Vždycky jsem si říkal, jaký to bude pocit, až na to přijde. A po dnešku už to vím.
Vezmu to ale od začátku. Ve firmě, kde nyní pracuji na plný úvazek, jsem se vyskytoval již nějaký rok zpátky, za dob studia, jako brigádník. Můj první úkol tehdy byl vzít jistý dokument v jednom cizím jazyce a přeložit ho do cizího jazyka druhého. Dokument se týkal budoucího auta.
To auto již není budoucí, je současné. Recept je jednoduchý. Prostě vezmete Fabii, očešete ji až na holou podstatu její existence a na tom podprůměrném podvozku co vám zbyde postavíte VEEEEEELKÝ auto. Na kapotu se dá zelená slepice a sen českých rodin je hotov. V našem podniku se odehrává jen malá část tohoto kašírování na jisté pohledové části interiéru, bez které by ovšem žádné auto nebylo autem.
Je velmi zajímavé a poučné, ikdyž jsem se už pak později tohoto projektu přímo neúčastnil, být v kontaktu s prototypovými díly, jakož i lidmi kteří je vymysleli. Člověk poslouchá trampoty a strasti na cestě od prvního kusu k hromadné výrobě. Slyší částečně jednání se zákazníky i dodavateli, či aspoň jeho výsledky a pomalu si skládá obrázek o tom, jak to v takovém automotive projektu chodí od zadání až do začátku produkce. A že těch strastí je někdy přespříliš…
Z druhé strany je sem tam vidět připravované auto v novinách. Člověk se směje když ví, jak bude doopravdy vypadat. A teď myslím nejen vzhled ve smyslu tvaru, ale i vzhled ve smyslu „lowcostovosti“. Přes to přes všechno jsem pořád uvažoval, jaký to bude pocit, až Rapida potkám na silnici.
A teď už vím – „UHNI, DEBILE!“ Není nic horšího, než když na dálnici, pravda už v obci, kde je 80ka, jede auto 70 nebo dokonce méně levým pruhem a blokuje provoz za sebou. Chvilku jsem tak nějak jel za ním a zpomaloval v domění, že možná přidá. Přecejen, je to Rapid a rapid znamená rychlý… Rapid ovšem na přiblížení evidentně rychlejšího vozidla nereaguje tak, jak má, tedy vyklizením levého pruhu (tato povinnost je podle zákona i v obci), ale přejetím pouze „napůl“, na čáru. Po chvilce asi našel páčku od blinkrů, protože pravý začal blikat. A po dalším zaváhání, možná hledal volant (ta nová auta jsou tak jiná!), konečně dokončil manévr přejetím do vedlejšího pruhu. Aby toho nebylo málo, auto si svítí za bílého dne (bylo pod mrakem, ale ne mlha) mlhovkami vpředu i vzadu a bychom ho opravdu nepřehlédli, pro jistotu ještě dálkovými. Bílý Rapid měl na boku napsáno, že je Rapid, asi kdybychom ho jako náhodou nepoznali.
Nevím, zda se jednalo o reklamní jízdu přímo z Boleslaff Motoren Werke, nového zmateného majitele, nového zklamaného majitele, či dokonce nového nadšeného majitele, každopádně bych si přál jediné – aby tohle nebylo typické chování většiny budoucích majitelů Rapidů. Vlastně ještě více bych si přál, aby to nebylo typické chování většiny majitelů jakýchkoliv vozidel, kteří jsou tak nějak líní šlapat na plyn nebo vyklízet levý pruh. Je fajn, že nikam nepospícháte a váš čas je levný, ale bohužel na tom nejsme všichni stejně dobře.
(Zatím nikdo nehlasoval)