Čím dál silněji cítím, že jako řidič se chovám definitivně oldschool a začínám být rizikem pro moderní progresívní řidiče. Oni myslí jinak. Co horšího, čím dál častěji jím spílám do idiotů.
Netýká se to jen údržby a oprav aut. V tomto ohledu jsem oldschool už dlouho, protože dělám věci, které hodně lidí nechápe, například měním olej, ačkoli striktně nemusím, nebo že si umím auto opravit, když přece „je tady od toho servis“. Uvedu pár příkladů.
Při odbočování doleva najíždím ke středu vozovky. Když to situace umožňuje, tak dokonce najedu zčásti do protisměru. Dělám to proto, aby ti za mnou mohli pokračovat v jízdě a nemuseli čekat, až odbočím. Je to ale už úplně přežité, protože to už skoro nikdo takhle nedělá. In je to provést prostě „přímo z kurzu“. Co na tom.
Když přijíždím k semaforům v přímém směru a vidím, že mám žlutou, a současně vidím v protisměru vozidlo odbočující doleva, bliknu na něj světly, aby viděl, že stejně budu zastavovat a on mohl jet. Tohle je ale úplně raritní postup, protože jsem nikoho jiného neviděl to dělat, a i když to sám udělám, tak mi občas ten naproti stejně nerozumí nebo nedůvěřuje a čeká, až se zastavím. Tak nějak matně si vzpomínám, že tohle bylo někdy v 90. letech úplně normální.
Při souběžné jízdě v pruzích nejezdím jiným řidičům ve slepém úhlu. Nějak jsem pochopil, narozdíl od policie, správních úředníků, soudů, různých internetových diskutérů a jiných pokrytců, co všichni začínají svoje hlubokomyslné úvahy zásadně větou „řidič je povinen“, že z auta není vidět na všechny strany stejně. Vlastně z těch moderních je vidět úplně mizerně, protože se v zájmu pasivní bezpečnosti obětovala aktivní. Takže mi nestojí za to testovat něčí pozornost a riskovat boční kolizi. Je mi u prdele, kdo by byl vinen nehodou, pokud by na ní došlo. Za to si nový blatník nekoupím, že policajti budou mít komu dát pokutu, prostě tam nejezdím a lehce se posunu někam dopředu nebo dozadu, aby o mě věděl. Ale jedná se opět o minoritní záležitost, protože kamkoli jedu, po nějaké chvíli zjistím, že se nějaká buzna ke mně nenápadně tulí z boku a jsem to naopak já, kdo se ho pokouší vmanévrovat do svého zorného pole, abych měl o něm přehled.
Když jsem u těch jízdních pruhů. Když jedu pomalu, hlavně když mám dobrý důvod jet pomalu a otravovat tak další lidi, snažím se je otravovat co nejméně. To dělám tak, že po městě jezdím v pravém pruhu. Zákon to striktně nevyžaduje, ale pokládám to za něco jako slušnost. Jenže aby slušnost plnila svoji funkci, musel by být taky užitečná a to není, protože v levém zrovna jedou červený yarísek, dodávka s telefonujícím řidičem a pan Klobouk, co jezdí po městě 43 km/h, aby demonstroval svoji ukázněnost. A tak bych vlastně měl v levém zůstat.
Co třeba telefonování za jízdy? Podle úřadů hrdelní zločin. Občas se dozvídáme takové ty statistiky, že 33% řidičů za jízdy telefonuje, jsou potenciální vrazi matek s kočárky apod. To mě pak napadá, jak je možné, že počet nehod už roky setrvale klesá a naopak dramaticky neroste, když je to tak nebezpečné. Asi kecaj, aby mohli ospravedlnit ty svoje represívní kampaně a fízlování. Někdy mi totiž připadá, že během jízdy telefonují nebo píšou esemesky všichni a kdyby to byla pravda, tak by už dávno musel vypuknout biblický doom. Nedělám to, ale z jiného důvodu. Lidi mají omezený bandwith a když telefonují, tak zredukují šířku kanálu na informace o jízdě, což většinou vede k tomu, že zpomalí. A skutečně mě nebaví jet deset kilometrů sedmdesátkou za nějakým kokotem v korejským SUVčku, co kličkuje po silnici a řeší se svojí starou po mobilu, že na tom papírku jsou tři čárky. Takže během jízdy nejsem online, a když jo, tak jen voice přes handsfree, což je oldschool.
Co horšího. Jsem neslušný. Nikoho nepouštím odnikud, pokud to tedy není nějaká zcela zjevná a zcela bezpečná pro ostatní transparentní situace. Je mi u prdele, že někdo stojí někde na vedlejší silnici a bude tam stát ještě čtvrt hodiny. Většina těchle manévrů je pro ostatní řidiče nečitelná a nepředvítalená, a já nebudu riskovat svoji prdel jen proto, aby se někdo těšil dobré mysli. Taky po nikom nechci, aby mě odněkud pouštěl, přibližně ze stejného důvodu. Přesto pořád někde zakopávám o buzeranty, kteří mají potřebu se někomu zavděčit a zašlápnout brzdu, aby někde o čtyři auta dál v důsledku sčítání reakčních časů došlo k nehodě. Kromě toho občas zaznamenávám, že tohle úchylné gentlemanství je nečitelné nejen pro jiné řidiče jedoucí tímž směrem, ale také pro ty právě pouštěné. To vede pak k situacím, že na sebe gentleman a oběť gentlemanství různě gestikulují a nakonec všichni stojí. Hrůza. Docela by mně zajímalo, jaký je skutečný psychologický důvod tohoto zhovadilého chování. Jesli už lidem mrdá v hlavě z těch různých kvót na uprchlíky, na ženy ve vedoucích pozicích, kvót na vysokoškoláky a na gymnázia a na učně a na doktory a na léky a na všechno a zavádějí dobrovolně nějakou kvótu na přednost vozidel jedoucích po vedlejší. Jezdím bez kvót. Když mám přednost, tak mám prostě přednost.
Osobitá problematika je zipování. V ČR by se to mělo zakázat, protože je to zcela nekompatibilní s místní mentalitou. Dělám to tak, že dojedu až k překážce a tam se zařadím. Ono se to takhle má dělat, celý trik je nenechat ten štrůdl zastavit. Jenže to vyvolává ohromnou nevoli u těch, co se začali zařazovat už předtím, takže je občas zaděláno na konflikt. Vždy mě nadchne, když to někdo dělá stejně, ale bohužel musím mnohem častěji sledovat strýce a tetky, jak se soukají do průběžného pruhu daleko daleko předtím, než musejí, aby se tím celá ta kolona fakt pořádně zpomalila.
Když jsme u toho gentlemanství. Bohužel tahle země je plná kolaborantů. Jak jinak si mám vysvětlit, že tak málo řidičů upozorňuje blikáním na policejní hlídky? I v tom posraným multikulti Německu se bliká. Je to zcela beztrestné a je to třeba. Policie na silnici znamená nebezpečí, vždy a všude. Nemusí zrovna nikoho honit, což vnímám jako určitou formu nemateriálního benefitu, kdy si vybraní příslušníci sboru za vaše peníze plní sen, v tu chvíli je policie nebezpečná extrémně. Jinak stačí, když se lemplují po silnici a otravují slušné lidi těma jejich kontrolama a měřením rychlosti. O tom máme právo vědět a o tom máme právo sdílet informace, protože jsou to naši zaměstnanci. Dělám to pokaždé a s ohromnou chutí, a nejen to. Někdy taky troubím nebo odešlu jejich pozici přes Waze. Ale jen ojediněle vidím, že by to dělal někdo další. Je to ostuda, ostuda, ostuda všech ostud a kdo to nedělá, toho si najde Baba Jaga a promění ho ve velké pánské přirození. Vážně, fakt, u některých už se to stalo.
Někdy mi to připadá, že se pomalu rodí nová kategorie řidičů, něco jako Řidič 2.0. Je to obsluhovatel motorového vozidla, v podstatě něco jako cyklista, bezduchá fyzikální hračka, která řídí, protože musí. Rodina to požaduje nebo pocítil, že je třeba odvézt na střeše kolo. Řízení ho v podstatě nezajímá a nebaví, nemá zájem řídit, takže se spoléhá na různé asistenty a těší se na autonomní řízení, až nebude muset dělat vůbec nic. Někdy dokonce demonstrativně říkají, že řídit nechtějí, ale musí a podle toho to taky vypadá. Řidič 2.0 dovede po několika letech usilovného nácviku dejme tomu dojet z místa A do místa B, když je sucho a denní světlo. Jakmile se vyskytne nějaký problém, například mlha, tma nebo nedej bože kluzký povrch, tak je tenhle diletant úplně v loji. Řidič 2.0 je pak vystrašený, křečovitě se drží volantu a modlí se, aby to už skončilo. Když tohle sleduji, napadá mě 1. proč se do toho auta vůbec serou 2. nebuď jako oni. Tak jsem vyvinul sebevzdělávací program, kdy naopak testuji, kam se dá ještě zajít s různými věcmi, jako třeba přilnavostí kol k povrchu, jízdy za snížené viditelnosti nebo jak nakládat s pozorností a únavou. To zahrnuje například záměrně vyvolané ztráty trakce a adheze, které jsou někdy takového charakteru, že by si popsaný druh pilota navalil kaťata. Ale vzato striktně racionálně, spoléhat se na sebe je oldschool přístup, protože moderní je spoléhat se na airbagy, elektroniku a policii, že nás ohrání. Ať dělám co chci a jakkoli mi to pomáhá, okolní prostředí se přizpůsobuje čím dál hmatatelněji těmto moderním trendům.
V zásadě mám pořád ještě na výběr. Ještě není nic ztraceno, downgrade na vohnouta není zas tak těžký. Teoreticky bych se mohl nechat převychovat. Možná by pomohlo pár měsíců číst motoristickou přílohu MF Dnes nebo se nechat nalejt na nějaký ten kurz bezpečné jízdy, kde vám řeknou, že hlavní je dodržovat zákony a ještě víc než zákony dodržovat rychlost, pak vám třikrát zatáhnou za ruční brzdu a hurá ven a být tam zodpovědným řidičem nového typu. Ale nějak se mi do toho nechce.
02.12.2017 D-FENS
(515x známkováno, průměr: 1,38 z 5)