To jsem se nasmál. Při čtení diskusí k oběma článkům o Dni bez aut. Ta dojemná snaha do nich zarazit ekopáčidlo a vyviklat do toho nějakou díru. Nevadí. Teď tu mám něco, kde to půjde snáze.
Mám tu totiž konstruktivní návod k efektivní aktivistické činnosti. Aby Děti země neřekly, že se k nim chovám jako Herodes.
Propaganda Dětí Země má jednu chybu. Slyším – auta jezdí sem, auta jezdí tam, auta kouří, auta smrdí, auta bourají, auta vrčí, auta se množí, auta se přemnožila, auta se srazila, auta zaplnila, auta zamořila, auta vytvořila nekonečnou kolonu … jako by auto byl nějaký organismus, třeba dřevokazný brouk, který se množí nezávisle na vůli člověka. Ve skutečnosti je auto neživým předmětem, jakmile lidská ruka vytáhne klíček ze zapalování, auto oněmí, ohluchne a ochrne. Tento fakt je pro pochopení věcí dalších klíčový – neberme jej na lehkou váhu, jakkoli vypadá triviálně.
Děti (Země) v podstatě neumějí komunikovat přímo. Kdyby měl jeden každý přijít k vašim domovním dveřím, postavit se k vám čelem a říci vám do očí větu: „Pane Nováku, jezdíte autem a mám zato, že tak obtěžujete okolí hlukem a emisemi“, narazil by na hranice dané jeho submisivním já a kvalitami argumentů z pěnového polystyrenu. Patrně by to aktivista s panem Novákem neustál a ten by s ním vyběhl, místo co by se upřímně zamyslel. To se nahradí individuální vědomí kolektivním a najde fiktivní nepřítel rodu středního neživotného, jejich kampaň se dostatečně odosobní do té míry, aby ji byli schopni provádět i největší sráči a připadat si ještě jako hrdinové odboje. Je dál třeba mít na paměti, že ekoaktivisté zřídka jsou odborníky na ekologii a odborníci na ekologii jsou zřídkakdy ekoaktivisty, takže když takovému pomatenci řeknete, že regulované složky výfukových plynů tvoří pouze asi tři procenta z jejich celkové hmotnosti, tak vám nevěří.
Automobilismus jako pojem je nesmysl. Sám o sobě neexistuje, podobně jako pračkismus a toasterismus. Uvnitř každého jedoucího auta najdeme nejméně jednoho člověka a ti lidé jimi jezdí, protože k tomu mají nějaký důvod – když tedy vynecháme případ, že někdo jezdí jen tak pro radost, což já taky někdy dělám, ale pochybuji, že tak ujedu víc než 500km ročně. Haranti, pokud by chtěli uchopit téma automobilismu seriózně, by se tedy měli zaměřit na příčinu jevu a nikoli jeho vnější projev.
V minulosti jsme supermarkety označili jako centra zmrdismu. Kromě již známých praktik, jako je válka se zákazníky za pomoci biologických zbraní, ohlupování zákazníků debilními marketingovými kampaněmi a zneužívání postavení na trhu při odrbávání dodavatelů, je pozoruhodný také jejich systém centrálního nákupu. V něm se prolnula zmrdí chamtivost s vohnoutí žravostí. Vohnouti potřebují mít plný košík, protože je to u nich symbol společenského postavení, a zmrdi jim ho v supermarketu rádi naplní, jistěže za peníze. Hledají přitom po celém dodavatele, co jsou schopni vyrobit ten největší šmejd za co nejnižší ceny, aby učinili vohnoutům nabídku století a ti si mohli za jejich peníze dopřát ještě intenzívnější pocit, že toho mají fakt hodně. Příklady v podobě uzenin vyrobených ze sójových prasat, ohavně kyselých mandarinek, poměrančů vyschlých jak Helena Vondráčková nebo nedomrlých full syn rajčat snad ani nemá význam citovat, můžeme se pouze ptát, co udělají takové potraviny s lidstvem jako celkem, zda to ustojíme v původní podobě, nebo nějak ohavně zmutujeme a zda si toho vzhledem k malé dynamice změn našich vizáží vůbec všimneme. Tohle však Děti Země neznepokojuje, protože se musejí zabývat jinými a důležitějšími…
Dělají to takhle: Zmrdi si někde seženou laciný produkt, dále zkráceně pouze junk. Aby byl dost laciný, koupí ho celou hromadu najednou a tu převezou od dodavatele do nějakého logistického centra. Máme zde první transportní výkon nějakým kamiónem.
V logistickém centru se hromada junku rozdělí na menší hromádky a ty se rychle převáží zákazníkovi blíže, to jest do vašeho oblíbeného supermarketu. Někdy jde o minuty, jako když vezete pacienta s meningokokem. Máme zde x transportních výkonů návěsy nebo midlinery, ale to nic není proti tomu, co přijde.
Zboží tedy štastně přistálo v supermarketu. Zmrdy vycvičený personál se podívá, copak vyteklo či bylo složeno z kamiónu. Položky, které cestu neustály, opticky vylepší mastným hadrem (co na to Děti Země, tohle nevadí?), vykoupají v octové vodě a prodají v populárním sektoru se zlevněným zbožím. Zbylý junk umístí do regálů a teď to teprve začne.
Spotřebitel samozřejmě jezdí do supermarketu autem. Já to dělám, soused to dělá, sousedova žena tam dokonce jezdí svým jarískem extra, protože to tak nějak patří k celé té shopping subkultuře. Jak to tak vidím, parkovišťata u super-, hyper- atp. marketů jsou zaplněná, takže to asi dělá hodně lidí. Všichni přitom asi podlehli tomu, že ten benzín, co po cestě spálíme, se do ceny nákupu nepromítá.
Můj typický nákup stojí asi čtyři stovky. Naše dvoučlenná partnersky neregistrovaná mediálně neatraktivní heterosexuální domácnost z toho funguje zhruba dva dny, pokud jsme oba doma – a to se stává čím dál méně často. Kupujeme jen to, co jsme schopni spotřebovat, nic neuskladňujeme – do jara t.r. jsme dokonce ani neměli ledničku. Z D-FENS Dorfu do nákupního střediska v Tetter City je zhruba 5km. Z hlediska nákladů tedy 10 * 7,5/100 * 30 = 22,50 CZK palivo, 10 * 3,80 = 38 Kč za amortizaci vozu, Dohromady tedy 60Kč, které bych měl připočítat k ceně nákupu. Ve skutečnosti se nad to povznesu, nad amortizaci už vůbec, protože stejně nečekám, až se auto opotřebením rozpadne, za tři čtyři roky je prodám a koupím si jiné, a bude celkem jedno, zda bude mít najeto 60 nebo 120 tisíc kilomterů.
V D-FENS Dorfu je samoška, asi sedm minut chůze od místa, kde bydlím. Mohl bych býval jít nakoupit tam, pěšky a s taškou v ruce. Protože jí zmrdimarkety přetáhly zákazníky, nemůže si dovolit zaměstnávat prodavačky ve dvou směnách, živí ji důchodci, matky na mateřské a lidi, co dělají na směny. Vedoucí nemůže otevřít v jedenáct, protože by si ti lidé neopatřili nic k obědu, takže otevře v devět a zavře v pět. Bez šance, že bych tam dorazil včas. Jsem nedobrovolnou obětí systému a ujedu x kilometrů. Navíc lidi z D-FENS Dorfu nadávají, že je v samošce draho, že se jim jednou týdně vyplatí dojet do supermarketu a v samošce kupují jen čerstvé zboží, takže pan majitel redukoval sortiment. I kdyby tam bylo zboží o 10% dražší, a to není, já bych na tom ještě neprodělal, finančně ani časově. Navíc, krátce po revoluci fungovala samoška v tom módu, že když někdo vypěstoval na zahrádce jablka, přinesl je panu vedoucímu, ten si je prohlédl, podle toho za ně zaplatil a prodal je. Nikdo neujel ani kilometr tím strašným autem. Tento lokální koncept však velmi brzy skončil, protože a) ten mrcha vedoucí prodával jablka ca o 20% dráže než je koupil a všichni mu těch pár desetikorun záviděli b) zahrádkář není certifikovaný dodavatel a k jablkům nedoložil žádný atest kromě toho, že vypadala dobře a chutnala jako jablko, ne jako mýdlo, co se věší do záchodové mísy. Samozřejmě, závist i tak funguje: vedoucí je spolumajitelem provozovny a jezdí superbem, s ohledem na značnou koncentraci rudejch v D-F Dorfu by se asi měl doživotně obligovat k chudobě. Takže u něj nenakupují a jezdí do supermarketů také proto, aby nedali kapitalistům vydělat, což je obzvláště absurdní.
Co na to Děti Země? Moje auto jezdí, smrdí, hlučí atd. kvůli tomu, že nemám kde koupit koblihy a rohlíky a kocourovi granule a tak dál. Děti Země se vybíjejí na tématech cyklostezek a zjevně nemají odvahu na to, aby začaly štourat do toho hovna. A to zcela opomíjím skutečnost, že supermarkety a jejich parkoviště zabírají místo, kde by mohla být zoologická a rodinky by tam mohly mít pikniky.
Pokrytectví Dětí Země mě úplně obyčejně vytáčí, jako každý jiný projev přizdisráčství. Každý den jsem svědkem toho, jak jedna auta vozí zboží sem a druhá tam. Je to úplně pošahané. Naše generace ještě pořád ví, že se kdysi dalo nakupovat úplně jinak. Že nebylo nutné jet autem někam k čertu, kličkovat kilometr s nákupním vozíčkem mezi tunami zboží jako kybernetická myš a pořádat slosování o nenahnilou papriku. Příští to už ale vědět nebude a autoshopping se pro ně stane v podstatě standardním postupem.
Kdyby supermarkety byly nedostatečným podnětem, pak mám ještě jeden. Hyundai v Nošovicích. Hyundai je cosi jako supermarket v automobilovém průmyslu. Také nakoupí velkou hromadu kdejakého junku (tedy druhořadých a zastaralých technických řešení od dodavatelů) a sesype z toho low-tech auta. Naleští je mastným hadrem a postaví do prodejen. Jediný cíl Hyundaie a podobných firem je nahroutit toho co nejvíc a zaplavit trh. Přínos firmy Hyundai k hledání nových a k přírodě šetrnějších technických řešení je téměř žádný, narozdíl od firem Toyota, BMW, PSA nebo VW, které občas vrhnou na trh něco, co posune automobil po ekologické stránce dále. Kamiónová doprava na území ČR bezesporu zhoustne, protože Hyundai hodlá nakupovat ten svůj junk mimojiné v Čechách. Co dělaly Děti země, když se tahle akce, navíc s extrémní finanční podporou od státu, schvalovala? Honili si chřástaly?
Tak jak to bude dál, aktivisté? Budete šikanovat slušný lidi a říkat tomu angažovanost, nebo chcete hrát vyšší ligu? Připouštím, že za odpor proti nákupním zvykům české populace ani východním automobilkám nedostanete od sponzorů nasypáno tolik jako za sabotování silniční dopravy, ale na druhé straně poznáte pocit z dobře vykonané prospěšné práce, nikoli pouze sebeukájení z buzerace.
Pokud chcete udělat parádní Den bez aut a ne tu parodii, kterou děláte už šest let bez viditelného efektu, zablokujte supermarkety. Dejte to vědět dostatečně dopředu, zmrdi si neobjednají žádné zboží, parkoviště budou prázdná, nikdo nevyjede. Den bude bez aut. Pár jedincům možná dojde, v čem je problém.
Dosáhnete toho vašeho cíle.
Pardon, deklarovaného cíle.
Protože skutečné cíle máte jiné.
(6x známkováno, průměr: 4,33 z 5)