Vypadá to, že sociálně demokratické sociální inženýrství nebere konce. A mediální marketing taky ne. A pokrytectví už vůbec ne.
Máme (senátem dosud neschválený a profesorem nepodepsaný) zákon, kterému se říká protikuřácký. Ve skutečnosti není tak docela protikuřácký, jen stanovuje podmínky prodeje a konzumace různých látek, třeba taky cigaret a alkoholu. Člověk by z toho názvu vyvozoval, že zákon bude mít za účel vymýtit kuřáky, podobně jako protikorupční zákon by měl skoncovat s korupcí. Holocaust tady ovšem rozhodně nehrozí.
Průměrná spotřeba cigaret na jednoho obyvatele je asi 2.200 kusů a meziročně se zvyšuje s dynamikou v řádu procent. Spotřební daň z jedné cigarety je konsturována z fixní a procentní části, pro zjednodušení můžeme počítat opatrnou 1Kč/ks. Při počtu obyvatel 10 MiO zde máme 22 miliard Kč na příjmové stráce státního rozpočtu. A to je teprve začátek. Tabákové firmy generují zisk (jinak by to nedělaly) a ten se dá zdanit. Když zisk utratí, nakoupí si něčí přidanou hodnotu, která se dá zdanit. Zrovna tak se dá zdanit zisk subjektů, které s cigaretami obchodují. Kuřák sám o sobě je výrazný růstový faktor pro každou spotřebou taženou banánovou ekonomiku.
Vohnout, který sedí v hospodě, v jedné ruce má sklenici, v druhé cigáro a v kapse klíčky od auta, kterým přijel, z hlediska státu provozuje daleko produktivnější činnost, než kdyby právě pracoval, protože na dani z příjmu + pojištěních odevzdá kolem 30% výdělku, zatímco na dani spotřební z chlastu a cigaret + DPH véce než 60%. Kdo má to srdce tohle kriminalizovat?
Další hmatatelný makroekonomický efekt je vytvářen tím, že kuřák statisticky významně dříve zemře, přičemž se jeho datum úmrtí posouvá do oblasti, kdy zaplatí maximum na sociálním pojištění a spotřebuje minimum na vybraných důchodech, čímž kouření přispívá k rovnováze důchodového systému. Prostě kuřák je slepička, která denně a s radostí snáší zlatá vejce velká jako prso Haliny Pawlovské. Zahubit ho? Kurva a proč?
Na opačné straně bilance stojí zvýšené náklady zdravotního systému na léčbu kuřáků, které se ovšem také zčásti vracejí zpět do státního rozpočtu jinou cestou. Jestli p. Janeček z České strany klientsko-systémní, pardon, Československé strany lidové spočítal, že léčba nemocí zaviněných kouřením stojí ročně stojí stát ročně 30 miliard, pak jsou cigarety ještě pořád dost výnosný kšeft. Nehledě na to, že nelze přesně ohraničit, zda ty nemoci jsou jen z kouření a ne třeba ze žraní hamburgerů s hranolkami a vdechování sazí z dieselových motorů, takže by ty státní výdaje v této oblasti klesly nikoli na nulu, ale tak z 30 na 20 mrd.
Místa, kde „protikuřácký“ zákon kouření zakazuje, už zpravidla zakázáno je, když ne zákonem, tak nějakou místní úpravou. Nově přibyla pouze nástupiště, přičemž ale není nikde specifikováno, co se nástupištěm rozumí. Tato norma je dopředu nevymáhatelná a netrestatelná, podobně jako většina zákonů vytvořených sociálně demokratickými debily. Asi si nikdo nemyslíme, že tento zákon reálně něco změní.
Dokonce i diskutovaný zákaz kouření v restauracích se dá snadno obejít. Vaši restauraci prohlásíte jednoduše za klub, kde hostíte své známé. Nejedná se už dále o veřejné pohostinství, ale o večírek ve vašich soukromých prostorách, kde si každý může dělat, co uzná za vhodné. Členská klubová legitimace má podobu pivního tácku a je vydávána při vstupu.
Dělá mi problém i pochopit prioritu rizik, která zákon stanoví. Zakazuje kouření ve veřejných prostorech, mnohdy dobře větratelných, ale povoluje prodej 10° piva při sportovních akcích. Nevím, co představuje pro jednoho každého z nás větší riziko, zda kuřák vydechující kouř venku, kde si můžete snadno stoupnout jinam nebo ho požádat, aby toho nechal, nebo banda úplně debilních radostně krkajících fanoušků vracejících se ze stadionu a devastujících majetek, dělajících svinčík a napadajících různé lidi okolo.
Veškeré kroky, které eurolevicové vlády dělají, smrdí. Smrdí kouřem a kompromisem. Smrdí lobbováním. Směřují mnohdy skrytě k propagaci a šíření kouření. Náklady na protikuřácké kampaně jsou jen zlomkem dotací EU do tabákového průmyslu, zákaz reklamy na cigarety zvyšuje atraktivitu kouření v očích adolescentů, jako by se jednalo o něco zakázaného a hustě alternativního. Lepení debilních upozornění na krabičky cigaret zase prohlubuje image jakéhosi podzemního kuřáckého hnutí, které na zákazy a mentorování sere. Již jen politicky korektní formulace těchto upozornění („kouření může poškozovat plod“) je k smíchu, co takhle „kuř, krávo, narodí se ti kripl a ty se o něj budeš celý život starat?„.
Kdyby se už eurolevice rozhodla zasadit tabákovým koncernům smrtelnou ránu, musela by zdecimovat jejich marketing. Například by jim nakázala vyrábět všechny krabičky cigaret černobílé, zakázala by označení light, krabičky by byly minimálně po šedesáti kusech, aby bylo nepraktické je už jen s sebou nosit. Zakázala by v reklamách určitá slovní a významová spojení (třeba cigareta-požitek, cigareta-chuť) a stanovila by pevné ceny cigaret a to tak, že všech stejné. Pak by se vidělo, co by to udělalo s organizovaným náborem nových kuřáků.
Otázka je, proč to vůbec dělat a proč vůbec kouření zakazovat nebo omezovat. Váš život máme přece ve svých rukou a pokud je někomu milé smrdět jak sokolská žíněnka, foukat lidem kouř pod nos a chcípnout v pětapadesáti na rakovinu plic s metastázami do páteře a mozku, tak je to vaše rozhodnutí a máme na něj plné právo. Eurolevice se stále snaží vnucovat lidem jakousi vizi správného života a nutit je k jejímu dodržování, přičemž naše zdraví je až to poslední, co ji zajímá. Cíl je jasný: pokud se eurozmrdi chopí kontroly nad vašimi denními návyky, přebírají pozvolna kontrolu nad vaším životem a nakonec i myšlenkami. Jako sekundární efekt pak to, že se tím nahrazují nesplněné sliby o sociálním státu a síti veřejných služeb, která se o vás postará. Nyní zase socdem xindl a jeho mediamakeři řeknou – podívejte, jak se o vás staráme!
Je tedy na vás, zda si necháte od sociálnědemokratického ksindlu nafoukat cukr do prdele a věřit na to, že se starají o vaše zdraví, snášet jejich pokusy na lidech, nebo zda chcete a hodláte pochopit jejich úmysly. Buďme raději svobodní a svobodně skoncujme se zmrdosystémem, který nás chce vodit za ručičku. Pravidla hry tu stanovujeme my a páni poslanci jsou pouze naši zaměstnanci, chovejme se tak a svobodně si zapalme. Nebo taky ne. Tohle je náš život a naše zem.
(Zatím nikdo nehlasoval)