Snad celá Praha volí za prezidenta Schwarzenberga. Vždyť je to takový milý stařík, má grácii, tvrdí o sobě, že je pravicově zaměřený a vypadá neškodně – a to je přeci vše, o co v prezidentské volbě jde, no ne? Tak co by proti němu kdo mohl mít?
Já nebudu ve druhém kole volit nikoho, protože by mne poté pět let trápilo svědomí, jak jsem takové řádění mohl posvětit svým hlasem.
Leč další a další faktory mne stále více přesvědčují, že pokud by náhodou vyhrál Zeman, bude to patrně menší zlo.
Cože?! Kacíř! Na hranici s…
Ne tak rychle. Prve mi dovolte přednést své důvody. Seřadím je podle toho, jak moc jsem z nich otrávený, resp. za jak nebezpečné je pokládám.
První: Schwarzenberg nás chce zadlužit o stovky miliard kvůli nadšenému evropanství
Možná jste minulý rok zaslechli něco o ESM – Evropském Stabilizačním Mechanismu. Média o tom tehdy moc konkrétně neinformovala, maximálně se omezila na vysvětlování, že je to potřeba a správně a basta fidli.
Z dobrého důvodu. Smlouva o ESM říká, že všechny státy Eurozóny se se neodvolatelně a bezpodmínečně zavazují zaplatit jakýkoliv kapitálový požadavek, který vůči nim bude (ze strany ESM) učiněn, a to do sedmi dnů od obdržení požadavku. Závazek České republiky by v tuto chvíli představoval 40 miliard Kč rovnou zaplacených a 310 miliard Kč v zárukách, kdyby státy PIGS nebyly schopny splácet (což nebudou).
Takže bychom přijetím Eura dali úředníkům jakéhosi fondu směnku na to, aby od nás mohli do své kapsy požadovat naprosto libovolnou finanční částku a my jim ji museli zaplatit do týdne. Dali byste někomu slib, že mu dáte tolik peněz, o kolik si jen řekne a klidně se zadlužíte, jen abyste mu dali pomyšlení? To je totiž ESM.
Ale počkat, je to ještě lepší. Úředníci ESM nebudou moci být za výkon v ESM kontrolováni členskými státy, nebudou moci býti stíhatelní, majetek ESM nebude moci být jakýmkoliv způsobem zabaven (ani exekučně) a ani úředníci ani ESM nebude moci být nijak členskými státy zdaněn.
Jinými slovy, nejen že si úředníci ESM mohou říci jakoukoli částku a my jim ji musíme dát, ale když ji rozkradou, nikdo je nesmí ani vyšetřovat, ani stíhat a oni si mohou říct o další miliardy. Jedná se o největší tunel v historii světa.
Ale proč vás otravuji s nějakou ESM, když to má být článek o Schwarzenbergovi? Inu, to je jednoduché: Schwarzenberg je jednoznačně pro. A to nikoli z ignorance, jako Sobotka či Nečas, kteří nechápou, že nemáme výjimku z Eura a jakmile bychom jej přijali, budeme platit: Schwarzenberg si plně uvědomuje, co ESM znamená; chápe, že jakmile bychom přijali Euro, budeme to muset zaplatit – a přesto otevřeně prohlásil, že chce jak ESM, tak Euro:
„Já bych snažně prosil, abychom se konečně rozhodli a tuto smlouvu přijali“ – Karel Schwarzenberg o ESM, schůze Senátu 25. 4. 2012
A co se přijetí Eura týče, „Karel“ se také vyjevil v pěkném světle: je zásadním oponentem vypisování referenda, o kterém Nečas přemýšlel s tím, že jelikož se EU od referenda o vstupu radikálně změnila, měli by lidé mít možnost k tomu říci svoje. To se Schwarzenberogi nehodí.
A tak nás „odpovědný hospodář“ Schwarzenberg chce zadlužit hůře, než když jsme Sovětům dávali národní produkt – a nikomu to, zdá se, nevadí. Až na mne.
Druhý: dvojí metr – aneb „co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“
Vzpomínáte na „kauzu Drobil versus Michálek“? Schwarzenberg má na kontě podobné extempóre: na jeho úřadě bujela korupce, úředníku, který na to upozornil se vysmáli a zbavili se jej – jen výsledek je jiný.
„Shromáždil jsem důkazy a šel jsem za panem náměstkem současného ministra Karla Schwarzenberga. Ten mi odpověděl, že jsem paranoidní (…)
Jejich inspekce jednala podle mě dost nestandardně. Nikdo za mnou nepřišel pro materiály, které jasně dokazovaly, že došlo k plýtvání peněz a zlodějství (…)
Začali mi vyhrožovat. Cítil jsem se ohrožen na životě, navíc jsem byl v hledáčku nadřízených a ti na mě posílali kontrolu za kontrolou. Ten tlak byl obrovský, proto jsem rezignoval“ – Jan Klouzal
Když totéž udělali podřízení Drobila, kauza byla propíraná ve všech médiích a jejím výsledkem bylo, že – v českém politickém prostředí bezprecedentním kroku – odstoupil patrně nejlepší ministr životního prostředí, jakého jsme kdy měli.
Když to udělali podřízení Schwarzenberga, ten kandiduje na prezidenta republiky. Toto mu ovšem moc dobrou vizitku co do schopnosti se postavit korupci nevystavuje.
Prve mne ale vytočil neuvěřitelný dvojí metr, když si Schwarzenberg nadával s Bátorou. Osobní charakteristiky obou pánů pro mne tehdy byly podružné, šlo o princip. Dovolím si tedy stručnou rekapitulaci.
Celou kauzu začal Schwarzenberg, kterému se nelíbilo, že se Bátora opovážil nesouhlasit s pochodem na podporu homosexuálních aktivistů a transvestitů. To starého pána rozčílilo natolik, že politoval, že za to Bátoru neodvolají a veřejně na něj alespoň verbálně zaútočil výrokem „Hodí se tam
Jenže Bátora urážku tiše nestrpěl a opětoval palbu v podobném duchu: prohlásil o „knížeti“, že „To se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj“ — a uvedl to replikou „Chudáček starej.„
Proti sobě tedy stojí Schwarzenbergovo „tříska v zadku“ a Bátorovo „chudáček starej“ – dle mého názoru si oba pánové naprosto nemají co vyčítat.
Jenže aby plebs jednal s feudálním pánem jako rovný s rovným a nenechal si líbit urážku, to tedy ne. Koneckonců, všichni ví, že u nás máme rovnost před zákonem jen teoreticky. Takže se strhla mediální mela, Kalousek vyhrožoval odchodem z vlády – a Schwarzenberg stupňoval verbální agresi: jal se o Bátorovi hlásat, že „s těmi názory na školství, to nejde. To je jako kdybych ustanovil známého pedofila ředitelem dívčí školy.„
Dovedete si tu to sexuální urážku představit v opačném směru, v kontextu něčí nelibosti vůči Schwarzenbergovým když ne názorům, tak třeba občanství či historii rodu? To by byl mazec!
K tomu se ještě Schwarzenberg rozvzpomenul na další levičácké manýry – uklízení lidí s „nesprávnými názory“ do skladů a kotelen – a doplnil, že „ať třeba na ministerstvu školství řídí sklad tužek, ale zrovna personální oddělení, to je moc.“ Podotýkám, že ministerstvu školství Bátora ušetřil 150 milionů a vyhodil 167 zbytečných úředníků, většinu z ex-Schwarzenbergovy Strany Zelených, což mohlo být podle některých komentátorů skutečným důvodem Schwarzenbergova boje proti Bátorovi.
Třetím příkladem „dvojího metru“ je předvolební kampaň. Možná ještě pamatujete, jaké pobouření vzbudil klip Mádla a Issové „přemluv bábu“, o kterém si 42% lidí myslelo, že je to „sprostá urážka seniorů“. Klip a jím vyvolané pobouření bylo omláceno o hlavu ODS, jakožto i celé takzvané „pravicové“ (podle Uhla „neoliberální“) politické scéně“.
Přeskočme o tři roky kupředu: v Reflexu vyšel článek, podle kterého volí Zemana jen blbci a důchodci, zatímco Schwarzenberga inteligence, vysokoškoláci a vůbec elita. A hleďme: to je naprosto v pořádku. Ale o dvojím metru médií bude řeč dál:
Třetí: Schwarzenberg má nekritickou podporu soukromých médií držených Němci a přáteli „knížete“
Původně jsem druhé kolo prezidentských voleb pokojně ignoroval s tím, že Karla „ESM-tuneláře“ Schwarzenberga ani Miloše „korupčníka“ Zemana volit nebudu a hotovo.
I přes to, že se médiím relativně snažím vyhýbat mne ale začala poněkud otravovat zdánlivě všudypřítomná masivní kampaň na podporu Schwarzenberga (a dehonestaci Zemana), která se kromě již zmíněného dvojího metru nesla i v duchu Schwarzenbergovské netolerance: pokud si někdo dovolil „knížeti“ něco vytknout, okamžitě byl vykreslen jako xenofob, gerondofob, aristofob nebo alespoň příslušník lůzy, „sociál“ a komunista (co na tom, že Schwarzenberg seděl ve vládě za stejnou stranu s lidmi, kteří nenávidí svobodu jedince a nejsou o nic lepší, než komunisté – s Melouny od Zelených. Ale i o těch ještě bude řeč.)
Jestliže byly jakékoli prohřešky Schwarzenberga marginalizovány, činy Zemana byly naopak líčeny v absurdních rozměrech, které začínají připomínat frašku: když Zeman v interview pomalu zvedl ruce a udělal „vrr“ v imitaci „aligátora“, reportérka z toho měla mít doživotní trauma; média halasně řvou, že Zeman lže, ovšem když přijde na Schwarzenberga, je buď ticho po pěšině, nebo jsou média najednou velmi shovívavá a „kníže“ se – slovy Jiřího Cee – „pouze ‚mýlí‘, ‚nepamatuje‘ nebo ‚spal‘„. Navrch k tomu za Zemanem určitě stojí ruský kapitál (hrůza! Děs! Všichni se bojte medvěda!), zatímco vazby Schwarzenberga na Zdeňka Bakalu, který za Grosse velmi podivným způsobem získal OKD (je vyšetřován pro důvodné podezření z pěti trestných činů), snažil se ovlivňovat státní zástupce a podle všeho otevřeně lhal o způsobu koupě společnosti (co je zvláště veselé, Vrchní soud v Praze rozhodl, že říkat o Bakalovi, že se „chová jako gauner“ se smí, protože je to pravda) zůstávají nepovšimnuty.
A právě tento Bakala, který kromě časopisu Respekt vlastní i Hospodářské noviny, je osobním přítelem Schwarzenberga: poslal mu na prezidentskou kampaň nejméně půl milionu a již předtím financoval Kalouskovu a Schwarzenbergovu TOP09.
A dalo by se pokračovat: stejně „taktně“ se ignoruje, že Schwarzenbergova firma obcházela zákazy na vývoz potenciálně kontaminovaných ryb nebo to, jak se Schwarzenberg zamíchal do tunelování Becherovky. A pak tu máme ještě tu patálii s nadačním fondem Bohemiae, ve které Schwarzenberg fungoval jako výkonný ředitel a který záhy začal podvádět na daních tím způsobem, že obchodní zisky vykazovala jako dary.
Při tom všem – kde nic, tu nic. Člověk musí vědět, co hledá, aby našel sporadický článek z doby, kdy ještě Schwarzenberg nebyl „závodním koněm“ různých politických zájmů.
Teď je situace jiná. Prezident naprosto není tak nanicovatá figurka vhodná leda tak na přehlídky, jak se to o úřadu, na nějž aspiruje, Schwarzenberg snaží nabulíkovat veřejnosti. Prezident má dokonce větší politický význam a nezávislost, než kdy předtím: již není mocenským orgánem druhé instance – voleným poslanci –, nýbrž mocenským orgánem první instance: nepotřebuje se zavděčit poslancům ani vládě. Sám do značné míry ovlivňuje směřování ekonomiky – a to zdaleka nejen důležitou pravomocí prezidenta určovat guvernéry České národní banky, nýbrž i svou diplomatickou činností. Mimo to jmenuje soudce, čímž ovlivňuje vymáhání práva a náhledy na jeho výklad a co je nejdůležitější, má právo veta.
Zahraniční politika je přitom jedna z mála oblastí, o kterých se jinak mlhavý Schwarzenberg vyjádřil nade vší pochybnost jasně. Chce orientovat ČR na větší závislost na Německu a distancovat se od Ruska, kde se nám v posledních letech daří úspěšně obnovovat staré trhy a diverzifikovat exporty českého průmyslu (a prosím – žádné pokrytectví o „zlém Rusku“: Němci velmi aktivně budují bilaterální vztahy s Ruskem, jen nechtějí, aby byli ostatní stejně nezávislí, jako oni). Koneckonců, Schwarzenberg by nás rovnou nejraději vrátil do dob Rakousko-uherské monarchie, kdy každý Čech mluvil německy. A to nemluvím o prodeji Lobkovického paláce, kterému se postavil i zástupce tohoto šlechtického rodu a Kalousek ujišťoval, že žádný prodej nebude, jen aby Schwarzenberg toto historické dědictví nevýhodně prodal Němcům. To ve své době pobouřilo řadu lidí – jen aby zapomněli a Schwarzenberga dnes s jásotem volili. (Smím vůbec mluvit o těchto věcech? Nedělá to ze mne aristofoba?)
Když začnete hledět tímto směrem, je najednou jasné, odkud vítr vane.
Česká soukromá masmédia vlastní Němci, Švýcaři a/nebo Schwarzenbergovi přátelé (jako již zmíněný Bakala, který vlastní časopis Respekt). Němce jsme si vysvětlili, Schwarzenbergovy přátele také a ke Švýcarům řeknu jen tolik, že má Schwarzenberg švýcarské občanství – mít jako občana, přísahajícího vám věrnost, prezidenta cizího státu, to je přeci pěkný pocit.
A tak se, vyjma zametání rozličných kauz, mohou dít věci nevídané. Volební průzkumy, které by mohly zpochybnit šikovně vypuštěnou mobilizující zprávu o tom, že Zeman vítězí (a voliči Zemana tedy mohou a mají zůstat doma, zatímco voliči Schwarzenberga se musí zmobilizovat) najednou, poprvé v historii, zázračně mlčí. Řekněte „wow“.
Jak to bylo – „once, it’s happenance. Twice, it’s coincidence. Third time, it’s enemy action.„
A to je právě to, co mne děsí. Pokud má Schwarzenberg tak dokonalou a spolehlivou podporu médií a vlivných lidí, že dokáže zamést pod koberec všechny své skandály, umlčet průzkumy veřejného mínění, znamená to, že je naprosto nevykazatelný: ať udělá cokoli, projde mu to, neboť „jeho“ média a přátelé jej „podrží“.
Oproti tomu kdyby vládl Zeman, kterého média nenávidí a se kterými on vede otevřenou válku, neprošlo by mu vůbec nic.
Média jsou „třetí mocností“; jak trefně poznamenal spisovatel Michael Crichton, „přístup novinářů se změnil s Watergate: tehdy získali moc svrhávat a nastolovat vlády.“ Jak to vypadá můžete vidět v USA: „liberální“ masmédia milují Obamu, ospravedlňují a podporují každý jeho návrh (jaká to podoba se Schwarzenbergem!), umlčují, skandalizují a osočují odpůrce nařčeními z různých -ismů, -fobií a nízkých pudů a původů (jaká to podobnost se Schwarzenbergem!) a když se objeví nějaký skutečně velký skandál, jaký by opozici nikdy neprošel – jako když Obamovi úředníci v rámci operace Fast&furious dávali zbraně narkomafii, aby z toho mohli křivě obvinit americké obchodníky se zbraněmi a prosadit Obamovy návrhy na zákaz zbraní –, média to zametají pod koberec s tím, že Obama „nevěděl“ a jen náhodou se mu to hodilo (do třetice – jaká to podoba.)
Schwarzenberg má přitom podhycenou i „kulturní frontu“: představuje zástupce Havlova seskupení „pravdy a lásky“, jemuž jsou lidé oddaní tak fanaticky, že „kdo není s nimi, je proti nim“ a za volbu „špatného kandidáta“ bude potrestán tak, že už si neškrtne – to je tolerance, pane jo. Jako za vlády Strany a Vlády, to byly také černé puntíky za volbu špatných kandidátů. Takže tím má ve svém táboře umělce a komentátory.
Ne, o vládu mediokracie a „liberálů“ naprosto nestojím. Zeman je v tomto ohledu mnohanásobně menší zlo.
Čtvrtý: Schwarzenberg je český Obama: levicový kolektivista, přetvařující se za umírněného
Trockista Uhl už se těší, jak by se Schwarzenberg mohl vrátit k „Nové levici“, z jejíhož lůna vzešel. To znamená od lidí nepřátelských jak ke svobodě, tak k rodině a jiným tradičním hodnotám.
Ono se není co divit – stačí vzpomenout na angažmá v „new left“ Straně Zelených, jejíž předseda Bursík v televizi prohlásil, že předseda Svobodných „nemá jako věcný argument kromě toho, že obhajuje právo člověka na to vybrat si“ a náklonnost k havlovské „Třetí cestě“ socialismu s lidskou tváří – jak vzpomínal Ivan Kočárník:
„Ti, kteří nestudovali tržní ekonomiku, na nás pohlíželi jako na lidi, kteří se snad zbláznili. Chtěli jen plánované ceny a o liberálních nic nevěděli. Když Čalfa navrhl 8. 11. 1990 o naší strategii hlasovat, dopadlo to v její neprospěch.„But it gets better. Schwarzenberg se nechal zpovídat portálem vice.com, kterému pověděl velmi zajímavé věci o svém postoji k socialistickým revolůcím 60. let i „Occupy“ hnutím dneška:
„Ve Vídni jsem doslova vyrůstal na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse, Rudolfa Schwarzkoglera a Otto Muehla.
(…) Jednou za čas nastane povstání proti něčemu, co je ve francouzštině nazýváno la politique de papa, proti obrazu světa, ideálům a politice fotrů. To už se několikrát stalo, například v třicátých letech, ve zmiňovaném roce 1968, na konci osmdesátých let a teď. Většinou jsem na straně mladých lidí. (…) Většinou ale s jejich ideály souhlasím.
(…)
Jde hlavně o následky, které se projeví po několika letech. Například z událostí z roku 1968 vzešlo v Německu hnutí zelených, které se následně rozšířilo do celé Evropy.“ – Karel Schwarzenberg pro vice.comZmiňovaný Nitsche se proslavil „uměním“ ve formě tance před ukřižovanou ovcí staženou z kůže a Brus tím, že se pomazal exkrementy, pil moč a nechal se zatknout poté, co masturboval při zpěvu rakouské hymny – to jen dává vskutku zajímavý pohled na Schwarzenbergův deklarovaný konzervatismus.
Pro nás je ale zajímavý třetí z „inspirátorů“ Schwarzenberga: Otto Muehl.
Tento bývalý důstojník Wehrmachtu (do důstojnické školy se přihlásil dobrovolně) po válce založil krajně levicovou „Friedrichshof Commune“, která skončila jako sekta, pro kterou přívrženci Muehla sháněli sexuální otrokyně; zajímavý je ovšem deklarovaný cíl, kterému snad na počátku – což je doba, o které mluví Schwarzenberg – věřili: vytvořit sociální systém jako protipól ke kapitalismu, materialismu, zahodit tradiční rodinu a vysvobodit se ze zajetí „vlastnických sexuálních vztahů“ a „patrhiarchie“. To nezní moc pravicově – ale naprosto přesně to vystihuje agendu „new left“ s jejím antikapitalismem, sociálním státem a paranoidním feminismem, což Schwarzenbergova otevřená podpora ideálům anti-kapitalistickým revolucionářům z „Occupy wall street“ a dalších hnutí jen potvrzuje.K tomu si můžete přidat aktivní účast na konferencích Bilderbergu – o nichž, to pozor, nemíním šířit žádné konspirační teorie (které jsou přinejmenším spekulativní), ale mám za to, že se o nich velice dobře dá prohlásit, že jejich ideové podhoubí propaguje směr, jaký předestírají kolektivisté z Římského klubu: fanatický environmentalismus (a opět tu máme Schwarzenbergovy Zelené…), doomsaying a alarmismus s „přemnožením lidstva“, neskrývaný obdiv k myšlence jednotné světové vlády založené na kolektivistických principech a sociálním inženýrství a též neskrývaný postoj, že by lidstvo mělo být řízeno vrstvou „elit“ (oněch sociálních inženýrů), které přeci vědí lépe než vy, co je pro vás dobré.
Takže to máme: angažmá v socialistické Straně zelených a fascinace environmentalismem a klimatickým alarmismem – stejně, jako Obnama.
Oblibu „zajímavých přednášek“ kolektivistů a sociálních inženýrů z Bilderbergu a Římského klubu – stejně, jako Obama.
Mládí formované účastí na akcích radikálních levičáků a utopických socialistů – stejně, jako Obama (který se podle vlastních slov inspiroval Black power hnutím a Černými pantery).
„Progresivismus“, resp. pevné zakotvením v levicovém „liberalismu“ – stejně, jako Obama.
Obdiv k federalismu a koncentraci moci u států, byť za cenu nesmírných ekonomických obětí jednotlivých zemí – stejně, jako Obama.
A konečně, naprostá oddanost většiny mainstreamových médií, která kryjí jeho hříchy – jako to měl a má Obama.Musel bych být úplně šílený, abych si tohoto šikovně manipulujícího a úmyslně zavádějícího new-left „progresivce“, nepřítele současného uspořádání společnosti a etatistu přál na hradě.
Volit, nevolit…
Jediné, co mne drží od toho, abych volil Zemana jako „menší zlo“ je vědomí toho, že kdyby se choval prasecky, byl bych za to svým hlasem spoluodpovědný – a fakt, že Zeman není o tolik lepší, byť se – narozdíl od Schwarzenberga – alespoň nepřetvařuje a nelže, že má rád tradiční hodnoty a že zastává pravicové pozice: nechal se slyšet, že by do ČNB povolal Švejnara (sic!) a jeho postoje z doby, kdy tahal za jeden provaz s havlisty též stojí za připomenutí:
„Ještě ale nebylo zdaleka vyhráno, neboť reformu musel schválit Parlament a v rozpočtovém výboru byli Zeman s Wagnerem tvrdě proti. Zeman se rozčílil a křičel na Klause: ,Když my se usneseme na tom, že se budeme koupat v šampaňském, musíte jako ministr financí na to dát peníze!‘ Klaus na to odsekl: ,Dobře, ale berte na vědomí, že řeknu všem médiím, že se Zeman za státní peníze chce koupat v šampaňském!‘ Nakonec Parlament vše Klausovi schválil a mohli jsme spustit cenovou liberalizaci. „ – Ivan KočárníkPokud jsou hlášení o „útocích na Karlovy volební stránky“ tím, co jsi myslím, tedy „false-flag“ operací, kterou chce Schwarzenberg získat sympatie, vybudit pocit ohrožení a tak zvítězit (neboť Zeman by musel být úplně blbý, aby něco tak hloupého dělal – nic by tím nezískal a naopak ztratil sympatie, ergo z otázky „cui bono“ jednoznačně vychází, že se to hodí „Karlovi“), začínám se skutečně bát toho, jakým směrem by se země ubírala v případě vítězství Schwarzenberga.
Jenže pravda nakonec bude, že když se na ně člověk začne dívat důkladněji, na oba kandidáty vyplave spousta špíny. Takže nezbývá, než popřát:
Nechť vyhraje ten neškodnější.
Addendum: až teď jsem otevřel mail s komentáři a musím tedy podotknout, že v řadě témat je Zeman naopak zlo horší: ať se jedná o zákazy minaretů, proklamovaný ortodoxnější a důslednější eurofederalismus či nechuť dopustit odluku církví od státu; a takto se zpožděním jsem si vzpomněl ještě na to, že Schwarzenberg snad jako jediný nepodpořil v anketě presumpci viny v podobě zákona o dokládání majetku a jeho exekuci v případě opačném.
Můj článek byl motivován v prvé řadě mou averzí k masmédiím a tedy snaze zabránit vytvoření mocenského bloku média-politici; jednak averzí ke dvojímu metru a okatému nadržování „knížeti“; a do třetice též názoru, že sociálně-inženýrská „new left“ je podstatně nebezpečnější, než víceméně jen přerozdělovací „klasičtí socialisté“.
Věřím ale, že to dokáže na pravou míru uvést někdo jiný v samostatném článku.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)