nechal šít jednu a musel jsem jí reklamovat kvůli nepřesně sešitému límečku.

        1. Bohužel John&Paul podle tabulky není pro mě (jsem tzv. “hrubokrký”:-), při jinak celkem konfekční velikosti mám obvod krku 48cm). Takže buď musím nosit rozhalenky typu 46 slim fit, které nikdy nezapnu, nebo si nechat šít na míru. A u Koutného je měřenka o dvě stovky dražší, než konfekce u J&P, a to včetně blbostí typu monogram. Takže rozhodnutí je jasné:-)

  6. to mas z toho ze si linej. Z Kotvy na Mirak, cywe. Kdyby se vodstehovali do Varnsdorfu nebo Burkina Faso, tak to chapu, ale z Kotvy na Mirak? To je nejakej problem?
    Hele, ze von je to reklamni clanek na toho Fialovyho Ludvu? Rekni a nestyd se, dyk uz si velkej kluk ;-)

  7. Doporučuji se na všechny tyhle krejčíky vydefekovat, udělat si výlet třeba do Šanghaje či Hongkongu, tam je bespoke tailor na každým rohu, a když člověk předtím trochu projde recenze, tak se zjistí, který je dobrý a který ne. No a dva obleky, tři košile a dvě kravaty jsem tam cca. před pěti lety pořídil v přepočtu za něco kolem 10000 Kč a slouží dodnes. První den jsem přišel, druhý den byla zkouška a třetí den jsem se pro to stavoval. Kdybych prý býval musel odletět, stihli by to i do druhého dne.

    1. Obávám se, že to asi nebude pro autora to pravé, když byl problém i v těch 4 kilometrech na Mírák :)

  8. A co Bernhardt, a nebo Koutný?

  9. Howto: Jak normální chlap nakupuje hadry

    1. Jednoho dne sezná, že obvyklé argumenty “a to to nemůžeš zašít?”, “vždyť to není vidět”, případně “vypranej flek je čistej flek” značně zeslábly a nechá ženu, aby ho vytáhla do nějaké hadrárny.

    2. V obchodě se ubytuje v kabince a zasyčí “prosimtě rychle”.

    3. Když to neškrtí a nekouše, přijme to.

    4. Zatímco se obléká, žena zaplatí (výhoda SJM) a pak mu strčí tašky do ruky.

    5. Má na pár let zase pokoj.

    Podmínka: Vaše žena nesmí být kráva.

    1. Tak submisivní abych se nechal ženou vláčet po obchodech a ještě jí nechal platit (byť ze společné kasy) fakt nejsem.

      1. Vláčet, po obchodech (množné číslo) … strawman!

        Á propos, delegování. Neznáte?

        1. Znám, ale jelikož na ženu nedeleguju držení dveří, nošení břemen etc, tak na ní nedeleguju ani placení.
          Chápu, že každej to má jinak, ale chlap co takhle nakupuje svoje věci určitě není normální.

          1. Vy ty strawmany nestavíte účelově, vy je máte v palici. Nebo máte platební kartu z betonu. Pokud ovšem trváte na rovnítku mezi delegováním nošení břemen a placení na ženu, potom vám tam nepasuje půsodní nařčení ze submisivity. Muž, který nutí ženu, aby za něj dělala těžkou práci (což pro vás je zřejmě i placení), je všelijaký, jenom ne submisivní.

            Chápu, že každej to má jinak, ale chlap co takhle mele určitě není chytrej.

            1. Blábolíte, což u někoho kdo se nechá digirigovat ženskou je naprosto normální.

              1. Á propos, delegování. Neznáte?

                1. Někdy nestačí jen prostá znalost existnce delegování.
                  Je třeba mít zároveň na paměti, že delegovat je vhodné na osobu svéprávnou a jako bonus rozumnou.

                  1. Samozřejmě. Viz zásadní podmínku mého howto: Vaše žena nesmí být kráva. :o)

                    1. Jenomže, jak se zdá, tvůj oponent onu jednoduchou podmínku nepochopil.

                    2. Oponent podmínku pochopil.
                      Ale je mu úplně u prdele.
                      S tím jestli někdo potřebuje ženskou, protože není schopnej (nebo mu to tak vyhovuje) si sám nakoupit vůbec nesouvisí.
                      Někomu to přijde normální, mě to normální nepřijde, přijde mi to submisivní (ačkoliv je pravda, že hodnotit jsem to nemusel).

          2. Ehm…vzhledem k tomu, ze mame s manzelkou oba kreditku, ktera vede k tem samym penezum, tak je celkem jedno, kdo zrovna plati, stejne to jde z jednech penez. Takze vubec neresim, kdo zrovna plati – obvykle se to resi tak, ze plati manzelka, protoze ja balim nakup do tasek a nesu ho, kdezto ona ma volne ruce…
            Vubec nechapu, co by na tom melo byt divneho, priznam se…

            1. Divné na tom je tedy rozhodně především to, že někdo ještě v době síťových databází je ochoten platit kreditkou a nikoli normálně, to jest, v hotovosti.

              Jinak ale souhlas, většinou je naprosto jedno, kdo platí; přece buď mají dlouhodobí partneři společné peníze (což třeba nám úplně nevyhovuje), nebo nemají (jako my), ale pak je to taky fuk, protože dlouhodobě se to přece stejně srovná.

              1. Chapu, ze ma nekdo ideove problem s kreditnima kartama, no priznam se, ze ac jsem si vedom vsech rizik a toho, ze o sobe komusi cosi sdeluju, tak me osobne porad vychazi vice pro, nez proti. (horsi je, ze diky posranejm regulacim co prisly od nejake chytre hlavy z EU mi odpadla jedna docela velka vyhoda, totiz usetreni nejakych tech penez).
                Ale I tak je to pro me stale docela vyhodne – pravda, urcita lenost a pohodli v tom hraji podstatnou roli:-) Ale napriklad ja platim mesicne desitky nejakych “mikrotransakci” po netu (v radu 1-10euro) a na to je to proste fajn (a ano, opet ta pohodlnost, kdy si napriklad moje oblibena hra moji kreditku pamatuje a pokud si chci cosi koupit, tak jen kliknu na tlacitko a ono mi to koupi….pohodlnost, no :-)))

      2. Tak submisivní abych se nechal ženou vláčet po obchodech (…) fakt nejsem.

        Pokud máte dobré špunty do uší, nebo jste obšťastněn hluchotou, tak tomu rozumím. Jinak když žena dospěje k názoru, že bych měl obměnit garderobu, tak je akusticky únosnější na to přistoupit. A přítomnost ženy u výběru je nutná, přebírá odpovědnost za výsledek.

        1. Hmm, tak já asi žiju v jiným vesmíru…

          1. Tak asi žiješ.
            Naposledy keď som si na seba niečo kupoval tak to boli kraťasy na leto s kapsami (aby sa mi do nich vošlo všetko čo nosím pri sebe) a tieto kraťasy som si kúpil po naliehaní manželky, že už mi ich ozaj na 100% treba kúpiť. Dal som jej jednu šancu na nákup – t.j. len jeden obchod, ale keďže ma pozná tak vedela kam treba vkročiť. Vošli sme dnu ukázala zopár druhov (ako vždy všetko v čiernom) ja som vyselektoval asi tri ktoré som ochotný vyskúšať, ona vybrala správne veľkosti, postavila sa pred kabínku, ja som si jedne vybral, zaplatil zo svojích peňazí a páli do prdele.

            1. V manzelstvi svoje penize… No jo, tady si nekdo zije az moc svobodne.

              1. (Vím, že to není úplně běžné, ale) mně to přijde naprosto normální. Naši to tak měli celý život, my to tak s H. také máme odjakživa. A osobně si myslím, že to je optimální (aniž bych to samozřejmě někomu vnucoval).

                1. Tak pokud bych prohrabal kapsy, tak asi taky zjistim, ze mam nejake penize sam taky vlastnim. Ale ackoli mame bankovni ucty oddelene (relikt z minulosti), neuvazujeme o penezich oddelene. Moje jsou napriklad ponozky, nebo lahve chemikalii v kotelne, ci veci, ktere se vali pod skrini u pocitace. Tedy to, k cemu se manzelka nechce priblizovat.

                  Pokud manzelstvi vznika bez penez, tak je to lepsi, clovek si zvykne. Jen pak nesmi zblbnout.

                  1. Chlapci, nevím. Ale pro mě pod tzv. sdílet “společně dobré i zlé”, patří holt i ta “kasa”. Zkrátka, buď mám nějakou babu rád, a to se vším všudy co k tomu patří, nebo ne. Tečka.

                    1. Ale ona ty moje ponozky sdilet nechce.

                2. Vidis to…me naopak prijde az “uchylny”, kdyz maj manzele kazdy svoje penize. Ja o penezich, ktere mam, vubec neuvazuju jako o “svych penezich”, ale jsou to proste “penize rodiny”.
                  Pravda, nejake nevelke penize mam schovane “bokem”, kdyby bylo potreba neco nenadaleho koupit v oblasti “konicku” a nechtel bych to prilis resit … to same manzelka ma neco podobneho … ale bude to v radu procent z celkoveho objemu penez v rodine.

                  Btw rodice me byvale pritelkyne resili take oddelene penize…meli oddelene policy v lednici, kupovali si kazdy svoje jidlo, na korunu se delili o najem a podobne. Prislo mi to absolutne uchylne a dodnes jsem to nepochopil.

                  Jinak mi naopak prijde fajn mit spolecne penize s tim, ze se neresi, kdo do te kasy nasypal vice ci mene. Proste se obcas udela inventura typu “mame tam tolik a tolik” a fakt by me ani nenapadlo resit, jestli tento mesic jsem prinesl 10x tolik co manzelka a nebo naopak.

                  1. mam za to ze kdyz vydelavas par sestaku ,tak ti to je asi jedno.Kdyz vydelavas hodne penez a protejsek je napriklad na materske , nevidim zadny duvod aby mel pristup k mym penezum.O byt a jidlo je postarano , dostane neco na utratu a zbytek je muj. Jedinej bic na zenske jsou prave jen ty penize , to uz by jsi mohlve svem veku davno vedet :)

                    1. Uprimne receno, takovehle uvazovani me osobne prijde naprosto zvrhle a uchylne. Bez ironie, vlastne to nechapu, vubec nechapu, jak nekdo takto muze premyslet a povazuji to za jednu z nejhorsich lidskych vlastnosti, byt takovyto…
                      Ale tak chapu, ze nekdo to asi vidi naopak, no nechtel bych se s nim kamaradit, no…
                      Osobne pro me je vztah (zvlaste manzelstvi) proste “all in”. Vnimam rodinu jako jeden organismus a vnimam to tak, ze kdyz se dari, maji se dobre vsichni a kdyz se nedari, vsichni si “utahnou opasky”.

                    2. Máš asi omezenou zkušenost. Pokud se jen trošku rozkoukáš, zjistíš, že ženské jsou poněkud netolerantní a nepříliš obětavé bytosti, které, pokud jde do tuhého, sedřou z kůže vše okolo sebe a pokud se to ještě hýbe, zažalují to. Nejsou takové všechny (a po ideálu toužíme všichni), ale mají v sobě tento povahový rys. Záleží jen a jen na podmínkách a situaci, kdy se projeví. Pokud na to nejsi připraven, dostanou tě na lopatky.

                    3. Ano, to je mozne… :-) Proto jsem si za manzelku vzal zenskou, co takova neni, naopak je az prilis setriva a nejradsi by za sebe neutratila ani korunu, az me s tim uz stve a cas od casu se pohadame, aby si uz taky neco pro sebe koupila a ona nechce :-)
                      Jinak to tak jako tak nic nemeni na tom, co jsem rekl – rodinu proste vnimam jako jeden celek a v drtive vetsine pripadu premyslim o penezich / vecech / majetku obecne jako o necem, co je vsech stejne.

                    4. Spousta z nás přemýšlela také tak – a je to nejlepší, ideální. Praxe je ale trošku jiná. Dokonce i tvé děti jsou v podstatě cizí bytosti, individuality, kterým tak trošku nevidíš pod pokličku. A mají na to právo. I ony ti mohou značně narušit představy o společném hrnci a střídmém užívání společného jednotlivými členy.
                      Docela přijatelný je kompromis ten, že se řekne, za kolik rodina funguje. U někoho to bude za deset, u jiného za dvacet, třicet, padesát, sto. Vše je možné. Útraty v rámci rodiny se pak podřizují rozpočtu. Kdo ten rozpočet futruje zas tak důležité není – dohoda může být že jen jeden … nebo oba napůl, nebo oba v nějakém poměru, dle svých možností …. jen je rozumné nechat každému možnost být “nezávislý a soběstatčný”. Pokud to tak dlouhodobě není, celé se to zhroutí jako domek z karet při sebemenším otřesu. Rodina (či je její jednotliví členové) se pak nemá (jí) o co opřít.

                    5. U nas to je nastavene tak, ze penize jsou na 1 hromade, “drobne” vydaje si kazdy plati, jak potrebuje (takze proste neresim, jestli sla manzelka do drogerie a tak utratila petikilo a ja nevim za co, pripadne jestli sla na kosmetiku a kolik tam nechala), velke vydaje se resi spolecne a to tak, ze se resi, dokud se neshodneme na reseni (kupujeme notebook, takze si sednem, rekneme si, kolik penez na to muzeme dat, k cemu to bude dobre a na necem se dohodneme).

                      Uprimne receno, pokud me “praxe semele”, tak me semele – no mam nejake idealy a ty nehodlam opoustet :-)

                      A predevsim, jak jsem psal, manzelka “neni na prachy”, takze s tim neni problem. Ja se s ni dokonce uz kdysi davno rozesel, nez jsme se vzali :-)), a rozchod probihal v pohode, proste jsme se dohodli, co si kdo vezme a nebyl v tom nejmensi problem. (Ja si napriklad vzal auto, ackoliv bylo psane na ni)

                    6. Kazdej domaci financni model se odviji od charakteru obou lidi. Co funguje tamhle, nemusi fungovat onde.

                      U nas je to tak,ze vice usetri zena.Ja sice neutracim za chlast,nebo huleni,ale sem tam si koupim nejakej vercajk,nebo koupim nejaky nahradni dily na auto,nebo stavebni material,proste porad neco nekam tece.

                      Penize jsou jedny.Ja zene nekecam do toho,kdyz si neco koupi,protoze za sebe utraci absolutni minimum a ona mi nekeca do mych vydaju,protoze vi,ze zbytecne nerozhazuju.

                      Ja se staram o veskera placeni typu elektrina, topeni, telefony, auta a zena resi domacnost plus hadry.

                      Mame rodinny ucet,kam ja posilam $$$ a zena k nemu ma kartu stejne,jako ja. Odtud se plati.Kazdy mame i svoje penize,ale ty jsou jen z dedictvi.Proste ona mi nekeca do meho a ja ji do jejiho,ackoli stejne za cast penez jsme kazdy poridili veci pro rodinu.

                      Zena je v domacnosti, penize vydelavam ja. Funguje to tak roky bez problemu.

                    7. To s tím autem je hezké …. U nás to byla trošku jinak, auto, které jsme ze společné kasy pár let spláceli (stovky tisíc) si vzala ona, že prý je její (napsané na ni). Počkala, až bude splacené, jasně, přece si nevezme zadluženou věc, ni?

                    8. Aniz bych chtel nejak prehnane mentorovat, tak tohle jsou veci, ktere by mel clovek resit pri vyberu partnera. Jasne, clovek se muze splest a partnerka se napriklad dokazala roky a roky pretvarovat. No spise je to tak, ze na to clovek kasle, neresi to a zajima ho neco jineho.
                      Nekoho zajima vice, jak mu manzelka kazdej den vykouri, a nekoho zase vice zajima, jak se bude chovat v krizovych situacich. A nerikam, ze jedno ci druhe je “lepsi” – jen ja se napriklad ted nedivim tomu, ze to s tim kourenim neni uplne idealni, a ty se holt nediv, ze te po rozchodu oskubala :-))

                    9. Je fakt, že v posteli to bylo dvě desítky let skvělé a velmi dobré. A pořád či velmi často. I to se počítá. O to víc ale bolí jiné věci, člověk je prostě …. zamilovaný …. a tudíž trošínku závislý …. a nepřipravený na přehazování výhybek, no.

                    10. Re: h72 7.12.2016 v 10:54

                      Pokud jste byli manželé, je nerozhodné, na koho bylo auto “napsáno”, jde stále o SJM. Faktem je, že po letech splácení už je cena auta většinou dosti pod pořizovací cenou a vypořádává se hodnota ke dni skončení manželství.

                    11. Uprimne receno, takovehle uvazovani me osobne prijde naprosto zvrhle a uchylne. Bez ironie, vlastne to nechapu, vubec nechapu, jak nekdo takto muze premyslet a povazuji to za jednu z nejhorsich lidskych vlastnosti, byt takovyto”
                      Problem vetsiny lidi dnesni doby tkvi v tom ze si vetsinu veci nedokazi predstavit .Proc ? Proste proto ze o nich hluboce nepremysli, nejsou k tomu nuceni, jejich mysl je odvadena jinam. tobe prijde uchylne ze se nekdo jiny snazi hospodarit s penezi tak aby se rodina mela fajn. Napisi to jinak a verim ze vetsina muzskeho pokoleni bude souhlasit. Pritelku jsem potkal v dobe kdy moje firma bezela jakz takz , rocni vydelek $150 az 200K .Pritelka prisla s kufrikem. Byly za ni zaplaceny dluhy v cr, objezdila se mnou pul sveta, veskere ucty za ni vzdy byly placeny. Pracovat nikdy moc nemusela. Na to ze je v us patym rokem se ma vytecne , vzpomenu li si na sve zacatky , spani v satniku u kamarada, ci v byte par tydnu bez proudu , holt s 200 dolary diru do sveta neudelas. Tak a ted mi rekni jediny duvod pro by me hospodareni s penezi ktere vyddelavam melo byt uchylne? Cim si ma pritelkyne zaslouzila privilegium myt pristup na me ucty, byt napsana jako spolumajitel mych nemovitosti atd? Tim ze ma se mnou dite? Ze je semnou par let? Program ktery me byl downloadovan mym otcem do meho mozku znel , zenske vychovavaji a staraji se o chod rodiny a na tobe je to zajistit financne. Pokud neco z toho porusis nebude to fungovat . Jiste jsou i vyjimky .A tak se toho drzim. Verim ovsem ze u tebe to muze fungovat jak popisujes. Preji ti to , presto nepisi ze mi to pripada uchylne ci nemravne.

    2. To je snad přehnané – normální chlap má nějaký vkus a styl, ví, co chce, a kde to rychle a dobře koupit, ne?
      Většina chlapů se v pohodě oblékne u Bushmana, oblečení vydrží a sluší. Obleky mám od Blažka (mám celkem konfekční postavu, byť prodloužené délky). Košile jsou k mání běžně a všude, hedvábné kravaty také nejsou problém, dobrých bot je plný internet.
      Sportovní věci jsou snad také jasné – vyberu si osvědčenou značku a držím se jí, ostatně se to nekupuje každý den..
      Co řešit?

      1. Nic ve zlém, ale zníte jako reklama. Ovšem zaujaly mě ty boty na internetu (*). To si je zkoušite pomocí 3D tiskárny či co?
        _____________
        (*) Napsal jste “bot” a nikoli “botů”, tak předpokládám, že jste skutečně myslel obuv.

        1. No pokud má ověřeno, že mu boty velikosti xx od firmy yy padnou, tak proč by je nemohl nakupovat na netu? Já to tak taky občas dělám – když potřebuju nové boty a nemám zrovna cestu do US, tak si je klidně koupím na netu. (Kupuju výhradě Rockport a nabídka v Evropě je ubohá, o cenách nemluvě.)

        2. Boty běžně chodí poštou, pokud nevyhovují, prostě je vrátíte, co je na tom?

          1. Kupujete si boty, abyste nemusel chodit.

            1. Jednou mi neseděla velikost, ale v Čechách taková již ve skladech nebyla, dealer to zařizoval až u výrobce, v Itálii. Botky přišly do 10 dnů a byly perfektní, dokonce s nějakou o dost lepší cenou, zřejmě si vážili takového zákazníka “z daleka”, která nedá jinak, než že musí mít botky od nich!

        3. Žijeme ve fascinující době. Nicméně je smutná pravda, že statisticky se bude člověku asi poněkud lépe chodit (o vzhledu ani nemluvě!) v botách Clark’s či Loake získaných poštou, než v botách Baťa koupených v krámě na rohu :(

          1. P.S. Variantu optimální, to jest, boty na míru od ševce ze sousední vsi, ponechávám stranou úmyslně, neboť je řešením (bohužel) jen pro poměrně malou část populace. Původně jsem se o tom nechtěl ani vůbec zmiňovat, ale pak jsem si řekl, že by s tím stejně asi někdo v debatě přišel.

          2. ad: Žijeme ve fascinující době.

            100%ní souhlas! Jinými slovy; to tu ještě nebylo!

          3. Já již 12 let kupuju většinu běžných bot fy Josef Seibel a vždy jsou perfektní, ideální kompromis cena/kvalita, velikosti sedí a mou jít poštou. Na hory mám samozřejmě těžké Meindly. Baťa neumí ani jedno.

            1. Právě jsem bez bot, po dvou reklamacích bot od Josefa Seibela. U prvního páru byla špatně ušitá pravá bota (skrčená podšívka), a u náhradního páru zase levá (špatně sešité díly, jedna bota o 1cm menší).

        4. Vzhledem k tomu, ze uz par let mi noha neroste, tak nemam problem kupovat boty na Netu. Prakticky polovina mych bot jsou boty vojenske, protoze je pouzivam doma plus jako pracovni. Mam vyzkouseno, ze neklouzou, nerozpadaji se, nepoti se mi v nich haxny a jeden par mam bratru 12-15 let. Nemam problem je objednat pres Net. Problem spise je, je sehnat.

          Co se tyce ostatnich bot “pro paradu”, tak ty vybiram v krame, protoze nejde jen o velikost, ale i o kopyto a to je co vyrobce, to jine. Pokud bych si oblibil urcitou znacku, treba bych to i risknul. Jenze ja kupuju tyto veci stylem “hele, tyhle boty se mi libi, beru dvoje”, protoze bytostne nesnasim chodit po obchodech a shanet hadry, boty a dalsi harampadi.

          Moje zena tento nazor zasadne nesdili a je to casto jablkem svaru. Diky tomu, ze behem naseho souziti se z velkomesta presouvame do cim dal vetsi prdele, tak i jeji meritka postupne inklinuji spise k vecem, ktere sice nejsou krasne, ale zato funkcni. Spodary za padesat ecek uz nekupuje, vezme balik v akci v Tescu, ale problem je, ze vycitat to chodi me, jakobych snad ja za to mohl. Pritom sama rika, ze nebude vyhazovat za neco, co vidim akorat ja a doktor…

          1. Možná jsem puntíčkář, ale nevezmu si první boty v krámě jenom proto, že je to moje velikost. Musim se v nich projít, vyzkoušet si, jak se v nich cítím. To v botách z eshopu nejde, dokud mi nepřijdou domů a to bych se na to, abych takhle nakupoval boty, že bych si pro ně na poštu nejdřív došel a pak je tamtéž odesílal zpět… a to několikrát, než najdu boty, se kterými budu spokojený.

            Nedávno se brácha ženil (což je obecně blbej nápad, ale je to jeho boj) a jelikož chtěl, abych byl u toho, musel jsem si koupit boty (a kalhoty; sako jsem už měl). Koupil jsem si takové, ve kterých jsem se cítil pohodlně (něco z CCC, materiál umělá kůže a stály pár korun). A byly pohodlné celý ten den, co jsem je měl na sobě. Zatímco brácha si stěžoval, jak ho v těch jeho bolej nohy.

            1. Ale jo, vsak rikam, ze pres Net kupuju jen vojensky. Ty jsou proste dany a je fuk, jestli je vezmu v krame, nebo na Netu. Jasny model, jasna velikost. Jeste se mi nestalo, ze bych mel problem.

              Ale jakekoli jine kupuju v krame, bo si je musim zkusit. Kazda bota je typove jinak usita, takze jeden rozmer nerika vubec nic o sirce, vysce nartu, sirce v kotniku, atd., atp.

              Pokud ale nekdo cti znacku, ktera ma nejake kopyto, pak verim, ze muze koupit na Netu a pritom mu padnou, protoze uz par bot ze stejneho kopyta mel.

    3. Je jeste jedna moznost – jit si koupit hadry sam. Byl jsem okolnostma prinucen jit si sam koupit kalhoty, a zjistil jsem, ze to je kdyz uz ne prijemne, tak aspon snesitelne. Vyberu si jedny, rychlym zkousenim overim, ze mi sedi, zaplatim a jdu. Odpadne to, co nesnasim “a jeste si zkus tohle tricko, a tamhle maji pekne kosile, a potrebujes svetr…”
      A ohledne sdileni uctu – jak kde. Zijeme v Nemecku, a kdyz jsem manzelce zarizoval pristup do rodinneho uctu, tak se na me v bance koukali jako na exota. Pochopil jsem to tak, ze tam je zvykem mit oddelene ucty. Porad mi to prijde divne…

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2016