Po roce a pěti dnech se dnes zase setkáme s Evženem Vocáskem. Evžena vyhodili z práce kvůli týdletý kryzy woe a Evžen si posléze našel zaměstnání nové. Jezdí s bílou dodávkou a rozváží pračky, ledničky, myčky, sporáky, plazmový televize, holicí strojky a digitální foťáky, prostě fšecko, co si zákazníci v Elektrowérldu koupěj a mají moc malej kufr na to, aby to svojí načipovanou károu dokázali dovézt domů, kapišto woe?
Evžen toho dne vezl lednici do Vršovic. Vršovice jsou taková díra v díře woe, z jedný strany jsou pod Vinohradama, z druhý pod Bohdalcem, z třetí pod Michlí a ze čtvrtý pod Strašnicema, no hloubějc už se woe můžeš propadnout leda do Nuslí pod most. Stal se zázrak a tak se mu podařilo najít parkovací místo a zaparkovat, takže na něj žádnej hajzl jedoucí kolem, co si nechce půl hodiny počkat, než Evžen ten krám vyloží, vynese do čtvrtého patra, probudí mlácením do dveří zákazníka — neboť zvonky nefungují — a ten po té, co spolu dopijou kafe, zboží po předvedení přebere a převzetí podepíše, ani netroubil. Ale chvíli před tím odjel jinej Evžen s jinou bílou dodávkou z jinýho elektrovopchodu, z níž je taky při couvání vidět leda kulový a co čert nechtěl, měl vzadu kouli. Né ty woe, na prdeli né, vzadu na tý dodáfce měl kouli. Tentokrát to odnesl rámeček a vysoce společensky nebezpečná registrační značka 1AH 1818, kterou by měl podle zákona o zbraních a střelivu držitel nosit pouze skrytě, se volně povalovala před dodávkou na zemi. Evžen ji vzal, hodil ji za čelní sklo a odjel k dalšímu zákazníkovi, aby mu přivezl krabici s deseti přepisovatelnými dévédéčky, protože se mu nevešly do kufru jeho hustokáry.
Neujel ani půl kilometru, když se zvedla plácačka a krjú z Pomáhat a chránit band už ho zastavuje:
„Kontrolníkontrolapaneřidiči. Předložtedokladyodvozidlaařidičskýprůkaz!„
Evžen předkládá požadované a policista zkoumá auto. Objeví malou prasklinku v čelním skle a dochází k závěru, že taková centimetrová prasklinka v čelním skle je natolik velký problém, že ho musí řešit magistrát. Vytáhne tedy fotoaparát typu krabičkavotmejdla z konkurenčního Datártu a fotí si čelní sklo. Nejprve celé, pak inkriminovanou centimetrovou prasklinu. Krabičkavotmejdla moc neostří, takže na výsledné fotografii vypadá rána od kamínku na čelním skle spíše jako holubí hovno, ale to nevadí, protože policista bude mít uzavřený případ, který lze postoupit jinému správnímu orgánu a tak nebudou prémie kde, Halík?
Dohra na magistrátě neprobíhá dobře. Uředník se špatně vyspal, navíc důkazní materiál dodaný Policií České republiky stojí za starou bačkoru. Ale moment, vždyť tady je ještě jedna fotografie…
„Pane Vocásek, co ta registrační značka za tím sklem?“
„Nojó, ta mi upadla, asi do mě někdo nacouval. Tak jsem jí dal za sklo.“ odvětil pravdomluvný trouba.
„Ale ale. To se podívejme. No, tak my si tu ten řidičák necháme.“
„Cože?“ hrklo v Evženovi „Vždyť přijdu o práci!“
„To je nám líto, ale zákon hovoří jasně. No a až přijdete o práci, dostavte se na pracovní úřad na příslušné městské části, oni vám tam už něco najdou. Od toho tu přece jsme, abychom pomáhali lidem. No a pokud vás těch šest tisíc korun dostane do hmotné nouze, tak se ještě zastavte na sociálce, tam vám mohou vyplatit jednorázovou dávku v hmotné nouzi až pět tisíc korun. Tedy, nejdřív se zastaví u vás doma, aby zjistili, jestli nemáte něco, co byste mohl výhodně zpeněžit, jako třeba dvacet let starý černobílý televizor značky Tesla nebo hodiny s kukačkou. To víte, dávku v hmotné nouzi nelze vyplatit každému.“ odvětil úředník.
Evžen byl zdrcen. V odůvodnění rozhodnutí se psalo, že skutek je vysoce společensky nebezpečný, protože automatické radary pražského magistrátu kvůli odlesku skla nemohou registrační značky automobilu zaznamenat. Navíc řidič si chtěl registrační značku připevnit až večer, protože by nestihl doručit zboží zákazníkům včas a řídil tedy vědomě vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Pokuta 6000 Kč a zákaz řízení na šest měsíců jsou proto dle názoru pražského magistrátu přiměřeným trestem. Dále v odůvodnění bylo vysvětleno, že magistrát se rozhodl neudělit trest, který by mohl být považován za nadměrně tvrdý, tedy kupříkladu pokutu šest tisíc dvěstě korun a zákaz řízení na šest měsíců a tři dny, i když i udělení takového trestu by bylo v jeho kompetenci.
Fabulace? Nikoli. Tento příběh se skutečně v Praze stal. Slabý kus, který nemá dostatek znalostí ani ekonomickou sílu na to, aby se mohl bránit, se stal snadným cílem zmrdských policistů, zmrdských úředníků a zmrdských poslanců, kteří takový zákon do našeho právního řádu procpali. Však si Evžen ty poslance také zvolil, dostalo se mu tedy za jeho volbu spravedlivé odměny.
Jistě, že má šanci uspět, pokud podá správní žalobu. Jenže třeba nemá volných deset tisíc na soudní poplatky a další tisíce na advokáty. Nebo na to už nemá nervy. V každém případě je to velká lekce z toho, jak úřady v demokratické zemi prosazují zákony demokraticky přijaté demokraticky zvolenými politiky. A až budou vymrdávat s vámi, tak si na to vzpomeňte. Vlastně ne, vzpomeňte si raději dříve. Například příští rok v červnu.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)