Kam zmizel hokynář?

Že zmizel mlíkař, to už víme. I pan prokurátor, co tvrdil, že obhajoba není součástí obžaloby, ten taky zmizel. Ale zase se dnes našel hokynář.

Vláda oznámila, že obchody s domácími potřebami budou moci otevřít. Lid zajásal. A mně přitom napadlo, proč se kurva nikdo neptá, proč měly domácí potřeby vlastně zavřeno. Je na tom vidět, jak to vaření žáby skvěle funguje.

A proč jsou zavřená knihkupectví? A papírnictví? A kadeřnictví?

Vláda by to jistě odůvodnila, že se tam mezi regály s hřebíkama a vinglama shromažďovaly osoby a předávaly si koronavirus, ale já nakupuji v domácích potřebách každou chvíli a žádné shlukování osob jsem tam nikdy nezaznamenal. Ale fascinuje mě, že ta vládní svévole dohromady nikomu nevadí. Vzhledem k dlouhodobé indoktrinaci přestalo obyvatelstvo vnímat, že existuje něco jako princip proporcionality a ten je nadřazený pochybným úvahám dotačního šejdíře, vyšinutého lampasáka a šumaře ze Včelné.

Nevím, jak jste na tom vy, ale já mám takový zvláštní svíravý pocit, když zasedá vláda. Říkám si, co to asi dnes bude. Copak asi dnes zakážou a co nového nám nařídí, protože opatření je přece nutné zpřísňovat, protože přísná opatření jsou ta správná opatření a léčba morem je nejlepší léčba.

Highlighty za posledních 24 hodin: Zazněl návrh na zákaz prodeje v obchodech v neděli, protože podle názoru některých vládních představitelů jsou prodavačky unavené. K okamžiku vydání článku není jisté, zda k tomu skutečně dojde. Dále policie získá pravomoc pokutovat blokově porušení nařízení vlády týkající se karantény, a to částkou 10 tisíc korun. Podle Hamáčka médií se to má týkat jen případů, kdy někdo zjevně porušuje zákaz vycházení, například popíjí pivo na předzahrádce, ale netřeba dlouho spekulovat, jak s novou pravomocí policie naloží. Dál nám také vláda nařídila, že řidič v autě nemusí mít roušku, když jede v autě sám, ale když někoho převáží, tak už jí mít musí. Prý se tím odstranily výkladové nejasnosti, protože podle názorů expertů z ministerstva zdravotnictví je interiér auta veřejný prostor, zatímco podle platných zákonů není. To je skvělé řešení a zachrání to hodně životů, protože třeba večer naložíme partnera nebo registranta, v autě si nasadíme roušky, tím vyhovíme vládnímu nařízení a budeme uvědomělým občanem. Pak přijedeme domů, sundáme si roušky, najíme se u jednoho stolu, mrkneme se společně na telku, abychom zjistili, co bude od zítřka zakázané. Já chráním tebe, ty chráníš mně, co takhle sex, vyspíme se vedle sebe a ráno spolu sedneme do auta a nandáme si roušky, abychom jeden od druhého něco nechytili. S trochou cynismu musím poznamenat, že když si vládní krizový tým najde čas na tohle buzerování a není tu nic důležitějšího k řešení, tak máme v „boji s koronavirem“ vyhráno.

Podle mně se vláda už úplně utrhla z řetězu a buzerací obyvatelstva se snaží zamaskovat, že jsou úplně ztraceni a nemají žádný plán, jak postupovat. Jsou k hovnu, jeden jak druhej, jediný, kdo má trochu cenu, je Hamáček a lidi kolem něj. Zbytek hochštaplerů z ANO je v módu „musíme něco udělat, aby to nevypadalo, že neděláme nic“. A vydávat chaotické zákazy a příkazy je přece tak snadné. Vyvinout nějaký funkční plán není snadné. Kapitola sama pro sebe je lampasák Prymula, toho radši někam uklidili. I v tak otrlých jedincích se patrně ozval pud sebezáchovy a došlo jim, že „pan profesor“ přestává být konzistentní, demokracie mu komplikuje život už příliš, a že bude lepší poslat toho zoufalce někam do kopru, než zakáže také italské těstoviny, francouzskou hořčici a španělské ptáčky.

Za pochodu proběhla už několikrát kompletní změna vládní strategie. Nejprve si Vládofert vzal za cíl, že epidemii zastaví. Po vypnutí velké části ekonomiky a života v zemi formou drakonických opatření se ukázalo, že plukovník Prymula je sice schopen poroučet větru dešti, ale příroda ho nějak neposlouchá. Tak došlo k první změně. 22.3. profesor Prymula oznamuje, že zastavovat infekce se odteďka nebude, protože si vyhrneme rukávy, nasadíme hadry zvané „rouška“ a budeme „oplošťovat křivku“. Ani to nemohlo fungovat, protože ta křivka je sestavená z hausnumer, ale už to mělo reálný efekt – koupili si zpět čas, který projebali přehlížením těch italských lyžařských výletů, tolerováním čínských cestovek a chybnou reakcí systému na prvotní nositele, kterou tak pěkně popsal Challenger. Nicméně získali čas na přípravu zdravotnického systému výměnou za odstřel ekonomiky, zejména drobných podnikatelů. To Vládofertu nevadilo, protože premiér Babiš je odporem k malému podnikání znám (doslova prohlásil, že malé firmy jsou naprd). Třetí změna strategie se odehrává právě teď pokusy implementovat to samé, kde Jižní Korea začínala, totiž masivní testování a tracking nakažených, což je v zásadě správná cesta a odtud vlastně měli začít.

Vláda vysílá naprosto jasné poselství a to zní – my nemáme plán. Sorry jako. Improvizujem.

Co naopak funguje skvěle, je provládní mediální klika. I přesto, že je čím dál zjevnější chaotičnost vládního postupu, změny strategie ze dne na den a chybějící kredibilita vládních „expertů“ (veřejně známý je jen jeden, a to je právě Prymula), loajální média odvádějí naprosto skvělou práci. V podstatě se jim podařilo potlačit veškerou opozici. Jakmile si někdo dovolí něco namítnout, okamžitě mu nasadí psí hlavu a obviní ho z podlosti a „okopávání kotníků“ naší dobrotivé vládě. Když se ukázaly zásadní právní problémy vládního postupu způsobené jednak vyhlášením nouzového stavu podle „nesprávného“ zákona, které v kombinaci se zjevnou nepřiměřeností vládního postupu mohlo otevřít cestu k pozdějšímu odškodnění, vyhlásila média válku několika málo právníkům, kteří na to poukázali a nasadila jim psí hlavy taky. Mezi jednotlivými mediálními operacemi tráví média čas stimulováním veřejné poptávky po utahování šroubů zveřejňováním fotek alkoholiků popíjejících pivo překvapivě bez roušek, cyklistů na výletě a podobných excesů, z epidemiologického hlediska zcela bezvýznamných.

Média také přehlížejí mocenskou hru probíhající na kulisách „boje s koronavirem“ a budování zdravotně-policejního státu. Média nás pravidelně straší jakýmsi Orbánem z Maďarska, co se chystá podojit pandémii tím, že utuží státní a úřednickou moc. Orbán je v Sörös club médiích velmi nepopulární, protože nebyl dost promigrační a lékaře a inženýry z Afriky zahnal silou, takže museli jít vytvářet multikulturní blahobyt jinam. Tak jsem se na internetu lehce seznámil s tím, co Orbán zavedl a dospěl jsem k závěru, že je to plus mínus, až na nějaké nepodstatné legislativní konotace, srovnatelné s tím, co v rámci nouzového stavu zavedla vláda česká. Nejpodstatnější odlišnost je maďarská možnost státního převzetí kritické infrastruktury armádou, pročež některé kritické uzly v Maďarsku začali monitorovat vojáci. To se u nás nestane, ale tady nám zase vleze armádní jednotka do bytu. Orbánova opatření jsou však celkem nicotná ve srovnání s tím, co navrhl ministr obrany, fízl z Pohotovostního pluku VB Metnar. V podstatě přinesl návrh, který umožnil ze dne na den nainstalovat diktaturu. Nemyslím si, že to byl jediný pokus a už se o to nikdy nepokusí, že tentokrát neuspěli znamená jen to, že to zkusí později a méně nápadně.

Poslední dobou mám pocit, že veřejnost už to přestává bavit. Postupem času to lidem dojde. Jednak cena lidského života není nekonečná a začne být zjevné, že zpomalení ekonomiky bude mít za následek to samé, totiž podfinancování zdravotnického systému v budoucnu a z toho plynoucí důsledky, nehledě na další efekty napříč společností. Nicméně mě fascinuje, jak nízké nároky současný občan na svou vládu má a jak malý význam přikládá principům, na kterých stojí vláda v právním státě. Jen tak pro informaci, ve formě daní jsme si předplatili jsme vládu jednající na základě plánu a na profesionální bázi, nikoli Vojtěcha, Prymulu a další figurky z Babišova panoptika.

Začal jsem citací z filmu Skřivánci na niti, a pravděpodobně u toho skončím. Scéna ze šrotiště docela věrně ilustruje perspektivy živnostenského podnikání v následujících měsících.