Minulý týden jsme se dozvěděli, že automobilka Škoda dodala Policii České republiky sedm vozidel Škoda Superb za účelem cit. „stíhání dálničních pirátů“. Akce byla mediálně zužitkována a dozvěděli jsme se o ní ze všech kanálů, samozřejmě kanálů zpravodajských.
Policie převzala sedm vozidel, upravených za účelem buzerování zejména na dálnicích, přímo v zákaznickém centru Škody Auto. Na fotografiích pózují představitelé policie spolu s představiteli prodeje Škody. Škoda poskytla policii na tento nákup slevu.
A já se zeptám a otázku směřuji k běžným motoristům? Nevadí vám to?
Jistě nevnímám nijak negativně běžné dodávky běžných vozidel běžným útvarům policie, protože ty alespoň občas cosi dělají pro bezpečí běžného občana, občas najdou nějakého pachatele něčeho (třeba když tam debil nechá ohmataný obal od bagety) a občas shromáždí důkazy o trestné činnosti s přijatelným procentem procesních chyb. Musí se handrkovat se smažkama a bezďákama a kdejakou verbeží a ať si ty svoje škodárny teda užijou. Hypoteticky by mě mělo ještě těšit, že používají vozidla tuzemské výroby, ale ve vozidle značky Škoda toho mnoho českého není a tak je to vlastně úplně jedno.
Policejní honění, tedy pronásledování jiných vozidel za použití dobrodružných a nebezepčných metod, ovšem pokládám za velmi kontroverzní aktivitu. Jako první se nabízí otázka, proč vlastně ještě potřebují vozidla na stíhání dálničních pirátů. Policie praktikuje honění za pomoci silných aut, poprvé Passatů, již od roku 2009. Pravidelně nás představitelé policie ubezpečují, že tato činnost je efektivní a účinná. Nač tedy nyní, téměř pět let od zahájení tohoto spásného programu, potřebují další honící automobily? To ještě všechny ty piráty nechytili? A kolik jich vlastně chytili? A co se dělo potom, když je chytili? Na tyto otázky nikdo od roku 2009 uspokojivě neodpověděl, pouze nám pan Tržil vysvětlil, že Passaty jsou správně, protože jsou správně.
Dále se vnucuje celá řada úvah směřující ke zjištění, že policie zde bojuje proti rychlé bezohledné jízdě tím, že její příslušníci praktikují rychlou bezohlednou jízdu. Těžko lze takové postupy nazvat bezpečnostní činností, jedná se spíše o demonstraci síly ve stylu „my můžem“. Za dobu existence „honících“ programů způsobili policisté zapojení do tohoto programu několik nehod, z toho informace o jedné smrtelné nehodé unikla na veřejnost, jiné vážné nehody se nepochybně podařilo úspěšně zapatlat. Tohle honění většinou skončí nějak špatně, buď nabourá honěný nebo honící, většinou to narazí ještě do dalších lidí a věcí, a pochybuji tedy, že bilance těch pochytaných pirátů na straně jedné a problémů zaviněných přemotivovanými uniformovanými závodníky ex offo bude nakonec pozitivní.
Do třetí kategorie argumentů hovořících proti tomuto způsobu policejní práce vstupují zprávy o záměrných provokacích, které řídíči Passatů provádějí ve snaze různě „namotivovat“ řidiče k překročení rychlosti. Vůbec pokládám zásadně špatné, že je běžná dopravní policie oprávněna pracovat v skrytu, tedy například v neoznačených vozidlech, a vadný je i způsob financování, kdy resort financí „přiklepl“ ministerstvu vnitra prostředky na zakoupení „stíhacích“, výstižněji buzeračních passatů za předpokladu, že na sebe vydělají.
Je třeba samozřejmě mít na paměti propagandistický rozměr celé akce, kvůli kterému to policie a potažmo stát vůbec dělá a který je opřen právě o mechanismus „občane, koukej, co my všechno můžem“. Zatímco se tedy mluví o úsporách a deficitech, policie si pořizuje luxusní automobily a dovádí s nimi po dálnicích, přičemž celé čtyři roky nikdo nezhodnotil, k čemu to vlastně celé je. Z celé aktivity mají radost nanejvýš policisté, protože se mohou za peníze daňového poplatníka vydovádět a nějakého vidláka v uniformě jistě velmi namotivuje auto za dva milióny a barevná světýlka s romantickým názvem Raptor.
Každá firma, Škodu Auto nevyjímaje, by měla zvážit, zda se na takových programech hodlá podílet, protože tohle za hranou reality demokratických zemí a zavání praktikami osvícených vůdců, jako je Lukašenko nebo Mugabe. Na moje nákupní rozhodování to sice nemá vliv, protože bych si žádné auto od Škody stejně nekoupil z důvodů ubohého marketingu, zoufalého designu, technické a morální zastaralosti a nekonečné nudy již v základní výbavě, ale dovedu si představit, že něco podobného by mně jako zákazníka spolehlivě odradilo, abych na Škodu v souvislosti s koupí nového auta byť jen pomyslel. Sice možná zástupci Škody Auto uvažují v krátkodobém horizontu tak, že kmenový zákazník, který je ochoten utratit peníze za něco tak děsivého jako Fabia II, Superb nebo Roomster to stejně nemá v hlavě v pořádku a podpora dopravně-fašistických programů mu nebude vadit, když mu nevadí ani ta předražená troska, ale z dlouhodobého výhledu spatřuji bratříčkování se státem a policií zvláště za kritické pro dobré jméno firmy. Matka Kraft durch Freude, pardon, Volkswagen, o tom už ví svoje.
Snad tedy marketingoví specialisté ze Škody vědí, co činí, když se zapojují se do těch jejích tažení, které nemají vůbec nic společného s pořádkem ani bezpečím. Zhruba mi to připomíná jednu starší událost ve firmě Hyundai Fischer v Českých Budějovicích. Měl jsem tehdy nějaké technické problémy s nákupní taškou TSI a protože se mi nelíbil přístup prodejce k řešení celého problému, byl jsem napůl rozhodnut říci mu, ať si ten zázrak strčí v záruce do prdele. Tím vznikala otázka, čím se budu komutovat a zamířil jsem do Hyundai Fischer, abych se podíval na i40. Před autosalónem se ovšem dělo něco mimořádného – probíhalo předání dvou vozidel i20 Městské policii České Budějovice. To vše probíhalo za přítomnosti lokálních médií, obecního opicajta v nažehlené uniformě a devótně se tvářího pracovníka firmy. Otočil jsem se a odešel, protože nehodlám kupovat auto u firmy, která má takto ostudné zákazníky. To byla moje první a nadobro poslední návštěva u firmy Hyundai Fischer, snad jim městská policie ten obrat nějak vykompenzuje.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)