Na úvod předesílám, že s tímto vozem jsem strávil pouze jeden den a najel jsem cca 550km městem a rovinatou nebo mírně zvlněnou krajinou se zatáčkami. Nejde tedy o žádný hloubkový test, spíš o dojmy. Auta této kategorie si na letištích půjčuju poměrně často, takže mám dobrou možnost srovnání. Jedná se vždy o automaty, protože je mám prostě rád.
Pochopitelně je moje subjektivní hodnocení ovlivněno tím, čím jezdím doma, což je Octavia 1,8 TSI DSG7st.
Dopředu nikdy přesně nevíte, co vám v nižší třídě půjčovna strčí do ruky. Máte jistotu pouze v tom, že to bude automat, když si ho objednáte. V potvrzence objednávky stojí obvykle „Opel Astra or similar…“. Přiznávám, že mě úplně nepotěšilo, když jsem u Hertzu v Bukurešti uslyšel „it´s Hyundai, sir“. Ano, předsudek, ale nemůžu si pomoct. Jejich Hjundééé v reklamě mě sere jen o trochu míň než Alza he he (i když simply klevr nebo krrreatif teknoloží je taky dobrý). Nevadí, aspoň zkusíš něco jinýho, řekl jsem si. První dojem z vozu máte přirozeně z exteriéru. Krátce a jednoduše, to auto se mi nelíbí. Standardní korejec, je takovej žádnej. Ale je to věc vkusu, každému se líbí něco jiného.
Při usednutí za volant je prvním dojmem šířka, kterou zvenku nečekáte. To je okamžitě korigováno úzkým místem pro pravé koleno mezi klíčkem a středovým tunelem. Mám zcela konfekční postavu 182cm, lidi se 190+ musejí mít dost problém. Neřešil jsem místo vzadu, tam nesedím. Výhled z auta je dobrý, jen doprava dozadu trochu horší, protože se linie spodního okraje oken zvedá. To se týká spíš žen, které obvykle necouvají podle zrcátek. Až později při jízdě jsem zaznamenal protivný dojem, že mám před sebou pořád přechod pro chodce. Žebrování výdechů větrání předního skla se v něm dost výrazně odráží. Střední loketní opěrka je tvrdá a její víko se nedá posunout vpřed. Reálně ji využijí pouze dlouháni, co mají sedačku vzadu, nebo „ležáci“. Uvnitř opěrky se převaloval nijak neuchycený popelník (kelímek na vrhcáby s deklem, pasuje do otvoru na láhve za šaltrpákou). Ve středovém panelu aby se prase vyznalo. Jen na ovládání rádia je 14 čudlíků a k tomu ještě 3 vpravo a 3 vlevo na volantu. Trochu chaotické mi přišlo taky ovládání teploty a větrání. Tam, kde člověk čeká hlasitost, je větrák. Displej mezi budíky je ok kromě ukazatele okamžité spotřeby, který vypadá jako teploměr naležato se škálou 0-50, přičemž průměrnou to ukazuje číslem. Ale je to vlastně k něčemu? Opěradla sedaček jsou výborná, boční opora v zatáčkách absolutně bez výhrad, do beder akorát. Sedák by mohl být delší, opět skutečný problém pro vyšší postavy. Volant padne docela dobře do ruky a je stavitelný v obou obvyklých osách. Jaký to má kufr nevím a je mi to jedno.
Auto mělo atmosférickou šestnáctistovku, dle stránek výrobce: „Uprostřed (nabídky motorů – pozn. aut.) stojí kultivovaný motor 1,6 litru o výkonu 88 kW (120k).“ To je povedený eufemismus pro línej. A to neříkám kvůli své Oktávce, ale zejm. ve srovnání se Seatem Ibiza 1,2 TSI DSG (105k), se kterým jsem jezdil o týden dřív. Zatímco u Ibizy jsem byl hned při rozjezdu překvapen velmi pozitivně, u Hyundaie to bylo přesně naopak. Mělo to ale tu výhodu, že jsem hned od startu věděl, že předjíždění si budu muset rozmýšlet dost dopředu. K tomu se ještě vrátím. Projel jsem Bukureští a vydal se na dálnici směrem na Pitešť (ca 100km). Už ve městě mi hrozně vadilo přecitlivělé řízení. Jakákoli nerovnost, kanál, výmol, vyjetá kolej s autem neskutečně cvičily. Navíc auto reagovalo na každý pohyb volantu jakoby s malinkým zpožděním, což vyvolávalo dojem, že plave.
Na dálnici jsem začal hledat jeden pro automat typický čudlík. Bohužel marně. Ten krám nemá tempomat! Tedy alespoň v této výbavové verzi (nevím, která to byla), ale u automatu je to snad automatické… To mě skutečně nakrklo, s tím ať se jde „Vyvinuto v Německu“ vyfotit. Vše zlé je ale k něčemu dobré. Při hledání ovladače tempomatu jsem narazil na volantu na tlačítko s volantíkem. To ovládá citlivost řízení ve stupních Comfort (vlastnosti viz výše), Normal (u toho jsem nakonec zůstal) a Sport. Zatímco nastavení Comfort dává odezvu až příliš a komfortní není ani maličko, nastavení Sport nedává odezvu žádnou. Opět co říká výrobce: „Pokud zvolíte režim Sport, získáte rychlejší a přímější odezvu pro jízdu vyšší rychlostí.“ Je to bohužel přesně naopak, kromě ran od děr necítíte nic a připadáte si jako ve dvanáctsettrojce. Tímto tlačítkem také veškeré sportování začíná a končí. Na dálnici toho o jízdních vlastnostech auta moc nezjistíte, tak jsem vyzkoušel aspoň pružnost motoru. Tu tam zapomněli dát. Auto reaguje na plyn poměrně ochotně kolem 4 tisíc otáček, co je pod 3 nebo nad 4,7 je průšvih. Ze 100 na 130 to bylo 6 vteřin… Víc jsem zjistil po opuštění dálnice. Zde jsem zaznamenal dvě diametrálně odlišné věci: a) motor stojí skutečně za hovno b) má to skvělý podvozek.
Ad a) se potvrdilo při předjíždění, kde jsem musel myslet a koukat hodně dopředu. Z nějakého neočekávaného průseru vám auto plynem nepomůže. Při pokusu o zrychlení ve dvou pruzích v kopci auto zavyje jak raněná Godzilla, ale jinak se nestane nic. Podřadí to a udrží původní rychlost. Čekáte…a nic. Máte chuť jít tlačit. A propos převodovka (6 st.) – dle výrobce opět kultivovaná, jak jinak. Ze všeho nejvíc připomíná jízdu na lochnesce, vše je jakoby zpomalené, utahané, taková sinusoida v medu.
Ad b) se v zatáčkách ukázalo skvělé předo-zadní vyvážení auta a výborný podvozek. Pochybuji, že auto ve verzi bez tempomatu mělo nějaké extra jízdní asistenty. Přesto průjezd zatáčkou připomínal spíš motokáru než hatchback. Tam, kde u koncernu VW plyn povoluju a u Francouzů brzdím, jsem s Hyundaiem mohl zůstat bez problémů pod plynem. Žádné potápění na vnější přední kolo se nekoná. To bylo skutečně parádní a opravilo do té doby celkem negativní dojem. Bohužel se podvozek nepotkal s odpovídajícím motorem, aby si to člověk užil. Přepnutí na sekvenční manuál nepomůže.
Nemilé překvapení mě čekalo u pumpy před vrácením auta. Nijak zvlášť jsem ho nehonil, a přesto byla spotřeba 8,3 litru Naturalu. To mám s Oktávií při ostřejší jízdě a Ibiza, kterou jsem docela týral po městě a okolí, jezdila dokonce za 7,2. Poslední výhradou je, že to nemá houkačku. Tedy má, ale je to kňoura ubrečená. U nás to ani moc nevadí, ale v Rumunsku, kde máte každou chvíli před autem psa nebo cikána s roštím na kole, je to blbý.
Závěr: Prachy bych za to nedal, nevím proč. Zlatá Ibiza 1,2. Na druhou stranu jsem jezdil v mnohem horších automatech této cenové třídy, napadají mě např. Renaulty Fluence a Captur (ten je obzvlášť mňamka) nebo Suzuki Kizashi (línější dvoulitr nelze najít).
(2x známkováno, průměr: 3,50 z 5)