Jejich těla, jejich práva

Featured Image

Na Facebooku se roztrhl pytel s červenými blesky na profilovkách. Znamenají, že se uživatelé dovolávají „solidarity s polskými ženami“ a schvalují jejich práva na interrupce, kterým jsou dnes upírána.

Kupodivu to sákne hlavně zleva. Existují i lidé, kterým na profilovce ještě zbyl rámeček vychvalující zákaz klecových chovů slepic a přes něj si kliďánko dají červený blesk. Je to z mnoha důvodů fascinující.

Já mám na problematiku poněkud jiný pohled, který se nyní pokusím objasnit.

Ať už jste jakéhokoli názoru, ať zřejmě vtšina nebude se mnou souhlasit, přesto bych byl rád, kdybyste si text přečetli a zamysleli se nad ním.

Kvalitní čtenář kvalitního média neočekává od názorové publicistiky, že bude vždy jen přikyvovat. Nejspíš vás někdy rozčílí nebo jinak pohne. Což je dobře. To je základem diskuze.

Mohu vás ujistit, že obsahuje jiné postoje, než teď asi očekáváte. Jsem ateista, takže žádné takové obraty jako „zázrak boží“ v něm nenajdete.

Proč se v problematice tak lže?

To, co mi v debatě vadí nejvíc, je neuvěřitelné lhaní. Padají argumenty (tedy přesně řečeno vykřikují se hesla, s argumentací to nemá mnoho společného) jako „moje tělo, moje práva, právo rozhodovat o svém těle“ a některé rudé blesky na Facebooku jsou doplněny textem „freedom to decide of ourselves“.

A to zase jo – já bych také chtěl, aby si každý mohl rozhodovat o svém těle. Ovšem v případě interrupce žena rozhoduje spíše o těle někoho jiného, než o tom svém. O těle embrya, případně plodu. Proč si to nepřiznají?

Ve 3. týdnu se začíná embryu vyvíjet srdce a od 9. si (teď už plod) líže prsty. S takovou větou nikdo nemá problém, takže v tomto případě konstatujeme, že to je jiný člověk, jiné tělo.

Nikdy jsem naproti tomu neslyšel, že je to žena, kdo si od 9. týdne těhotenství líže prsty. Že od 3. má dvě srdce.

Vždy, když uvažujeme o embryu, chápeme ho jako jiné tělo, jinou osobu. Proč si to ale nedokážeme přiznat v případě diskuze o interrupci?

Proč by měli takový problém s heslem „freedom to kill fetus“? Proč neříkají na rovinu – „chci rozhodovat, jestli plod bude žít?“ Proč ne „svoboda žen zabít embryo“?

Pokud je to tak morálně v pořádku, tak by jim nemělo vadit o tom mluvit pravdivě. Jinak tímto eufemizováním vlastně konstatují, že to tak v pořádku není. Že z nějakého důvodu tají pravou podstatu věci.

Nejvíc ulhaný je v tomto český zákon. Ten výslovně povoluje „přerušení těhotenství“. Něco přerušit ale znamená, že se to zase obnoví. Což v této věci jaksi nejde.

Pokud chceme legislativní povolení, ať nám zákon alespoň nelže. Ať je v zákoně napsáno „zabití embrya nebo plodu na žádost matky je možné…“

Nikdo, kdo to schvaluje po morální stránce, by neměl mít problém s takovou formulací.

Jinak se vracíme do dob, kdy nacistickým státem organizované vraždění postižených bylo nazýváno „rasovou hygienou“ a dění v plynových komorách „zvláštním zacházením“.

A my přece s nacismem nechceme mít nic společného. My chceme společnost plnou pravdy a lásky.

Respektoval bych jejich názor, že zabít embryo z rozhodnutí jeho matky je morálně neproblematické a že s ním souhlasí, byť mám jiný, ale nemůžu ho respektovat, když mi lžou.

A lžou především sami sobě.

A co takhle obchod s orgány

Věc správného pojmenování má ale i další, mnohem závažnější rovinu. Ženy chtějí právo „svobody volby rozhodovat o svém těle“. Moje tělo je ale nepochybně například moje ledvina. A vůbec všechny orgány. Když ženy chtějí tuto svobodu, říkají tím, že jsou pro liberalizaci obchodu s orgány? Ten je u nás přísně zakázaný, prodat můžete jen svoje vlasy, ale třeba krevní plazmu už ne (což se obchází opět eufemizmem – tím, že za plazmu nedostanete zaplaceno, ale že vám „kompenzují čas strávený odběrem“) a zatím jsem se v žádném levicovém médiu nedočetl, aby se takové právo na skutečně vlastní tělo uzákonilo.

Diskuze nad tímto tématem bude s pokrokem lékařské vědy čímdál důležitější. Až bude možné transplantovat například oko, budou mít lidé právo to svoje prodat, nebo chcete jejich svobodné rozhodování o vlastním těle omezovat?

Pěkně se na to hodí argumentace, jakou používají pro-choicisté: kdo má dostatek peněz na nový orgán, ten si ho vždycky nějak opatří. Jen nelegálně. A to je po všech stránkách mnohem horší. Legální odborně provedený odběr není pro dárce krutý a nebezpečný. Takhle jsou kvůli tomu lidé vražděni. Jak dlouho budeme tolerovat tohle zabíjení?

Legální obchod s orgány je nejlepším řešením toho černého!

Navíc je to důležité především pro chudé lidi (další z pro-choice argumentů); prodat nějaký orgán by vyřešil jejich chudobu. To, jestli je lepší žít zadlužený, či bez dluhů, ale s jednou ledvinou, nechte na nich. Na jejich svobodném rozhodnutí. Nedělejte z chudých lidí nesvéprávné.

Dokonce ani to embryo nemůže žena prodat (jakože zákazníci by se našli, s tím „kusem tkáně“ se dají dělat všelijaké kejkle…). Zabít ano, prodat ne. Kde zůstala ta práva na svobodné zacházení s vlastním tělem?

No a „moje tělo, moje práva“ taky znamená například právo si do něj píchat jakékoli drogy, přesto si ale nemyslím, že by o něco takového polští demonstranti usilovali. Svoboda rozhodování o sobě musí být třeba i ve věci hraní automatů apod. Ale levičáci chtějí přístup k legálním automatům omezovat! (a řešením pokoutných heren je jejich legalizace a široká dostupnost – pořád ta stejná písnička)

Zvláštní hromada pokrytectví, ještě se k němu dostanem.

Proč ne po celou dobu těhotenství?

Je taky pozoruhodné, že nikdo zleva ani zprava nekritizuje, že to naše „přerušení“ je legální jen do 12. týdne, repektive do 24. v případě vad plodu (což může znamenat například to, že má jen jednu ledvinu, s čímž není problém žít nebo třeba dobře operovatelný rozštěp rtu). Co tedy potom? Když se žena rozhodne, že nechce dítě v 25. týdnu, tak už je v pořádku, aby jí zákon diktoval, co se má dít „s jejím tělem“?

Asi ano, když nikdo neprotestuje. Před 12. týdnem je to její tělo a nikdo do toho nesmí mluvit a pak abrakadabra a najednou je z toho dítě, které požívá legislativní právo na život. To nedává smysl.

Pro levici je jistě zajímavé také to, že zákon přiznává práva plodu i před 12. týdnem, zejména právo na majetek. Když otec zemře v jakémkoli okamžiku těhotenství své partnerky, je legitimním dědicem v první třídě. Právo na majetek tak má. Právo na život ne. Majetek má větší ochranu než život. Nedráždí to levičáky?

Moc smysl mi taky nedává, že limit pro provedení zákroku se liší u postiženého a zdravého plodu.

Žena má naprosté právo zacházet se svým embryem jak chce. Tedy kdyby chtěla prodloužit lhůtu, tak když záměrně způsobí embryu vady, získá tím čas navíc? Anebo je její právo omezené jen na to, že ho může zabít, ale poškodit ne? A co když ho bude chtít záměrně poškodit a porodit? Neptejte se proč. Důvody jsou na ní. Třeba to bude kluk, tak ho nechá ve své děloze vykastrovat, aby nikdy žádnou ženu neznásilnil. Nebo holka. Tak jí nechá „ještě v bříšku“ vyndat dělohu, aby nikdy neměla peklo s těhotenstvím.

Nazvali by to základním ženským právem, nebo mrzačením lidí?

Vlastně jediný pro-choice názor, který jsem ochoten respektovat, je ten, že nesmí existovat žádný časový limit. Svobodně rozhodovat žena musí mít právo po celou dobu těhotenství. Kdo má jiný názor, ten už ví, co je mi vlastně do toho, že ženy zabíjejí embrya. Je mi do toho přesně to, co je vám do zabíjení po 12./ 24. týdnu.

Ještě bych se rád vrátil k problematice postiženého plodu. Odůvodňuje se to tím, že postižení mají přece těžký život, že mít postižené dítě je pro rodiče hrůza, takže je ta interrupce prostě lepší.

Dobrá – ale proč to pak omezujeme jenom na těhotenství? Když se už narozenému dítěti stane úraz či nemoc, která mu vyvolá postižení (třeba když oslepne), měla by mít matka právo ho zabít? Když se plod vyvíjí bez očí, tak do 24. týdne ji nikdo nesmí nutit k tomu zachovávat jeho život, ale pokud o oči přijde jako narozené, tak už se jeho život zachovávat stůj co stůj musí. Jeho těžký život nikoho nezajímá, hrůza pro rodiče taky ne.

Co znamená ta svoboda

Svobodná volba, svoboda rozhodnutí… zní to krásně, nicméně nejsem si vůbec, ale ani trochu jistý, že to všech 17 500 žen ročně v ČR (v minulosti mnohem víc, i přes 100 000) podstupuje opravdu zcela dobrovolně a svobodně. Pro-choicisté jsou však s tímto nějak strašně rychle hotoví. Ona podepíše žádost, ona se rozhodla. Možná by to ale chtělo, máte-li nedostatek fantazie, popátrat po příbězích žen, co to podstoupily. Pak se dočtete věty typu: „nechala bych si to, ale… nechala bych si to, kdyby…“

A každé to kdyby a ale jsou aspekty, které ji znesvobodňují.

Pokud má mít svobodu zákrok podstoupit, když chce, musí mít také svobodu ho nepodstoupit, když nechce. A protože rozhodnutí podstoupit je absolutní a navždy, je třeba ji podporovat více v tom nepodstoupení. I žena, která nechtěně otěhotněla nakonec může dítě chtít. Z těch 115 000 živě narozených dětí ročně v ČR je určitě nemálo z těch, co byly počaty nechtěně. A to jsem si taky jistý (skřípejte zubama, že chci mluvit za ženy), že jen málo z matek by po nějakých 15-20 letech řeklo, že je chyba, že se jejich děti narodily.

A kolik v Polsku demonstruje mladých lidí, kteří se narodili jen proto, že zlí lidé zakázali jejich matkám je coby embrya zabít? A kolik z nich toho dnes lituje?

Přesto ale skoro nic takového, skoro žádnou snahu pomáhat ženám obrátit jejich nechtěné těhotenství v chtěné, nevidím. „Pomoc těhotným ženám“ například u Pirátů, hlavní pro-choice strany u nás, končí nabízením legální interrupce. Ač jsou Piráti plní sociálních pomocí, soucitu apod.,(například i se slepicemi) tak jsem neslyšel, že by navrhovali třeba mateřskou už v průběhu těhotenství (čímž by se významně snížil počet interrupcí ze socioekonomických důvodů, což snad i na levicových médiích říkají, že to je špatné, ale taková podpora by musela být zároveň se zákazem umělého potratu, aby to ženy nezneužívaly) nebo zřízení nějakých domovů pro těhotné a čerstvé maminky analogicky k domovům pro seniory. Třeba aby těhotná studentka měla jistotu, že zvládne mít dítě a studovat zároveň. Že může na pár hodin předat dítě pečovatelce a jít do školy.

Nic takového ale neexistuje.

„Ženy, pomůžeme vám snadno potratit, když chcete. A když nechcete, pomozte si samy“ asi tak by se dalo shrnout uvažování Pirátů.

Jediný, kdo pomáhá je organizace Nesoudíme, pomáháme. Skvěle. To je neziskovka, která nebere žádné granty ani dotace (ani od církve). Ač levice neziskovky miluje (zejména ty, které se ohánějí pomoci ženám) tahle je snad nežádoucí či co. Pokud nějaký politik nemá problém s rozdáváním grantů a zároveň chce pomáhat ženám, měl by prosazovat vygrantování tohoto projektu tak důkladně, aby mohli pomoci všem ženám, které o to stojí. A vy se pak můžete těch žen, které porodily, ptát, zda to bylo správné rozhodnutí a zda mají pocit, že jí někdo pomocí lámal její vůli.

V tomto mě zkamala a zklamává církev. Ta je extrémně pro-life, má veliké možnosti, ale nedělá toho příliš. Jen hrozí trestem za hříchy a nabádá k pohlavní abstinenci.

Dále je zde jeden velmi významný rozhodovací prvek. Tatínek dítěte. Jsou jistě takoví, kteří na radostnou novinku od své čerstvé těhulky reagují tím, že ji pošlou na zákrok, protože nechtějí doma řvoucího haranta a když nepůjde, ať si táhne kam chce, ať si z mateřské pronajímá garsonku.

Ale jako její rozhodnutí, samozřejmě.

Levice dnes pořád opakuje, jak je hrůzné domácí násilí, jak ženy musejí dělat domácí práce apod. A přesto těhotné ženy, osoby velmi zranitelné psychicky i fyzicky dává všanc takovým mužům. Opět – co je to za pokrytectví, že podle vás ženy musejí dělat domácí práce a není to jejich svobodné rozhodnutí, ale něco, co ji může nadosmrti psychicky poznamenat, tak tam máte hotovo rychle. Je to vždy její svoboda.

Také nezapomeňme, že rozhodnutí je pod časovým tlakem. Jen do 12. týdne a čím dřív, tím líp.

Mně nepřijde, že takové rozhodnutí je svoboda.

Často je pro-liferům vyčítáno, že považujeme ženy za nesvéprávné bytosti, co se ani neumějí samy rozhodnout. Kdo chce, ať mě teď kamenuje, ale ano, já si skutečně myslím, že ve chvíli už běžícího těhotenství žena svobodná není. Je křehká a zranitelná.

A předtím, než zvednete kámen, tak se ptejte sami sebe, zda považujete lidi za nesvéprávné, když hnusnými obrázky na cigaretách lámete jejich svobodu kouřit. Zda jsou nesvéprávní lidé, kterým chcete klást překážky v hraní automatů? Které chcete „chránit“ před uzavíráním nevýhodných smluv? Oni podepsali. Svobodně. Cože pod nátlakem? Ale jděte. Jsou lidi tak strašně nesvéprávní v rozhodování o svém těle, že obchod s orgány musí být zakázaný? Vždyť já je nenutím prodat oko. Já chci, aby měli svobodu volby.

Myslíte si, že je nutno pomáhat lidem takovými institucemi jako oddlužení? Že se mají chránit před exekutorskými mafiemi? Ale prosímvás, vždyť vstoupit do dluhů bylo v 99% dobrovolné, nemějte je za nesvéprávné. Nesvéprávní taky nejsou bezdomovci. Jejich rozhodnutí, že jsou na ulici. Určitě je k tomu nikdo a nic nenutilo.

Považujete ženy za nesvéprávné, když si stěžujete, že mají nižší mzdy? Ale vždyť ony samy svobodně a dobrovolně podepsaly pracovní smlouvu, takže všechno v pořádku.

Každý sebevrah má svobodu volby. Skočí, neskočí… přesto ale nějací zločinci nevážící si lidských práv postavili na Nuselský most ploty, aby jim kladli překážky v rozhodování o sobě samých.

Dokonce je zákonem zakázáno dávat sebevrahům návody na bezbolestné provedení. Není to nemístné ovlivňování svobody rozhodovat o sobě?

Pak se pohoršujeme, když někdo „straší“ ženy hnusnými obrázky potracených plodů a post-abortivní syndrom chtějí někteří rovnou popřít. Můžeme slyšet i „taky jsem na tom byla, nic to není“

To mi přijde asi jakobych před kuřáky tajil rakovinu plic, obrázky na krabičkách cigaret zakázal a dokonce předkládal člověka, který kouří a dožil se ve zdraví devadesátky.

Asi to není úplně fér ke kuřákům, že? Proto musí být ženy seznámeny hlavně s tou temnou stránkou věci.

Kdo kouří, dostane, nebo nedostane z kouření nemoci. Ale kdo nekouří, ten určitě z kouření (byv chráněn i před pasivním) ne.

A která žena neotěhotní, ta určitě nebude mít post-abortivní psychické problémy. Ani pre-abortivní těžké rozhodování. Čímž se dostávám k dalšímu:

A co tatínek?

Příčinou všech problémů nechtěně těhotné ženy je to, že nechtěně otěhotněla. A k tomu je potřeba vždycky nějaký muž. Klíčovou snahou o pomoc nechtěně těhotným ženám by tak mělo být to, aby se nechtěná otěhotnění nestávala.

Přesto ale jsou muži úplně vyřazeni z jakékoli odpovědnosti za nechtěné otěhotnění. Ti jsou jediní, kdo má skutečnou svobodu volby.

Muži mají právo svobody volně a nezodpovědně si užívat jak chtějí. Nemusejí dělat nic na ochranu před otěhotněním. Právo krčit ramena se slovy „její věc, jak se chrání“. Právo neplatit jí zákrok.

Ženy? Ty mají právo na vedlejší účinky hormonální antikoncepce… a na potrat. Z „moje tělo, moje práva“ je tak najednou „tvoje tělo, tvůj problém“.

A embrya? Ta mají leda právo na smrt.

Pěkná rovnost pohlaví. Pěkná ochrana menšin. Pěkná lidská práva.

Naproti tomu zakázat interrupce s tím, že v případě nelegálního provedení bude trestán i otec znamená vnesení odpovědnosti mužů. Ti budou mít najednou zájem na tom, aby ženy neotěhotněly.

Vyvstává tu dávný feministický sen – mužská hormonální antikoncepce! Na té se pilně pracuje a snad už i existuje, ale poptávka po ní je prakticky nulová. I přesto, že prý má mnohem méně nežádoucích účinků než ta ženská. A absenci poptávky se nelze divit. A dokud budou „snadné“ interrupce, nikdo nikdy muže nedonutí, aby ji užívali.

Až bude a muži ji budou brát tak hojně jako dnes ženy ty svoje pilulky, bude jen velmi málo nechtěných otěhotnění. A svět bude konečně bez ženských pre a post-abortivních slz, bez tíže rozhodování a litování a bez krutosti!

Demonstranti v Polsku a Argentině však přesto tvrdí, že odpovědnost není nutná, že k dokonalému světu je jen krůček – překážejí mu jen embrya. A jediné řešení jejich nelegálního zabíjení je prý ho zlegalizovat.

Ať se zeptají svých matek, zda ony otěhotněly určitě chtěně a zda litují, že jim bylo tak hrozně zasaženo do práv, že je musely nechat žít.

A taky se ptejte žen, které se před dvaceti lety rozhodovaly a rozhodly pro porod, zda toho litují.

Jsem si jistý (kamenujte mě, že chci mluvit za ženy), že naprostá většina vám odpoví, že to bylo správné rozhodnutí.

Trocha představivosti

Mám takovou úvahu náročnou na představivost. Původně jsem tento text psal pro a2larm, který čte hodně umělců a jiných, kteří ji mají neomezenou. Ale snad ani tady to nebude špatné.

Tak tedy: říká se, že prý homosexualita je nějak daná a neměnná. Snad geneticky. Já nevím, ale pokud ano, pak ji s rozvojem lékařské vědy dříve či později půjde odhalit i u nenarozeného.

To už je snad dokonce tu! https://www.bbc.com/news/health-45887691

A jsou režimy, které jsou extrémně protipotratové a zároveň extrémně proti homosexuálům. Třeba Írán, Saúdská Arábie… a teď si zkuste představit, jak byste se postavili k tomu, kdyby tyhle režimy legalizovaly interrupce pouze u homosexuálních plodů. Byli byste rádi, že alespoň 4% žen se mohou rozhodnout? Anebo byste to brali za útok na homosexuály?

A co kdyby to povolili pouze v případě, že je to ženské embryo? Alespoň polovina žen by dostala svobodu? Anebo by to bylo vrcholně hnusné konstatování toho, že žena je méněcenná a padala by na ádvojce rozhořčená slova o femicidě? A proč dnes nepadají slova o antropocidě?

A není pak povolení interrupcí postižených útokem na postižené? Oni jsou méněcenní? V Nizozemí už je možno zabít dítě i po porodu, když je postižené. Třeba rozštěpem páteře – přesně takovým jakým trpěla například Frida Kahlo. Možná by ženské umění přišlo o svou guru („guru“ nemá ženský tvar… skandál), kdyby už tenkrát měly ženy „základní reprodukční práva“.

Jeden režim, který konstatoval, že my Slované jsme méněcenní, a proto našim ženám povoluje interrupce, už tu byl. Byl to režim nacistický, podle levice fašistický (aby si nemusela přiznat, že nacismus znamená nacionální socialismus, socialismus přece nemůže být špatný). Nacisté/ fašisté u nás jako první „osvobodily ženy“. A přesto se dnes u levice můžete doslechnout, že režimy omezující interrupce směřují do fašismu.

Myslím, že se nám otvírá nebezpečná pandořina skříňka. A v době, kdy existuje nejvíc možností antikoncepce v dějinách, myslím, že máme nejlepší příležitost ji pevně zavřít, konstatovat rovnost a právo na život všech.

 


24.12.2020 PD2

12345 (379x hodnoceno, průměr: 2,74 z 5)
12 904x přečteno
Updatováno: 24.12.2020 — 22:41

Reklama

D-FENS © 2017