Zkracování noční doby neznamená jen zkracování dámských sukní a tím snížené pozornosti u řidičů mužského pohlaví, ale zejména výskyt několika specifických druhů dopravních prostředků na silnici, zejména motorkářů a cyklistů. Proto ať už máte Hummera, SUV, Fóbii, Velorex, čtyřkolku, fichtla, kolo, koloběžku, nebo prestižky, berte ohled na to, že na silnici nejste sami!
S ohledem na dva jmenované druhy, zopakujme si prosím tyto elementární pravidla silničního provozu:
Značka „Dej přednost v jízdě“ se vyskytuje nejčastěji před křižovatkou silnic, samotný její název je všeříkající, a pokud ji zahlédnete při výjezdu z vedleší silnice, prosím, rozhlédněte se ještě jednou, jestli opravdu nic nejede. Pozor, dáváte přednost i cyklistům!
Značka „Konec hlavní pozemní komunikace“ pak naznačuje blížící se „Dej přednost v jízdě“
Speciálním případem je značka „Stůj, dej přednost v jízdě“ umístěná většinou v nepřehledných úsecích značící nebezpečné místo, kde je třeba vozidlo nejprve zastavit, poté se rozhlédnout, případně dát přednost v jízdě, a následně teprve pokračovat v pohybu. Smysluplnost umístění této značky je diskutabilní, avšak to není předmětem řešení článku. Osobně ji považuji za nadstandardní „Dej přednost v jízdě“ a případné vjetí do křižovatky dvakrát přeměřím, než vyjedu.
Těmto dopravním značkám je nadřazena světelná signalizace, opět některé její formy jsou diskutabilní, proto se jí budu zabývat pouze v globálním měřítku a tam platí jasná pravidla:
Červená = STŮJ
Oranžová = Připrav se (Volně si ji vykládám jako: zařaď si, odbrzdi ; pokud stihneš, tak dobrzdi).
Zelená = Jeď, v tuto chvíli by se měla dát naráz do pohybu celá kolona vozidel (realita je opět jinde).
V případě absence světelné signalizace a svislého dopravního značení připadá v úvahu značení vodorovné, zde zmíním pouze často omílanou frázi: „Čára není zeď.“ K tomu pouze stručně, ano, pokud jsem na rovném a přehledném úseku, před sebou traktor/bagr či zombie Avii a v protisměru prázdno, pak souhlasím s tímto výrokem, předjetím za takových podmínek nikoho neohrozím, ani neomezím (a 90% řidičů těchto blokujících strojů mě bude dobrovolně pouštět). Pokud před sebou vidím dědu sedmdesátníka ve fóbii (jede 70, obec neobec) prostě počkám až bude čára přerušovaná. Zde bych jen krátce pozdravil Franze Josefa, tímto jménem jsem překřtil pána staršího věku, který se z Karlových Varů směrem na Bečov ve své červené Kii Picanto pohyboval rychlostí 30-40 Km/h a spokojeně si pobrukoval pod cisařskými vousy (kolona byla fenomenální, možnost předjetí nastala až kousek před hrází přehrady), tomuto pánovi dávali řidičák zřejmě jěště na koňský povoz.
Zde se dostáváme k elementárním pravidlům, platným v případě absence jakéhokoli značení. V takovém případě má přednost vozidlo přijíždějící zprava (ano, i cyklista). Pro minoritu řidičů, a bohužel zejména řidiček – pravá je strana kde je sedadlo spolujezdce (anglická vozidla pomíjím). Dále dáváme přednost kdekoli při výjezdu z oblasti mimo pozemní komunikaci (polní cesta, ale pozor i parkoviště!).
Nyní příběh, který mě insiroval k sepsání tohoto článku. O víkendu jsem jel na motorce z Dlouhé Lhoty přes Příbram do Plzně, byl jsem plný zážitků, trochu zkropený jarním deštíkem ale nikam nespěchal (=podle předpisů). V Příbrami jsem ze šíleného kruhového objezdu odbočil směrem na Plzeň a pokračoval cestou do kopce, když vidím z parkoviště u supermarketu vpravo vyjíždět jedno auto, OK, byl daleko žádný problém, ovšem za ním vyrazilo z parkoviště velké černé cosi, tušímže SUV. Brzdit jsem začal instinktivně a v jednu chvíli jsem se setkal s prázdným vodnatým pohledem plavovlasé dámy ve středních letech, kterému chyběla už jen stébla trávy koukající z přežvykujících úst. Zkráceně mi tam ta kráva vletěla z vedlejší, bez náznaku rozhlédnutí vyrazila za předchozím autem a všimla si mě až ve chvíli kdy by střet byl nevyhnutelný. V tento moment však zareagovala tak, jak bych nečekal, místo plynu sešlápla brzdu a její velké černé bezpečné cosi zůstalo stát uprostřed jízdního pruhu. V tu chvíli bych půlkama cvaknul pětku drát – dobrzdil jsem naštěstí. Být silnice mokrá neměl jsem šanci. Jak odtud zmizela si nevybavuju, chvilku jsem to rozdýchával, za tu chvilku děkuji ostatním řidičům, kteří měli pochopení, netroubili a nechali mě se rozkoukat, nastartovat a dojet na další odbočku, kde jsem zastavil, na pár minut si sednul a říkal si že je ten život krásnej.
Co z toho plyne?
Při vyjíždění z vedlejší, nebo parkoviště, kdy jedete za někým, koukejte se jestli je tam prostor i pro Vás, nejezděte tupě za sebou jak kačeny. Pokud se mi podobná situace přihodí znovu, a zjistím že je kolize nevyhnutelná, budu se snažit trefit dveře, protože je tam delší deformační zóna. Dveře u řidiče.
Zatím je stále slunce nízko nad obzorem, ač tohle nebyl ten případ, dávejte pozor na motorkáře, i když svítí tak už dnes v záplavě xenonů a LEDek ztrácejí, jsou mnohem menší, ale většinou mimo obec rychlejší, vjemy zde zkreslují – nechte si proto delší čas na odhadnutí pohybu motorkáře, těch několik vteřin navíc Vás nezabije.
Pokud uvidíte motorkáře co nesvítí, zablikejte mu, možná mu tím zachráníte život.
Při předjíždění respektujte že proti jede motorkář, když vidím dva kretény v oktávkách co si vedle sebe napravují křivdy, jež jim do kalhot nadělila matka příroda jak se proti mě blíží po úzké silnici, mívám tendence převést pohon motocyklu na biopalivo. Kompenzaci za délku přirození si, prosím, nechte večer do hospody. Když budete chtít předjíždět a proti pojede motorka, představte si na jejím místě kamion, se stejnou rychlostí. Z pohledu účastníků dopravního provozu jsou si kamion a motorka rovni, berte to tak.
Když potkáte motorkáře v obci, který jede 50, má k tomu dobrý důvod. Tím že se mu nalepíte na prdel a budete kmitat jak nadržená vosa si nepomůžete, udržujte odstup. Vy máte za prdelí metr a více plechu, motorkář Váš nárazník. Naposledy co motorku uvidíte ten den bude u cedule končící obec a to i v případech kdy jede podle předpisů, přecejen se ty zatáčky kroutí líp na dvou kolech a motorkáři milujou zatáčky.
Za mokra a deště naopak motorkáři jezdí pomaleji než vy, zbytečně nevychylujte, neprovokujte a v klidu si předjeďte, Vy ten smyk zvládnete, na motorce je to konečná.
Později s lepším počasím nastoupí kochací formace na chopperech, uznávám že se blbě předjíždí, ale téměř vždy se po pár minutách jízdy najde přehledné místo s přerušovanou čárou, kde Vás občas i pustí. Mezitím se můžete kochat pohledem na chromované krasavice a hezky oblečené baťůžky;-)
V kolonách se motorkáři cpou pokud to jde, kde to jde, za mě doporučím – jen když to jde. Loni už jsem témeř neměl problém a za to díky, tím že projede jedna motorka středem kolony se posune v místě za ní kolona o jedno auto dobředu, berte to tak. Pokud potkáte motorku na světlech, při zelené Vám zamává zadním světlem, není to urážka a je to naposledy co jste tuto motorku viděli.
Zalší zajímavá věc, motorkáři většinou sledují i prostor za sebou, ovšem zrcátka jsou často mizerná a klepají se, výhled je omezený a rozmazaný. Pokud na dálnici narazíte v levém pruhu na mašinu která nejede více než vy, v klidu na sebe upozorněte, nelepte se na prdel a motorkář vás buď při nejbližší příležitosi pustí, nebo přijme výzvu.
K jízdě v hustém provozu ještě něco, motorkář si většinou drží před sebou mnohem větší odstup za vozidlem, je to kůli horší brzdné dráze, když se jim nam naserete a zašlápnete brzdu, je dost možný že Vám proletí zadním sklem do auta. Ted odstup je tam kůli brzdné dráze a času na reakce.
A poslední celkem důležitý rozdíl, když zaprasíte cyklistu, většinou to ubrzdí, když to neubrzdí, tak si v lepším jen rozbije držku, a jelikož mají cyklisté z větší části přilby a jezdí celkem pomalu, tak v lepším nefatálně. Když zaprasíte motorkáře, tak si uvědomte, že brzdí trojnásobek hmotnosti cyklisty s několikanásobně vyšší rychlostí, ale s téměř stejnou styčnou plochou guma-asfalt.
Dnes už to bude možná k 50 000Km na kole, převážně horském a převážně po silnici, až na vyjímky jsem neměl problém, ale mám za sebou jednu čelní srážku s Favoritem (bílá Škoda) chyba byla na mé straně, škoda vznikla také pouze na mém kole, naštěstí bez újmy na zdraví. Co je důležité, z chyby jsem se poučil a od té doby si hledím své strany silnice i v místech, kde přece nic nejezdí. Časem jsem se naučil s auty na silnici žít a auta se naučily žít se mnou. Na čem si zakládám jsou světla, případně odrazky a reflexní prvky na oblečení. Myslím že to bylo 2001-2002 kdy jsem experimentoval s první LEDkovou bludičkou a 2004 se mi podařilo sehnat první 1W bílý Luxeon, postavil jsem pro známé s touto LED několik baterek a část z nich slouží dodnes. V dnešní době přímých objednávek z Číny na baterky s 2000 a více lumeny už stavění světel nemá moc smyslu, proto několik tipů pro cyklisty. Hospoda bývá daleko od domova, jet zprasenej na kole je stejná prasárna jako jet zprasenej v autě. Když už na to dojde, tak svítit. Kde to jde vyhybat se silnici, chodník je prasárna, ale v noci bývá prázdný. Když to nejde, tak radši jít pěšky. Když už nemám světla ani reflexní prvky, postačí do smartphonu stáhnout před čtvrtým pivem aplikaci která rozsvítí display, nebo rozbliká přisvětlovací LED fotoaparátu a tohle si dát na záda, do zadní kapsy, nebo prostě někam, kde to bude zezadu vidět. Pokud to jde, jet radši za krajnicí než prostředkem silnice, lepší ležet v pangejtu, než se nechat seškrabávat z čelní masky hanzalíka. Když jedu po silnici která je úzká a vidím za sebou kolonu, která prostě kůli provozu a podmínkám nemá jak předjet, tak pouštím na prvním možném místě.
Na motorce (Suzuki GS 500) jsem najel kolem 40 000Km, hodně mi k tomu pomohla výprava do Norska před několika lety. Díky tomu jsem pochopil že vzdálenosti jsou relativní, a zda dojedu někam s nervy za 40 nebo v klidu za 50 minut není rozdíl. Jezdím rychle tam kde to jde, a když mám náladu. Zažil jsem několik pádů, jeden za krásného slunečného podzimního namrzlého rána ve městě v zatáčce v nízké rychlosti na příčném odvodňovacím kanále s vytěženou krycí mříží, tehdy to byla první rána pro pocit nezničitelnosti (to a samolepka s logem na motoru byly naštěstí jediné škody). Druhá přišla po návratu z Norska. Zatímco tam bylo stále světlo, po deseti dnech jsem okusil tmu a déšť, přejel jsem sjezd k dálnici, ťukl do brzdy a pak už jen letěl. Poučení? Jakékoli kovové prvky na silnici kloužou, jsou-li mokré kloužou ještě víc. To samé platí pro „hady“ takové ty zalité spáry v asfaltu, které umí být obzvlášť za mokra pěkně jedovaté, mě poslala na zem v druhém případě kombinace hada, deště a přední brzdy. Za mokra pak pekelně klouže i vodorovné dopravní značení. Pro motoristy pak platí, že viset či neviset motorkáři na prdeli v takových chvílích je rovno rozdílu mezi zabít a nechat žít.
Pro zimní měsíce a odvoz větších krámů jsem pořídil starý vůz rv.97, se kterým jsem zatím najel něco přes 6 000Km, za tu dobu mám opět pár postřehů. To že to divně řve a nejede, znamená většinou olej. Když to chcípá a divně cuká, tak zapalovací kabely a když ráno brzdy fungujou, nemusí to znamenat že budou fungovat i večer, mě to stálo 500 za zavaření nárazníku, chlapíka předemnou s koulí na Felicii jen leknutí, aspoň jsem se omluvil a popřál mu pěkný den, nebylo co dál řešit, chyba na mé straně ačkoli nevědomá, škoda také. Poučení je jasné, před každou jízdou zkontrolovat, že funguje všechno co fungovat má, a pokud nefunguje tak (nechat) opravit.
Teď přijde hlavní myšlenka, ať už jsme nasraní, smutní, kreténi, géniové, krávy a debilové či manažeři, ať řídíme kolo, batmobil, nebo letadlo, pořád jsme jen lidi. To že jsem nasranej já, neznamená že musím nasrat všechny okolo, to že mě někdo předjede neznamená že ho mám menšího. Občas je fajn si zazávodit, občas se jen tak projet. Do krámu pro rohlíky se dá jít pěšky, MHD, na kole, na motorce i autem, ať si každý vybere dle svého gusta a možností. Několikrát jsem vezl nákup z Makra na kole 70km, protože mi to prostě přišlo jako dobrej nápad, lepší možnost jsem neměl a ušetřil za vlak. Každý svého štěstí, zdraví a úspěchu strůjce a tak šiřte dobrou náladu a třeba jednou bude líp? a když už se někam vydáte, dávejte pozor, ušetříte si nervy, plechy a případně život.
Spousta z Vás má určitě najeto více než já a tak si spoustu věcí ani neuvědomí, nebo je pokládají za samozřejmost, těm snad článek poslouží jako lehký refresh. Pokud Vás tento text obohatil, mám radost a šiřte ho dál, splnil tím svůj účel. Pokud Vám nic nedal, ani Vás nepobavil, děkuji a vážím času který jste mu věnovali.
(Zatím nikdo nehlasoval)