Taky jste si všimli, že v Praze a na sto procent i jinde, je na všech semaforech červená a to ať jedete jak chcete. Pomalu, rychle i podle předpisů pořád červená. Fakt by mě zajímalo jméno toho blba, který je za to odpovědný. Možná taky že na to žádné specializované pracoviště nemáme a pak je to jen obyčejný nikým neřízený chaos. To by bylo ještě dobré, ne tak beznadějné.
No ale o tom jsem až tak můj první literární počin psát nechtěl.
Nedávno jsem měl delší čas volno a jednoho dne můj mozek napadla taková divná věc. Představil jsem si, že jsem někdy v roce 1999 usnul a nyní se vzbudil. Hrůza.
Pustil jsem si po těch šestnácti letech televizi, abych se dozvěděl co je nového. První co mě praštilo do nosu bylo, že akce čisté ruce asi nevyšla. Ve vysokých funkcích jsou neomarxisté, neschopní a neznámí lidé, zloději a podobná odporná individua. Pak mě taky překvapila media. Dověděl jsem se, že Evropu zaplavují muslimští občané z Afriky, a to mě vyděsilo. Pak se ale ukázalo, že se jedná o spíše nedůležitou věc, protože se potom dlouho věnovali nějakému požáru, který byl během pár minut uhašen, potom se vyjadřovali různí odborníci a nakonec jsem si mohl oddychnout. Naše životní prostředí tím nebylo vůbec dotčeno.
Dostal jsem z toho hlad. Mám rád maso a tak mě trochu znepokojilo, že se za posledních 16 let někam maso ztratilo. Že není v uzeninách bych strávil ale prý už ani v mase není 100% masa a ten co má všechno naše maso nám dělá ministra. Už mi z toho bylo fakt divně, cítil jsem se zmatený a tak jsem se rozhodl, že se půjdu projet.
No moc mi to nepomohlo. Někdo nám totiž ukradl jízdní pruhy. Jak jsme se za těch komunistů radovali, když někde otevřeli dvouproudovou ulici a najednou jsou v pryč. Asi už je nepotřebujeme, říkám si, jen ty zácpy to kazí. Dříve lidé rychlost spíš překračovali ale teď mnozí raději jedou čtyřicítkou. Taky přibylo semaforů, přechodů, nějakých podivných ostrůvků v místech kde nikdo nepřechází. Před lety člověk viděl tak jednoho cyklistu za týden a nyní. Jsou všude. Na silnici, na chodníku, na přechodu, snad i v obchodech a do toho bruslaři, šílenci na skateboardech, chodci nejen na chodníku ale i v ulicích. Hrozný zážitek. Vracím se domů a studuji změny. Jsou epochální. Všichni máme nová práva, právo na život třeba, ale už skoro nesmíme ani to co za komančů.
Taky ze světa zmizely miliardy lidí. Už nejsou cikáni, černoši, muslimové, jsou jen lidé. Ale pak s nadšením zjišťuji, že ještě není tak zle. Zůstala nám zde taková potvora člověk a nazývá se „Bílý muž“ a tak můžeme o sobě ještě říkat a psát, že jsme bílé pleti. Bohužel jen když něco zlého provedeme.
Blbnu z toho a tak jdu do hospody pokecat s někým normálním. Nic z toho nebylo, nikdo se mnou nechce mluvit, vedou vyhýbavé řeči typu – „vždyť to není tak hrozný, co s tím naděláš ,to je normální a taky že to vidím moc černě“.
Šel bych nejradši spát ale bojím se, že až se probudím příště bude to úplně v řiti. Tak sedím doma, piju pomalu pivo, to je pořád dobrý a pomalu se uklidňuju a říkám si, že to nějak půjde a lenivě čtu články na internetu. Neměl jsem to dělat. Ve Švédsku se prý jako muž mohu klidně prohlásit ženou, gayem a černoškou najednou a ostatní se mi nesmí smát ale musí mě respektovat. Vrchol všeho. Už se nikdy nevyfotím u Národního divadla. Je to evropský zločin.
A tady jsem toho nechal. Myslel jsem si, že jsem odolný ale princip pomalu vařené žáby asi funguje na každého. Je zajímavé, že jedinec by si takové zacházení v práci asi nenechal líbit a šel by jinam, ale lidstvo si to nechá líbit i dlouhá desetiletí. Chtěl jsem najít nějaký recept co s tím, ale nejsem žádný myslitel a tak mě samozřejmě nic nenapadlo. Tak aspoň s tou dopravou pohnout. A tady jsem si vzpomněl na mistrovství světa v hokeji a bylo to.
Zbyla nám jedna poslední obranná možnost, tedy zatím. Jmenuje se KLAKSON.
Máme jet v polích padesátkou a snižovat hluk – troubil bych,Uvidíte buzerační třicítku a kameru- třeba v Praze V zálesí – troubil bych, jedu po městě a ať dělám co dělám mám stále červenou- troubil bych. Vidím policii jak měří na nesmyslném místě a jinak pro zlepšení provozu nedělá nic – troubil bych, je zavřená klíčová komunikace a nikdo tam nepracuje – ano troubil byl.
Lidé trubte, protože „Kdo netroubí není Čech“.
POZOR. Tento hloupý článek nikoho k ničemu nevyzývá a rozhodně ne k bezdůvodnému troubení. Vždyť to by tak hrálo, aby si každý troubil jak ho napadne a tím narušoval ostatním klid na práci.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)