Politici v nás vyvolali dojem, že celou společnost lze řídit zákony. Že naše moudře zvolené demokratické orgány formou tahání za imaginární páky budou stanovovat nové normy, od kterých se odvodí naše další skvělá budoucnost. Podíváme se, jak to funguje, samozřejmě na bázi systému parlamentní demokracie. Nebo něčeho takového.
Zastupitel se to jmenuje. Zastupitele si volíme, protože předtím publikoval nějaký program a v něm napsal, za co bude hlasovat. První chyba těchto programů je, že v nich není napsáno, pro co pan zastupitel ruku nezvedne. Druhá chyba je významnější – program není závazný a jako volič nemáte žádný prostředek, abyste zastupitele odvolali, když začne obcházet svůj program – což nastává zhruba den až dva po volbách. Najednou se rétorika změní a začnou prohlašovat, aby jim všichni dali pokoj, protože „voliči rozdali karty“ a oni potřebují „klid na práci“. To ale úplně špatně pochopili. Voliči žádné karty nerozdávají, voliči si je najali, aby prosazovali svůj program.
Třeba takový pan poslanec Štastný, který si teď stýská, že někdo destruoval ODS. On ji také destruoval, nemalou měrou, například těmi jeho socialistickými návrhy o zakazování kouření na různých místech pro blaho všeho lidu. Jenže neexistoval žádný prostředek, jak pana poslance Štastného zavřít zpět do boudy, a tak to bylo nutné dojít do současné situace, což trvalo dlouhých osm let. Nikde v žádném programu ODS jsem nenašel, že by ODS hodlala zakazovat kouření, takže iniciativa pana poslance Šťastného byla jaksi nad plán.
Ale to je pouze začátek.
Třeba zákonodárný proces. V naší zemi máme několik oficiálních postupů, jakými jsou tvořeny zákony. Mohou je předkládat poslanci a orgány obou komor sněmovny a vláda. Jenže zejména poslanci se této činnosti příliš nevěnují a dostávají návrhy zákonů od různých subjektů zvenčí už předpřipravené, dokonce včetně důvodových zpráv. Oni jsou jen takoví nosiči papírů. V tomto světle se nám vlastně poslanec Štastný může jevit jako čestný muž, neboť on své komunistické zákony nějak stvořil a nepřinesl mu je nějaký lobbista. Možná.
Mimochodem, materiály, na základě kterých vláda zákony tvoří a jedná o nich, nejsou nikde na internetu vidět ani si je nemůžete vyžádat. Vidíme vždy jen výsledek, ale nikoli začátek tohoto procesu. To je přece nanejvýš demokratické.
To by možná nebylo to nejhorší, řeknete si. Prostě si to přečtou a pak se mohou svobodně rozhodnout, zda pro to budou hlasovat nebo ne, v souladu se svým programem a přesvědčením. Problém ovšem je, že oni to ani nečtou. Nakonec proč by měli. Stranické kluby stanoví ve většině případů, jak mají poslanci hlasovat. Je jen minimum zákonů, kde strany nehlasují jednotně, čímž studium návrhů zákonů postrádá smysl. Nedá se ani říci, že by demokracie selhala, tohle není chyba, to je vestavěná vlastnost. I kdyby doporučení stranických klubů nebylo, pak určitý počet zákonů prostě musejí schválit, protože to po požaduje čtvrtá říše (anebo si někdo myslí, že to požaduje EU) a člen loutkového parlamentu v protektorátu má jen jedinou možnost – zvedat ruku. Tak nač to vůbec číst.
Uvedu pár příkladů, u kterých ani intruze EU nebyla zapotřebí. Jeden jsme probírali tady na D-F a pojednával o tom, jak ve druhém čtení poslanci Svoboda (ČSSD) a Bém (ODS) vestavěli do silničního zákona ustanovení, které nadalo neobyčejnými pravomocemi estébáckou organizaci ÚAMK. Návrh prošel třetím čtením (proč se to jmenuje čtení, když to nikdo nečetl?) a vrátil to až senát poté, co si toho všimla veřejnost. Docela nedávno prošel sněmovnou zákon, který vede k tomu, že provozovatelé ostrovních solárních elektráren budou muset platit státu „regulační“ poplatek za činnost koordinátora trhu, i když nejsou napojeni na síť a nic od státu nechtějí, což je nedopatření a teď se řeší, co s tím udělat. Dokonce i ve vládě se na to hodil bobek. Předminulý týden se objevila taková jedna komická zpráva, kdy podle oficiální vládní zprávy o menšinách představují ruští kozáci nebezpečí pro demokracii. Ukázalo se, že Rusnokova nevláda odhlasovala zprávu ve znění, jaké dostala od nějaké (ovšem také vládní) komise a ta si z antivlády udělala tak trochu prdel. Ještě že o tom buřtožrouti neví ani nepřemýšlejí, protože by to jejich jistoty rozmetalo na prach. Tímto způsobem lze totiž „prohlasovat“ naprosto cokoli, aniž by byl kdokoli za výsledek zodpovědný. Já myslím, že to je cool.
Mám jeden hint pro následující volby. Volte si jakou stranu chcete. Ale prosím nikoho z těch poslanců, kdo tam už teď je. Protože pracují špatně. Nečtou. To obligátní tvrzení, že „mají zkušenosti“ je špatná zpráva a ne ta dobrá.
Můžeme také pohlédnout na poměrně zajímavou problematiku vnitrostranické demokracie. Například jsme se dozvěděli, že zpěvák Hůlka bude kandidovat za Stranu podpory organizovaného zločinu. A teď na tuto zprávu, která je jen o málo zajímavější než problematika kolem Ornely Štikové, pohlédněme okem řadového člena Spolku podržtašků ožralého zmrda. Náš řadový člen, říkejme mu pan Bačkora, není členem žádné organizace jako BIS, ABL, nepracuje ani pro jednu rozvědku, natož pro dvě a nepodílí se na politicko-mocenských hrách současných a bývalých exponentů silových složek a ministerstva vnitra. Je to úplně normální jouda jako většina z nás a do SPOZ se přihlásil proto, že sdílel ideje strany (také si nemůžete vzpomenout, jaké to jsou?) a věřil v to, že díky názorové konkurenci uvnitř strany bude postupně postupovat vzhůru v jejích orgánech a ve finále to dojde do stavu, kdy zvítězí ve stranických primárkách nebo něčem podobném a dostane se na kandidátku. A tady pan Bačkora narazí, protože ne ne, pan Hůlka tam bude. Těchto příběhů jsme vyposlechli za poslední týdny desítky, jeden z nich je ten nejvýraznější – domnělá spolupráce Klause s Bobošíkovou. Podobnými úvahami musíme dojít k závěru, že samy politické strany stojí na krajně nedemokratických principech, dokonce už to ani nejsou kolikrát strany, ale jakési agentury na zprostředkování vlivu.
Tento článek jsem napsal jako reakci na dnešní freakout zmr. Kalouska, který řekl něco o tom, že příští volby budou o zachování parlamentní demokracie nebo tak něco. To by byla moudrá slova, kdyby je pronesl před deseti lety před hlasováním o vstupu do EU. Parlamentní demokracie tady dávno skončila a hlasovat lze pouze o tom, čím přijde nahradit.
(2x známkováno, průměr: 2,00 z 5)