V minulém týdnu měl zase svátek Josef a již tradičně měla PČR v našem okrese pohotovost, jako kdyby sem měli přijet obávaní sparťanští chuligáni. Českej Pepík je buřič, když slaví, pije a ne zrovna málo. Nastává tedy ideální příležitost ke zlepšení policejních statistik lapených řidičů s minimem dvojky v žíle.
U nás na vsi jsou však Pepíci vychcaní a je na ně třeba jít tak říkajíc od lesa. Je třeba použít trumfové eso, nasadit do akce agenta provokatéra. Staří kádři už jsou však dávno pod drnem a mladí konspiraci nerozumějí. Našemu ochránci veřejného pořádku, nadstrážmistrovi Pitrovi, nezbylo tedy nic jiného, než angažovat dědka Kadleců, který s tím měl jisté zkušenosti z různých totalitních režimů. On ale nikdy moc dobrej nebyl. O oko přišel při výprasku na Gestapu, když jim na konci války přišel udat kompletní místní buňku Werwolfu a v rámci jeho působení u pomocné stráže PS několikrát narušil státní hranici. Jednou jim dokonce prošel a nezavřeli ho jenom proto, že byl vždy sťatej pod vobraz. Nevím co mu za to Pitra slíbil, možná chtěl být dědek alespoň někomu na chvíli užitečnej. On to jinak než na chvilku neuměl. Jeho hvězda vždy zářila jen krátce. Nejdéle tenkrát za bolševika, když kradl naftu z lesáckého traktoru. Byl při tom vyrušen a tisíc litrů vyteklo do lesa. Následně se na tom místě dělal geologický průzkum a chvíli se myslelo, že bylo objeveno nové ropné pole. Psali o tom dokonce i noviny.
Toho večera, kdy jsme se v knajpě mimořádně sešli ku svátku Josefa ,nám na něm cosi nesedělo. Když přisedl ke stolu a pustil se s námi do karet, naporoučel všem ruma. On, který nikdy nepustil ani kapku a byl by schopen kvůli němu i zabíjet? Přesto panovala dále veselá nálada, popíjelo se a řešili píčoviny typu, kterak pičina pí*a zrodila Quentina Kokota, nebo kterak všechny metrobuzny slaví zelenýho Patrika. Rum tím tak rychle došel a v ten okamžik nastala očekávaná příležitost pro dědka. „Hele, dojeďte někdo na benzínku pro další flašku“, začal žadonit. To už nám bylo jasné, která bije. „NE! Nikam se nepojede, drž hubu a hraj. Dáme zelenou“, odvětil stůl. Jenže on furt kňučel tu svojí a prosil: „Vždyť já bez něj neusnu, furt mně všechno bolí“ , až to začalo být neúnosné. Naštěstí u stolu seděli tři Pepíci, dostatečně vychcaný, ti zavolali místnímu řidiči autobusu, který poslední linkou z města dovezl i rum. Dědkovo angažmá v tu ránu zkrachovalo, rybářům žádnou rybku do sítí nenahnal. Uvědomil si, že zase neuspěl. Chopil se láhve a šmahem celou jí do sebe kopnul. Suše pozdravil na rozloučenou a odebral se k domovu. Sotva třikrát šlápnul do pedálu svého velocipédu, už začali pískat gumy brzdícího luxusního bavoráku, kterému zrovna zkřížil cestu. Padla rána, dědek po nárazu letěl vzduchem jako andílek a už se viděl konečně na onom světě. Jenže smrt v jeho životě opět zaspala a on dopadl měkce do sněhové peřiny ve škarpě. Neutrpěl ani šrám, odsralo to zase jenom kolo. Byl pouze v šoku. Řidiče zastavila až policejní špéra za zatáčkou. Vypadalo to hnedle na kapitální úlovek. Ožrala za volantem, co navíc srazil nebohého cyklistu. Pánečku, to by byl titulek na idnes. Jenže to by ale nesměla za volantem sedět hogofogo persóna, druhý nevolený vládce kraje, stavební magnát – upír živený eurodotacemi.
„Jé, dobrý večer pane xxzmrdxx-e. Hehe, jen jsme Vás chtěli upozornit , že Vám nesvítí pravé světlo, hehe. Jste si vzal dneska na lov srnčího tuhle káru, co? Kolik to má vlastně koní? Hehe“ potutelně komentoval nabouraný bavorák nadstrážmistr Pitra. V tom se k nim přibelhal Kadlec a začal prstem ukazovat na strůjce jeho momentálního neštěstí, jen ze sebe díky šoku nedokázal dostat slova a jenom neustále nesmyslně huhňal. Vypadal jako sněžný můž a celkově působil dost dementně. „Hele dědku nezáviďte tady pánovi tu káru a vůbec, běžte si po svých, než vás tady někdo srazí. A vám pane řidiči přejeme bezpečný zbytek cesty“ pravil nadstrážmistr. Když to uslyšel dědek, tak jenom zdrceně zakňučel a padl do kolen, navíc se v ten okamžik projevil účinek lahve rumu. Do postele jsme ho museli dotáhnout my, když jsme ho našli u kapličky. Dědek byl ale drsnej. Nemohl se ani pohnout a furt nám agresivně vyhrožoval: „Máte ještě poslední šanci utéct, dávám vám třicet vteřin náskok. Pak vás rozsekám všechny na fašírku“. Usnul zaplať Pán Bůh rychle. No, evidentně se dědek neosvědčil ani v současném systému, zůstává tak nadále neškodným. Kariéru udělá snad až bude vládnout Aštar Šeran.
Závěrem k výsledku policejní akce. Zastaveno bylo 98 řidičů, u žádného z nich nebyla dechová zkouška na alkohol positivní. Došlo pouze k jedné dopravní nehodě , srážce osobního automobilu se srnou.
(Zatím nikdo nehlasoval)