Evžen Vocásek už má pár měsíců zase papíry. Své červené Fávo udržuje v dobrém technickém stavu a tak nedávno vyrazil na druhý konec republiky za příbuznými. Neznalý místních poměrů zaparkoval své auto v nejmenovaném severočeském okresním městě s početnou menšinovou komunitou. Když se k autu vrátil, tak kromě antény, poklic a stěračů chyběly i registrační značky.
Evžen je uvědomělý občan, věřící stále ještě v to, že právo je na straně slušných lidí, ač už se dvakrát přesvědčil o tom, že tvrdá ruka zákona občas nemilosrdně trestá i slušné lidi. Jednou neviděl přes bagr značku, omezující nejvyšší povolenou rychlost, podruhé mu kontrolovali lékárničku krátce po té, co zasahoval u dopravní nehody a nestihl ji ještě doplnit. V obou případech platil vysokou pokutu a přišel na půl roku o řidičský průkaz, přičemž mu byl v polovině zbytek trestu prominut.
Co udělá uvědomělý občan, když je okraden? Ano, správně, celou věc nahlásí Policii. Evžen zavolal linku 158, policisté přijeli, vozidlo si vyfotografovali a sdělili mu, že se má během dne zastavit na místní policejní stanici, kde bude celá věc sepsána. Evžen tedy vyrazil na policejní stanici. Byla dva kilometry daleko, tak kdo by tam chodil pěšky, že. Krádež značek byla přece nahlášena, tak není co řešit. Zaparkoval před stanicí a službu konající nadpraporčík Vošoupal s ním počal sepisovat protokol. Evžen nadiktoval, jak se celá událost seběhla, policista Vošoupal to rychlostí pěti úderů za minutu datluje do psacího stroje značky Konzul. Poslední Vošoupalem do protokolu zapsaná věta zněla „Vozidlem jsem přijel na MO PČR za účelem provedení úkonu sepsání protokolu o události a podání TO na NP.“
Evžen Vocásek protokol podepsal a policista mu vysvětlil, že vozidlo si musí buď odvézt na odtahovce, nebo si zajet domů vlakem či autobusem pro nové značky. Evžen se tedy vypravil domů, vozidlo ponechav na parkovišti před místní policejní stanicí. Když se za tři dny vrátil, vozidlo mělo rozbité okénko ve dveřích u řidiče, chybělo prastaré autorádio a na okénku spolujezdce visela žlutá výzva k odstranění vraku od tamní Městské policie. Evžen znovu navštívil policejní stanici, každopádně tentokrát měl službu podporučík Vometák a se do Evžena hned zhurta pustil:
„Tak to vy nám tady necháváte stát auta bez značek?“
„Nojo, a co jsem měl dělat? Jet jsem s ním nesměl, to zákon nedovoluje, na odtah třista kilometrů daleko nemám peníze a nakonec nejsem to já, kdo může za to, že se tu kradou značky.“
„A můžu za to snad já?!“ zahřímal od psacího stolu policista.
„No v náplni mé práce boj se zdejší kriminalitou rozhodně není.“
„Nota bene, auto s Vašimi značkami nám tu ujelo od benzínky. Zůstala tam útrata jen patnáct set za naftu, takže jste podezřelý jenom z přestupku.“
„Hmmm, a co to bylo za auto a kdy se to stalo? Můj Favorit na naftu nejezdí!“
„Stalo se to krátce před tím, než jste nahlásil tu krádež a byl to starý bílý Mercedes. Tak to jste asi vážně nebyl vy. Ale to není zdaleka vše, co na Vás máme!“
„Cože? Ja jsem tu kvůli tomu, že mi tu teď vykradli auto. Před tím mi tu ukradli poklice, stěrače, anténu a značky!“
„Jenže to jsou jen přestupky proti majetku. O majetek tu vůbec nejde, máme tu na Vás mnohem nebezpečnější přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tam jde o lidské životy, co je proti tomu nějakých pár tisíc!“
„Cože?“
„Ano, jak jste se dostal z místa, kde jste zjistil odcizení vašich registračních značek sem, před policejní stanici?“
„No, přijel jsem. Proč se mě na to ptáte, máte to všechno v protokolu!“
Podporučík Vometák otevřel skříň se spisy z předchozích několika dní a nalezl příslušný protokol. Po jeho přečtení se na jeho tváři objevil potutelný úsměv.
„Výborně, tady to všechno je, víc od Vás již nepotřebuji. Můžeme to s Vámi vyřídit tady, nebo Vás poslat na magistrát. Tady čtu, že se přiznáváte, že jste jel vozidlem bez registračních značek. To je přestupek, za který Vám hrozí pokuta ve výši až deset tisíc korun a zákaz řízení až na jeden rok!“
„Jenže ty značky mi ukradli tady ve vašem okrsku a jel jsem to sem sepsat! Pak už jsem tím autem v souladu se zákonem nejel a proto jsem vlastně teď tady!“
„Tak fajn. Tady máte zákon třistašedesátjedna a tady zákon padesátšest, najděte mi tam, kde tam píšou, že na policejní stanici smíte po krádeži značek dojet bez nich!“
„Tak jak jsem to měl sakra udělat?“
„To je váš problém. Dokážete sem k nám přijet, dokážete nám tu zaparkovat, tak si určitě dokážete taky poradit!“
„A můžu se vás, pane policisto, zeptat, jak byste postupoval vy?“
„Do toho vám vůbec nic není. Tak co, chcete to vyřídit u nás za pět tisíc a půl roku zákaz řízení? Na magistrátě to budete mít dražší!“
Evžen vypadal zdrceně. Už zase v dobrém úmyslu, sám v roli poškozeného, porušil zákon. Protože věděl, že zákony se mají respektovat a navíc z toho neviděl cestu ven, zvláště poté, co se sám přiznal do protokolu, opět mužně přijal udělený trest. Je teď bez rádia, bez okénka, bez stěračů, bez poklic a bez antény, navíc ještě bez řidičáku a o pět tisíc lehčí. Místnímu oddělení PČR přibyl ve statistikách jeden úspěšně vyřešený případ. Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu jsou mnohem nebezpečnější, než přestupky proti majetku, na silnici totiž přece jde o lidské životy!
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)