„Jé, ten je krásnej…“

Featured Image

Rád bych se tu rozepsal nad jednou věcí, která mě neskutečně sere, a mám chuť zabíjet, kdykoliv se do té situace dostanu. Což se zpravidla stává několikrát za měsíc, ve větší či menší míře.

Mluvím tu o neohlášené, a.k.a. nedovolené a především neočekávané interakci kolemjdoucích s mým psem. Prkotina, že jo? Úplně to slyším: „Proč nás ten vocas votravuje s takovou píčovinou a nejde radši dělat něco užitečnýho?!“, rozléhá se nyní v hlavách čtenářů…ona to zas takový prkotina není.

Jasný, nemám žádný bojový plemeno ani 50ti kilového psa, který zmrzačí důchodce podáním tlapy. Vcelku malé plemeno, cca 8-9 kilo hmotnost (podle toho, jak moc se nají a vysere) – Japonský špic. Fotku si vygooglete, nechce mi žádná hledat. Jako řekne každej majitel psa o tom svým, řeknu to i já: je to ten nejhodnější pes a nikomu by neublížil. Záměrně by nikomu neublížil. Tohle bude ještě důležitý později, záměrně by neublížil. Špic všeobecně je obranný plemeno – svoji smečku prostě brání. Takže můj pes brání mě, a to i v situacích, kdy žádná obrana není nutná. Totiž z našeho lidského pohledu není nutná, on to prostě vyhodnotí jinak. No a je to pes, takže jak mě asi může bránit? Argumenty do toho teda fakt nejde…

Procházíme se parkem, psa mám puštěného na volno a vodítko mám omotané kolem sebe. Jelikož nejsem homosexuál, mám psa vychovaného a poslouchá na slovo. Prostě když mu řeknu, tak poslechne. Když zařvu, sklopí ocas a bojí se, co mu udělám. Takže nemám obavu ho pouštět na volno. Navíc když vidím dalšího pejskaře, cyklofašistu, kterej letí parkem, jako kdyby prosral start Vuelty a teď se to snažil dohnat nebo nějakou skupinku feťáků hledajících své štěstí v altánu uprostřed parku, tak ho prostě zavolám a jdeme jinam. Co mě ale dokáže spolehlivě nasrat na první dobrou a pošle mě do vysokejch otáček během vteřiny je, když někdo na toho zpět odvolaného psa začne mluvit, šišlat, pískat, vískat, volat, huhňat a dělat jiné píčoviny! A v ideálním případě ještě s nataženou rukou se k němu sklánět, a to všechno samozřejmě, aniž by se mě zeptal, jestli je pes magor a ukousne mu ruku nebo jestli je to ok, začít se tady emocionálně ukájet? „Voco jde? Však si ho jen pohladím…“ Jasný, já taky chodím k tvojí starý nebo dceři si je jen tak pohladit, tak voco jde? Ti aktivnější z vás už se podívali, jak japonský špic vypadá. Ti míň aktivní, co ale dočetli až sem, si dejte třicet vteřin pauzu, nastartujte google a mrkněte na to teď (nebo low-skillers budou potřebovat cca šedesát vteřin – napřed otevřete seznam.cz, do vyhledavače napište google, enter, vybrat první nabízenou položku / jo tu co má jinou barvu/ a pak napište do toho políčka japonský špic. Bude fungovat i japosnký špic, to pro ty, co píšou rychleji, než myslí). Takže už jsme všichni viděli, jak to plemeno vypadá – prostě krasavec, jako plyšová hračka.

Pro hnidopichy:

a) nekupoval jsem si ho kvůli egomasturbaci. Nepotřebuju, aby mi lidi chválili moje zvířata, věci, auta, hadry, vlasy, péro apod
b) nemám problém s tím se s kýmkoliv zastavit a dát do řeči, pokud ho ten pes nějakým způsobem zajímá a chce se dozvědět víc.
Co mě ale dostává do zuřivosti je, když ho někdo začne lákat bez mého svolení

Matka: „Jé, podívej Peťulko, ten je krásnej, že jo?“
Malej frajír (frajír píšu schválně, bo se mi to líbí víc než frajer): (neidentifikovatelné dětské žvatlání)
Matka: „Ano, pejsek“
Malej frajír: (neidentifikovatelné dětské žvatlání)
Matka: „Ano, bílej“.

A co je v tento moment lepší nápad, než kurva nechat to malý hloupý dítě, který z toho nemá rozum se rozběhnout za tím psem, protože přece tak krásnej pes nemůže nikomu nic udělat. NO KURVA MŮŽE a když se bude cítit ohroženej tím tvým páchnoucím posraným (nic proti dětem, každej se někdy posral) malým smradem, tak taky kurva udělá!! A to pak bude průser jak vrata a nikoho už nebude zajímat, že matka byla debil a nechala svoje dítě poskakovat kolem cizího psa. Nikoho nebude zajímat můj postoj k věci, že pes je hodnej, vychovanej a poslouchá a že to nikdy neudělal.

Každýho, a hlavně mediální mrdky, bude zajímat, proč je chudáček Peťulka nadosmrti znetvořený v obličeji, chybí mu půl ruky a nemá jedno ucho?

Jak je možné, že se taková katastrofa může stát a koho bychom měli zlynčovat?

Viníkem bude samozřejmě ten velký zlý běloch, já, protože jsem neměl psa pod kontrolou. A právně i z lidského pohledu to tak jistě bude, ale kurva morálně já můžu být čistý jako Panenka Marie. To je ale jaksi všechno. Pes bude utracen, protože je „nezvladatelný“, já tak přijdu o nejlepšího přítele a svoje jediné štěstí v tomhle dojebaném zasraném nefér světě a navíc si buď půjdu sednout nebo aspoň pro jistotu dostanu podmínku. Mediální mrdky nám zopakují fakta o dětech napadených psem za poslední čtyři roky, rodiče se doma pokřižují, že jejich děti to naštěstí nebyly a důchodci budou řvát ty věci, co důchodci vždycky řvou…nejspíš něco o tom, že mají malý důchod. A všechno to bude způsobenou jednou tupou kundou, která malýmu dítěti, který z toho nemá rozum, nakuká něco o tom, jak je ten pejsek krásnej. A co tak asi čekáš, že to dítě udělá, ty jedna vymaštěná krávo?

Takže po těch emocionálních zvratcích, co jsem právě předvedl prosím veřejnost o jednu věc – než se rozhodnete sáhnout na něčího psa, kočku, leguána, koně nebo krokodýla, zeptejte se kurva majitele, co si on o tom myslí?!

Díky, že jste dočetli až sem. Sejdeme se v diskuzi.


27.11.2014 Spitfire
 

12345 (3x hodnoceno, průměr: 3,00 z 5)
247x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:52
D-FENS © 2017