Podle všech vyjádření představitelů EU a jejich české prodloužené ruky – vlády ČR – již není nikdo u nás majitelem žádné půdy ani nemovitosti, protože o tom, kdo se k nám přistěhuje, rozhodují oni.
A pro jistotu jsou pravomoci tak nějak neurčité, aby nikdo nemohl být prohlášen za viníka toho, že se u vás doma před vaším bytovým domem objeví rodina ze Sýrie s papírem z úřadu na kterém bude napsáno:
A vy s tím nic nenaděláte, protože vládce náš, slunce naše jasné, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker I. to schválil. Usadíte je tedy v prázdném dětském pokoji, o kterém jste sám zpravil příslušné úřady ve svém majetkovém přiznání, a jste rád, že jsou to skromní lidé a do pokoje se vejdou i se svými pěti dětmi. Bohužel časem zjistíte, že jsou sice skromní a stačí jim jen jeden pokoj, ale vadí jim, že vaše žena chodí nějak moc odhalená (přičemž vám je šuma fuk, proč ta jeho chodí v tmavém pytli), a donutí vás pod pohrůžkou vystěhování z vašeho obýváku, aby i vaše žena nosila ten tmavý pytel.
Ale nejhorší překvapení asi přijde, až se jednou vrátíte z večírku a na vaší koupelně bude cedule no-go a upozornění, že pokud se nepodřídíte právu šaría, o kterém jste doteď nikdy nic neslyšel, nemáte právo koupelnu využívat.
No, nevím jak to může dopadnout. Vzhledem k tomu, že jste slušný občan a mluvící hlava vám v TV řekla, že zbraň nepotřebujete a správné je být Charlie, tak ji nemáte, máte tužku. Kupodivu ten pán ze Sýrie asi slušný není a zbraň má.
A nebo neposlouchal tu mluvící hlavu. To už je vlastně jedno, protože buď opustíte byt, nebo budete popraven, stačí si přeci vybrat a nechat se kulturně obohatit.
A jaké z toho tedy plyne ponaučení? Nenechat si namluvit, že v Bruselu nebo Praze sedí feudální vládcové, kteří mají právo rozhodovat o tom, kdo se smí a nesmí kam nastěhovat, to právo má a musí mít vždy jen majitel pozemku či nemovitosti, ke kterému se někdo stěhuje. Pokud je to „slušný“ občan a toto právo si nechal vzít zároveň s právem tento majetek bránit, není mu už pomoci. Majetek, který nikdo nebrání, je volně k dispozici a vždy se najde někdo, kdo ho sebere.
A proč si myslím, že je to tak vážné? Protože sleduji, co tito vládcové, kteří o nás chtějí rozhodovat, říkají a píší. Oni se s tím zase tak moc netají, jen prostě používají takový zvláštní jazyk, kde slova mají trochu jiný význam, než myslíme:
Takže jak to je? Mohu si k sobě domů nastěhovat koho chci, nebo ne? Mohu naopak odmítnout, když ke mě bude někdo nastěhován? Jsem ještě pánem na svém pozemku? Mám vůbec ještě nějaký pozemek, nebo to vše už patří mému pánu v Bruselu?
Jak to tedy je? Kdo je John Galt?
(Zatím nikdo nehlasoval)