Rozhodl jsem se podělit o zkušenosti s užíváním legendárního vozidla JEEP Wrangler a to v provedení JK Unlimited Rubicon 2.8 CRD, r.v.2007. Nehledejte v textu prvky recenze, jen krátké zhodnocení laického uživatele. Nejsem simply-clever petrolhead, jsem simply-stupid user. Kdo hledá informace od zkušených expertů, ať se koukne třeba na jeepforum.cz.
Nebudu rozvádět důvody, které mě vedly ke koupi dvaapůltunové krávy, která žere jak kyselina. Byla to srdeční záležitost, tečka.
Wranglera jsem koupil před rokem v bazaru, měl najeto kolem 70 tisíc, zjištěna kompletní historie vozu, zachovalý, sem tam drobný šrám.
No a jak se s tím jezdí ? Inu těžká otázka. Dobře i špatně. Špatně ve smyslu, že řídíte malotraktor- tvrdý podvozek , hlučnost, spotřeba a akcelerace odpovídající hmotnosti,. Největším překvapením pro mě bylo houpání na nerovnostech. Moje tchýně, mající slovenské kořeny, autu říká „hojdačka“. Žil jsem v mylné představě, že takové terénní auto překonává nerovnosti jako vznášedlo a posádka výmoly sotva zaznamená. Opak je pravdou. Každá větší díra auto rozhoupe a příčné nerovnosti pěkně kopnou. V nějaké recenzi jsem četl problémy se stabilitou a hlučností. Možná je to tím, že se nikam nehoním, jezdím rozvážně a spíše pomalu, ale já jsem nikdy problémy se stabilitou nezaznamenal. Zato hlučnost tu ano. Hodně majitelů Wranglera JK si libuje, jak je auto krásně tiché. Buď mám citlivější sluch, nebo jinak postavené kriterium hodnocení, ale můj Wrangler hlučný prostě je. Dieselův motor chrochtá poměrně hlasitě a aerodynamika vozu také nebyla konstrukční prioritou. Ani sundávací střecha nemá žádnou hlukovou izolaci, což možná také přispívá k hlučnosti v interiéru. Trochu potěší jen to, že za jízdy v interiéru nic nevrže, neklepe, nepíská. K motoru jinak nemám co napsat, za téměř 5 let provozu nenastal naprosto žádný problém. Pětistupňový automat není zrovna nejmodernější, při akceleraci chvilku přemýšlí jak na to, ale člověk si zvykne.
Interiér je prostý až spartánský, nicméně nabízí vše, co člověk potřebuje. Teda skoro vše, protože zde jsou věci, které by šly vylepšit. Odkládací prostor je omezen na uzamykatelnou přihrádku v palubní desce, do které se prdlajs vleze a pak nevelký box ve středovém panelu. Ve dveřích je dole jen malá plastová kapsa, kam se vleze akorát tak parkovací karta a desetikoruna na košík. Takže kam odložit třeba telefon nebo sluneční brýle ? No přece samozřejmě na rádio na palubce, ale ajajaj ony tam nedrží, protože tam není žádná odkládací plocha. Naštěstí se dají dokoupit různé OEM výrobky, které problém částečně řeší, ovšem v evropských obchodech je nehledejte a z USA počítejte s poštovným převyšujícím cenu zboží. Další taková podivnost se týká problému „kam s rukama“. Wranglera si většinou nekupují řidiči, kteří se těší na další pokračování instruktážního videa z dílny Besipu a po večerech diskutují s přáteli, zda je správnější držet volant v pozici 13.50 nebo 14.45. Takže pokud se po celou jízdu nedržíte křečovitě volantu a chvílemi řídíte jen jednou rukou, nabízí se otázka kam položit volnou ruku k relaxaci. Levý loket lze benevolentně vystrčit z otevřeného okénka, ale co když je venku kosa ? Opěrka na dveřích je tvrdá a blbě umístěná. Podobný problém se týká i pravé ruky. Samozřejmě dají se opět dokoupit (těžce předražené) podložky, ale to nic nemění na faktu, že ergonomie interiéru není zrovna silná stránka Wranglera. Jinak je už interér celkem bez dalších problémů. Není nastavitelný volant, což mi nechybí. Sedadlo se dá nastavit slušně. Zadní řada sedadel je provedena formou jednoduše demontovatelné lavice- funkční a jednoduché. Opěradla se dají samozřejmě sklopit a tím člověk teprve využije tu Unlimited velikost prostoru. V kufru zavazí akorát poměrně mohutný surround reproduktor, který někteří řidiči vymontovali, údajně aniž by zaznamenali nějaké zhoršení, jinak velmi slušného, ozvučení.
Co člověka uchvátí, je možnost jednoduchého sundání střešních panelů, což z auta udělá jakýsi polokabriolet. Pro zastánce vítru ve vlasech je pak možnost sundat celý hardtop a nahodit plátěnou střechu, což se ale v Kocourkově rovná jistotě, že ráno najdete střechu rozpáranou a zdemolovaný interiér. V lepším případě se vám tam někdo jenom vyblije. Podobný problém je se zavíráním kapoty, která je (zřejmě v jakési stupid-Wrangler tradici) uzavřená jen dvěma obludnými klipy bez možnosti uzamčení. Takže, když ráno nebude moci nastartovat, tak to chce kouknout pod kapotu, jestli vám přes noc rómský aktivista neodnesl motor do sběráče (naštěstí lze opět vyřešit výměnou za uzamykatelné klipy). Podobných archaických prvků je na Wranglerovi více, někdo je má rád, protože tradice je tradice a někomu jsou po chuti méně. Bimbající metrovou anténu rádia ještě skousnu, ale primitivnost dveří, tam už je to horší. Dveře celkově jsou zřejmě podobné těm, které otevíral generál Patton při obhlídce vojsk. Pro otevření je nutné pořádně zabrat palcem a při zavírání fest prásknout. Jednou jsem měl naraženej palec a otevřít dveře byl docela majstrštyk. Ale hlavní co nasírá je nemožnost aretace otevřených dveří. U dveří posádky se na to dá zvyknout, konec konců je to tak děláno záměrně, aby šly dveře rychle demontovat, když se chcete zbavit plechů kolem sebe. Ale páté dveře, tam aretace fakt chybí a je třeba dodělat možnost zafixování v otevřené poloze. Když člověk nezaparkuje zrovna podle vodováhy a chce naložit do kufru nákup, tak ho páté dveře furt mlátí přes prdel. Vzhledem k tomu, že jsou páté dveře obohacené o dvacetikilovou rezervu, tak by starší osteoporotický řidič mohl místo Wranglera brzy řídit jen invalidní vozík a tím by se ochudil o to hlavní pozitivum, které Wrangler přináší a sice průchodnost terénem. K tomu mohu říci jen tolik, že mě Wrangler ještě nikdy nenechal ve štychu. Je pravda, že jsem nezkoušel ani žádné svahové extrémy, ani brodění přes potoky, ale tam kde jsem jel, jsem bez problému projel. Při blbnutí v terénu, je můj hlavní problém psychický blok- v pozici řidiče máte najednou pocit, že tuto hrůzu určitě neprojedete, protože se auto musí zákonitě převrátit, nebo že zůstanete viset za spodek atd. Když ale za volant usedne zkušený offroadový šofér, tak se hranice průjezdnosti terénem posouvají úplně jinam. Wrangler je zadokolka a pohon 4×4 se přiřazuje ručně. Bohužel nemá mezinápravový diferenciál, takže po zvládnutí terénu je třeba 4×4 pohon zase vypnout. Kdo na vypnutí zapomene, tak mu to Wrangler připomene v první zatáčce.
Co postrádám, je parkovací asistent a co mě vyloženě sere je tankování. Můj Wrangler si ve městě cucne průměrně 13-14 litrů a dolít mu zásobu bumbání je, u většiny čerpacích stanic, záležitost na čtvrt hodiny. Wranglera si často kupují chlapi jako já, co už jsou za zenitem a tankování jim pořád připomíná to, nač nechtějí myslet. Tankovací pistole pořád vypíná, musí se všelijak natáčet, zasunovat, vysunovat a jemně mnout, vyvrcholení pořád a pořád nepřichází a nezbývá než trpělivě čekat než pumpa načůrá 80 litrů proudem starého prostatika.
Ale dost bylo negativ. Za největší pozitivum Wranglera považuji univerzálnost- hodí se bez problému na jízdu v terénu i po silnici. Vzhledem k tomu, že ministerstvo dopravy Kocourkova řídí banda hrabivých ignorantských teplajzníků, tak se onen rozdíl mezi silnicí a terénem čím dál tím více stírá. Někdy si říkám, že na naše rozbité městské silnice je Wrangler ideální vozidlo.
Co říci závěrem event.zájemcům o Wranglera ? Chcete moderní čtyřkolku s nízkou spotřebou a nezbytným luxusem ? Pak jděte o dům dál. Jste konzervativní člověk, kterému se líbí klasické americké vozy, nepotrpíte si na luxus audin a jste ochoten přivřít oči nad menšími nedokonalostmi ? Pak jděte do Wranglera, bude vám dělat radost !
(12x známkováno, průměr: 3,00 z 5)