Jasný a zřetelný vzkaz

Featured Image

Následující text obsahuje spoustu úvah ryze osobního charakteru, které však pisatel považuje za natolik důležité, že musí být napsány a měly by být čteny a obsahuje rovněž mnoho citátů, které podtrhují hlavní myšlenku textu. Tyto citáty jsou psány lidmi, kteří bojovali a umírali za to, abychom mohli žít ve společnosti, která je svobodná, ale i těmi, kteří udělali vše proto, aby uvrhli svět do temnoty diktatur a otroctví.

Tento článek by se mohl jmenovat i jinak. Mohl by se jmenovat třeba „Svoboda není zadarmo“. Svoboda není zadarmo. To si uvědomovali českoslovenští legionáři ve světě zataženého do pekla první světové války. To stejné si uvědomovali i letci a další vojáci zatažení do pekla války druhé. A já věřím, že si to uvědomovala spousta lidí, která chtěla v roce 1989 změnu. Hlavní problém této myšlenky ovšem tkví v tom, že se na ni velice rychle zapomíná a co je ještě horší, velmi často jsou lidé ochotni obětovat na první pohled marginální a nepodstatné části své svobody ve prospěch určitých iluzorních slibů, polopravd, lží a mýtů.

A tak pomalu ztrácíme možnost mluvit, jak uznáme za vhodné, ztrácíme možnost cestovat, jak potřebujeme, či chceme, dokonce i věřit tomu, čemu chceme. Aniž by nad tím většina lidí uvažovala, přijde jim normální, že někdo, kdo k tomu nemá nejmenší právo, začne určovat co, jak a kdy děláme na svém pozemku, či v soukromí svého domova a dokonce je ani nenapadne uvažovat nad tím, jak je možné, že vznikají úřady, instituce a úředníci, kteří najednou mají „PRÁVO“ je při tom kontrolovat, ba co hůře, trestat.

Tenká červená linie svobody se neustále posunuje, zkracuje a deformuje dle toho, jak se to zrovna hodí těm, kteří se považují za nejpovolanější k řízení životů těch běžných lidiček, těch, z jejich pohledu hlupáků, kteří vlastně ani nerozumí tomu, co chtějí a co je pro ně dobré.

A tito lidé – MY – k  tomu dosti často mlčíme. Spousta z nás nese trpně, jak se neustále omezuje prostor, kdy ještě něco zkrátka jen můžeme a kdy již naopak něco musíme, se neustále rozrůstá jako zrádné rakovinné bujení. Lze nás vinit, když nereagujeme ihned? Vždyť i ten nádor se velmi často začne rozrůstat pomalu a nenápadně. Bez toho, abychom si jej byli vědomi.

S mizejícími právy pak velmi rychle začneme ztrácet vlastní svobodu až do momentu, kdy zůstane … . Co ale nakonec vlastně zůstane? Myslím, že to správné slovo, které hledáme je otroctví. Jen otrok totiž nemá vůbec žádná práva a má jen a jen povinnosti.

Dlouho jsem vše jen sledoval. Mlčky, trpně a bez odporu. Asi to byla chyba. Kdybych se třeba ozval dříve, možná by se něco změnilo. Třeba by se našlo více takových, jako jsem já a třeba bychom spojeni a nikoli rozděleni, dokázali změnit svět v místo, které je o něco méně regulované, ale o něco svobodnější.

Co však je tím zásadním momentem, že jsem se rozhodl pozvednout svůj hlas k jasnému a zřetelnému odporu?

Je to právo držet a nosit braň.

Dovedu si představit spousty lidí, kteří se při této větě otřesou odporem. Vždyť zbraně jsou špatné, zlé a kruté a zabíjejí lidi a děti a zvířata a jen bohové vědí, co ještě. NE! Žádná zbraň nikdy za celou dobu historie lidstva nevzala jediný lidský život. Zabíjejí a zabíjet budou vždy jen a jen lidé. Mohou to být zlí lidé, kteří ubližují z potěšení, či zločinci z touhy po majetku. Mohou to být teroristé, co ubližují ze msty, nebo kvůli náboženství. Mohou to ale být i vojáci, či policisté jako prodloužené ruce států, kteří zabíjejí z rozkazu. Tak jako tak, oběť budete vždy Vy. Jeden každý z Vás a proto i píši velké písmeno, protože oslovuji jednoho každého z Vás čtenářů jednotlivě. Můžete to být Vy, nebo někdo Vám milovaný. Doposud jste měli možnost se bránit. Doposud jste měli tu jednu z posledních mála svobod, které Vám ještě zbyly. Právo pozvednout zbraň na svou obranu proti každému, kdo by chtěl vzít Vám Váš život, život milovaných, připravit Vás o vše, co jste budovali, vzít Vám Váš svět. Někdo v Evropské Unii, o kom jste nejspíše nikdy neslyšeli a kterému na Vás vůbec nezáleží, se Vám rozhodl toto právo vzít. Rozhodl se šlápnout na jeden z posledních živých kořenů umírajícího stromu svobody. Proč to udělal?

Patrik Henry, jeden ze zakladatelů USA k tomu prohlásil toto:

Stali jsme se snad nakonec tak nízkými a ubohými, že nám nemůže se zbraní býti důvěřováno? Jsou-li zde tyto zbraně skutečně ku naší obraně, čí ruce jsou důvěryhodnější a povolanější k jejich držení, než naše vlastní?

Pro koho jsme se stali tak nízkými a ubohými, že nám nedůvěřuje. A je to skutečně nedůvěra svobodomyslného člověka, nebo obava diktátora, který se děsí, že při snaze dovléci svět do otroctví by se nakonec mohl najít někdo, kdo se mu postaví na odpor?

George Washington k tomu prohlásil následující:

Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojeni a disciplinovaní, ale měli by mít dostatek zbraní a munice, aby uhájili svou nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat – včetně jejich vlastní vlády.

A stejně tak i Richard Henry Lee:

K zachování svobody je nezbytné, aby lidé vždy měli zbraně, a také aby se učili, zejména v mládí, jak je používat…

Zakladatelé Spojených Států Amerických si byli plně vědomi, že pro zachování svobody je nezbytné, zdůrazňuji NEZBYTNÉ, aby jeho občané měli právo držet a nosit zbraň pro to, aby dokázali kdykoli UBRÁNIT svou SVOBODU A NEZÁVISLOST. A ten důvod není jediný. Podívejme se, co k tomu napsal Thomas Jefferoson, nebo např. spisovatel Robert Heinlein:

Thomas Jefferson

Silné tělo činí i mysl silnou. Z různých druhů cvičení doporučuji střelnou zbraň. Je to přijatelné cvičení pro tělo a dává mysli důstojnost, zábavu a nezávislost. Míčové a podobné hry jsou pro tělo příliš prudké, a netříbí mysl. Nechť je střelná zbraň na tvých výletech nerozlučným společníkem.

Robert Heinlein

Ozbrojená společnost je zdvořilá společnost.

Existují statistiky, která celá slavná EU tak nenávidí, že je nechce přijmout jako validní argument k diskusi, které dokazují, že legální držitelé střelných zbraní patří k nejdisciplinovanějším a nejslušnějším občanům ve společnosti. Držení a nošení zbraně je sice jednoznačnou známkou svobody, obsahuje v sobě rovněž i obrovskou dávku zodpovědnosti a vlastní vyspělosti. Stejně se na to dívá např. psychiatr Sigmund Freud:

Strach ze zbraní je znakem sexuální a emocionální nedospělosti.

Představitelé EU nás tedy považují za sexuálně a emocionálně nedospělé, či nevyspělé? Statistiky hovoří o opaku. Jsou to ovšem opět informace, které představitelé EU jednoznačně odmítají. Možná proto, že měl v něčem pravdu jistý pan George Orwell:

Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.

Trošku bych si dovolil ten výrok poupravit, protože puška visící na zdi dělníkova domu není symbolem demokracie, ale symbolem SVOBODY. A svoboda je bohužel fenomén, který se současné demokracii začíná stále více a více vzdalovat. Nebo a to je ještě horší myšlenka. O svobodu v demokracii nikdy nešlo a pravda je spíše jinde?

Jsme však schopni násilí?

Jako obyčejní lidé se budeme vždy obávat dne, kdy budeme muset sáhnout k násilí vůči někomu, byť by nám chtěl jakýmkoli způsobem ublížit. Již ta myšlenka sama je někdy velmi zlá a stěží uchopitelná. Vyrůstáme navíc z křesťanských tradic, které nás v drtivé většině případů nabádá se k násilí neuchylovat. Je to však pravda vždy?

oprávněná obrana není jen právem, ale přímo nevyhnutelnou povinností pro toho, kdo je odpovědný za život jiného, za rodinu či za stát. Naneštěstí se stává, že potřeba učinit agresora neschopným páchat škody někdy vyžaduje vzetí jeho života. V takovém případě je tento osudový důsledek možné přičíst agresorovi, jehož činy k této újmě vedly, i kdyby nebyl morálně odpovědný pro neschopnost jasného úsudku.

Jan Pavel II.

I když násilí v obraně vždy bude v očích lidí pevných zásad smutnou nezbytností, mnohem horší by bylo, kdyby pachatelé zla vládli spravedlivým.

sv. Augustin – r.354-430

A co terorismus?

EU nám tvrdí, že omezení našich práv je pro naše dobro, protože nás bude chránit před terorismem. Opravdu netuším, jak dospěli k tak zcestné myšlence. Pravděpodobně na základě nějakých pochybných myšlenkových konstruktů dospěli k názoru, že většina teroristů nakupuje zbraně v legálních obchodech a registrují je na příslušných odděleních policie zabývající se registrací zbraní a střeliva. Nechal bych nyní promluvit někoho, kdo má s terorismem zkušeností víc, než si kdokoli z nás dokáže představit:

V posledních týdnech mnozí civilisté pomohli Izraelské policii zatknout teroristy, kteří spáchali teroristické činy. Civilisté vycvičení v užívání střelných zbraní násobí sílu v boji proti terorismu a proto jsem učinil opatření, která v této době ulehčují získání povolení (k držení zbraně).

Gilad Erdan

Chci zdůraznit hlavně větu: „Civilisté vycvičení v užívání střelných zbraní násobí sílu v boji proti terorismu.“ Ve státě, ve kterém hrozí teroristické útoky značnou měrou, jsou to právě civilisté, kteří jim mohou a dokonce i jsou schopni buď přímo zabránit, či alespoň minimalizovat jejich dopady. Tento fakt sám o sobě je neoddiskutovatelný a snadno dokazatelný.

Máme zde ovšem dva jiné a hodně zajímavé výroky:

Když vláda začne lidem zabavovat zbraně, vězte, že je budete zanedlouho potřebovat.

neznámý autor?

Obvyklá cesta do otroctví je, že vám nejdřív seberou zbraně, pak majetek, a nakonec vám řeknou, abyste drželi hubu a dělali, že se vám to líbí.

James A. Donald – novinář (když ještě novináři byli novináři)

Na tyto výroky totiž navazuje mimořádně zajímavý nášup:

Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS – obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.

Heinrich Himmler

Veškerá politická moc pochází z hlavně pušky. Veškerými zbraněmi musí vládnout komunistická strana, aby takto žádné zbraně nemohly nikdy být použity k vládnutí straně.

Mao C´Tung

Lidem různých provincií je přísně zakázáno vlastnit jakékoli meče, luky, kopí, střelné zbraně či jakékoli jiné typy zbraní. Držení těchto elementů ztěžuje vybírání daní a poplatků, a podporuje vznik povstání.

Tojotomi Hidejoši – japonský státník a císařský regent, 29. října 1558

Jeden člověk s puškou je schopen kontrolovat sto neozbrojených…provádějte plošné prohlídky a za nalezené zbraně popravujte.

Vladimir Iljič Lenin

Pokud opozice složí zbraně, dobrá. Pokud ne, odzbrojíme ji sami.

Stalin

Svými výroky se představitele EU zařadili mezi takové „velikány“, jako byli Himmler, Mao C’Tung, Lenin a Stalin. Skuteční řezníci, jak jen známe z historie. A když se nad tím zamyslíme, tak nejlépe to vyjádřil Stalin. Zmínil totiž opozici. A to je oč tu běží. Protože opozice do dnešní „démon-kraD-cie“ tak nějak nepatří. Opozici je třeba oslabit a následně vaporizovat. Viďte pánové z Bruselu.

Na jednu stranu jsem rád, že to, co jsem od samého počátku považoval za zlo, se jako zlo skutečně demaskovalo. A před zlem se neustupuje. Zlu se nevzdává. Se zlem se bojuje. Vždy a všude a za jakoukoli cenu.

Skončím posledním výrokem, který je nazván lakonickým. Autorem tohoto výroku byl starověký Řek, přesněji Sparťan – Lakedaimoňan (od toho možná ten „lakonický“ – oni toho Sparťané moc nenamluvili, za to byli zatraceně dobrými bojovníky). Když on a jeho vojáci bránili Thermopylskou soutěsku, vzkázal mu před bojem perský panovník Xerxes, aby on a jeho druhové složili zbraně. Dle legendy král Leónidás odpověděl pouze dvěma slovy: MOLON LABE.

A tak i já chci poslat každému novodobému diktátorovi a tyranovi, který mi chce vzít nejen mou svobodu, ale i schopnost bránit sebe a své blízké před nepřáteli vnějšími, ale i vnitřními, před zlem, před kterým se neustupuje, jasný a zřetelný vzkaz. Zbraň není jen věc. A její vlastnictví není jen právo. Je to nedílná součást rodiny, domu, mně samého a mnohého co je mi svaté. Pokud ji někdo bude chtít, bude si ji muset zkusit vzít.

MOLON LABE


29.01.2017 L.C.


Související články:


12345 (343x hodnoceno, průměr: 1,16 z 5)
21 504x přečteno
D-FENS © 2016