„Ano kolibříku, co potřebuješ?“
„Hele, nejde to po telefonu a docela to hoří. Můžeš se zastavit?“
„A kdy?“
„Mazánku, bylo by to dobrý co nejdřív, nejseš ready?“
„Ty vole, trochu pijeme a moc mě to nesedí.“
„Na to se vyser vole, ty bílý čepice umíme…“
„Tak jo. Dám se do kupy a cinknu jak budu u tebe. Čau.“
„Fajn, díky. Čau.“
„Simi, zlatíčko, skoč mě prosímtě klíče. Díky.“
Žena odchází. Bouchnou dveře od ledničky, šustí igelit, chvilku karta brousí stůl a ozve se ostré vdechnutí „fffffffffff“ a druhé „ffffffffffffffffff“… Mazánek posmrkne a startuje vůz.
Troška večerního zamyšlení.
Tak nám šlechta bourala. Přibližnou časovou linku a klíčové události známe také. Mediální psi se nám seběhli a začali štěkat. Štěká se však ne „na obranu demokracie“, nýbrž proto, že ten, kdo je nejvíc slyšet, taky nejvíc dostane.
Mediální štěkaná, zdá se, je vedena algoritmem, který jednou velí pochybovat (to když jde třeba o zbytečné svobody), podruhé velí třeba mlčet (nějaký Plekanec prý sedí omylem?), po třetí chválit (Schweinar na hrad!) atd. Přesné znění tohoto algoritmu neznáme, můžeme jej však vnějším pozorováním interpolovat (rozuměj vysledovat na základě dostatečně velkého vzorku událostí jeho chování).
Vraťme se však k tolik populárním dopravním nehodám a prohřeškům proti zákonu obecně. Denně jsme důkladně obíráni o body, finanční prostředky a svobody pomocí triády státní policie, radnic a jejich městapácké armády ozbrojených řemeslníků a prodavaček. Přešel jste u supermarketu na periferii na červenou? Prestože výhledově kilometr od přechodu nic nejede? To teda vadí! Z budky na nákupní vozíky zpravidla okamžitě vyskakuje hanba národa v nejednotné uniformě a jímá se vykonávání spravedlnosti. „Špatně“ parkujete někde v nesmyslné zóně mimo vyhrazené místo, avšak nikomu nebráníte v průjezdu, výjezdu atp.? To teda vadí! Tohle mají na starosti ozbrojené prodavačky s bločkem. Je to víceméně rutinní práce a protože se bločky v drtivé většině případů rozdávají ze zálohy (rozuměj bez přítomnosti postiženého) neočekává se nějaký odpor. Mužská složka městapa si mezitím může třeba zdřímnout opodál. Serou vás auta v pěší zóně v centru města před hernama? Nevadí! Na takových místech se bez udání nevybírá! O schovkách s radary v neoznačených autech, zabukaření a jiných zvrhlostem víme i díky D-FENS webu svoje. Občas prosákne i informace, kolik z toho na radnici ukápne. Víme taky o způsobech, kdy se řidiči můžou vybodovat za úplné pitomosti (pásy, telefon, světla, obsah lékárničky). Kolikrát člověk nejeví známky opilosti ani nějakého fetu a v případě náznaku jakékoliv nevole vůči buzeraci, tak nestačí test na drégru, lížou se papírky, čůrá se do bažantů, odevzdává krev na místní pohotovosti. A nakonec, ač nevinen, jede pak na vlastní náklady taxíkem zpět na místo činu. Díky této zlovůli, a bezdůvodné presumpci viny jste tak chudší minimálně o dvě hodiny času avšak bohatší o míru uvědomění pravé reality.
Chyb v Matrixu přibývá. Novodobý fenomén, internet, však stádu poskytl kolektivní paměť. A začínají se dít věci. Pro Matrix se stalo obrovsky obtížné uhlídat všechny možné alternativní kanály, kterými se můžou odprezentovat nepohodlné otázky, názory, osvěta nebo také odposlechy a fotky. Teď na to dojel kolibřík s mazánkem, nedávno priapický hokejista myslící sociálně, v minulosti topol s polonahoněným ptákem v Toskánsku a mohli bychom pokračovat mnohem dále. Koneckonců každý jsme nějaký a do mého soukromí je každému hovno, ale takoví volení zástupci, ti kazatelé morálky a ochránci tradičních hodnot si zpravidla velmi libujou ve štárání v soukromí jiných. V duchu „kázat vodu a pít víno“ se jim jen vrací co sami sází. Dříve by si vohnout nad podobnýma věcma trošku zafrflal, upil si píva, přečkal reklamu před sportovníma novinama a u superstár už by nevěděl, že se něco stalo. Dneska je to ale naštestí fšecko na tom internetu a dá se to tam najít i po letech. Občas je třeba trošku zapnout mozek a když vám google nic nevrací například na heslo „Romové chyceni na útěku při krádeži barevných kovů, jeden utonul“, musíte přece tušit, že článek mezitím prošel politickou korekcí včetně nadpisu a musíte hledat jinak, třeba „Ostrava: dva mladí češi neuměli plavat, jeden z nich utonul“. Říká se tomu různě, správný název je manipulace veřejného mínění. A zrovna takový kolotoč se pomalu roztáčí i kolem kolibříka a spol. Jak dlouho se bude točit a v jaký prospěch, to rozhodujou jen peníze, které jej budou pohánět.
Véna Klausů a jeho problém s odposlechy
Vzor demokracie západního světa, USA, používaly odposlechy už před osmdesáti lety. Edgar Hoover, jakožto tvůrce rozvědky FBI a její dlouholetý ředitel si uvědomoval obrovský význam tohoto nástroje už tehdy. Jen na okraj se sluší poznamenat, že byli sledováni všichni, kdo měli politické, nebo mocenské ambice, včetně prezidentů USA. V podstatě je to tak u volených a veřejně činných zástupců správně, protože, když tento nástroj není pod kontrolou domovského státu, má jej pod kontrolou někdo jiný a pro stát to má fatální následky. Poptávka prostě existuje. Proč tedy prezident republiky s veškerou vážností svého majestátu najednou přispěchal s tak odvážnými tvrzeními o škodlivosti odposlechů pro demokracii? Co je tedy ohroženo: demokracie nebo samotný prezident? Jestli je Václav Klaus v něčem dobrý, tak jsou to propisky, mlžení a získávání pozornosti. Je zajímavé, že ten samý člověk nijak zvlášť úniky odposlechů v počátcích nijak neodsuzoval a držel se stranou. Logické vysvětlení je, že pokud takové úniky škodí politickým protivníkům, je to dobře. Důležité je, že jsem z obliga. Když mě chcípne koza nevadí, hlavně že sousedovi chcípnou dvě. Archetyp k zblití, že jo? Kdože to tady pomáhá křivit ty lidské charaktery? Pan prezident se jeví v poměrně krátkém čase názorově hodně nekonzistentní. Jednou nám tu burcuje proti lisabonské smlouvě, pak ji potichoučku podepíše. Když spis krakatice potápí ČSSD, vycouvá. Když však mazánek potápí kolibříka vypluje Klaus do popředí a zkušeně přesměrovává pozornost na parciální témata. Pavla Béma a Václava Klause pojí totiž politická pupeční šnůra. Velmistr musí chránit svého padavana, mohl by to totiž odesrat s ním. Četli jste Kmentovy Kmotry? Doporučuju zejména kapitoly o tom, kde Mrázek do telefonu řeší koho „umí“ v politice udělat. Íčko už je snad už profesně po smrti, Vlastík Tlustý je uklizený do Mongolska, nicméně okrajově padly z Mrázkových odposlechů i reference na Mlhu (Miloš Zeman) a také Klause. Nedělám si iluze, že může být Václav Klaus velmi nervózní z toho, co by se ještě mohlo z naší skomírající BISky zatoulat ven a možné důsledky jsou pro něj impulsem k nečekané akci.
Pavel Bém a jeho problém s BISkou
Když před rokem získala policie právo lustrovat byť jen podezřelým z čehokoliv zdravotní karty, tak to nechávalo hráče jako Bém a Klaus naprosto klidnými. Velcí hráči jsou většinou z obliga. Dnes jim však vadí ta samá bezpečnostní složka. Proč? Bohužel pro ně, tentokrát limituje jejich nedotknutelnost. Pavlu Bémovi vadí, že by měla mít BISka schopnost kontrolovat toky na účtech. Aha? A čím teda budeme proti té kriminalitě prorostlé do samé podstaty státu bojovat? Chrastit klíčema jako při hoaxu v 89? Odposlechy volených zástupců a schopnost kontrolovat jim účty je bohužel jeden ze skrývaných pilířů toho, čemu jsme zvyklí říkat demokracie. Bém si sebevědomě šifruje ve svých služebních hovorech a kontext by nedošel jen snad úplnému blbovi. Spoléhá na svůj um práce s masmédii a schopnost tvořit virtuální realitu servírovanou lahváčům u TV. Už jen známky toho, že volený zástupce a státní zaměstananec má potřebu šifrovat v evidentně jasných věcech by mělo postačovat k tomu aby byl nadobro zbavem důvěry. Toto je jen další důkaz toho, že lidé v těchto pozicích musí být pod přísným dohledem, jinak by se taky mohlo stát, že tu v brzké nezbude už vůbec nic, co má nějakou hodnotu a čím by se dala plnit státní kasa (krom nebohých zaměstanců se skoro šedesátiprocentním daňovým zatížením, ti tady ještě chvilku zůstanou). Když jde o plebs, tak ten je pod kontrolou represivních složek státu tak důkladně, že jsou dostupné i záznamy z docela intimních zdravotních karet (poskytují přehled slabin a možnou vydíratelnost, což je ubohé) a pánové z politické šlechty mají najednou potíž, když dostávají ochutnat jen část této medicíny. Medicíny odporného fízlovského aparátu vyjímajícího elitní skupinky, které jej pomáhají tvořit. Platí dvojí metr. U plebsu v případě neopodstatněného podezření naběhnou ve čtyři ráno do baráku třeba kukláči na přepadovku s ohlušujícíma granátama a nezajímá je ani spící děcko. Stačí když se po akci zveřejní něco ve smyslu „Zátah na neonacisty“ a je to v klidu, nehledě k tomu, zda v bytě nějací „neonacisti“ vůbec byli. Co takhle podobně preventivně proklepnout Pecinu, Janouška, Bakalu, Dalíka a jiné takové kalibry? Sci-fi? Proč? Uvědomujete si teda kdo je tady opravdu nebezpečný? Naše svobody a práva jdou do háje mílovými kroky s těmahle gaunerama u moci.
Mazánkův problém s bílýma čepicema
Uletět myšlenkama mimo při řízení auta je velice snadná věc, zejména pokud máte v sobě přes dvě promile, nějakou tu lajnu a máte za sebou velmi dlouhý den. Když odhadnete v takovém stavu škodu pod 50 000,-Kč, tak můžete i bourat a ujet. Když si někdo v takovém případě opíše značku, tak je malá pravděpodobnost, že bude mít i svědky, obzvlášť, když je to na první pohled cizinka. To všechno se dá ještě vyžehlit ad-hoc, ovšem když máte dost peněz pro ty správné lidi. Je však třeba zastavit na červenou a zbytečně nepoutat pozornost. „Co to je? Ta kráva je tu zase? Uhni děvko, jedu!“ Vrrr….
Bookmakeři vypsali sázku na Janouška, že vyvázne s podmínkou. Jaká prozřetelnost. Můj amatérský odhad je způsobení dopravní nehody pod vlivem omamných látek se škodou způsobenou třetí straně a ujetí od dopravní nehody. Poté je to úmyslný pokus o těžké ublížení na zdraví pomocí auta, což je jen další dopravní nehoda a ujetí z jejího místa. A nakonec tu máme neposkytnutí první pomoci. Bodový systém a vyhláška je celkem jednoznačná. Možná, že jsou jednoznačné i předpisy pro provádění policejních zákroků. Ne však tentokrát. Nevím sice, jestli panu Janouškovi kluci kontrolovali zimní gumy a povinnou výbavu, rozhodně mu však zapoměli dát ochutnat klasické buzerační medicíny, která je v jiných a neopodstatněných případech nekompromisní.
Mazánkovi poslední dobou věci moc nevycházejí. Nejdřív ty odposlechy, které se daly ještě přes Kolibříka nějak pořešit a teď ještě ta vietnamka a navíc vypadá, že jsou za ní prachy. Nebude to jednoduché. Kolibřík teď musí nahodit od mazánka težký distanc a rozjet klasickou demagogii s napadáním dílčích aspektů rýsujícího se odhalení. Média on chlapec dělat „umí“. To vnějšímu pozorovateli nemůže uniknout. Jakožto zkušený šíbr ví, že ze všeho nejdůležitější věc je držet hubu a nedělat žádné unáhlené proslovy. Za týden se situace uklidní, zkusí se „udělat“ ten vietnam ať je klid z této strany a může se řešit mediální obraz, protože o ten jediný tu jde.
Mediální mrdky
Novinařina je v banánistánu lehká práce. Místní populace nemá návyk nečemu oponovat a co se jí předloží, to většinou sežere i s navijákem. Ti co to tady dokážou prohlédnout a ještě je navíc jde slyšet, tak ti mají z historického hlediska u nás periodickou „smůlu“ (1918, 1938, 1948, ….). Server LžiDnes nám nabízí již klasickou přehlídku rafinovaných sdělení. Je vidět, že někomu na případu záleží a platí. Cituji z článku z 29.3.12, vydáno 22:01:
„Možná si vyšetřovatelé stihli stáhnout záznamy z kamer, možná si opsali adresu svědků na místě činu a udělali s nimi krátký pohovor. Stejně je však musí vyslechnout znovu, když budou už vypovídat pod sankcí za křivou výpověď,“
Toto je ještě dílo právníka a takové formulace jej živí. Lepší je toto:
Jen kdyby Hradečtí chtěli provést testy na drogy, mají už zřejmě smůlu. Existuje podezření, že Janoušek jel nejen pod vlivem alkoholu. „Například kokain se dá zjistit maximálně do týdne, marihuana o něco déle. Osobně si však nemyslím, že měl Janoušek na záznamu v sobě kokain. Spíše bych to přičítal projevům šoku. Po kokainu se člověk projevuje extrémně aktivně,“ vysvětluje protidrogový odborník Ivan Douda z nadace Drop In.
Pavel Bém si s ředitelem Drop-Inu, Jiřím Preslem, dlouhá léta náramně rozuměli. To by bylo aby se stará vojna nepostarala o nějakého odborníka. Takže mediálně stačí udělat mimikry ve stylu „Když si to nemyslí vodborník, tak je to pravda“, status odborníků na cokoliv se u nás mediálně pečlivě buduje. Slouží to pak jen ke snažšímu získání dojmu autority v dané oblasti, v případě, že chceme mediálně diskutovat ožehavé téma. Dotaženo do absurdity, titulek Blesku by byl: „Odborníci z Drop-In: Janoušek nefetoval!“. Úplnou perlou je pak toto:
Pražská policie se hájí, že u Janouška hledala například stopy po vpichu jehly, ale nenašla nic, co by drogám nasvědčovalo.
Aneb „Díval jsem se mu do ucha a nenašel jsem žádné stopy po tom, že by měl problém se zády“. Naprosto stejný logický nesmysl. Tak tohle je teda hodně zoufalá snaha o manipulaci. Za prvé není zřejmé, kdo z pražské policie tohle řekl a zda to vůbec řekl, spíše se mě to jeví jako znalostní kvíz veřejného publika. Je sice možné různé drogy, včetně alkoholu aplikovat nitrožilně a závislé smažky to tak také dělají, nicméně zrovna kokain na jehož požití je v případě Janouška podezření se téměř výhradně mezi normály šnupe nosem. Kdo nezná klasiku s Travoltou, stejně jednoduše jako to dělal před 80ti lety ten milý herec Hugo Haas, známý jakožto představitel komicky afektovaných rolí v naivních filmech pro pamětníky. Hradecká policie si naštestí s výroky „odborníka“ Ivana Doudy nemusí dělat starosti.
Co říci závěrem?
Je jedno zda vás předjede vás na místní devadesátce Paroubek při spěchu na Mošnovské letiště stošedesátkou. To Nevadí. Omezil vás v jízdě opilý některý policejní ředitel za volantem? To taky nevadí. Sundá vás autem nadvakrát místní ožralý boss a nic se mu nestane? Nevadí. Vy nemůžete, oni ano? To vadí!
Prostě se zatím smiřte s existencí dvojího metru, v této fázi máme velmi omezené možnosti se takovým křivárnám bránit. Důležité je začít hlavně u sebe, rodiny a přátel. Nevyjebávat jeden s druhým, nemanipulovat. Být chytřejší než vychcánkové, tvrdě na sobě pracovat a nebát se razit si tu správnou cestu. Politkům politiku nezapomínat, spojovat si souvislosti, samostatně myslet, a spočítat jim to u voleb! Když se dostane do parlamentu byť jen jediná dosud neparlamentní strana (vyjma starých ksichtů páně Paroubka a jemu podobných struktur s podezřele velkými rozpočty), dojde k historicky důležitému precedensu, který ten současný politický Mordor může v dalších následujících volbách regulérně rozbít. Je to běh na dlouhou trať.
(Zatím nikdo nehlasoval)