Jména hloupých na všech sloupích

Featured Image

Úvodem si připomeneme, kdo to byl Jan Bouchal. Jan Bouchal byl spoluzakladatelem sdružení Auto*Mat. Bouchal také je viníkem dopravní nehody, při které nedal přednost protijedoucímu vozidlu a po vzájemné srážce utrpěl zranění, kterému později v nemocnici podlehl.

Těžko říci, co by Bouchal dělal, kdyby viděl dnešní cykloaktivisty ze sdružení, které sám spoluvytvářel. Nejspíš by zřel ty profesionální píáristy, lízače bruselských prdelí a oblejzače ambasád a ze sdružení by se tiše vytratil podobně jako další jeho zakládající členové. Tohoto hořkého okamžiku se Bouchal nedožil, protože prasil a nezadařilo se. Nicméně na jeho agresívní jízdu nedoplatil nikdo jiný než on sám, pokud pomineme marginální materiální škody. Spíše se tedy jednalo o událost v intencích Darwinovy teorie.

Pro sdružení, které vystavělo svoji propagandu na tom, že auta jsou nebezpečná a zlá, zatímco cyklistika je oázou kytičkovosti, je pochopitelně taková událost dvojnásobnou ranou. Jednak přišlo o duchovního vůdce, ale navíc ještě při nehodě, kterou on sám zavinil. Je zatěžko přesvědčovat veřejnost o šlechetných záměrech a dělat pravý opak, pít víno a kázat vodu. Nadto byly pochybnosti o tom, zda Bouchal měl helmu na hlavě a zda svítil. Rozeběhla se proto kampaň, kdy se někteří členové sdružení snažili svalit vinu tu na policii za nedokonalé vyšetřování, tu na řidiče protijedoucího vozidla Octavia, který projížděl křižovatkou na zelenou. Tato kampaň byla vedena za pomoci roztodivných argumentů (jeden z nich byl, že se jednalo o Octavii RS, tedy vozidlo uzpůsobené pro rychlou a agresívní jízdu) a s důslednou aplikací principu presumpce viny (řidič se podle představ autorů stížnosti měl „vyvinit“, že věnoval dostatečnou pozornost řízení a že netelefonoval). Připomínalo nyní populární lacinizaci. Nicméně to nedoklaplo a Bouchal zůstal jediným a výhradním viníkem a současně i obětí dopravní nehody, což je dosud jistá překážka v kanonizačním procesu.

To samozřejmě A*M nebrání občas kamarádovu smrt zužitkovávat pro píár, jen musejí být opatrní a volit vhodné formulace, jako že „zahynul po střetu s autem“, “kolo se mu stalo osudným” apod. Taktně ovšem mlčí o tom, že si za to sám mohl a kdyby se choval zodpovědněji nebo alespoň dával více pozor, tak mohl být dosud vzorným cyklistickým dobrokákem.

Ostatní členové Auto*Matu zbudovali poblíž Strossmayerova náměstí v upomínku jejich druha viníka dopravní nehody artefakt, který je již léta tvořen značně omšelým jízdním kolem zavěšeným na sloupu. A*M core se nedokázalo mobilizovat ani natolik, aby si ze svého koupili drátěný kartáč, barvu a štětec a uvedli za hodinu soustavné práce současný artefakt do přijatelného stavu. Budeme slušní a řekneme, že byl od počátku velmi improvizovaný a léta na bez povšimnutí na venkovním povětří mu na kráse nepřidala. Taky byl většině lidí ukradený. Já sám jsem kolem něho opakovaně prošel i projel, aniž bych si ho všiml, a upozornit na něj mě musel až HonzaZZR, který není z Prahy. Po nějaké době si i takoví chrapouni jako členové a příznivci A*M patrně uvědomili, že současný památník je poněkud nedůstojný. Vnímala to dokonce i veřejnost a tak se zrodil záměr, připomenout si význačného dopravního delikventa něčím hodnotnějším. Uvažovalo se o různých nesmyslech, přičemž se sdružení chovalo, jako by jim Praha patřila a mohli umisťovat ve veřejném prostoru cokoli kamkoli. Ve finále zvítězil záměr vztyčit na místě jakýsi artefakt, který pozestával z tuningované dálniční lampy, na které byl nahoře radiálně připevněn otočný bicykl. Zde je jeden ze  dvou světlých bod celé tento pochmurné story. Celý artefakt tak, jak byl navržen, totiž není odporný a nikoho by neobtěžoval, čímž vybočuje z řady dalších aktivit Auto*Matu nesoucích právě tyto rysy.

Byl opět trochu problém, jak výstavbu  artefaktu komunikovat, aniž by se bylo nutné dotknout se faktu, že viníkem nehody byl sám Bouchal a za to, jak to s ním dopadlo, si sám mohl. Artefakt má tedy být památníkem za všechny oběti dopravních nehod z řad cyklistů. Nedostatkem tohoto pojetí je, že od roku 2007 dále v Praze žádný cyklista nezahynul, jedná se tedy o pomník nemrtvým.

A*M vypsal 17.1.2013 na pomník nazvaný Bike to heaven veřejnou sbírku, na které se relativně rychle sešlo 270 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že řada přispěvatelů je placena státem nebo magistrátem, může nás všechny hřát vědomí, že jsme také přispěli. Tyto peníze byly uloženy na transparentním účtu. Zde se hodí zdůraznit, že se jednalo o sbírku na sloup a nikoli na Auto*Mat, kterýžto fakt je stěžejní. Dále organizátoři přijali plnění v podobě různých služeb. Vztyčení lampy s kolem bylo přislíbeno na jaro 2013. Vzhledem k realizační jednoduchosti (sloup lampy byl skladem u výrobce, starých kol jsou plné sběrné suroviny, instalaci slíbila „městská“ firma Eltodo zdarma, jediný problém snad mohlo představovat plátkové palladium) nebylo důvodu o tomto termínu pochybovat.

Žádný artefakt však dosud vztyčen nebyl. Přispěvatelé sbírky dokonce ani nebyli informováni o tom, že se celý záměr odsouvá, kromě krátké zprávy na serveru A*M, kde ale nejsou obsaženy žádné srozumitelné a věrohodné důvody, jakési blábolení o problémech s dopravou (dopravu čehokoli do Prahy z Uhlířských Janovic lze domluvit na jedno zavolání, byť by se, pravda, doprava uskutečnila autem) a nepříliš důvěry budící fotky z procesu výroby sloupu. Termínové plánování celé akce je formulováno slovy „jen co se oteplilo“.

Co se však rozhodně nikam neodsouvalo, je dispozice s částkou 273 tisíc korun na transparentním účtu, které tam už od 30.1.2013 nejsou. Dárce, ať už je jím kdokoli a jeho vztah k A*M je jakýkoli by nepochybně očekával, že jednotlivé platby spojené s artefaktem (například sloup, palladium, transport, práce výtvarníka) budou hrazeny přímo z tohoto účtu tak, aby byly účel i výše jednotlivých plateb pro dárce zřejmé a dohledatelné. U sdružení personálně propojeného se sdružením Oživení, které bojuje za transparentnost a omezení korupce ve veřejném životě, to snad lze očekávat. Poté, kdy budou uhrazeny veškeré výdaje spojené s památníkem, by mělo následovat vyúčtování a rozhodnutí, jak naložit se zbylými prostředky, zda je například věnovat na nějaký veřejně prospěšný účel.

Něco podobného v případě veřejné sbírky očekává i český právní řád:

Nejpozději do 3 měsíců ode dne ukončení sbírky je právnická osoba povinna předložit příslušnému krajskému úřadu ke kontrole a schválení celkové vyúčtování sbírky. Ve vyúčtování sbírky uvede výši jejího hrubého výtěžku, skutečných nákladů spojených s jejím konáním a čistého výtěžku sbírky a prokáže, zda a jakým způsobem bylo použito tohoto čistého výtěžku ke stanovenému účelu sbírky. Zároveň předloží všechny doklady o hrubém výtěžku sbírky v závislosti na způsobu jejího konání a doklady o nákladech spojených s jejím konáním. Nebyl-li v době kontroly vyúčtování využit čistý výtěžek sbírky v plném rozsahu, sdělí příslušný krajský úřad právnické osobě termín pro provedení kontroly jeho konečného využití. (zákon č. 117/2001 Sb., O veřejných sbírkách). Ale co, pro cykloaktivisty zákony neplatí a tenhle taky nebude. Prostě zažili jsme veřejnou sbírku jinak.

Na výdajovou stranu transparentního účet A*M je vůbec zajímavý pohled:
 

 
Druhým světlým bodem této kauzy budiž, že v tomto případě se Auto*Mat spokojil s prostředky získanými od veřejnosti na bázi dobrovolnosti a neměl potřebu podojit  veřejné rozpočty, případně provádět jiné formy fundraisingu. Tím výčet světlých bodů končí, neboť:

– A*M sice peníze transparentně vybral od dobrovolných dárců
– A*M s penězmi netransparentně naložil
– artefakt ještě nebyl erektován, jakkoli triviální jeho výroba a umístění je
– A*M nedokáže přesně říci, kdy bude erektován
– A*M není s to tuto situaci věrohodně vysvětlit

Co asi dělaly prostředky vybrané od důvěřivých dárců oněch osm měsíců? Pravděpodobně tady došlo k tomu, že nějaký člen Auto*Matu pobíhá s penězi vybranými formou veřejné sbírky po světě a snad možná platí netransparentním způsobem nějaké účty za něco, co ještě nebylo dodáno. Dárci se tak nedozví, kam jejich peníze vlastně směřují. Možná by se divili, na co všechno kromě pomníku viníka dopravní nehody Bouchala ještě přispěli. Osobně bych jim po takovém zážitku už nikdy žádný prachy nedal. Auto*Mat vůbec nikdy nedělá samozřejmé věci. Například bych očekával, že v okamžiku, kdy se objevil první stín podezření, vezme A*M kopie faktur a vystaví je na webu, aby rozptýlil jakékoli pochybnosti…

Nejspíš jim dokonce na srdci neleží ani ten jejich Pup, ale jeho propagandistický potenciál. Zejména jde o to, vhodně jej zužitkovat k propagandě jako cyklomučedníka a proto je čas na malou sázku. Myslím si, že k odhalení artefaktu dojde někdy kolem „Velké“ podzimní Zyklojízdy, kterou ústřední výbor pro organizovanou zyklistiku plánuje na 14.9.2013, přičemž u natuněné lampy proběhne něco jako pumpičkářská mše svatá.

Říkejme tomu pro začátek amatérství. Dají se najít i jiná slova. Trochu mi to připomíná praxi různých majitelů heren, vyděračů a podobných entit pobíhajících s balíkem bankovek po světě.

Došlo také k diskusi na serveru nakole.cz, kde se rovněž výzva o sbírce objevila, a to bylo mega výživné čtení. Nakole.cz sice není A*M, je to něco jako jejich pobočka. Diskutující s nickem Jindra8526 se tam domáhal vysvětlení, kde jsou prachy a kde je památník, anžto sám přispěl z celkem uchopitelných důvodů (současný pomník se mu nelíbil). Postupně se mu od diskutujících cykloaktivistů dostalo následujících doporučení:

– aby se neptal
– aby si podobné otázky kladl někde v hospodě
– aby napsal nějaké Tereze a ta že mu to vysvětlí
– že je třeba diskusi smazat
– aby se zajel podívat do Uhlířských Janovic
– aby se podíval, kolik takové paladium stojí
– a že je zlej, zlej, ošklivej, že klade takové otázky

a další hodnotné rady, které ukazují, že A*M se umí se ke svým dárcům chovat nejen transparentně, ale také vybraně. Na závěr diskuse dokonce došlo k výhrůžkám ze strany známého, ale nepříliš úspěšného cyklovýtržníka Hraboshe, který byl hustej jako mazivo na řetěz:
 

 


9.8.2013 D-FENS

12345 (5x hodnoceno, průměr: 1,60 z 5)
836x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2016